Kdo sleduje domácí podzemní dění, dávno ví, že se kdesi na hranicích s Rakouskem nachází městečko Slavonice, ve kterém se už několik let dělají akce, které mají úroveň, jsou poměrně navštěvované a postupem času se staly důležitým bodem na mapě tuzemské scény.
Už pár let jsem si říkal, že by bylo fajn se do tohoto vyhlášeného doupěte podívat. To se povedlo až teď. Příjemné se spojilo s užitečným, a tak vyrážím společně s pražskými MÖRKHIMMEL směr okres Jindřichův Hradec, který patří do Jihočeského kraje, ale zároveň na Moravu; i takovéhle zeměpisné hříčky se u nás dějí.
Cesta nám příjemně utíká do momentu, kdy si pochvalujeme svižnou jízdu i v místech, ve kterých jsme už dávno čekali místo kvalitních silnic bídu. Ta ovšem nastupuje pár minut po vyřknutí téhle myšlenky, takže platí staré známé – že jsme nedrželi hubu… Ale i tak včas dorážíme k Baráku, který zvenku vypadá jako to, čemu jsme za mých mladých vesnických let říkali kravín. Jedná se sice o menší objekt, než pod kterým si člověk představí klasické JZD, ale evidentně se jedná o bývalou družstevní budovu. Ta ale navzdory prvnímu zvláštnímu dojmu kvůli nepříliš atraktivnímu venkovnímu vzhledu uvnitř nabízí vše, co má správné místo okrajové kultury mít.
Večer odpálili NĀV, kteří jsou na Baráku jako doma. O tom svědčily i výkřiky několika diváků na konto zpěváka a kytaristy oděného na začátku setu do hokejového dresu – to je náš brankář! Lidi motající se kolem klubu pod hlavičkou The Barakos jsou totiž kromě hudby i fanoušci hokeje, který taky hrajou. Nakonec o tom, že jsou NĀV v Baráku jako doma, svědčil i fakt, že celý večer zvučil Vašek, což je kumpán ⅔ NĀV, s kterými hraje v FSTL, funguje-li ta kapela vůbec. Ke koncertu… NĀV jsou ve formě. Jak působí kapela suverénně z desek, tak stejně našláplá je i naživo. Jejich sexy hitový black metal má prostě šmrnc. Kapela valila jak kombajn, ať použijeme místní reálie, k čemuž přispíval i výborný zvuk. V setu byla nejvíc zastoupena nová deska a to včetně věci „Vukojebina“, ve které ve studiové podobě hostuje Veronika Zemanová, kterou tady zastoupil basák Hromy a kupodivu skladba nijak nestrádala. Hromy se celkem pravidelně střídal ve vokálních projevech s Ivanem a musím říct, že takto pojaté vokály přispívají ještě k vyšší atraktivitě. Silný set ukončila blackmetalová coververze od PLASTIKŮ „Co znamená vésti koně“, která vyšla na splitku s ŁŪT, a podtrhla tak kvalitní dojem z perfektního vystoupení.
To MÖRKHIMMEL šlápli na brzdu. Proti předchozí vichřici působili ze začátku až nepatřičně pomalu. Úvodní song„Thanatos“, stejně jako na poslední desce, nastolil zvláštní melancholickou náladu, s kterou nemít album naposlouchané, bych se asi chvíli musel prokousávat. Kapela se kromě jediné starší věci „Mlýn už zase mele“, která umí rozproudit krev v žilách, logicky soustředila na celou aktuální nahrávku, aby k ní propašovala pro mě úplně novou věc. Během cca půl hodiny se mi objevil stejný efekt jako u desky, kdy mě postupně album začne do sebe pohlcovat a zhruba ve chvílích, kdy doma otáčím vinyl na stranu B a začne má oblíbená věc „Objetí“, si spokojeně podupávám. K čemuž přispěl opět skvělý zvuk. Je vidět a hlavně slyšet, že když v kapele nejsou úplné lopaty a člověk za pultem není pako, jde udělat zvuk všude.
Celou dobu se reportem proplétá slovo zvuk, ale jak už jsem byl v minulosti proškolen, věděl jsem, že zvuková apokalypsa má teprve nastat s příchodem jihočeských ŁŪT. Ti, ač ve třech, to umí pomocí svých aparátů a nástrojů osolit, až padá omítka ze stěn. Samotný tlak ale není samoúčelný, protože kapela má co nabídnout. ŁŪT servírují hudbu na pomezí sludge a doomu, kdy kdybych je měl někomu, kdo je nezná, přiblížit, napadají mě PRIMITIVE MAN s tím, že si ŁŪT vystačí bez zpěváka. V sobotní večer mi však přišli ještě víc nekompromisní, než když jsem je viděl cca dva roky zpět. Přišlo mi, jakoby skupina do svého rámusu vkládala víc noisových a ambientních ploch, které tak pocit zmaru ještě umocňovaly. ŁŪT mi přijdou takovou tou typickou regionální kapelou, kterou v okruhu svého působiště lidi znají, ale tím to končí. Což mi přijde škoda, protože naživo má skupina velké grády a působí mocně. ŁŪT si rád živě zopakuju kdykoliv.
Jak je patrné, moje první návštěva Slavonic proběhla úspěšně a to navzdory zpáteční jízdě lemované pár desítek kilometrů srnkami a zajíci. Nimrod by zajásal, já jako řidič a majitel auta jsem měl opačné pocity. Doufám, že se partě kolem neúnavného Baldy podaří držet v sobě a lidech z okolí pořád ten oheň, který je potřeba k takovýmto aktivitám. Prostor Baráku mi přijde pro podobné koncerty naprosto skvělý, a tak se nedivím, že se sem kapely hrnou. Kdo jste tam dosud nebyl, vyražte.
