Dayal Patterson napsal celkem čtyři knihy věnované black metalu:
- Black Metal: Evoluce kultu
- Black metal: Předehra ke kultu
- Black metal: Kult nikdy nezemře
- Black metal: Do propasti
Díky MetalGate mají i tuzemští čtenáři, kteří nečtou v angličtině a neshánějí knihy v zahraničí, možnost ponořit do hlubin černěkovového žánru a seznámit s kapelami ikonickými, známými i těmi, jež se nejlépe cítí v příšeří. Zatímco první dva díly byly hlavně o těch ikonách, třetí se věnoval kapelám s menším dosahem nejen z Norska, ale i Polska nebo z oblasti depresivního black metalu. Každá publikace byla pojatá trochu jinak, tu encyklopedicky, tu převažovaly rozhovory, čtvrtá je na rozhovorech postavená zcela a v podstatě navazuje na třetí část v tom smyslu, že se v ní převážně jedná o norský a polský black a v závěru opět dojde i DSBM. Výjimky jsou samozřejmě povoleny, takže se objevily i kapely z Brazílie, Nizozemska nebo Estonska, v případě depresivního blacku i jeden tuzemský projekt.
Celá kniha je složena z rozhovorů, které Dayal vedl s leadery jednotlivých kapel. Což je formát, který má svá úskalí v podobě sdílnosti nebo otevřenosti zpovídaných; vždycky záleží, jak se k tomu muzikanti postaví. Tady si myslím, že to vzali poctivě, že se rozpovídali obšírně a často přispěli velmi upřímnými názory nebo informacemi, které často zůstávají v utajení.
Oko bere, takže celkem 21 skupin. A dá se říci, že každá něčím překvapí. HELHEIM kritickými názory na některá starší alba, u URGEHAL zaujmou personální kolotoče, v TSJUDER se experimentovalo s drogami, 1349 pak doplňují předchozí dvě do true ultra tria. Naproti tomu VEMOD sázeli na optimistický black metal, s čímž kontrastuje zběsilá produkce personálně spřízněných ONE TAIL, ONE HEAD. Zajímavé je, že se v rámci rozhovoru stává z kdejakého divočáka skoro filosof. (úsměv) Další z ostřejších part jsou KOLDBRANN, Brazílii reprezentují MYSTIFER, polští BESSAT satanismus, se kterým začínali i SACRILEGIUM, kteří se pak posunuli spíše k přírodním inspiracím.
To BLACK ALTAR zmiňují potyčky mezi neonacistickými a ostatními kapelami, a zatímco některé kapely nedají na satanismus dopustit, dvojka MASSEMORD / FURIA jej vnímá jako pubertální záležitost. Kratší rozhovor poskytl Static ze skupiny MORD´A´STIGMATA, která se nechává inspirovat kapelami mimo metalový svět, to BLAZE OF PERDITION neskrývají výhrady vůči náboženství. Zdánlivé kontroverze související s existencí kapely LOITS komentuje předák Lembetu, který zároveň uvádí do souvislostí střípky z estonské historie. FORGOTTEN WOODS se přiznávají k oblibě vlků, Nizozemci DEINONYCHUS míchali black metal s doomem a pak už následují epigoni BURZUM, HYPOTHERMIA, kteří jsou ponořeni do přírody. Závěr patří depresím, psychickým problémům, sebevraždám, drogám, sebepoškozování… NOCTURNAL DEPRESSION, TRIST, PSYCHONAUT 4, samá podivná existence, samý zmar. Mě překvapuje zařazení TRIST, což byl projekt olomouckého muzikanta, který do depresivního black metalu zařazoval i ambientní plochy. Přiznám se, že jsem o existenci tohoto projektu neměl tušení. Zajímavé jsou i informace z gruzínského podsvětí, ve kterém se pohybují PSYCHONAUT 4, kteří svá alba vždycky nahrávali pod vlivem alkoholu.
Už jen uvedené střípky napovídají, že i čtvrtá Pattersonova kniha rozhodně stojí za přečtení. Kvalit té první sice nedosahuje, ale určitě je lepší než druhá a srovnatelná s třetí. Vizuálně pak se všemi, design je podobný, obálku opět udělal Ondřej Šmejkal, grafiku jako u trojky Radek Doleží, takže v tomto směru dobrá práce. Ani vůči překladu a jazykové redakci nelze mít výhrady, jak Michal Smolka, tak Andrea Tomešová odvedli slušný standard a že se nějaká chybka vloudila, to je pochopitelné. Pokud bych měl upozornit jen na jednu, která mi nejsilněji uvízla v paměti a píchala do očí, je to počeštěný název alba BLAZE OF PERDITION „The Hierophant“ na „The Hierofant“, to opravdu nevypadá dobře; kdyby se to objevilo jednou, ale ono se to opakuje asi šestkrát…
A jedno negativum ještě přidám – neaktuálnost. Kniha původně vyšla v roce 2016 a tudíž trochu zestárla. Samozřejmě některé kapely od té doby nic nového nevydaly, zmizely z očí i z myslí fanoušků, nehrají koncerty, ale další samozřejmě fungují dál.
Klady ale převažují a ti, kteří si přečetli předchozí části blackmetalové ságy a líbily se jim, si určitě užijí i díl čtvrtý.
- 338 stran
