V letech 2012 až 2017 byli MÖRKHIMMEL hodně vidět, vydali dvě velmi dobrá alba („Zloskřivec“, 2012; „Ostří černé kosy zní“, 2014) a split s THE TOWER (2017), hráli hodně koncertů a jejich mix crustu, death a black metalu si našel spoustu fanoušků jak v metalových, tak HC/punkových kruzích. Tehdy jsme si s kamarády všechno užívali, desky hojně poslouchali, zvali pražskou kapelu na koncerty a rádi se s ní potkávali – vzpomínky na to máme pořád v živé paměti. Ale MÖRKHIMMEL postupně utlumili aktivity, až se v podstatě ztratili z očí a taky logicky z mysli. Od mého posledního koncertního setkání s nimi uteklo… zní to neuvěřitelně, pět let. Během nich pražská parta zeštíhlila (druhý kytarista Mára, který přišel v roce 2016, v roce 2020 z kapely odešel), koncertovala sporadicky (taky kvůli covidu, který všechno utlumil), stáhla se do ústraní a dělala na novém materiálu. Nadvakrát, protože původně se skládalo pro dvě kytary, ale když jedna zmizela, šlo všechno do stoupy a začalo se s čistým stolem od začátku.
A ten začátek se dá označit jako nový. Ne že by kapela přetrhala veškerá pouta s minulostí, ale změny jsou výrazné a slyšitelné na první poslech. A ten první poslech, i všechny další, končí otázkou, na kterou se snad ani nedá jednoznačně odpovědět: „Co MÖRKHIMMEL na ,Genium Obskurity‘ hrají za žánr?“ Můžu uvést několik termínů… emo, hardcore, crust, black, death, doom, metal. Špinavý crossover, mohl by někdo usoudit, pokud zná starší tvorbu a uvedený výčet mu trochu zamotal hlavu. Ani náhodou. Špína většinou vychází ze zvuku, ale MÖRKHIMMEL tentokrát vsadili na sound přehledný, dalo by se říci moderní, navíc do muziky implantovali různé zvuky, ruchy i uměliny.
Takže kde jsme? Na samotném začátku kdesi na ulici (snad) ve Francii, kde jakýsi potulný harmonikář hraje pro radost, do toho jsou slyšet hlasy kolemjdoucích lidí a následně zvuky připomínající třeba start letadla. Po této kulise následuje střídmá potemnělá muzika prosvětlená melodickými motivy, do kterých Slávek napůl recituje, napůl skřehotá tím svým zvláštně zastřeným hlasem. Strohá rytmika udává směr a kytarové hrátky v poslední třetině naznačují, kam se MÖRKHIMMEL posunuli – do nezařaditelné polohy, v níž i ten Slávek lehce obrousil hlasivky. S druhou věcí „Aparát lidského hříchu“ se objevují ozvěny „starého“ MÖRKHIMMELU, muzika je šlapavá, ale opět se klade důraz na tajemnou náladu, z které vystrkují rohy jak kytarové party, tak dunivá baskytara, bicí to samozřejmě zase drží pohromadě. Je zřetelné, že baskytara má stejně důležitou roli jako kytara; je velmi dobře slyšitelná a hraje vlastně jakousi druhou kytaru. Třetí „Dotek smrti“ je zase trochu jinde, přijde mi rozvernější, byť text opět nevypovídá o čemkoli veselém; tady jsou to otázky týkající se koloběhu života a smrti. Refrén má uhrančivou sílu, ale nelze opomenout ani riffovačku v druhé polovině a kytarové výjezdy v polovině první. A zajímavé je, jak se song překlopí z jedné roviny do úplně jiné, aniž by to posluchač vnímal, žádný ostrý předěl, ale pozvolné přestavování. „A noc se zdá věčná“ působí zneklidňujícím dojmem, on i text nemá daleko k thrilleru, takže je tu na konci první strany největší temnota, která se skládá ze čtyř částí: divného úvodu, skoro deathového marše, světlejších chytlavých vyhrávek a trýznivého doomového dojezdu.
Na červené straně jsou rovněž čtyři písně, v prvním „Objetí“ rozvolňují těžkosti citlivě zakomponované kytarové hrátky, kterých bych si dovedl představit více, klidně bych na nich jinak šlapavou skladbu postavil, a taky bych nějak sofistikovaněji vyřešil samotný závěr – takhle divně to utnout mi přijde škoda. Nejvýraznějším kouskem druhé strany je bez debat „Zlá krev“, chytlavá věc s různě pokroucenými melodiemi a uhrančivými party, s elektronickými vsuvkami, které působí neuroticky, ale nenabourávají ráz písně. Ryzí elektro je „Země“, v níž je zařazen sampl z knihy Jób – člověk soudí Boha, který čte Viktor Preiss – jde spíše o intermezzo, které opět není zrovna pozitivně naladěno, ale to platí o celém albu, které balancuje mezi těžkostmi a ponurostmi, do nichž sem tam vpluje cosi radostného. Tato věta charakterizuje i závěrečnou truchlohru „Návrat“, které se rochní v sludge, z nějž se sem tam vyhrabe další zlá syntetika nebo lehce pozitivnější vyhrávka, ale důraz je kladen na táhlé kytarové tóny, brblající basové brnění, ubíjející rytmiku a obskurní vokál – toto je středobod, z kterého píseň odpluje do ještě větší řekl bych old school death tmy.
Poslech „geniálně obskurního“ alba není snadný jako polední cesta rozkvetlým jarním sadem, spíše se jde po tmě a ještě k tomu stezkami, kterými nikdo dlouho nešel, tudíž jsou samý výmol, kámen, hrbol, sem tam něčím zarostlé a sem tam i podmáčené, takže se člověk boří do bláta a bez baterky se neobejde. Ale na konci tohoto strádání je pocit, že směr, kterým se MÖRKHIMMEL aktuálně vydali, dává smysl. A ony zapeklité stezky samozřejmě s dalšími a dalšími vycházkami už nejsou tak krkolomné, ale jde se po nich snáz a snáz, až nakonec netřeba svítilny, protože se všechno díky vycházejícímu měsíci rozjasňuje – a končí to zjištěním, že většina skladeb jsou silné hitovky.
Pokud budu brát v potaz jen tu etapu MÖRKHIMMEL, kterou mám rád a naposlouchanou, tak včetně novinky jde o čtyři desky. Zatímco dvě mají naprosto fantastické obaly, na nichž basák Andy vystřihl krásné motivy, split se po vizuální stránce nepovedl vůbec, to byla naopak mizérie. A novinka? Odvážně pojatý design. Název kapely a alba jen na samolepce na PVC sáčku, v němž je deska uložena. Nové logo. Přebal ve zlaté barvě s výřezy vpředu i vzadu. Těžko popisovat, lépe vidět – viz galerie. Černá deska je vložena do oboustranně potištěné kapsy s texty (černou barvou texty černé strany, červenou červené) a kredity. Grafika uhlazená. Absence fotky kapely pochopitelná. Toliko popis. Názor? Chválím odvahu, nápady i aristokratickou zlatou, nové logo se mi ale nelíbí; chápu, proč došlo ke změně, ale předchozí logo bylo ikonické a s kapelou natolik spjaté, že bych ho neměnil. Nikdy. Navíc by starší logo dojem z vizuálu nekazilo, kdyby bylo jen na samolepce na igelitovém futrálu.
Seznam skladeb:
- Černá strana
- Thanatos
- Aparát lidského hříchu
- Dotek smrti
- A noc se zdá věčná
Červená strana
- Objetí
- Zlá krev
- Země
- Návrat
Čas: cca 28 min.
Sestava:
- Slávek – vokál
- David – kytary, klávesy
- Andy – basa
- Hawran – bicí
&
- Amák – klávesy, thereminvox, efekty
