Tak se nám norský génius probudil z hibernace a usoudil, ze by mohl být ročník 2024 ideálním pro vypuštění řadovky číslo osm. Protože od té poslední („Ámr“) uplynulo nemálo času, dala by se mistrovi vyčíst lehká zahálka, ovšem až do doby, než člověk hodí okem na jeho diskografii a zjistí, ze jsou hluchá léta vyplněna asi milionem EP a dvěma miliony singlů. Nechci spekulovat, nakolik zbytečná a prašule tahající se mohou podobná dílka zdát, u Ihsahna jsem však minimálně u „Pharos“ nebo „Telemark“ připraven přijmout roli obhájce a pro odůvodnění jejich existence se servat do krve.
Rád bych teď požádal všechny true black metalisty, aby se něčeho chytili, nebo ještě lépe si sedli, protože v mém osobním přesvědčení dávají mistrovy sólovky tvorbě legendárních EMPEROR jasně na frak. S výjimkou „Prométhea“ (2001), který ční nade vším ostatním na věky věků.
Ale dost plkání a nahlédněme rovnou na obsah aktuálního alba. Celkem překvapivě (i když, co ještě v souvislosti s tvorbou norského šílence označit za překvapivé) je eponymní dílo oblečeno v bohatý orchestrální kabát. Už s intrem „Cervus Venator“ se duše nechává laskat příjemnou melodií nástrojů, které mé neškolené ucho není schopno zařadit, ale odhadem si dovolím do hlavní úlohy napasovat lesní roh. Skokem do „The Promethean Spark“ se už začínám chytat a s rozpustilým rytmem a Ihsanovým havranem se vracím na dobře známá a oblíbená místa. Pár slov v refrénu zpívaných melodickým druhým já je fantastickým momentem, jež z jinak sice pěkné, ale v kontextu dosavadní tvorby nijak výjimečné skladby, vytváří kousek hodný zapamatování. Pro svou zběsilost a divokost by na nostalgickou strunu milovníků císaře mohla zabrnkat „Pilgrimage To Oblivion“, kde orchestrace divokou bestii nijak nemírní, spíš její šílenství ještě násobí. Ihsahn a soundtrack k cyklo závodu? Jeví se vám tohle spojení jako totální krávovina? Tak dejte poslech „Twice Born“ a pak mluvte. Jasně, ze text zmíněné skladby zcela jistě neřeší úskalí etapových závodů a ani hudebně nezůstává celou dobu u melodie povzbuzující nohy k většímu záběru do pedálů, ale já se tohoto spojení ne a ne zbavit. (úsměv)
Je spousta aspektů, pro které kloním před mistrovým uměním uctivě hlavu a velkou část z nich nalézám u páté v pořadí „A Taste Of The Ambrosia“. Rozmáchlé, podmanivé monstrum, které mne svou ústřední melodií a postupnou gradací naprosto okouzlilo. Přes instrumentální „Anima Extraneae“ vstupujeme s „Blood Trails To Love“ do druhé půle alba, která začíná sice poněkud zdrženlivě, co se rychlosti týče, nijak ovšem neztrácí v oblastech vnitřního pnutí a nekompromisního ataku na posluchačovy nervy. O tyto atributy není ochuzena ani „Hubris And Blue Devils“, i když je o poznání svižnější a bezmála osmiminutová plocha nabízí více prostoru pro experimenty. Nejjemnějším hlasem promlouvá Ihsahn v „The Distance Between Us“ a děj písně evokuje souboj dobra se zlem.
Ani s předposlední „At The Heart Of All Things Broken“ se hudební scénárista nedrží při zdi a nabízí nejednu dějovou zápletku. Bárka se povětšinou pohupuje na poklidných vodách, rozhodne-li se však k odhalení své o poznání méně přívětivé tváře, činí tak se vší parádou. S instrumentální „Sonata Profana“ album končí a zvuk klasických nástrojů klidní mysl a dává ji prostor ke vstřebání a vychutnání mistrova kázání.
Co se týká textové stránky alba a příběhů jednotlivých písní, nechce autor příliš prozrazovat a nechává tak čistě na posluchačově fantazii, jakým směrem se po emočním prožitku vydá.
V nabídce je též verze čistě instrumentální, respektive orchestrální, ale mám-li hovořit za sebe, protože nejsem obdařen citem pro vážnou hudbu, zůstal jsem tímto bonusem zcela nezasažen.
Jako u děl předchozích, i tady jsem potřeboval nějaký čas, abych album nejen kompletně pojmul, ale v jistém smyslu i vystřízlivěl z počátečního nekritického nadšení. Po úspěšném absolvování obojího vím, že to není ta nejlepší deska Ihsahnovy kariéry, ale pořád je to maximálně skvělé.
Seznam skladeb:
- Cervus Venator
- The Promethean Spark
- Pilgrimage To Oblivion
- Twice Born
- A Taste Of The Ambrosia
- Anima Extraneae
- Blood Trails To Love
- Hubris And Blue Devils
- The Distance Between Us
- At The Heart Of All Things Broken
- Sonata Profana
Čas: 48:37
Sestava:
- Ihsahn – vocals, guitars, bass, keyboards
- Chris Baum – violin
- Tobias Ørnes Andersen – drums
- Tobias Øymo Solbakk – drums
- Chris Baum – violin
- Angell Solberg Tveitan – percussion
Facebook
http://www.ihsahn.com/
Spotify
Twitter
