Ahoj Venco, první část Knihy kovu je na světě. Jaký jsi měl pocit, když jsi poprvé knihu držel v rukou?
Úžasný. Tři roky práce, nervů, zklamání, radosti se dostaly do cílové rovinky. Zároveň jsem si uvědomil, že nyní startuje další etapa. Tou bude odpověď na otázku, zda to všechno mělo vlastně smysl… Už nyní vím, že mělo. (úsměv)
Přemýšleli jste s vydavatelem o grafické podobě knihy delší dobu? Byla ve hře i velkorysejší vázaná verze s fotkami? Samozřejmě by šlo o nákladnější vydání, ale řada lidí by si možná ráda připlatila...
Určitě ano. Na začátku jsme s fotkami počítali. Samozřejmě by to knihu povýšilo na další level, jenomže fotky jsou přece jenom problém. Po mnoha starších kapelách nic nezbylo, myslím tím fotky, které by byly použitelné pro tisk, tedy s dostatečným rozlišením. Dnes se to zdá neuvěřitelné, ale je to tak. Další věcí jsou autorská práva… To je oblast, která se bagatelizuje, ale z novin vím, že to občas dokáže být pěkný problém. Kapela má promo fotku a po zveřejnění se ozve její autor, že chce dostat zaplaceno. (úsměv) Kluci z MetalGatu se nakonec rozhodli pro formu bez fotek, respektuji je a chápu. Pro mě je to větší výzva… Text se nemá za co schovat. Veškerá pozornost je upnuta jen na něj. (úsměv)
Pojďme na to od začátku... Kdy a jak Tě napadlo pustit se do práce na takovém projektu?
To je už dlouho. Pamatuji si na jednu cestu autem na koncert, kdy jsem zjistil, že ostatním, ač metalovým fanouškům, nic neříkají kapely jako INFERNO, SILVA NIGRA, WAR FOR WAR a podobně. Nechtěl jsem tomu věřit, ale je nutné si uvědomit, že skutečné povědomí o kompletní scéně mají snad jen zinaři. Pokud ti domů chodí na recenze všechno, co u nás vyjde, jsi samozřejmě chytřejší, ale obyčejný člověk? Fanoušek? To byl pro mě zlom. Znám plno posluchačů, kteří milují black metal, ale z českých kapel znají jen MASTER´S HAMMER, TÖRR, ROOT a maximálně TROLLECH. Zároveň vím, že celá řada fanoušků považuje českou scénu za druhořadou. Víc věří kapele z Německa než ze Strakonic. Chtěl jsem ukázat, že i u nás se nemáme za co stydět.
Kolik jsi oslovil respondentů? Kolik z nich odpovědělo použitelně, kolik nepoužitelně (úsměv) a kolik neodpovědělo vůbec?
Minimálně stovku lidí jsem oslovil. Někteří se mi vůbec neozvali, někteří se ozvali až po vydání (smích), ale většina zareagovala. Myšlenka Knihy kovu je, nebojím se to napsat, nadchla. Samozřejmě se ale našli i tací, kteří ji evidentně brali jako ztrátu času.
Kdo Tě nejvíce potěšil svou vstřícností a otevřeností, až jsi z toho byl překvapený?
Bezesporu mě překvapili staří harcovníci, od kterých jsem čekal spíše chladnější odezvu, ale opak byl pravdou. Například Aleš Brichta, Ota Hereš, Big Boss… Překvapený jsem byl z některých malých kapel, jejichž odpovědi byly kolikrát odtažité. Bez duše, radosti…
Částečně jsi využíval i jiné zdroje než odpovědi na otázky v době psaní knihy - časopisy a webziny. Nešlo z těchhle archivních pramenů vytahat více informací, hlavně od těch, kteří to s odpovídáním vzali zkrátka?
Tady musím říct, že prioritou byly vlastní rozhovory. Na těch jsem knihu postavil. Citace ze zinů jsem si vytahal jen jako koření, když mě nějaká věta zaujala. Pomohly mi také u některých kapel, se kterými se mi nepodařilo navázat smysluplný kontakt.
Jak dlouho Ti práce na prvním dílu trvala? Ono se to nezdá, ale kdo někdy něco psal, musí uznale pokývat hlavou, protože to muselo dát strašnou spoustu práce...
Tři roky, ale určitě se nedá mluvit o intenzivní práci. Ta by trvala maximálně polovinu. Každopádně je pravda, že kolikrát jsem celý den věnoval pouze korespondenci s muzikanty. Vymýšlení neustále nových a smysluplných otázek, aby se neopakovalo jedno a to samé, to bylo vůbec nejnáročnější. Nemluvě o pocitu určité marnosti, když někteří borci nebyli za celou tu dobu schopni na otázky odpovědět…
Proč jsi začal black, death a thrash metalem? Nemělo by větší logiku vzít to chronologicky, začít hard´n´heavy a postupně přitvrzovat?
Protože jsem nepočítal, že by kniha měla mít pokračování. Chtěl jsem zmapovat extrémní scénu, protože mi přijde zajímavější než třeba power, speed či vůbec heavy metal. Pozor, mluvím v tomto případě pouze o České republice. Nakonec jsme se s vydavatelem rozhodli zmapovat většinu metalových subžánrů, ta myšlenka mě nadchla a těším se na pokračování.
Kniha je bezesporu zajímavá, spousta lidí si ji pochvaluje, ale ne všechno se povedlo podle představ šťouravého čtenáře... (úsměv) Tak pojďme na ty nepříjemné otázky. Samozřejmě lze diskutovat o výběru kapel resp. prostoru, který byl té které věnován. Z těch zásadních nechybí žádná, ale některé chybí v kapelách úplně - na mysli mám třeba ASTRAL, SATOR MARTE či ADOR DORATH v black metalu... Jasně, že nemůžeš znát úplně všechny kapely, které kdy s black metalem koketovaly, ale tyhle tři? Některé navíc zmiňuješ v časových přehledech...
Zde musím zdůraznit, že výběr kapel je ryze subjektivní. Vždycky by byl, ať by knihu psal kdokoliv… Nikdo se nedokáže shodnout na 40 zástupcích jednotlivých subžánrů. Zpětně mě mrzí, že jsem nikde v dodatku nezdůraznil, že výběr kapel je opravdu subjektivní. Snažil jsem se zařadit staré kapely, některé zapomenuté, a samozřejmě také nové. Vybrat 40 kapel za uplynulých 30 let, to nebylo nic jednoduchého. Druhou věcí je žánrové zařazení, na kterém se také nikdo neshodne. Neměli by být ADOR DORATH zařazeni spíše do symfonického metalu? Nebo měli být zmíněni jako zástupci symfonického black metalu? Každopádně o ADOR DORATH a ASTRAL se v knize mluví. Že nejsou v samostatných profilech je jednoduché… dal jsem přednost jiným.
Stejný dotaz ohledně thrash metalu - chybí dvě nepřehlédnutelné party posledních let - KAAR a MURDER INC., momentálně asi dvě největší naděje žánru.
Opět to samé. Musím říct, že u thrash metalu byl výběr vůbec nejsložitější. V posledních letech se s thrashovými kapelami roztrhl pytel natolik, že bych zaplnil 40 profilů jen novými záležitostmi. (smích) Je také třeba dodat, že kniha vznikala v letech 2013 až 2015 a částečně 2016. V době, kdy jsem ji psal, jsem některé kapely skutečně ještě neznal. Například MURDER INC. V black metalu třeba chybí MALLEPHYR. Kdybych knihu psal dnes, samozřejmě bych je ještě zvýraznil, protože je považuji za jednu z nejzajímavějších tuzemských blackových kapel posledních let. Jenomže před třemi lety teprve začínali. Někdo může namítnout, že jsem měl nové kapely průběžně doplňovat, ale to bych dělal doposud a kniha by tak nikdy nevyšla… Stejně tak diskografie. U zásadních kapel jako MASTER´S HAMMER nebo DEBUSTROL jsem ještě v době, kdy byla kniha v postprodukci, aktuální alba doplnil, ale u všech to samozřejmě nešlo…
V black metalu jsi úplně vynechal část kapel, které vycházejí z hardcore scény, ale nepochybně hrají black metal, např. MARNOST, KRUH, PUSTINA, LICHENS, NIC, DOPPELGÄNGER OF DEATH... Chápu, že jde o okraj, ale alespoň zmínka by neškodila. To o nich nemáš ponětí, nebo jsi je vynechal záměrně?
Není pravda, že jsem HC/black vynechal. V historii se o něm mluví. A že zmíněné kapely nemají samostatné profily? Opět by to bylo na úkor ostatních. MARNOST, KRUH, NIC… to vše jsou zajímavé kapely, ale představují absolutní okraj. Byla by škoda kvůli nim vyřadit třeba NAURRAKAR nebo NOCTURNAL PESTILENCE. Když zmiňuji NOCTURNAL PESTILENCE… To je přesně kapela, stejně jako třeba DESIRE FOR SORROW, u které se plno lidí neshodne. Pro mě jsou NOCTURNAL PESTILENCE něco naprosto skvělého, znám ale žánrové fanoušky, pro které je to absolutní dno. A kdo má pravdu?
Pravdu má náčelník, jak se říká v jedné hře Járy Cimrmana. (smích) Přiznám se, že mě velký prostor právě u NOCTURNAL PESTILENCE taky překvapil a přijde mi neadekvátní zásluhám kapely. Ale beru to tak, že Alena odpovídala zajímavě, proto je často citována...
Chtěl jsem mít v každém žánru i zástupce nové generace. Muzikanty, kteří sice ještě nemají zásluhy, ale z nějakého důvodu je považuji za zajímavé. NOCTURNAL PESTILENCE považuji za jednu z nejlepších „nových“ kapel českého black metalu. Podle mě je to světová záležitost. Mám je moc rád, škoda, že se potýkají s klasickým problémem – nemají živého bubeníka… Mimochodem přes Knihu kovu jsme se seznámili, následně spolu odehráli i několik koncertů a musím říct, že jsou to i fajn lidi.
Podobná otázka se týká i thrash metalu, kde jsou kapely na pomezí hardcore a thrashe pouze krátce zmíněny (PRŮMYSLOVÁ SMRT, STOLEN LIVES, CONOPED, SEE YOU IN HELL, BEHIND THE CEMETERY WALL, KRAOST, HIROSHIMA NIGHTMARE), přitom leckterá hraje větší thrash než řada kapel v knize uvedených.
Tady jsem byl vůbec na nejtenčím ledě, to jsem si uvědomoval už v okamžiku, kdy jsem knihu psal. Odpověď na tvou otázku je pro mě ale jednoduchá – zmíněné kapely bych nechal spíše do knihy věnované HC, ačkoliv souhlasím, že mnohdy se thrashe velmi silně dotýkají. Ale hudbou, filozofií, fanoušky… pro mě je to zkrátka spíše HC. Ale naprosto respektuji a chápu, když to někdo vidí jinak. V thrash metalu a HC se ty hranice dost bortí.
Jestli někdo rozpoutal thrashovou vlnu posledních let, jsou to LAHAR a RADIOLOKÁTOR - prostor ale dostali minimální. Přitom na netu lze najít rozhovory s hlavními protagonisty a neměl by být problém o nich sepsat delší povídání...
LAHAR a RADIOLOKÁTOR v knize profily mají. Asi narážíš na to, že jsem je nezahrnul do top 10. Opět ryze subjektivní. U LAHAR jsem hodně váhal, možná bych jim dnes dal prostor třeba na úkor V.A.R. Ale opravdu těžko říct, znám lidi, kteří by mi řekli, že tam chybí V.A.R. (smích) Mimochodem u thrash metalu jsem měl vůbec největší dilema a to u kapely MÖRKHIMMEL, kterou jsem chtěl úplně prapůvodně zařadit do black metalu. Každopádně chci zdůraznit, že ačkoliv jsem MÖRKHIMMEL měl v podvědomí už před psaním knihy, až teprve díky ní jsem je naplno objevil. Pro mě největší kapelní objev, který mi Kniha kovu přinesla.
Osobnosti - výběr asi celkem OK, ale „medailony“ mi přijdou hodně nevyrovnané, jakoby šité horkou jehlou. Trochu to je i tím, že každé jsi přistoupil trochu jinak, přitom v těchhle případech by neškodila jistá encyklopedičnost - mně tam chybí třeba údaj o věku (třeba rok narození), případně výčet kapel + krátká obecná charakteristika. Třeba občasné přímé řeči zde působí nekoncepčně, když jsou uvedeny jen u někoho...
Medailony jsem si původně představoval jen jako doplněk po stranách, jak je například Víte, že… Nakonec byly zařazeny jako samostatná kapitola. Každopádně třeba výčet kapel… Umíš si představit například Honzu Kapáka? To bych pět stran věnoval jenom jemu. (smích) A pak by se mohl ozvat třeba Johan, že v tom vyčerpávajícím výčtu dvě zásadních kapely chybí. (smích)
V osobnostech taky leckdo chybí, samozřejmě zase můžeme dlouze spekulovat... ale pojďme konkrétně. „Jednoznačně nejvýznamnější persona české blackmetalové scény - Vlasta Henych“. Nic proti Vlastovi, ale nejsou to příliš silná slova? Jeho vliv nebo důležitost podle mě skončila někdy po vydání „Chcípni o kus dál“ a po odchodu z TÖRRU prakticky z blackmetalového světa vypadl úplně...
Za touto větou si absolutně stojím. Vlasta Henych byl první šiřitel black metalu v Československu, na čemž se mnozí pamětníci shodují. Zároveň je třeba považovat TÖRR za nejvýznamnější a nejoblíbenější československou blackmetalovou kapelu té doby. O důležitosti festivalů Death Metal Session určitě nepochybuje nikdo z nás. Že dnes Vlasta Henych už nefunguje tak jako kdysi, na jeho historických zásluhách nic nemění.
Měls napsat „Jednoznačně nejvýznamnější persona české blackmetalové historie s přihlédnutím k období 1986-1990“. (smích)
A pokračovat slovy, že nejvýznamnější personou české blackmetalové historie s přihlédnutím k období 1990-1992 byl Franta Štorm. (smích)
Necrocock - pomalu největší medailon, ale opět - vždyť s blackem skončil před dávnými roky a jeden rozmar v podobě znovu nahraného dema neznamená, že by Tom s blackem vážně koketoval.
Necrocock je pro mě naprosto fascinující úkaz a ač chceš nebo ne, výraznou rýhu v českém black metalu zanechal. Třeba se pletu, ale věřím, že právě díky němu jsou kytary na Ritualu a Okultistovi tak fascinující. A abych si také malinko rýpnul… Není náhodou Necrocock stále členem MASTER´S HAMMER? (smích)
Máš recht, je. (úsměv)
… manželka mi často říká, že ji vždycky uargumentuji… (smích)
V death metalu Tom Corn dejme tomu, ale spíš bych jej s ohledem na aktuální věhlas CULT OF FIRE zařadil do black metalu...
Tady už jdeš hodně na dřeň. (úsměv) Ano, Tom Corn by mohl být klidně v black metalu. Pro mě je to ale bubeník alba „Elvenefris“ od LYKATHEA AFLAME, jedné z nejúžasnějších tuzemských deathových záležitostí. (úsměv)
Thrash - chybí Korek, proč Hadgi? Opět nic proti němu, ale s thrashem začal až v poslední době, jinak celý život death, grind a doom...
Vidíš, tady použiju tvou vlastní zbraň. Pokud by měl být Tom Corn kvůli aktuálním CULT OF FIRE v blacku, Hadgi je kvůli aktuálním ANTIGOD v thrashi. (smích) Myslím, že tady už to se škatulkami přeháníme. Nejdůležitější je, že se na ty lidi nezapomnělo… Mimochodem, když jsem zmiňoval v jedné z předešlých otázek Honzu Kapáka… Do jaké kapitoly bys zařadil jeho? (smích)
Honzu je opravdu těžké zařadit do jedné škatulky, ale když jsi AVENGER dal do blacku, tak patří do blacku. (úsměv)
Je ocejchován. (smích)
Považuješ i s odstupem času časové přehledy za dobrý nápad? Mně to jako špatný nápad nepřijde, ale výsledek se mi moc nelíbí... Možná by pomohl větší prostor, ale hlavně je výběr událostí hodně subjektivní, mně tam chybí řada stěžejních skutečností, některé naopak přebývají, sem tam se objevují i omyly, nebo kapely uvedené v žánru A jsou zařazeny v přehledu žánru B...
Časové přehledy jsou jen takový milý dodatek, které doplňují hlavní text. Mně se moc líbí a jsem rád, že jsme je do knihy zařadili. Opět, jednotlivé události jsou velmi subjektivní. Celkově je časová osa vůbec nejsubjektivnější část knihy.
Proč jsou v přehledech zahraniční události, když je kniha přednostně věnována tuzemské scéně?
Jde o srovnání vývoje v zahraničí a u nás… Stejně tak zahrnutí událostí, které s žánrem na první pohled nesouvisí. V tomto mě inspirovala kniha True Norwegian Black Metal, kde je to pojato velmi podobně.
Obecně je v knize skoro všechno chváleno, možná až adorováno, není to vzhledem k tomu, jaký otisk náš metal ve světě zanechal, trochu přehnané?
Pokud bys to bral z tohoto pohledu, tak ano. Otázkou pak je, které kapely bys vlastně mohl titulovat jako legendy či kult. Bojím se, že kromě MASTER´S HAMMER a ROOT by toho příliš nezbylo. Já to bral z pohledu naší scény. Jako příklad použiji MARTYRIUM CHRISTI. V zahraničí nic neznamenají, ale já si moc dobře pamatuji doby, kdy to byl minimálně v západních Čechách obrovský kult, za kterým jezdili maniaci přes půl republiky. Skutečně kult s velkým K.
U podobně rozsáhlého projektu se samozřejmě může objevit nějaký ten omyl, mně přijde nejvtipnější informace, že Goro - manažer TORTHARRY - zároveň píše pro tento webzin...
Toto mě mrzí a vlastně je až vtipné, co všechno jsem si zpětně uvědomil… Celé roky jsem opravdu žil v tom, že Goro z TORTHARRY je zároveň Goro z Fobie. (smích) Lubošovi jsem okamžitě psal omluvný mail, že jsem mu přidal zásluhy. Vzal to sportovně, monokl nemám. (úsměv) Třeba je to pro něj impuls pro psaní a ty tak rozšíříš redakční tým o dalšího Gora. (smích) Každopádně ti zmíním jednu historku… Před lety mi na AFODu říkal Ifa, že spal v autě s Gorem. Hrozně jsem se divil, že jsem ho v areálu neviděl. Že je jako duch. O pár let později mi Ifa říkal, že před chvílí na koncertě, kde jsem byl i já, mluvil s Gorem. Jelikož bylo na akci pár desítek lidí, opět jsem se divil, že jsem Gora neviděl a vlastně ho i obdivoval, jak je hustej, když jede takovou dálku do Budějc na ryze undergroundovou akci pro 30 lidí. (smích) Že myslí jiného Gora, by mě vůbec nenapadlo. Tímto se klukům ještě jednou velmi omlouvám!
Větší půlka rozhovoru je o tom, co se nepovedlo... sakra, přitom jsem knihu četl s chutí. Jaké na ni máš obecně ohlasy? Vyčetl Ti toho někdo víc než já? (úsměv)
Samozřejmě jsem byl nervózní, jak bude kniha přijata. Bylo mi jasné, že u letitých zinařů a archivářů to bude mít těžké, protože pro ně se nejedná o nic nového. Pak jsem si ale opět uvědomil, že valná většina lidí nemá takový přehled. Že jim kniha přinese plno nového. Třeba je přitáhne zpátky ke klasikám a zároveň k novým tvářím. Když mi před pár dny kdosi psal, že si díky knize musel hned sehnat stará dema FATY MORGANY a desky UNCLEAN, uvědomil jsem si, že to je přesně cíl, kterého jsem chtěl dosáhnout. Ohlasy jsou skutečně báječné, vím, že to zní jako klišé, ale mám radost. Je to hnací síla pro pokračování. Vím díky tomu, že má smysl a nejednomu fanouškovi bezesporu mohu udělat radost.
Je to tak, obyčejný fanoušek na knihu kouká úplně jinak než my, kteří se v tom vrtáme řadu let a víme, kde se co šustne. Řada lidí mi říkala, jak se jim kniha líbí a že díky ní objevili „nové“ kapely a hlavně si přečetli, jak to u nás bylo na počátku...
To je přesně ono. Ono najít balanc mezi oběma tábory nebylo jednoduché… Prioritou pro mě bylo, aby kniha byla čtivá a tím udržela pozornost čtenáře po celou dobu. A aby každému člověku dala možnost ochutnat i kapely, o kterých třeba nevěděl, nebo si myslel, že nejsou natolik mimořádné, aby jim věnoval pozornost.
Určitě se nabízí otázka, jaké bude pokračování? Zatím jsi vyčerpal tři subžánry, takže jich ještě zbývá řada... Máš už nějak naplánované další, které budou ve druhé části? A bude třeba i třetí, nebo dokonce čtvrtá?
Plno lidí se mě ptá na doom metal. Neodbyl jsem ho pouze v kapitole death metal? Ne, opravdu ne. Prozradím, že doom metal bude ve dvojce. Právě v doom metalu se u nás podle mě děly ty nejzajímavější věci… Moc se na tuto kapitolu těším! A zda se bude pokračovat dál… Plán je takový, tak doufám, že se podaří naplnit. (úsměv)
Jestli jsme na něco zapomněli, tak prostor pro Tebe...
Snad jen musím poděkovat… V první řadě klukům z MetalGatu, díky kterým jsem dostal jasný cíl. A pak samotným kapelám, že se mnou ztrácely čas, když jsem z nich tahal moudra. Zapomenout bych neměl ani na tebe, protože jsi mi v pracovní fázi prezentoval své názory na můj text a vlastně mi tak poskytl první a velmi důležitou zpětnou vazbu. Takže, Johane, díky!
Venco, díky moc za otevřené povídání. Na pokračování se moc těším, hlavně na ten doom... a jsem přesvědčený, že to bude skvělé čtení.
