Zbiroh – pokud vám tohle jméno nic neříká, tak vězte, že se jedná o městečko ležící v Plzeňském kraji (okres Rokycany), v němž jsem mimo jiné na počátku devadesátých let nedobrovolně strávil rok svého života v rámci Základní vojenské služby. Co je však pro tento článek nesporně důležitější, to je skutečnost, že právě tohle město je základnou a domovem kapely s na první pohled možná trochu složitě psaným názvem V.P.O.ho, který má ovšem své opodstatnění a vysvětlení. Jak sami členové téhle party uvádějí na svém Bandzone profilu, tak ke společnému fungování je spojila hlavně láska k hudbě pražské heavymetalové legendy, kapely VITACIT, a především pak k jejímu stěžejnímu albu „Vzhůru přes oceán“, jehož název se zároveň promítá i do jména této zbirožské skupiny, a jehož hudební obsah je taktéž i důležitou součástí koncertů V.P.O.ho. Kluci totiž při vystoupeních kombinují svou vlastní muziku právě se skladbami z výše zmíněné desky a i z pozdějšího vitacitovského období s Dodem, dále pak v jejich podání můžeme slyšet třeba kousky od Jiřího Schelingera nebo Jimiho Hendrixe.
Po zhruba osmi letech fungování se pánové rozhodli zaznamenat vzorek své autorské tvorby v nahrávacím studiu a tím pádem koncem října vyrazili na prodloužený víkend, kam jinam, než do žirovnické Haciendy svého idolu Miloše Doležala, ve které vznikl vůbec první studiový materiál kapely, označený jako demo a pojmenovaný prostě „Jsme V.P.O.ho“. Jak už jsem napsal, jedná se pouze o takový vzorek, či zlomek vlastní muziky, jelikož nahrávka přináší pouze 3 songy, které jsou ovšem trochu delšího rázu, takže s kapelou strávíme něco málo přes 15 minut čistého času. Pokud jsem uvedl, že stěžejní skupinou, co se týče hudebního cítění, je pro kluky VITACIT, tak je asi i trochu pochopitelné, že i v jejich autorské tvorbě je tahle inspirace docela znát, sice se nejedná přímo o nějaké napodobování nebo kopírku, ale ten vitacitovský duch je v písních určitě přítomný, jen tomu z mého pohledu trochu chybí něco k tomu, aby se skladby více přiblížily na úroveň již zmiňovaného alba „Vzhůru přes oceán“. Mně osobně se například první dvě věci „Boj“ a „Za co se platí“ (tu považuji za nejvydařenější z celého tria) zdají být zbytečně dlouhé (obě mají kolem 5 a půl minuty), kapela se sice snaží, aby posluchače zaujala po celou délku písní, ale třeba u mě to úplně nefunguje a pokud by některé, z mého pohledu slabší pasáže vypustila, mohlo by to být ku prospěchu věci, neškodila by sem tam i nějaká výraznější změna tempa. Jinak, co se týče instrumentální stránky, tak tady je jasně slyšet, že pánové mají své nástroje opravdu dobře zmáknuté a kompletní kvarteto šlape naprosto bez problémů, líbí se mi i zpěv, který je čistý, dostatečně silný a jistý. Kdo má rád poctivě zahraný syrový heavy metal, bez nějakých zbytečných kudrlinek a příkras, tak by se jistě mohl zařadit mezi fanoušky kapely.
Pochválit samozřejmě musím zvuk nahrávky, ten je opravdu velice kvalitní, ono se v podstatě od Doda ani nic jiného očekávat nedá, jelikož jeho Hacienda je mezi nahrávacími studii opravdovou jistotou, která snad nikdy nezklamala.
Naopak připomínky mám určitě k tomu, jakým způsobem se skupina rozhodla tenhle materiál vypustit do světa. Jednak, když už mám parádní zvuk od Doda, tak bych nahrávku neoznačil jako demo, ale třeba jako EP, což by sedělo mnohem více (pod pojmem demo si představím něco, co je udělané tak napůl, což určitě není tenhle případ), ale hlavně bych vytvořil alespoň nějaký obal s pár základními informacemi, který by muziku doprovázel. Je mi naprosto jasné, že v dnešní době všechno stojí peníze a že samotný proces vzniku skladeb určitě nebyl zadarmo, tím pádem už třeba na obal nezbylo, ale na druhou stranu si myslím, že vytvořit na PC alespoň jednoduchý grafický doprovod a vytisknout ho na kopírce není nic, co by se nedalo hravě zvládnout. Rozhodně by to pak vypadalo mnohem lépe a reprezentativněji, pakliže se tedy bude chtít kapela nosičem někde představit.
Na závěr už jen doplním, že jsem se tentokráte rozhodl nevyužít našeho bodovacího systému, protože žádné další songy z dílny V.P.O.ho, než tyhle tři neznám, což mi přijde trochu málo na vynášení nějakých definitivních soudů (úsměv) a na základě nepříliš kvalitních záznamů na Youtube si úsudek taky dělat nechci. Každopádně budu kluky určitě dál sledovat a v budoucnu si samozřejmě rád poslechnu i plnohodnotné CD, pakliže se k němu skupina v průběhu příštích let dopracuje.
Seznam skladeb:
- Boj
- Za co se platí
- Svědomí
Čas: 15:50
Sestava:
- Dušan Bukvic – kytara, zpěv
- Hynek Bukvic – kytara
- Petr Vrzal – basa
- Láďa Vlček – bicí
