Tomáš Kohout je známý celou řadou svérázných zájmů, které promítá do své hudební tvorby. Po krematoriích, cestách po světě za všemožnými zážitky, lesích a psychiatrických léčebnách se oklikou do lesa vrátil, tentokrát s hůlkou, nožíkem a košíkem... a vyrazil na houby. Výsledkem je aktuální „Houbařské album“.
Ahoj Tome. Jak hodnotíš letošní houbařskou sezónu? Podařil se Ti nějaký speciální nález, který stojí za extra zmínku?
Byla to skvělá sezóna, navíc umocněna tvorbou „Houbařského alba“. Žil a radoval jsem se vlastně celý rok jenom houbama, stejně jako jsem se minulý rok radoval psychiatrií. Kromě několika mrtvých zvířat a odkouslé srnčí nohy se mi zas po letech podařilo nalézt amoretku mlženku.
Jak často se na houby vydáváš? Patříš mezi houbaře znalce a fajnšmekry, kteří tvrdí, že houby rostou celý rok? Sbíráš i méně známé druhy?
Teď v listopadu jezdím na houby skoro denně. Poznal jsem nedávno v Brdech naprosto magický místo, které je úžasně rozmanitý jak lesní krajinou, tak druhy hub. Každý rok vždy přibývaj alespoň 3 houby, které se naučím sbírat a jíst. Letos je to pár druhů pavučinců, kterým jsem se dřív tak bázlivě vyhýbal.
Jakou houbu považuješ za nejkrásnější a kterou za nejchutnější?
Nechci rozlítit ostatní houby upřednostněním jen jedné, ale letos jsem si hodně oblíbil slizáka mazlavého. V září se o potěšení a ukojení mých chutí staral hlavně masák. Miluju kotrče, hadovku smrdutou, stročky, strmělky… nebudu radši jmenovat.
Jsi vyhlášený gurmán. Připravuješ rád i houby? Máš nějaké speciální recepty, nebo dáváš přednost klasice a nepohrdneš obyčejnou smaženicí nebo bedlou osmaženou v trojobalu?
První jídlo sezóny bývá většinou polévka z májovek, nebo špiček. Z první směsky musí být samozřejmě smaženice, z prvních hřibů a hadovek řízky a pak se to neskutečně rozjede. Pavučincové ovárky, václavky na paprice, hnojníkové terinky, fialkové nákypy, plněné bedly, zavinuté březnovky, bolcovitkové a penízovkové závitky… jen to píšu a je mi těžko. Teď ostošest nakládám a zavařuju svoje oblíbené podzimní houby.
Jsi experimentátor, myslím ve smyslu, že bys třeba vyzkoušel nějakou méně jedovatou nebo halucinogenní houbu na vlastním těle? Nebo máš k těmto věcem respekt?
Skoro při každém houbaření sním několik amanit muscaria, čímž si navodím lehké pocity euforie. Lysohlávkám se dost vyhýbám, ale zrovna teď mi volal strejda, že mi nasušil skleničku kropenatce.
V textech se objevuje řada hub (pavučinec plyšový, hadovka smrdutá, smrž, špička jarní, hřib nachový, holubinka vrhavka, muchomůrka červená). Kterou z nich považuješ za nejzajímavější?
Nejvíc mě fascinuje asi hadovka. Jak se nevinně vylíhne z jakoby hadího vejce, aby se pak v dospělosti zalila kvantou slizu a ztopořila se ve velký lepkavý falus, pokrytý mouchami a páchnoucí po mršině. Rád si z ní dělám řízečky.
Svou zákeřností je ovšem nepřekonatelný alkaloid pyridinový v pavučinci plyšovým. Ke smrti dochází třeba až měsíc po pozření, proto dřív nebyl spojován s pozdějším náhlým a rychlým úmrtím a byl považován za jedlého.
Nechme houby a pojďme k muzice. Ta Tvoje je neotřelá, žánrově těžko jednoznačně zařaditelná. Kdybys ji měl popsat někomu, kdo o tvé tvorbě zatím neměl ani páru, jaká slova bys volil? A kdybys ji měl přiblížit i formou přirovnání k nějaké jiné kapele, která by to byla?
Pomalá, temná, hypnotická, překrásná, nepřirovnatelná… silně návyková.
Jaké nástroje jsi při nahrávání použil? Kytara je jasná (plus basa a bicí v rukou hostů), pak je tam ale spousta dalších zvuků a tónů. Používáš nějaký syntetizátor, nebo používáš samply a dáváš to do kupy v počítači?
Používám všechno, co je po ruce a dotváří to náladu. Tady jsem teď opět hodně protežoval dechy, trumpety, lesní rohy, nebo třeba štětečkové bubny…
Bicí jste nahrávali ve studiu Hellsound. Dáváš přednost živě nabouchaným bubnům - proč? Naprogramovat by sis je asi dokázal, ne?
Každá skladba si žádá něco jinýho. Nahráli jsme živý bubny po pečlivém uvážení jen do skladeb, který si o to samy říkaly. Třeba takovýmu „Houbovýmu Tomášovi“ nebo „Do lesíčka“ víc sluší monotónní strojovej loop.
Byl jsi s bicmenem Pitterlingem ve studiu, nebo jsi to nechal na něm a na Honzovi Kapákovi?
To by to asi dopadlo. Samozřejmě že jsem ho tam odvez a zase přivez. Jezdím do Čestic moc rád. Vždycky tam prolítnu lesy a pochutnám si na retrojídlech v místní putyce.
Kdo je Houbová Marie? Proč jsi chtěl na albu ženský zpěv? Sám přece zvládáš řadu pěveckých poloh...
To ano, ale Houbová Marie má v hlase takovej uklidňující dojemnej tembr, kterým skvěle doplňuje moje polohy. Je to poživačná matróna, kterou jsem kdysi objevil v křivoklátském lese, kde měla s jedním dědkem takovou boudu a vařili tam pro různý pocestný skvělé polívčičky.
V úvodní skladbě nazvané „Smotlacha“ hovoří nějaký starší člověk o jedovatých houbách. Jde o Miroslava Smotlachu, nebo dokonce jeho otce Františka? V bookletu píšeš, že Miroslavu album věnuješ - a označuješ jej jako svého velkého učitele - znal jsi se s ním osobně, nebo jde o poděkování za jeho publikační činnost?
Ovšem že je to hlas Miroslava Smotlachy. Je to pocta velkému popularizátorovi mykologie. Komu taky jinýmu by to album mělo být zasvěcený. Měl jsem to štěstí znát ho osobně a pravidelně jsem k němu docházel rozjímat nad nalezenými jedůvkami. Na sklonku jeho života jsme se dost spřátelili. Dodnes občas v lese slyším jeho houbovej, slavíkovej hlas a jeho cenné rady. Škoda, že se toho alba nedožil. Měl by ho moc rád.
K albu jsi zatím vypustil dva videoklipy. Jak je Tvým zvykem, zase jsou to svérázná díla. Kdo je autorem scénáře a kdo stál za kamerou? A kdo jsou ti dva kolegové, kteří s Tebou v klipu „Houbový Tomáš“ účinkují?
Jako vždy za vším stojím jen já sám a můj stativ. Jinak by mě to asi nebavilo. Natočil jsem to během jednoho společného houbaření s Houbovou Marií a Sambarem kousek od Medového Újezda.
Proč má ona dáma na každé noze jinou botu, nebo v jednom případě spíš něco jako kopyto?
Je to kopyto. Kdysi dávno při houbaření se chytila do pytlácké pasti, která jí doslova ucvakla kus nohy.
Druhý klip „Do lesíčka“ je ještě větší ujetina... (úsměv) Která dáma se nebála takhle pobíhat po lese?
Je to jedna moje oblíbená otrokyně. V zimě mne třeba nahá tahá po lese na saních, nebo... Prostě udělá, co chci, a to přitom pracuje jako bachařka.
A proč je klip „přístupný“ od 18 let? Vždyť v televizi není o nahotinky nouze ani v normálním vysílacím čase odpoledne nebo brzy večer... O tom, že klip je od 18+, rozhoduje na YouTube kdo? Autor, nebo provozovatel stránek?
Taková je YT politika. Hnus. Přesvědčil jsem se už dříve, že blokujou vše, kde se objeví sebemenší koza, nebo bradavka. Pachtil jsem se proto s cenzurovanou verzí a pečlivě zakrýval kozy a genitálie mozaikou, ale už chvilku po zveřejnění tomu bylo přiděleno věkové omezení. Odporné.
K albu vznikla série působivých fotek, kde jste s kolegy oblečeni jak před sto lety a obklopeni rekvizitami. Kde jste ty kostýmy, vycpané srnečky a lišáka coby myslivce sehnali? Jak dlouho takové focení trvá? Vybírali jste určitě z více fotek - kolik jich vzniklo?
Fotili jsme asi hodinku v mém oblíbeném atelieru Seidel v Č. Krumlově, kde se nechávám fotit již řadu let. Vzniklo asi 500 fotek. Všechna vypreparovaná zvířátka jsou součástí mé rozrůstající se sbírky vycpanin a cestovala s námi do Krumlova velkým speciálním vozem. Některé hadry jsou z mých zatuchlých skříní a něco jsme si půjčili v barrandovském fundusu.
Na grafice se opět vyřádil Franta Štorm. Jde čistě o jeho nápady, nebo jste nad tím seděli spolu? Kdo vymyslel muchomůrkový klobouk na Tvé hlavě a „slinotok“ na Tvé bradě? (úsměv)
Jsou to jeho nápady. Vždycky si nechá před prací poslat k nasání inspirace kompletní hudbu, do které vnikne a vyvrhne pak neskutečné věci.
Proč není na albu skladba č. 8? Respektive proč v seznamu skladeb tohle číslo chybí a po sedmičce následuje devítka?
Je to záměr. Stará houbařská a lesnická číselná řada. Dřív se lidé kolem lesa (houbaři, lesáci, myslivci…) z pověrčivosti vyhýbali osmičkám, aby nezabloudili v bludné smyčce. Nikdy se nehoubařilo v osmém revíru a střelit osmeráka znamenalo rok smůly. Je mi jasný, že to zas plno lidí bude považovat za chybu.
Linoryty hub v bookletu znázorňují skutečné houby, nebo jde o výsledek bujné fantazie?
Vše je Frantova imaginace. Takhle si představoval např. pavučince a falusoidní hadovku. Ale co já vím. Třeba takové houby opravdu někde rostou. Nejspíš určitě. Je to skvost. Když jsem celé dílo přinesl do mykologické společnosti, tak z toho byli dědci úplně vyšinutí a sáhodlouze to rozebírali a vznikla tam kvůli těm divnohoubám celkem ostrá vědecká hádka a málem se tam poprali a booklet roztrhali. (úsměv)
CD jsi si zase vydal sám. Dříve jsi spolupracoval i s labely, dlouhou dobu už se o vše staráš sám. Myslíš, že dokážeš obstarat promo stejně dobře jako vydavatelství, že se o tvé muzice dozví každý potenciální zájemce?
To já vůbec nevím. Nejspíš ne. Na druhou stranu pro mne není úplně nejdůležitější, aby se k albu dostalo kdejaké hovado. Je to hudba jen pro vyvolené.
A vyvolení vědí své a cestu si sami najdou. (úsměv) Co Ty, kam zamíříš příště? Už máš nějaké velké téma, kterému bys rád věnoval další album? Nebo se blíží čas na další KAVIAR KAVALIER?
Velké téma zatím nemám. Napadlo mne udělat třeba velký detektivní příběh o vraždách v trampskejch osadách. Mohlo by to být takový ňáký divný, temný country, ale to nevím. Nejspíš bude dřív novej KAVIAR KAVALIER. Už mám rozdělanej krásnej hypnotickej cajdák o lolitách a starejch dědcích, ale myslím, že novej KAVIAR nebude tentokrát až tolik koncepční.
