Zdarec Bilosi! Jak se cítíš po pětadvaceti letech na scéně? MALIGNANT TUMOUR slaví čtvrtstoletí, což je úctyhodné výročí. A protože jsme na Fobii s vaší kapelou dosud nepřinesli rozhovor (jaká hanba!), tak bychom to mohli vzít obšírněji. Co se Ti vybaví, když se řekne rok 1991? S jakými plány jsi kapelu zakládal?
Zdar jak cyp!!! Mám se skvěle a cítím se taky tak, až na nějaké zdravotní patálie, ale to je asi v mém věku normální. Při vzpomínce na rok 1991 se mi určitě vybaví můj první rok na střední škole a zakládání prvních kapel, i když ty jsme zakládali o rok či dva dříve. Vybaví se mi nulové vybavení, neustálé půjčování si nástrojů, domácí výroba všeho možného, přes co by se dalo hrát, ale i neuvěřitelný entuziasmus všech zainteresovaných. Taky se mi vybaví skvělé koncerty místních kapel i první zahraniční kapely, co hrály v Ostravě. Určitě mi zůstane navždy v hlavě koncert KREATOR a DEATH na konci roku 1990 nebo CARCASS, AROCITY, PUNGENT STENCH a RADEGAST v létě 1991. V podstatě tyto akce stály za impulsem založit vlastní band. Plány tehdy žádné nebyly, chtěli jsme jen a pouze hrát a třeba zahrát jen jeden koncert před lidmi. Že jsme vydrželi těch 25 let, jsme pořád aktivní a hrajeme, je pro mne největší zadostiučinění.
A s jakými pocity se ohlížíš za těmi pětadvaceti roky? Máš pocit, že jste dosáhli víc, než sis představoval, nebo Ti přijde, že se toho dalo stihnout ještě víc?
Vždycky se dá dosáhnout víc, ale stojím na zemi, nemaluju si vzdušné zámky. Kdybys mi řekl před 25 lety, že tu kapelu potáhnu opravdu tak dlouho, asi bych Ti věřil, protože jsem v to vždycky věřil, ale nedovedl bych si to představit. V historii kapely bylo spousty problémů, ale ustáli jsme to, a jak jsem už řekl, mám z toho skvělý pocit, že pořád fungujeme. Ještě určitě nekončíme, takže uvidíme, kolik toho ještě v budoucnu stihneme.
Asi jen málo tuzemských kapel si vybudovalo silnou fanouškovskou základnu i v zahraničí. Vám se to povedlo. Dá se říci, že právě teď máte těch zahraničních příznivců nejvíc v historii, nebo to bylo lepší v časech, kdy jste drtili grind nebo crust?
Určitě máme více fanoušků teď než kdysi, ale tak bych to neviděl. Na tom, abychom byli vidět, pracujeme všichni v kapele a protože se lidem líbí, co hrajeme a jak to prezentujeme, chodí na naše koncerty a díky tomu nás promotéři zvou. Nic složitého. Řekl bych, že spousta českých kapel má v zahraničí obrovskou fanouškovskou základnu. V tom určitě sami nejsme... (úsměv)
Vývoj MALIGNANT TUMOUR je všeobecně známý, i na Wikipedii je pěkně sesumírovaný... Byl ten vývoj daný i tím, jaké byly instrumentální schopnosti té které sestavy? Kdybys uměl na kytaru to co dnes, hrál bys už v devadesátých letech mix metalu a rock´n´rollu jako zhruba posledních deset let?
Neřekl bych, že na tom mají velký vliv instrumentální schopnosti. Jasně, příchod Korála naši muziku obohatil super sóly, která jsem já nikdy neuměl a ani nechtěl hrát. Ale ten základ je vlastně stejný od našich začátků, jen je třeba dneska trochu více promyšlený, hrajeme si s aranžemi atd. Takže muzika, co hrajeme, není výsledek našich instrumentálních schopností, ale výsledek toho, co nás baví… vždycky to tak bylo.
Pojďme do žhavé současnosti. Za pár dní vám vyjde nové album příznačně nazvané „The Metallist“. Někde jsem zachytil, že jste měli desku skoro nahranou, ale nebyli jste s tím spokojení, tak jste všechno smazali a začali znovu od začátku. Šlo o stejné skladby, které jste „jen“ znovu nahráli, třeba s malými úpravami, nebo jste opravdu vyhodili celý materiál a vymysleli zbrusu nové věci?
Slyšel jsi to skoro dobře… heheheh… ne, opravdu jsme nesmazali celou desku. Dělali jsme několik předprodukcí a demo nahrávek a na některých skladbách jsme se prostě neshodli, neviděli jsme v nich 100% potenciál, takže jsme je nechali tak a začali pracovat na dalších věcech. Zhruba 40-50 % songů jsme opravdu vyhodili a složili nové. Udělali další předprodukci a pak spokojení šli do studia nahrát výsledný produkt. Zpětně myslím, že jsme udělali dobře a songy na desce jsou opravdu silné. Zatím to teda všichni, co to slyšeli, potvrzují.
Nahrávka je prošpikovaná melodiemi, sóly, chytlavými motivy... místy je to heavy metal, místy thrash, nechybí ani rock´n´roll. Dá se říci, že jde o nejpřímější a nejmelodičtější album, které jste kdy nahráli? Kdo nosil nejvíce těch radostných nápadů - shodli jste se v rámci kapely, že takhle to je OK, nebo se někomu do takové nálože melodií nechtělo?
Slyším v tom opravdu heavymetalový rock´n´roll. Nic nebylo plánované, co z nás vypadlo, to z nás vypadlo. Hráli jsme si s tím něco málo přes rok a s výsledkem jsme naprosto spokojeni. Nevím, jestli bych mohl říct, že jde o nejpřímější naše album, ale rozhodně je tam kupa skvělých melodií. Dělali jsme na tom všichni, ale klasicky nejvíce nápadů a postřehů pochází ode mě a Korála.
Nahrávka vznikala v GM studiu, ale mix a mastering jste svěřili Andymu Classenovi. U nás se nedá dosáhnout zvuku, po kterém toužíte? Myslíš, že je opravdu tak velký rozdíl, jestli se finální úprava nahrávky dělá tady nebo venku?
Andy je přesně ten člověk, co jsme potřebovali. Máme s ním zkušenosti s produkcí předešlých desek a my jsme s ním spolupracovat chtěli. Naší muzice rozumí, libí se mu, což je pro nás dost důležité, a proto to obléknul do top zvukového kabátu. Říkal nám před mixáží, že songy jsou dospělejší a že prostě nemají chybu a že se mu to bude dobře dělat. A výsledek, co poslal, z toho jsme si v dobrém slova smyslu sedli na prdel… totální buldozer. Jsme mu zavázáni. Ten rozdíl v evropské produkci já opravdu slyším. Nevím, jestli má cenu mluvit o tom, čím to je, protože druhá strana bude vždycky oponovat. Debat na toto téma už proběhlo opravdu hodně. Ale alespoň teda nám se dobře vyprodukovaná deska na evropské úrovni u nás ještě nepovedla, ale lepší se to.
Jak vlastně funguje spolupráce s Andym Classenem? Všechno na dálku, díky moderním technologiím, nebo se někdo z kapely vypraví na výlet a Andymu do toho „kecá“ přímo ve studiu? Vzniká více verzí mixu, ze kterých pak vybíráte, nebo to Andy udělá rovnou tak, jak jste si představovali?
Spolupráce s Andym byla vždy na osobní bázi, ale tentokrát, kvůli nedostatku času jsme to řešili online. Domluvili jsme si den a Andy posílal verze mixu a společně jsme vybírali tu nejlepší. Bylo to sice zdlouhavější, než jsme počítali, ale nakonec to dopadlo skvěle. Příště pokud budeme opětovně společně spolupracovat tak zase při osobním setkáni u něho ve studiu v malebné vesničce Bühne.
Nedávno mi nějaký tuzemský muzikant říkal, že je zbytečné investovat do zvuku přemrštěné částky. Jednak se ta investice na prodejích nikdy nevrátí, jednak to ani lidi pořádně neocení, většinou muziku poslouchají z MP3... Myslíš, že vaši fanoušci zvuk řeší a že tedy má smysl do něj nějaký peníz vrazit?
Ano, nikdy mne nepřestane udivovat ta malost tuzemských muzikantů… pokud nechce investovat do zvuku, tak ať to nedělá, může být i spokojený s tím, že si bude hrát v pokoji jen pro sebe. To není případ MALIGNANT TUMOUR. Ano, investice to je, ale my spolupracujeme s vydavatelem, se kterým máme domluvu a dává nám jistou finanční oporu. Každý to může zkusit. Takže my máme rádi, aby deska zněla prostě skvěle, měla nádherný obal, pokud možno i něco navíc. Ti, co si potom koupí originál nosič, aby opravdu dostali, co si zaslouží. Pokud to chce někdo poslouchat na MP3, prosím, ale to není to, čemu bych já fandil. Zvuk ve formátu MP3 jde totiž kde... no jde do prdele!!!
Dotaz směrem k obalu - o ten se postaral Jan Ivan, slovenský umělec a muzikant. Muselo mu to dát spoustu práce, protože postava na titulní straně obalu je vymodelovaná. Čí to byl nápad? A kdo vymyslel ty ukousané prsty „do paroháče“?
Nápad a realizace front coveru je celá od Janka. Opravdu nám vytřel zrak tím, jak si s tím pohrál a i podle něho je to jeho zatím top práce, alespoň teda co se časové náročnosti týče. Zbytek obalu dělal taky, jako i návrhy na nový merchandising, to už ve spolupráci s námi. Vůbec si myslím, že na této desce jsme spolupracovali jen s mistry svého oboru.
Novinku vydává kanadský label Unrest, který se stará hlavně o punk, crust a grind kapely. Jakou cestou jste se k nim dostali vy? Měli jste rozjednáno více možností, nebo byli Unrest jasná volba už předem?
S Unrest Records spolupracujeme už od roku 2009, kdy nás kluci pozvali na festivaly do kanadského Edmontonu a Montrealu. Padli jsme si už tehdy do noty a zůstali v kontaktu. Měli zájem nám udělat a udělali reedici desky „Earthshaker“ pro americký trh a taky vydali split singl s mexickými ACIDEZ a vůbec se s nimi vždy pohodlně spolupracovalo, takže když nás oslovili s nabídkou nového alba, moc jsme neváhali. Jen jsme se domluvili na některých detailech a šli do toho. Věci taky ulehčila skutečnost, že Unrest records svůj bussines přesunuli na evropský kontinent, přesněji do Belgie, a několikrát za námi osobně v Ostravě byli a kluci teď mají podchycenou celosvětovou distribuci, takže i když je to ryzí undergroundový label, my jim věříme a společnými silami dostaneme naše album do každé domácnosti… hehehehehe.
Album vyjde ve všech myslitelných formátech (CD, LP, MC) i těch myslitelných méně (CD v metalboxu a picture LP). Kolik kusů u těch speciálních edicí vyjde? Bude něco přísně limitováno, nebo když se první náklad prodá, udělá se dolis?
Ano, je pravda, že album vyjde ve všech těch formátech, co jsi vyjmenoval a my jsme za to rádi. Sběratelé si můžou smlsnout. Pro digital maniaky bude album i na stažení na všech myslitelných serverech, takže opravdu si všichni můžou přijít na své. Nerad bych tady mluvil o číslech, ale ano, přísně limitované budou metalboxy a picture LP. Těch bude jen každého 500 ks a dolis se neplánuje.
Jak se vůbec na různé limitované náklady díváš - sbíráš takové věci, nebo nejsi kochací typ a ke štěstí ti stačí obyčejný pres, protože hlavní je muzika?
Rád se kochám obaly LP a rád vinyly poslouchám. Rád poslouchám i kazety. Rád si čtu texty, ty jsou důležité. Nikdy jsem nechápal kapely, co je nemají, tomu nerozumím. Ale hlavní je muzika. Ta je nade vše.
K dispozici mám pouze promo verzi alba, u níž chybí texty. Pojí desku nějaké téma společné pro všechny skladby, nebo jde o různá témata? Jaká?
Dalo by se říct, že je to metal jako takový, co se mi na něm líbí a nelíbí, co mi tam chybí, jak ho cítím a vnímám a jaké to je žít v něm čtvrt století.
Ke skladbě „Walk As We Talk“ jste pořídili zajímavý klip. Určitě se nedá mluvit o ryze metalovém tématu, i když nějaká vlasaté individua se na plátně objevují. V hlavní roli jsou ale tanečníci, vesměs evropští či tuzemští šampióni. Z čí hlavy pochází myšlenka na příběh, v němž se objevují špičkoví tanečníci a křepčící metalisté? Dalo velkou práci sehnat profíky, kteří se nebáli „zlých“ metalistů a šli do toho?
Původní myšlenka toho, aby se v klipu objevil tanec charlestone, je od kytaristy Korála. Zbytek už jsme tak nějak ladili společně. Já moc nejsem tady na to točení klipů, protože to je většinou o tom, že někde pořád na něco čekáš, ale tentokrát jsem si to vážně užil. Věděli jsme, že to nebude klip, který by lidi od nás očekávali, ale o to lépe. My si opravdu nenecháme diktovat, co bychom dělat měli. Taneční profíky sehnal přes své kontakty Robert. Ty tanečníky ten nápad opravdu nadchnul a oni si to mezi sebou řekli a na plac jich došla poměrně solidní banda. A byli skvělí, tancovali, až z nich lilo, to bylo neuvěřitelné. Nikdy jsem naživo neviděl, že by tak někdo uměl tancovat. O mých dvou lekcích v tanečních pomlčím… hehehehehe…
A jakou práci dalo naučit tancovat členy MALIGNANT TUMOUR? (úsměv)
Na rovinu bych řekl, že taková dřeva ještě v životě neviděli. Učili jsme se to asi 10 minut a měl jsem dost. Jako kdybych hrál hodinový set. Klobouk před něma dolů!!!
Když už jsme u pohyblivých obrázků, k vašim narozeninám vznikl i film nazvaný „The Way of Metallist“. Oč jde?
Jde o hraný dokument k 25 letům kapely. Nechci nic prozrazovat. Všichni se na ten film budou moci podívat. Pokud ne na premiérovém promítání v Praze 16.11. v Rock Cafe nebo na našem výročním koncertě 19.11. v Ostravě, bude k dispozici i DVD s celým filmem i bonusovým materiálem.
Album „The Metallist“ se dočká premiéry 19. listopadu, kdy v Ostravě proběhne křest. Na co všechno se můžou fanoušci těšit?
Můžou se těšit na skvělý večer s MALIGNANT TUMOUR a dalšími soubory, které jsme pozvali jako naše dlouholeté přátele a ty které jsme tam prostě chtít měli. Jde o belgické mincecoristy AGATHOCLES, belgické deathmetalové velikány ASPHYX a ostravské thrashery TENDR, kde hrával náš ex-bubeník David a hraje můj strejda, který mne ke kytaře v útlém mládí dostal. Uzavřu tímto pomyslný kruh. Koncert proběhne v industriálním areálu dolní oblasti Vítkovic, pro neznalé, je to opravdu nádherný areál, kde můžete vidět kus historie města a určitě ne úplně tradiční prostor na koncerty. Počítáme s hojnou účastí, takže doufáme, že se všichni dostavíte. Bude to stát za to!!!
Snad jsme probrali vše, co momentálně hýbe MALIGNANTÍM světem. Tak na závěr otázka, která navazuje na recenzi alba, v níž jsem si dovolil napsat: „Dvacet pět let je třetina lidského života a polovina života MALIGNANT TUMOUR. (úsměv) Vážně si to myslím, protože tahle mlátička v lecčems připomíná MOTÖRHEAD a ti to táhli čtyřicet let. Jenže Lemmy zakládal kapelu, když mu bylo třicet, takže MALIGNANTI mají náskok, Bilos začal blbnout v patnácti... takže by do pětašedesáti vydržet mohl.“ Tak co, vydržíš do pětašedesáti? (úsměv)
Haha… rád bych, ale neber to jako slib. Třeba budu za dalších 25 let psát pro Fobii. (úsměv)
Mějte se!!!
Bilos
www.malignanttumour.com
www.facebook.com/malignanttumour
