Loňský ETEF se vydařil, v parádním areálu zahrála řada zahraničních i tuzemských kapel, zvuk byl dokonalý, fanoušci se chovali způsobně, počasí taky vyšlo, jen s návštěvností to byla slabota. Chvilku to vypadalo, že další ročník nebude, ale nakonec zvítězilo nadšenectví nad rozumem (úsměv) a Rámus s Honzou se za podpory Volyňské kultury a provozovatele koupaliště rozhodli pro pokračování. A podařilo se jim poskládat zajímavý line-up v čele s finskými neznabohy IMPALED NAZARENE. (Johan)
Následovník volyňského Open Hell Festu s názvem Enter The Eternal Fire Fest si připsal na pažbu druhý zářez. Areál městského koupaliště je jedním z nejpříjemnějších míst, na kterých jsem zatím jakýkoliv festival navštívil, a už od konce minulého ročníku jsem si byl jist, že tuto dvoudenní párty nevynechám. Kapelní nabídka navíc byla lákavá, zejména zahraniční akvizice DER WEG EINER FREIHEIT a IMPALED NAZARENE mi byly velice při chuti a doplněny o další cizí i tuzemské formace všemožných metalových žánrů tvořily rozmanitou a zajímavou soupisku. (Opat)
Koupaliště má své kouzlo, v krásném pátečním počasí jsme do něj s Dé a Pé nakráčeli kolem 16. hodiny, kdy se v areálu nacházelo víc slunících a koupajících se domorodců než metalistů. S návštěvností to nevypadalo zrovna slavně, ale postupně se začaly černě oděné postavy dostávat nad těmi v plavkách do přesily. (Johan)
Letní měsíce nabízejí spoustu možností festivalovým nadšencům. Mezi velkými taháky, jako jsou Brutal Assault, Masters of Rock, Obscene Extreme..., můžeme najít malé, které jsou sice méně navštěvované, ale ve spoustě ohledů za těmi masovými nezaostávají. Jedním z takových undergroundových pokladů je ETEF, odehrávající se na koupališti ve Volyni. Za poměrně skromný peníz přinesl slušně naplněný line-up. K tomu bylo jako bonus příjemné prostředí, s možností smočit rozpálené tělo nejen ve sprše, ale i v bazénu se skokanským můstkem. (Niviat)
Naše DéPéHá trio dostalo honosně znějící funkce backstage podpory. Ono to sice nevypadá jako velké terno, nošení drahého vybavení muzikantů na pódium i z pódia, ale ne každý dostane takovou důvěru, aby mu prošlo rukama několik set tisíc korun (úsměv) a několik set kilogramů „veteše“. A to nemluvím o nejlepší položce ze seznamu, věšení plachet, což určitě působí pozitivně na zádové svalstvo. (smích) Výhodou pobytu v backstage ale je, že člověk potká všechny muzikanty a že vidí, jak se kdo na koncert chystá, může se podívat na kapely přímo z pódia. (Johan)
Jsem rád, že pánové z AVENGER pokračovali s festivalovou tradicí ve Volyni i letos. Na volyňské koupaliště prostě metalový fesťák patří a letošní ročník Enter The Eternal Fire Festu opět lákal na zajímavý line-up s několika zahraničními jmény. Do areálu jsme dorazili v pátek krátce před šestou hodinou večerní. Postavit stan trvalo jen pár minut, počasí bylo letní a pivo celkem dobré. (Peťan)
Společně s Opatem seniorem (haha, sorry, táto) jsme dorazili na místo s dostatečným předstihem na klidné postavení stanu a popití prvních několika zlatavých moků (znovu jsme před Dudákem raději dali přednost osvědčené lahvové Plzni). V šest hodin odstartovala festival pražská relativně nová death/blacková skvadra ERRANTES. Řezničina občas obohacená o melodické výlety, sóla či akustické vybrnkávky (zejména na začátcích skladeb) přišla vhod, jen mi chvílemi napadalo, zda má kapela vlastně nějaké texty, vokál mi přišel takový neartikulovaný a lehce monotónní. Jinak ale šlo o velmi solidní výkon. Pokud byste chtěli ERRANTES vidět naživo, můžete dorazit třeba 9. září do plzeňského klubu Pod Lampou, kde budou společně s INFER, FEEBLE MINDED a naší maličkostí (MALLEPHYR). (Propaganda musí být, haha!) (Opat)
Hrát jako první je vždycky trochu nevděčné, ERRANTES to ale zvládli hodně slušně. Mix death a black metalu nepůsobil tuctově, sehraná kapela sem tam muziku ozvláštnila zvláštními postupy... Vstup do Věčného Ohně se povedl. (Johan)
Z pivního stanu slyším první bandu ERRANTES, ale jejich produkce mě vůbec nezaujala. To následující AMOK na tom byli se svým death metalem o dost lépe, ale ze židle mě to také nezvedlo. (Peťan)
Z Hořovic s old school death metalem dorazili matadoři AMOK v čele s Jardou Pelánem (ex- AVENGER, ASSESSOR ad.). Přiznám se, že mě ejich pojetí žánru při předešlých setkáních příliš nebralo, ve Volyni ale šlo o nejvydařenější koncert čtveřice, který jsem zatím měl možnost vidět. Jistě k tomu přispěl i zdařilý zvuk (mimochodem, řeknu to už teď – po celý fest naprostá bomba!). Příjemná půlhodinka syrové smrti. (Opat)
AMOK už ten svůj death metal valí víc jak patnáct let, nic objevného to určitě není, ale kapele to šlape a i díky kvalitnímu zvuku šlo o dobré vystoupení. (Johan)
Kvůli tomu, že jsem ještě v pátek roztáčel kola kapitalismu, mohl jsem opustit brány kolbenky až kolem čtvrté, takže se odjezd na ETEF drobně zpozdil. Nicméně nutno přidat k dobrému, že jsem na festival dodal i jednu šestinu SELF-HATRED a jednu redaktorku slovutné Fobie. Do bran pekelných nás vpustil Johan a od té doby jsme se ocitli ve víru moc příjemné akce. (Kubrt)
Naše výprava čítající Kubrta, Aleše a moji maličkost se vydala z Plzně na cestu těsně před šestou. Bylo nám tedy jasné, že začínající kapely budeme muset oželet. Cesta příjemně utekla a už jsme byli vpouštěni Johanem do prostoru parkování pro kapely. Někdy není úplně na škodu ulovit si nějakého toho muzikanta. Sice ho musíte opečovávat, ale pak se můžete dostat na místa, kam se řadový návštěvník jen tak nepodívá. Zákulisí ETEFu je plné profesionálů, díky kterým program odsýpal a člověk se mohl spolehnout na vyvěšený časový harmonogram. Do areálu jsme vpluli v půlce setu MORTIFILIE. Bohužel, i když jsem ženou, nedokázala jsem při prohlídce areálu a seznamování se s kolegou Peťanem, plně věnovat pozornost jejich setu. V mezičase jsme si zvládli postavit stany, kupodivu se tak stalo, než se setmělo. (Niviat)
Náš příjezd se vmáčknul přesně do poloviny setu sušické MORTIFILIE. Byť její název je mi známý léta, svou sluchovou premiéru jsem si odbyl až v pátek a nutno podotknout že tento švédsky znějící death mi zněl opravdu libě. Musím se na MORTIFILII více zaměřit, její vystoupení jsem si užil. (Kubrt)
MORTIFILIA zraje a zraje a už se pomalu stává mou nejoblíbenější tuzemskou deathmetalovou kapelou. Nebo lépe řečeno patří mezi nějakých pět deathových part, které si s chutí poslechnu. Ve Volyni kvartet představil řadu nových skladeb, které brzy vyjdou na novinkovém albu. A vypadá to snad ještě techničtěji než dříve. MORTIFILIA vždycky sázela na nevtíravé melodie a sóla, i tentokrát se prsty kytaristů nezastavily... parádní koncert. (Johan)
MORTIFILIA, to už je lety ostřílená banda ze Sušice, drtící gothenbursky znějící death metal. Zkušenosti jsou na čtveřici znát, každé její vystoupení působí velmi profesionálně, o zručnosti muzikantů není možno pochybovat. Kapela nedávno nahrála u Honzy Kapáka v Hellsoundu nástupce čtyři roky staré desky „Fate“ a ochutnávku si připravila i pro živé vystoupení. Je na co se těšit. (Opat)
MORTIFILII jsem proklábosil s kamarády a TORTHARRY viděl zhruba z jedné třetiny. Tahle parta mě dlouhé roky míjela, nahrávky mě nebaví a ani jejich koncerty mě nijak neoslovily. Tentokrát byl ale jejich death metal našlápnutý, instrumentálně výborně zahraný. Bavilo mě to, takže jim v budoucnu ještě dám šanci. (Peťan)
V mezidobí naše „skvadra azura“ postavila stany a konečně byl trochu čas prohlédnout nádherný areál nejstarších lázní u nás, navíc památkově chráněný. Pravda, nesebral jsem tolik odvahy k okusení místního točeného Dudáka, ale dal jsem si točenou malinovku a gin s tonikem zde míchali znamenitý. (Kubrt)
Hlavním důvodem mé účasti na ETEFu se stala mlátička TORTHARRY, kterou jsem si skutečně oblíbil. Kapela ostře šlape, má neskutečný drive a vždy mohu nechat oči na Pantherovi. Neskutečný bubeník. Tady svým výběrem TORTHARRY rozhodně nešlápli vedle. Navíc čisté trio nepřipouští nějakou flákačku někoho z hudebníků. Set utekl až nehezky rychle a zanechal ve mne silné pocity ze skvěle odehraného koncertu. (Kubrt)
První z vystupujících, které jsem slyšela celé, byli Hronovští TORTHARRY. Neskutečná death metalová mlátička zvládá ve třech brutální show. Energie valící se z pódia má tendence člověka přikovat na místě a udržet si jeho naprostou pozornost. Každý tón má své místo a jejich mistrovství a ostřílenost na pódiích dělá z každého jejich koncertu velkolepou událost. Zároveň patří mezi uskupení, která podporují hudební scénu nejen svými vystoupeními, ale také spolupořadatelskou činností. Za to jim patří velký dík. (Niviat)
TORTHARRY jsou na scéně ještě o něco déle než sušičtí kolegové: letos slaví 25 let smrtící existence. Od trojice víte předem, co očekávat: precizně odvedenou death metalovou práci, příjemné a vřelé vystupování kytaristy/zpěváka Dana Pavlíka, jen tomu všemu trochu chybí nějaký moment překvapení. Je to výborně zahraná jízda, kvalita po všech stránkách, ale prostě tak trochu pořád to samé. TORTHARRY už nějakou dobu fungují jako trio o jedné kytaře, v některých sólových pasážích by podkladovka určitě neškodila, ale to už je jen takový detail. Stále jde o v tuzemských končinách nadprůměrnou formaci. (Opat)
Deathmetalový večírek pokračoval s TORTHARRY, kteří jdou na death metal od trochu jiného lesa než MORTIFILIA, ale platí o nich totéž, co o západočeské partě (že si je s chutí poslechnu). I tentokrát to byla parádní řežba. (Johan)
Nastal čas na první zahraniční bandu Enter The Eternal Fire Festu: německé melancholické a zádumčivé black metalisty DER WEG EINER FREIHEIT. Poprvé jsem čtveřici viděl před dvěma lety na Phantoms of Pilsen v době, kdy jsem je ještě příliš nesledoval, a tehdy mi naprosto vyrazili dech. Ve Volyni už jsem tedy věděl, že mohu očekávat jen a pouze prvotřídní zážitek, a přesto se jim povedlo mě zase absolutně dostat. Značné mlhové opojení pódia v kombinaci se střídmým osvětlením dodalo Němcům potřebnou atmosféru, o zbytek se postarali sami dechberoucím výkonem. Prvotřídní (post-)black, kterému navíc v podání DWEF nechybí punc originality, rozmáchlé kompozice, v nichž se prolínají pomalé zasněné pasáže s pořádným nátěrem. Setlist byl postaven na všech třech studiovkách kapely a přídavek v podobě na DWEF až nezvykle agresivní skladbě „Lichtmensch“ mě naprosto rozsekal. Pánové, to teda danke schön. Nejlepší kapela festu! (Opat)
Hlavní vysílací čas pátečního večera patřil německé partě s těžko vyslovitelným a zapamatovatelným názvem DER WEG EINER FREIHEIT. Ale po jejich vystoupení už to umím vyslovit i dvakrát po sobě. (úsměv) Německá parta poskládaná z poměrně mladých muzikantů jde na black metal lehkou oklikou, vedle severem čpících sypaček nezřídka tempo zvolnila a vsadila na pomalé pasáže takřka akustického charakteru. V přítmí až tmě to působilo hypnoticky a v okamžiku, kdy se člověk blížil až jakési meditativní náladě, zase kytary začaly řezat a bicí hřmět. Skvělé vystoupení relativně neznámé kapely... čím to, že takhle nehraje žádná česká? (Johan)
Pátečním headlinerem byli němečtí black metaloví DER WEG EINER FREIHEIT. Kapela oplývající nejšílenějším názvem z celého festivalu, který se učím vyslovovat ještě teď, byla pro mě tím největším tahákem. Od prvních tónů mi bylo jasné, že své účasti nebudu ani vteřinu litovat. Neskutečná atmosféra, prostoupená extrémně rychlými riffy, melodie, z kterých mrazilo a do toho všeho zajímavý a podmanivý vokál... Během celého setu se emoce střídaly jako na běžícím pásu. U DWEF se rozhodně nejedná o nějaké tuctové pojetí black metalu, ale o propracované kompozice kořeněné skvělou pódiovou prezentací. Pro mě jednoznačně vrchol celého festivalu, podpořený spoustou mlhy a správně démonickým osvětlením. (Niviat)
Headlinerem pátečního večera byla německá parta z Würzburgu DER WEG EINER FREIHEIT. Jak se ukázala největší slabina této blackmetalové grupy, jejich jméno správně z hlavy nevyslovím ještě ani teď. Moderně zahraný black s občasnými atmosférickými až ambientními vlivy mne zcela pohltil. Díky již setmělé obloze, mlhovačích a světlech byla show DWEF podmanivá a uhrančivá. Nejvíce mne nadchla asi modře osvícená mlha jen se siluetami hudebníků. To bylo nádherné vyjádření pocitů, které ve mne skladby vyvolávaly. Na tuto kapelu se rozhodně zaměřím a budu jí pečlivěji sledovat. Jako headliner byli DWEF zvoleni opravu výtečně. (Kubrt)
Němci DER WEG EINER FREIHEIT pro mě byli velkou neznámou. V prvé řadě musím uznat, že disponovali skvělým zvukem. Zhlédl jsem zhruba polovinu setu a když kapela hrála pomaleji, bavilo mě to. Sice si dovedu představit lepší atmosférický black metal, ale DER WEG EINER FREIHEIT byli pro volyňský festival skvělou volbou. A soudě dle reakcí publika, Němci se líbili. (Peťan)
Slavnou éru Open Hellů jsem bohužel nezažil, ale po mé první exhibici na MetalFestu Volyně ještě v řadách svérázné kapely STOLLICE, si teď už nedokážu představit, že bych vynechal další ročník. Po pauze a přerodu v ETEF fest jsem měl tu čest přicestovat s ET MORIEMUR, letos se SELF-HATRED. V prostředí krásného areálu koupaliště s příjemným zázemím (pivem) se sjíždí řada dobrých přátel, známých a celá akce je zaštítěná skvělým týmem pořadatelů. Opět se podařilo dostat na lineup kapely, které mám hodně rád a první z nich byli DER WEG EINER FREIHEIT. Poprvé jsem je slyšel na Phantoms of Pilsen, kde odehráli skvělý set. Po delším, či nesoustředěném poslechu jejich muziky doma z nahrávek, mi sice začínají skladby trochu splývat, ale naživo je to úplně něco jiného. Skvělá světla, zvuk a výkony všech zúčastněných spolu s hutnou atmosférou byly ingredience, díky kterým mě jejich hudba zcela pohltila a nenechala až do konce vydechnout. (Aleš)
Jediný páteční thrash metal v podobě LAHAR měl být trumfem večera, ale tentokrát se tak nestalo. Co naplat, kluci to toho dali jako vždy 110 %, ale když je zvukař totálně pohřbí? Ten asi evidentně neví, jak nazvučit thrash metal, protože druhý den na spřízněné kapely to také nebylo ono. LAHAR odehráli klasický set - „Neviditelná fronta“, „Stý ze sta“, „Řecko aka Hřensko“ atd. Na závěr dva covery - „Kladívko“ a „Ausgebombt“. Pro člověka, který LAHAR neznal, to asi moc srozumitelné nebylo. Já si LAHAR nakonec užil, ale doufám, že příště to bude se zvukem, na který jsme zvyklí. (Peťan)
Následoval písecký trashík LAHAR, který mne ale přestal bavit už po druhé skladbě. Nicméně prošedivělý kytarista vlevo při pohledu na pódium byl výborný. Zde jsem, s dovolením, odešel ke stánku pro tekutou pochutinu. Nicméně zde kapela měla dost fans a dle rachotu pod pódiem padla pšenka na úrodnou půdu. (Kubrt)
LAHAR to zase rozsekali na padrť, ale s poněkud nepovedeným zvukem. Zatímco death metaly i Němci zněli parádně, jihočeský all stars band měl sound nečitelný, a to i na pódiu, kde jsem zkoušel najít lepší čitelnost. Nevím, kde byla chyba, ale i na pódiu to byl sec pekelně nahlas mazec. Ale co, všechny skladby znám zpaměti a když začal Iny řvát „V sobě má posedlej svět, nemíní se spokojit s málem, vybírá, pro majetek, koho obviní se spolku s ďáblem“, šel jsem si zakřičet do obecenstva, zvuk nezvuk. A jedna perlička - nejmenovaná osůbka druhý den láteřila, co že to mají LAHAR za přihlouplé texty o Hřensku. (smích) (Johan)
Následovali domácí thrash metalisté LAHAR, ale přiznám se, že po předešlém zážitku pro mě bylo těžké hned takhle přepnout na úplně jinou vlnu. Co nemůžu popřít, je zjevná zručnost muzikantů, kteří s naprostým přehledem sázeli jednu palbu za druhou. Osobně jsem tam docela často slyšel inspiraci legendárním čtvrt století starým albem „Schizofrenie“ od ARAKAIN, s tím rozdílem, že zatímco Brichtův zpěv mi na zmíněné desce naprosto sedí, na Inyho vokál jsem si nedokázal zvyknout. Jeho uřvaná poloha mi prostě nesedí, ale to je můj problém, solidní kotel pod stage si myslel jistě něco jiného. (Opat)
Za dobu mého působení na Fobii si všímám, že většina mých kolegů má na LAHAR velice pozitivní názory. Byla jsem zvědavá, jak proběhne moje první živé setkání s jejich tvorbou. Přece jen z CD jsem nepochopila ani vzdáleně nic z toho, co se vždy dočtu v reportech na jejich adresu. Vše začalo naším pivním ťukancem s Opatem, který vypadal veseleji než obvykle. Už tohle bylo značně podivné. (smích) Vystoupení bylo odpáleno jako nálož dynamitu a já došla prozření, že je to vlastně docela zábavné. Zaposlouchala jsem se do textů a užívala si punkové pojetí thrashíku. Slovy Opata jsme byli přítomní na starých ARAKAINECH se špatným zpěvem. Já si však v LAHAR nedokážu představit jiný vokál. Moje oblíbená česká kapela to nebude, ale někdy příště si je mileráda poslechnu znovu. (Niviat)
Překvapení v podobě znovuobnovených grindových INGROWING z Českých Budějovic, jsem opravdu nečekala. Roztočené ostří smrti, mi u jinak skvělých skladeb, kazily prapodivné konce, působící občas poměrně rozpačitě. Možná za moji nespokojenost z části mohla poměrně velká únava a bacil, který mi opanoval organismus. Na druhou stranu opět ukázali, jak na grindové scéně chyběli a že patří mezi to nejlepší, co tento styl nabízí. Doufám, že jim aktivita dlouho vydrží a stále budou tou sázkou na jistotu. Kdo jiný by si taky zasloužil dělat předskokany legendám, jako jsou NAPALM DEATH. (Niviat)
O tom, že Maďarsko nebudou reprezentovat dvě kapely, ale jen jedna, se vědělo několik týdnů dopředu, kdy bylo jasné, že ANGERSEED nedorazí, ale kdo bude náhradníkem pořadatelé do poslední chvíle tajili. Radost poté měli hlavně příznivci grind/deathu made in Budweis, protože na stage vylezli po dlouhé pauze INGROWING! A masakr to byl i v nové sestavě. (Johan)
Překvapení večera mi udělalo velkou radost. Do Budějc se nedostanu, a tak jsem INGROWING přivítal s otevřenou náručí. První koncert po... no hodně dlouhé době (smích). A za mě panovala absolutní spokojenost, nejlepší kapela pátečního programu. Zvukař se probudil z letargie a tak INGROWING byli čitelní a především na nich bylo vidět, že si svůj návrat hodně užívají. Zazněly letité vály této death/grind (nebojím se říct) legendy + několik nových skladeb, které se objeví na připravované desce. Škoda jen, že volyňské (spíše blackmetalové) publikum nemělo větší odezvu. Za mě panovala absolutní spokojenost. Díky! PS: Vlakine, za ty 2 rumy jsem tě ráno proklínal!!! (smích) (Peťan)
Jako překvápko se po LAHAR připravila znovuobnovená grindová smečka INGROWING v nové sestavě a nutno podotknout, že to byla řádně zběsilá jízda. Nicméně grind ve mně většinou nevzbuzuje příliš kladných emocí (vyjma GUTALAX samozřejmě), takže jsem se opět ocitl u stánku s tekutými pochutinami. (Kubrt)
Předposlední páteční kapelou měli původně být maďarští death metalisté ANGERSEED, vše bylo ale na místě jinak. Pořadatelé si namísto odpadnuvších borců z Debrecína připravili překvapení v podobě speciálního hosta, jehož jméno i přes nějakou dobu potvrzené vystoupení úspěšně tajili. Malou nápovědu bylo možno naleznout v programu, a to v podobě značky CZ, tudíž bylo jasné, že půjde o tuzemskou skvadru. Až plachta při zvukovce vše prozradila: dalších několik desítek minut patřilo death/grindové legendě INGROWING, která se po dvouleté pauze vrací na scénu. Nemám tvorbu obnovené čtveřice najetou a ani naživo jsem se s ní zatím mockrát nepotkal, ve Volyni to ale byl hodně solidní nářez a nějaké pauzírování na kapele vůbec nebylo znát. Rodáci z Budějovic připravují v tuto chvíli novou nahrávku a nechali fanouškům nahlédnout trochu pod pokličku. (Opat)
Na závěr prvního dne se vyplatilo počkat, neboť patřil partě kolem pořadatelského bratrského dua Rámus/Honza K. Je tedy celkem jasné, že šlo o dark metalové AVENGER, které jsem měl poprvé tu čest vidět s vokalistou Radkem Popelem (AFTER RAIN, DARK ANGELS) v sestavě. Pánové si vybrali dobře, Radek do kapely zapadl jak hlasem, který opravdu věrně připomíná Honzův, tak vystupováním. Kromě klasických položek setlistu, jakými jsou např. „Před bouří“ nebo „Dark Metal“, AVENGER zahráli i dvě (aspoň myslím) skladby z chystaného počinu. Koncert jsem si parádně užil v první lajně, jen se mi pak ožralýmu nepovedlo vyřvat si přídavek v podobě „Duševní chirurgie“. (smutek/smích). Parádní set na konec, posléze ještě nějaký ten alkohol a posezení v příjemné společnosti a o půl páté úleh do stanu ve stavu, řekněme… no prostě trochu z formy. Ale dokázal jsem si ještě vyčistit zoubky jako slušný hoch! (úsměv) (Opat)
Jedinou kapelou, která zahrála loni na prvním ročníku, byli pořádající AVENGER. A jedním ze dvou zpěváků, kteří si zazpívali na obou ročnících, ale pokaždé v jiné kapele, byl Radek Popel (tím druhým Žlababa), který to v AVENGERU dává parádně. AVENGER přehráli jak letité hitovky („Godless“, „Dark Metal“), tak ukázky z nové desky („Řeka“), která, jak je u AVENGER zvykem, vyjde o něco později, než se slibuje. (úsměv) (Johan)
Celý večer pak uzavřela pořádající kapela AVENGER, která má nového vokalistu a po zhlédnutí jejich vystoupení v plzeňském Divadle pod Lampou spolu s PANYCHIDOU, DOOMAS a PAČESSem to byl druhý bod, proč jsem se na stará kolena rozhodl, že vyrazím na fest pod stan, navíc s vidinou deštivého počasí. Ač zpěvákovi trochu zahaproval mikrofon, celkově bylo vystoupení parádní. Výborný zvuk a navíc s Rámusem a Honzou Kapákem. To prostě nemohlo být špatné. Navíc došlo i na jednu novinku, jejíž jméno jsem samozřejmě zapomenul. Každopádně do stanu jsem šel zemřít s pocitem skvěle stráveného času. (Kubrt)
Jihočeskou legendu vystřídala jihočeská legenda. Závěr prvního dne totiž obstarali AVENGER a také se zařadili mezi top kapely. Odpadly tympány, což vlastně vůbec nevadí, přibyl nový zpěv - Radek Popel. Jeho hlas do AVENGER výborně zapadá a to i ve starých letitých skladbách. Byla radost sledovat, jak je nová sestava skvěle sehraná. V kombinaci s výborným zvukem se jednalo o jeden z nejlepších koncertů AVENGER, který jsem viděl. Po AVENGER se ještě s kamarády nějakou dobu věnuji alkoholickým tekutinám, až někdy po třetí hodině upadám do stanu s představou hrůzostrašné kocoviny. (Peťan)
Páteční večer nemohl zakončit nikdo jiný než pořádající AVENGER. Není tomu dlouho, co jsem je po delší době slyšela v plzeňském Divadle od Lampou, s novým vokalistou za mikrofonem. Tuto změnu považuji za přínos k už tak zvládnuté preciznosti ostatních členů. Set jsem si neskutečně užívala a zároveň si přála, aby hráli mnohem dříve. Stydím se za to, že jsem necelou polovinu poslouchala při usínání ve stanu... Že mi ale ta hudba vykouzlila příjemné sny bez projíždějících vlaků. (Niviat)
Fotky: Skalík, Iva Mužíková
