Čtvrtek 16. 6. 2016
Rok se s rokem sešel, a tak zase postáváme vedle auta v koloně kvůli opravované silnici, nadáváme a hledíme směrem na Jaroměř. Tam se podíváme pořádně za dva měsíce, takže dnešní cíl je jasný. Kemp Brodský, Primátor na molu a skvělá sestava na mém nejoblíbenějším festivalu v České republice. Je tomu tak i kvůli velké spoustě známých a muzikantů, ze kterých se zpravidla po první návštěvě festivalu stávají stálí návštěvníci. A to mě dovedlo k myšlence oslovit tentokrát i účinkující, aby si nenechávali názory na tuhle skvělou událost jenom pro sebe.
Odbavení u vstupu je jako tradičně bleskové a nově kupuji i žetony, které se letos staly festivalovým platidlem. Sice jsou trochu větší, ale zase se hůře ztrácí a lépe identifikují ve ztížených podmínkách, takže je nakonec kvituji s povděkem. Při pohledu na slušnou pivní frontu si brblám pod neexistujícími vousy, že se asi něco nepovedlo, ale nebojím se, že by tomu tak bylo až do konce. Jdu si v rychlosti postavit stan, protože déšť hrozí každou chvíli a vzhledem k našemu pozdnímu příjezdu kvůli pracovnímu nasazení mi tak se smutkem v srdci unikají TORTHARRY. Dostávám se až na závěrečnou Danovu tradiční zdravici a trestám se pepřovou medovinou. Jedinou náplastí zůstává to, že první dvě grindové kapely nestíhaly svůj set a byly přesunuty až na závěr, takže alespoň o ně nepřijdu.
NAPALM DEATH jsou tedy první kapelou, kterou slyším v poklidu se skvělým náchodským substrátem v ruce. Kapela sice valí s energií jí vlastní, ale nemohu se zbavit pocitu, že je něco špatně a nedokážu se po celou dobu vžít do jejich vystoupení. Když už se tak začíná dít a dostane se na songy, které mám rád, jako studená sprcha na mě začínají doléhat pauzy a neuvěřitelně dlouhé proslovy mezi každou skladbou. Nakonec si set vyslechnu celý, ale odcházím zklamán. Moje poslední chvíle strávené na Brutalu v jejich přítomnosti ve mně zanechaly zcela jiný zážitek.
Po dalším doplnění tekutin po cestě se na pódiu začíná cosi dít. Přikřepčilo totiž duo MUTILATED JUDGE sestávající pouze z basáka a chrochtátora a chopilo se otěží svého grindového divadla. Po jejich setu by mi i hudba kapely GUTALAX přišla jako koncert STEVENA WILSONA. Vokál byl opravdu příšerný i na mé grindové standardy, nepříliš dobrý zvuk bicích samplů a nezajímavá hudba mě nedokázaly udržet v pozornosti příliš dlouho. Pomalu tak začínám vyhlížet jejich žánrové druhy z Mexika s poetickým názvem URTIKARIA ANAL. Zde basu střídá kytara a jedná se bez debat o stravitelnější žánrovku. Chvíli mě baví, je to sranda a i hudebně už mi zde přijde vše v pořádku, ale ani tak si nedokážu užít celý set v jejich přítomnosti.
Recenze hlasu z publika: „A tohle sem jako přijeli zahrát až z Mexika, jo?“
Zbytek si vyslechnu z mola a po tom šíleném dni se pomalu odporoučím do spárů spánku, abych si páteční den se slibnou sestavou užil co nejvíce.
Pátek 17. 6. 2016
Do dalšího dne jsem se vzbudil dříve než mí přátelé, a tak jsem šel zrecenzovat nabídku festivalového cateringu. Snídaně byla skvělá a levná, za chvíli se ke mně připojil a pivo pojedl i jeden nejmenovaný fotograf s lehčí kocovinou. Během příchodu dalších spřátelených zombies otevřeli páteční den CRANIAL CARNAGE. Tahle služebně mladá formace valí energickou dávku střednětempého death metalu a já si je nadmíru užil. I přes brzkou hodinu odehráli výborný set a publikum vypadalo stejně spokojeně jako já.
Dalšími v pořadí byli LIQUID SPACE 9. To, co předvedli, mi vyrazilo dech. Tenhle neuvěřitelně zahraný technický death metal v moderním hávu si rozhodně zasluhuje uznání a já budu jen doufat, že o pánech bude do budoucna ještě hodně slyšet. I z tváří známých postávajících vůkol bylo znát, že mají na LIQUID SPACE 9 stejný názor jako já a pro některé z nich to byl nakonec i vrchol celého festivalu. Grande parade!
PROXIMITY mě nikdy nijak zvlášť nebavili, ale odvedli dobré a energické vystoupení. Předvedli kvalitně zahraný a vypiplaný melodický metal, který by bez problémů obstál i ve světovém měřítku. Neudrželi si mě ale příliš dlouho, ač jim nemám co vytknout.
Na následujících WELICORUSS jsem bohužel nevydržel o moc déle. V rámci žánru dělají vše tak, jak by měli, je o nich hodně slyšet, ale já jsem zkrátka raději, když u toho nemusím být. Symfonických elementů a melodií je v jejich hudbě na můj vkus až přespříliš.
Italská VOLTUMNA začala o poznání syrověji a CDF oblažila death/blackovou řezničinou. Nejednalo se o nic světoborného, či originálního, ale nenudil jsem se. Vše fungovalo tak, jak mělo a navíc zahráli i skladbu „Lord of Mayhem“, kde jsem slyšel v úvodu silnou inspiraci jedním riffem z „The Arrival of Satan’s Empire“ od DARK FUNERAL. Jelikož jsem měl na hudbu podobných proporcí náladu, nijak mě to neuráželo.
Je to zajímavé, ale RETURN TO INNOCENCE jsem neslyšel už sedm let. Naposledy to bylo ještě v sestavě bez skvělého kytaristy Míry Litomerického a v dobách, kdy v RTI hrál Gulesh. A právě na to období se kapela rozhodla zavzpomínat tím, že s nimi odehrál dvě starší skladby. Tím se uvolnily Axovy ruce a mohl si tak užít část koncertu jako zpěvák. A nutno uznat, že to kapele jen prospělo. Celý jejich set byl nasáklý příjemnou atmosférou a nejen díky záplavě vlasů na stage bylo vidět, že si hraní opravdu užívají.
Míra & Hektor (RETURN TO INNOCENCE): Hrálo se super a už jen samotnej koncert jsme si užili jako kráva. Fesťák super, atmosféra dobrý. Škoda jen toho počasí v pátek, kdy skoro do 16:30 jen chcalo a byla kosa. No ve finále to festu neubralo nic a myslíme, že jsme se bavili nejenom my. Dále oceňujeme profi přístup lidí kolem podiovky před a po hraní. Vše v klidu a všechno funguje! Když není stres, jde všechno líp!!! A za kámoše, který by jinak měl na krku dva prcky, dáváme palec nahoru za tu školku. Děcka mu hlídali, on se mohl bavit. Jinak kámoši, kapelky a prostředí super...
Gulesh (MINORITY SOUND): MG CDF je zkrátka povinnost. Je super, že tu v podstatě každý druhý rok můžeme zahrát s MINORITY SOUND. A i když nehrajeme, na fesťák vyrazíme jako na malou dovolenou, protože to prostředí, spousta známých a celková pohoda je parádní. Letos jsem si jen z nostalgie střihl dva songy s RETURN TO INNOCENCE, kde jsem kdysi působil. Hrálo se parádně a i přesto, že byl podvečer, lidí bylo dost. Nejvíc mě pobavilo vidět při hraní pod pódiem Otuse a Růženku s Mílou Šmejkalovic, jak roztáčejí circlepit. Palec nahoru! (úsměv)
SIX DEGREES OF SEPARATION jsou na české scéně jednoznačně poznatelnou veličinou, a v mých sympatiích k nim mě utvrdil i další skvělý koncert strávený v jejich společnosti. Přijeli představit novou desku „Simple“ a právě na CDF byla první možnost jejího nákupu. Už klip ke skladbě „Fury“ dával tušit, že materiál zní nadějně a naživo fungoval naprosto skvěle.
Doctor (SIX DEGREES OF SEPARATION): Pro SDOS to byl první koncert po půlroce, hodně jsme se na něj těšili, ale zároveň musím říct, že i tréma byla tentokrát mnohem větší, než tomu bývá obvykle. Na CDF bylo rovněž poprvé k mání i naše zbrusu nové album „Simple“ a i proto, abychom je řádně představili světu, jsme do setlistu zařadili celkem 4 novinkové skladby, což byla dost výzva i sama o sobě. Sečteno podtrženo - byl to pro nás moc fajn návrat na koncertní pódia, a ještě o to příjemnější, že se konal v tomto krásném prostředí a na tomto supr festivalu!
Hudba LYCHGATE pro mě byla velkou neznámou. Prodíral jsem se davem a hutná atmosféra sršící z pódia mě přitahovala stále blíž jako magnet. Říkal jsem si, že kdyby britská legenda funeral doomu ESOTERIC začala hrát black metal, tak by zněli jako LYCHGATE. Nakonec jsem nebyl tak daleko od pravdy, protože za mikrofonem stál opravdu Greg Chandler z této slovutné formace. Hudba LYCHGATE byla hypnotická, těžkotonážní, gradující do black metalových sypaček a hlavně oplývající temnou a podmanivou atmosférou. Byl jsem do ní naprosto ponořen a když vše skončilo, vůbec se mi nechtělo probouzet zpět do reality. Tak tohle byl pro mě jeden z naprostých vrcholů těch pěti ročníků CDF, kterých jsem se zúčastnil.
Orientální metal v podání ARALLU z Jeruzaléma byl dalším zajímavým zpestřením skvěle poskládané dramaturgie pátečního dne. Trochu mi připomínali MELECHESH, ale svým živelným projevem mě bavili ještě o něco víc. Kapela si očividně hraní opravdu užívala a rychle nakazila i dav stojící pod nimi. Těžili hlavně z použití exotických stupnic, nástrojů a rytmiky. K tomu zajímavě kontrastoval syrový black/deathový základ a tak mi čas s nimi strávený utekl jako voda.
A nyní se přiblížil můj největší favorit pátečního dne, THE GREAT OLD ONES. Tenhle potemnělý francouzský post rock s black metalovým odérem mě hodně baví z desek. Nejinak tomu bylo i naživo. Skvělé atmosférické plochy měly slušný zvuk podobný tomu studiovému, ale po nečekaném zážitku z LYCHGATE to už THE GREAT OLD ONES přemoci nedokázali, ač se snažili, seč mohli.
Norští progresoři DØDHEIMSGARD byli další kapelou, na kterou jsem se z letošní soupisky hodně těšil. Začali prazvláštním songem, který zrovna nenaznačoval to, co jsem od nich čekal. Na jejich vkus až tradičně metalový song mě nijak nebavil. Počínaje druhou skladbou rozpoutali to pravé peklo, které mě naživo vždycky dostane. Od toho okamžiku mi v hlavě už nezůstaly žádné konkrétnější vjemy, protože mě jejich hudba zcela pohltila.
Hlas z publika: „Tak to byl regulérní cajk!“
POSTCARDS FROM ARKHAM z poslední desky „ÆØN5“ sice doma běžně neposlouchám, ale jejich živé vystoupení mě ještě nikdy nezklamalo. Při tom minulém na CDF celý areál ztichl, letos se PFA postarali o naprostý opak. Energický vpád na stage nepolevil až do samotného závěru, a když bylo publikum v největší varu, Frodys vyzval lidi, ať se rozestoupí. Postrocková kapela žádající si wall of death se jen tak nevidí, a tady se překvapivě rozestoupila docela početná část lidí v kotli. Když to PFA rozjeli a lidi se rozběhli proti sobě, nemohl jsem se tomu nesmát. Nevyznělo to nijak trapně a lepší tečku pátečního dne jsem si nemohl přát.
Frodys (POSTCARDS FROM ARKHAM, …): Když jsem v roce 2014 poprvé přijel na Czech Death Fest, byl to pro mne skutečně velký zážitek na malém festivalu. Nejenže jsem se těšil na mnou oblíbené SEPTICFLESH, ale zahrál jsem si v jeden den na festivalovém pódiu rovnou se třemi ze svých kapel. Na festivalu jsem téměř nikoho neznal a moc od něj neočekával…
Letos jsem už ale přijížděl s tím, že znám téměř všechny, od pořadatelů až po bedňáky a taky s pocitem, že mě čekají 3 dny plné fajn lidí a skvělé hudby.
Vyzdvihnout bych chtěl tento rok hlavně THE GREAT OLD ONES, od kterých jsem čekal hodně, ale dostal jsem ještě více! Strhující atmosféra! To neříkám jen kvůli tematické spřízněnosti s POSTCARDS FROM ARKHAM ani kvůli tomu, že jsme jim půjčovali vybavení. NAPALM DEATH naopak příliš nepřekvapili a já jsem si ověřil, že Mitch Harris tam zkrátka chybí! Já oceňuji páteční program, který byl stylově jiný, než se od DEATH festivalu očekává – což se samozřejmě mnohým nezamlouvalo – chápu.
Jídlo bylo určitě lepší než loni, kdy jsem tam měl asi nejhnusnější langoš na světě. Letos ráno geniální vaječina (nechápu, proč jsem musel několika lidem vysvětlovat, co vůbec vaječina je). Nově zavedený žetonový systém taktéž chválím. Celkově se organizace a zázemí pomalu vylepšuje. A to je dobře, protože co se nevyvíjí – to umírá.
To co se vždy dělo po skončení hudební produkce je na samotnou kapitolu. Pijatice s přáteli nejen z CZ metalové scény dodávala veselou atmosféru probíhající projekce filmů jako MAD MAX a poté i SOUTH PARK. Člověk si pak ani nepamatoval, kdy večer končil …
Samozřejmě, každý rok slyším, že na Brutalu mají tohle, na Mástrech tamto a na CDF to nemají. Samozřejmě. Czech Death Fest je prostě úplně jiný a ÚPLNĚ O NĚČEM JINÉM – a tak to doufám dlouho zůstane.
Fotky Ignor.
VIDEO: https://youtu.be/hZF2obmAwTI
