S muzikou blanenské kapely SAGITTARI jsem se poprvé setkal někdy koncem roku 2010, když mi na mém právě založeném fanouškovském účtu na serveru Bandzone přistála od téhle pro mě do té doby absolutně neznámé party pozvánka k návštěvě jejího profilu tamtéž. A právě i touto cestou jsem se trochu se zpožděním dostal k poslechu debutového alba skupiny nazvaného „Zaříkávač hadů“ z roku 2008, jenž mě svou hudební náplní velice mile překvapilo, načež jsem si SAGITTARI zapsal do svého seznamu oblíbených kapel a s napětím čekal na další zajímavý materiál. Toho jsem se dočkal v roce 2012, kdy vyšlo CD s názvem „Albert Fish“, které mě však tehdy svým obsahem trochu zaskočilo, jelikož skupina se na něm oproti předchozí tvorbě vydala trošku jiným směrem, než tím, jímž mě potěšila na své prvotině. Přesto i druhá řadovka přinesla z mého pohledu zajímavé kousky, které mě přiměly sledovat tuhle partu v jejím hudebním snažení i v dalších letech. Proto, když někdy v polovině května přišla do naší redakce od blanenských nabídka na zaslání jejich nového alba „Voodoo“ k recenzi, rozhodl jsem se tuto výzvu přijmout.
Už v loňském roce dostali fandové SAGITTARI možnost vyslechnout si dvě ukázky z tehdy připravované desky a posoudit tak aktuální formu své oblíbené smečky, konkrétně se jednalo o skladby „Neandrtálci“ a „Tvář pod hladinou“ uveřejněné na BZ profilu kapely. I já jsem se zařadil mezi několik tisíc posluchačů, kteří si tyhle písně přehráli, a uznale jsem po jejich poslechu pokyvoval hlavou. Těsně před letošním vydáním CD pak kluci ještě vypustili do éteru další dvě ochutnávky z novinky v podobě písní „Sudba“, v níž se jako host na pozici zpěváka objevil Roman Izaiáš z karvinské DOGY a další potencionální hitovky „Dáma pradávná“. No a ani jsem se nenadál a už mi tohle „Voodoo“ přistálo ve schránce v celé své kráse.
Po vcelku velkém množství jeho přehrání bych řekl, že SAGITTARI se ve svém hudebním vývoji opět trochu posunuli a na aktuálním nosiči velice umně skloubili jak melodičnost z debutu, tak říznost z jeho následovníka, čímž vytvořili více než zajímavou kombinaci heavy, power a speedu, okořeněnou moderními metalovými prvky a doplněnou samply a orchestrálními pasážemi. Výrazný podíl na zmíněném vývoji má nepochybně i kytarista a zpěvák Michal Janků (znát ho můžete například z DYING PASSION, INNOCENS nebo TITANICU), jenž do skupiny nastoupil po vydání předchozí nahrávky a na aktuálním CD je podepsán jako autor hudby hned u šesti skladeb z celkových jedenácti, což je oproti minulosti opravdu výrazná změna, jelikož pod většinou muziky byl doposud podepsán především zpěvák Ivoš Mazourek, který tím pádem v podstatě udával i směr, jímž se kapela ve své tvorbě ubírala. Myslím si, že při poslechu CD je pak i docela snadno rozpoznatelné, kdo že je autorem té které kompozice, jelikož Ivošův rukopis je stále především melodický, naproti tomu Michalovy songy jsou spíše tvrdšího, modernějšího ražení, výjimkou je pak pouze závěrečná velmi povedená orchestrální balada s názvem „Čarokrásná“, v níž se její autor zároveň představuje posluchačům i v pozici zpěváka. V žádném případě se však v rámci desky nejedná o nějaký souboj těchto dvou skladatelů, naopak bych řekl, že i přes tento (alespoň pro mě) vcelku znatelný rozdíl v rukopisu obou zmíněných muzikantů, se jejich písně velice vhodně doplňují a jako celek pak působí naprosto kompaktním dojmem, což je určitě zároveň i dobrá vizitka všech, kteří se na výsledné podobě alba podíleli. O něco početnější, než ten skladatelský, je tým textařský, v němž ovšem můžeme najít už tradiční osvědčená jména z minulosti, jimiž jsou Aleš Mazourek nebo Roman Kobler, které tentokráte nově doplnili Simon Zachar a Michal Janků.
Co se týče samotného nahrávacího procesu, tak z pražského studia Sono, kde kluci pořídili předchozí album, se tentokráte přesunuli zpět na svou v podstatě domácí půdu a využili služeb brněnského studia Sonidos a Zdeňka Ondráčka, který vyjma prací na zvukové podobě zároveň obsadil i pozici producenta CD. Výsledný zvuk mi přijde o něco hutnější než v minulosti, místy bych možná trochu vyzvedl orchestrální pasáže, ale v zásadě nemám s celkovým soundem žádný větší problém.
Autorem grafiky na první pohled výrazného a zajímavě zpracovaného obsáhlého bookletu, v němž nechybí ani veškeré texty je potom Michal Hladík.
SAGITTARI za více než 10 let své existence nepochybně ušli výrazný kus cesty, což jistě pozná každý, kdo si poslechne všechna tři dosud vydaná alba kapely a jestliže jsem třeba v minulosti psal, že kluci zbytečně hledají ve své muzice nějakou novou cestu, kterou by se mohli vydat a nedrží se toho již osvědčeného, tak teď musím dodat, že zas až tak zbytečné to hledání v jejich případě nejspíš nebylo a pokud třeba byly mé prvotní dojmy z druhého CD „Albert Fish“ trochu rozpolcené, tak aktuální plackou kapela potvrdila, že se vydala tím správným směrem a i díky nově se prezentujícímu Michalovi Janků dovedla svůj současný skladatelský potenciál takřka k dokonalosti. Byť už se tedy kluci pochopitelně pohybují v jiných hudebních vodách, než v dobách svých začátků, což jak jsem zaznamenal, byl vlastně i jejich záměr.
Pakliže i do budoucna kapela dodrží interval vydávání svých CD na plus mínus čtyřech letech, dá se očekávat, že se její další řadovky dočkáme v roce 2020, a i přesto, že si nepochybně ještě nějaký ten pátek budu užívat poslechu aktuálního nosiče, jsem už teď docela zvědavý, s čím SAGITTARI přijdou příště a zda se jim v mezidobí povede vystoupat u domácích fanoušků na pomyslný vrchol oblíbenosti a popularity. Se současnou nahrávkou na to jistě mají a skladby, jako „Voodoo“, „Viking“, „Tvář pod hladinou“ nebo „Dáma pradávná“ si rozhodně zaslouží pozornost všech příznivců melodického metalu.
Na závěr bych ještě mohl zmínit, že aktuální album „Voodoo“ vzniklo i díky příspěvkům fanoušků prostřednictvím crowdfundingové kampaně na serveru Startovač.
Hodnocení 8 a půl bodu.
Seznam skladeb:
- Resurrectionem
- Voodoo
- Viking
- Sudba
- Kanibalové
- Neandrtálci
- Tvář pod hladinou
- Ilumináti
- Dáma pradávná
- Loutky
- Čarokrásná
Čas: 49:21
Sestava:
- Ivoš Mazourek – zpěv
- Milan Mazourek – baskytara
- Michal Janků – kytara, zpěv
- Lukáš Bělehrádek – kytara
- Milan Maček - bicí
