Po pěti letech jste v letošním roce přišli s novou řadovkou nazvanou „Deception of Freedom“. Můžeš o ní na úvod říci pár slov?
Jak to nejlépe vystihnout? (smích) Myslím si, že oproti předchozím nahrávkám je o dost složitější do CD tak nějak proniknout. Je agresivnější, temnější a tematicky mnohem víc současné, což je asi nejzásadnější rozdíl oproti předchůdcům. Zároveň to není album na první poslech, je potřeba si ho několikrát přehrát a dostat se do něho. Pracovali jsme na něm někdy od léta 2015, ale zařadili jsme na něj i několik skladeb, se kterými se původně už ani nepočítalo, ale v současné sestavě zafungovaly.
Dá se říct, že aktuálním CD vlastně zároveň oslavujete i vaše patnáctileté působení na domácí scéně. Pokud vím, tak to ale původně záměr nebyl a nahrávka už měla být venku mnohem dříve.
To je pravda, původně měla placka vyjít už na konci roku 2014. Nejprve se nahrál singl „Look into Face“, včetně videoklipu a mělo se pokračovat dál. Když jsme ale připravili dalších cca 5 demo nahrávek, bylo poznat, že je něco špatně. Ty skladby byly takové unavené…, no zkrátka divné. Uvědomil jsem si, že tohle nemá smysl fanouškům předkládat a rozpracované album skončilo v šuplíku. Nakonec zůstala pouze zmíněná „Look into face“.
V období mezi dvěma posledními deskami u vás nastalo docela velké množství změn, které bych rád postupně probral. Začal bych asi u té nejviditelnější, což je výměna na postu hlavní vokalistky, která se udála tuším už někdy v roce 2012.
Ano, událo se toho dost, dokonce bych řekl, že až dost. (smích) To období mezi předchozí a současnou deskou bylo plné kotrmelců, ale konkrétně návrat Anny se ukázal jako dobrý krok. Sice neplánovaný, ale dobrý. Anna od alba „Časem zapomenutí“ hlasově vyrostla a i s albem „Vzpomínky v zrcadlech“ se poprala statečně, byť bylo napsané pro úplně jiný hlas. V podstatě celý rok 2012 byl o tom zachránit podporu „Vzpomínek“, což se sice z části povedlo, ale se změnou zpěvačky přece jenom přestalo být tohle CD aktuální.
Další výrazná proměna se odehrála ve vašich textech, v nichž jste se rozhodli přejít od češtiny k angličtině. Co vás k této změně vedlo a má to třeba i souvislost právě se zmíněným střídáním zpěvaček?
Řekl bych, že to byl přirozený vývoj a s výměnou zpěvaček to nesouvisí. Chtěli jsme zkusit nabídnout naši hudbu i „za kopcem“ a bez angličtiny to nebylo možné. Dělat dvě varianty téhož, to se nám moc nechtělo. Vždycky je pak jedna z těch verzí o něco ošizená, nelze se vyhnout celé řadě kompromisů a nejspíš by vzniklo něco polovičatého. U předchozího CD jsme se dodatečně o něco takového pokusili a bylo to špatné. Proto aktuální album vznikalo od začátku pouze v angličtině.
Můžeš čtenářům trochu přiblížit obsahovou stránku textů na novém CD?
V tomto bych nechtěl odpovídat úplně komplexně, protože jsem jich tentokrát na desku napsal pouze pět, ale základní myšlenka celého alba je ta iluze svobodného světa, ve kterém fungujeme. Přesto bych byl nerad, aby si to někdo spojoval s politikou. Ne, tohle není o politice, je to o lidech, o pocitech… Řekl bych, že současnou obsahovou formou jsme se moc nevzdálili od té, kdy texty byly v češtině a opět bude nejspíš platit - sto lidí, sto výkladů. (smích) A myslím, že je dobře, když si v tom každý najde to svoje.
Druhou personální rošádou v kapele je výměna na místě baskytaristy, na němž v současné době najdeme Martina Hroňka. Představ nám tohohle muzikanta.
Martina Hroňka by mohla řada lidí znát například z kapely Viléma Čoka nebo ze skupiny G - BOD Petra Henycha. Do kapely přišel na jaře 2015 a hned mezi nás zapadl jak hudebně, tak lidsky. Navíc přinesl některé svoje nápady a dema, ze kterých jsou na CD hned dvě skladby.
Další novinkou oproti předchozí řadovce je, že už nejsi stoprocentním autorem veškerého prezentovaného materiálu, ale do skladatelského procesu se zapojili i oba novicové ve skupině.
Ono ostatně nikdy nebylo v plánu, že budu někdy výhradní autor celého alba. V případě CD „Vzpomínky v zrcadlech“ to byla spíš shoda okolností. Už tehdy jsem totiž věděl, že na další desce se musí autorsky zapojit i někdo další, hlavně co se týče textů. Vždycky je lepší, když si zpěvák napíše svůj text, kterému rozumí a ví, co s ním chce fanouškům předat. To se na „Deception of Freedom“ povedlo. A i v tom ostatním je potřeba, aby někdo přišel a řekl - hele zkusíme to takhle, tohle už tu bylo. (smích)
Stejně jako v minulosti obsahuje i nová nahrávka spoustu klávesových partů, které jsou nedílnou součástí vaší muziky. Ve studiu to asi není problém, tam je to ve Tvé režii, ale co živě? Neuvažovali jste nad tím, že přiberete do sestavy regulérního hráče na klávesy?
Živě klapky hrají z počítače, což sice není úplně ideální, ale použitelné to je. Samozřejmě, že živý muzikant bude vždycky lepší… My bez klávesáka fungujeme již od roku 2010 a už jsme si na to v podstatě tak nějak zvykli. (smích) Na aktuální nahrávce nám s některými klávesami vypomohl Eduard Smola (původní člen 2001 - 2006), ale do koncertování se zatím moc nehrne. (smích)
K natáčení CD jste opět využili pouze své vlastní síly, schopnosti a prostory, což se znovu bohatě vyplatilo, jelikož ke zvuku se nedá říct v podstatě nic jiného, než že je opravdu výborný.
Děkuji. Myslím, že tenhle formát práce nám vyhovuje. Obzvlášť tentokrát bylo znát, že při nahrávání byla v kapele pohoda a celkově jsme si to všichni hodně užívali. Dneska je výhoda, že k tomu, aby vznikl dobrý zvuk, není potřeba tuna techniky, jde to dobře i bez ní, tím pádem to nezatěžuje rozpočet. Jistě, kdo chce skutečně „profi“ zvuk, na koleně ho pravděpodobně bez té techniky a zkušeností nevyrobí, ale jde se k němu aspoň hodně přiblížit. (smích)
Křest desky proběhl před nedávnem kde jinde, než ve vašem rodném Liberci, konkrétně v klubu Bunkr. Tvoje dojmy z téhle akce?
Výborné! V Liberci je to vždycky takové rodinné. Řeklo by se velké město, ale stejně se všichni znají se všemi a má to prostě takovou domácí atmosféru. (smích) Byla to pro nás zkrátka událost.
Jak sami píšete na webu, koncertní podpora minulé desky se vzhledem k různým problémům moc nevydařila, dá se očekávat, že tentokrát to už bude lepší? (úsměv)
Budeme se snažit, aby to tentokrát dopadlo lépe, ostatně ono už teď to vypadá dobře. I přes fakt, že jsme hraní začali zařizovat relativně pozdě, tak je domluvených víc akcí jak tehdy za celý rok 2011. Nové album budeme samozřejmě podporovat i příští rok, na který se chceme soustředit především
Podle toho, co jsem zkouknul na vašem profilu na Bandzone, se mi zdá, že ale zas až tak koncertní kapelou nejste. V průměru nějakých 10 akcí ročně není zrovna moc. Čím to, nejsou adekvátní nabídky nebo vám to prostě takhle vyhovuje?
Ne, takhle nám to nevyhovuje. (smích) Ty doby, kdy se průměr pohyboval okolo třiceti vystoupení ročně, to pro nás bylo ideální. Akcí je všude dost, tak pokud bude mít pořadatel nebo produkce zájem o tuhle hudbu, tak vždycky rádi přijedeme.
K jedné ze skladeb z novinky už jste před časem klip natočili, jmenovitě se jedná o song „Look into Face“, plánujete v tomhle směru ještě nějaké další aktivity?
Rádi bychom natočili ještě dvě videa, ale uvidíme, jak to dopadne. Ale minimálně jedno bude určitě, pracovat na něm by se mělo začít cca do dvou měsíců.
V úvodu rozhovoru jsem zmiňoval vaše letošní výročí 15 let existence. Máte k tomuto jubileu naplánované nějaké speciální akce nebo to prostě jen jednorázově zapijete a jedete dál? (úsměv)
Speciální akce vyloženě ne. V rámci křtu byla zároveň i oslava výročí, udělali jsme krátký průřez deskami až k albu „Hořící kříže“, což je vždycky docela sranda, hrát skladby z tohohle CD, je to fakt nostalgie. Ale jinak je to jak říkáš, zapili jsme to a jedem dál. (smích)
Tak za mě je to asi všechno, pokud chceš na závěr ještě něco dodat, prostor je Tvůj.
Za celou kapelu bych chtěl poděkovat fanouškům za podporu během těch patnácti let, byly to úžasné roky a doufáme, že příští desku připravíme dřív, než za dalších pět let. (smích) Díky moc za rozhovor.
I já děkuji Tobě.
