Gotický rock u nás příliš kapel nehraje, vedle XIII. STOLETÍ se v posledních letech aktivně prezentuje hlavně BRATRSTVO LUNY. Další kapely se o slovo hlásí spíše sporadicky, ať už jde o NOTINGHAM, ALVARÉZ PERÉZ, ENJOY nebo VÝSMĚCH?. Právě VÝSMĚCH? se na sklonku loňského roku přihlásili s debutem po dvaceti letech existence. A protože debut je to z řady důvodů zajímavý, poslal jsem do Poličky pár zvídavých dotazů. Odpovídal na ně zpěvák a kytarista yENDa.
VÝSMĚCH? asi registrují jen znalci podzemní gotické scény, a není se co divit. Ač existujete poměrně dlouho, příliš hluboké stopy za vámi nejsou. Položka číslo jedna asi ani nemůže být jiná než krátký historický výlet, aneb dotaz z našeho univerzálního rozhovoru „Deset otázek“: Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená, a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
Motivací pro vznik uskupení VÝSMĚCH? bylo koncem devadesátých let mladické nadšení a přesvědčení party kamarádů, že hudbu, která se jim líbí, dokážou produkovat posvém a ještě lépe. Vrcholem bylo vydání prvního demo CD „Spánek bez bolesti l.p. 1999“ a přijetí názvu VÝSMĚCH?, jenž už měl tehdy za cíl poukázat, že není kapelou lapenou ve spárech melancholie, ale své místo v naší hudbě má sarkasmus, humor a ironie. Mnozí nám tento název vyčítají, ale to, že je snadno zapamatovatelný, nikdo z kritiků popřít nemůže.
Kolik lidí kapelou za její existenci prošlo? Měly personální změny vliv na vaše fungování a poměrně chudou diskografii, nebo za tím vězí jiné důvody?
Dříve byla naše hudba výsledkem kompromisu mezi odlišným hudebním cítěním jednotlivých členů. Po vydání prvního dema navíc někteří z nás začali podnikat či získali náročné zaměstnání, k tomu ještě další záležitosti související s běžným životem, a na hraní už nezbýval dostatek energie ani času. I přes delší hudební pauzy se podařilo kapelu vzkřísit a nakonec nějak udržet. Zkoušky a občasné koncertování jsme brali spíše jako příjemné odreagování a žádné vyšší ambice jsme necítili.
Takto uskupením prošlo mnoho členů a uteklo mnoho let, než jsme se sešli v té správné konstelaci a konečně si mohli říct, že jsme na stejné vlně a můžeme se do toho pustit naplno. Ano mohli jsme po takto zásadních změnách změnit název, tvářit se jako nová nepoznamenaná kapela a být ušetřeni takovýchto nelichotivých dotazů, ale myslím si, že by to nebylo férové vůči těm, kteří kapelou prošli, a jejichž energie přispěla k tomu, kde jsme dnes.
Jak se s odstupem času díváte na minulé album „Cestou prokletých“? Hrajete z něj něco živě, nebo jsou aktuální koncerty jen o nových skladbách?
Ano hrajeme i skladby ze starších alb, pokud to situace a čas na vystoupeních dovolí. Skladby z posledního alba mají samozřejmě přednost. V době natáčení „Cestou prokletých“ jsme už s Pepou přemýšleli nad vykročením jiným směrem a jeho vznik měl pro nás spíše funkci zaznamenání stávající tvorby, dokud to personální situace a vzájemný respekt v kapele dovolí. Zpětně bych řekl, že toto album nedostalo to, co by si doopravdy zasloužilo – studio, producenta ani pěkný obal. Je to škoda, na druhou stranu možná díky neprofesionálnímu přístupu se podařilo uchovat jeho zvláštní atmosféru.
Zatímco dříve jste zněli řekněme tradičně, tak novinka je jinde. Jednak zní moderně, jednak hodně pestře, skladby sice mají syntetický základ, ale některé zůstávají v synth duchu, jiné se rozjedou ostřeji. Byl ten přerod pozvolný, nebo jste po nějakém impulzu obrátili kolem dějin a řízli do toho jinak? Jak dlouho aktuální materiál vznikal? Šest skladeb za šest let svádí k teorii „jedna skladba ročně“.
Vizi ustoupení od kompromisu k stylovému vyhranění jsme měli již dávno, už při vzniku předchozího dema. Odvahu a naději, že nebudeme tvořit hudbu pouze pro sebe, nám v té době dodalo semknutí scény kolem webzinu a promotérské skupiny Sanctuary.cz a dalších blogů, jmenovitě třeba DekadenteMorfin. Naplnění představy v hrané hudbě však nebylo okamžité. Museli jsme se mnohé naučit a celkově změnit systém naší tvorby. Velmi nám pomohl příchod energické zpěvačky a klávesistky Pandy. Svou roli nakonec sehrálo i studio 3bees a skvělá práce jejího producenta Šablonky.
Aktuální materiál se tedy začal rýsovat v roce 2012 během sehrávání aktuální sestavy. Bilanci šesti písniček za šest let vylepšuje ještě v loňském roce nahraná skladba „Arabian Beauties“, kterou přispějeme na tributní CD brazilským gothic rockerům DAS PROJEKT. Toto CD poskládané z příspěvků dalších 12 kapel z celého světa vyjde každým dnem pod názvem „A Magnis Máxima“ u významného brazilského labelu.
K albu také patří naše první klipy ke skladbám „This Is the End“ a „Thorns“, o jejichž vznik se nejvíce zasloužil můj nadaný bratr Štěpán. Ale i my jsme si s nimi dali značnou práci. Doopravdy si nemyslím, že bychom v posledních letech nějak zbytečně zaháleli.
Jak vznikají vaše skladby? Skládáte společně nebo třeba ve dvojici klávesy-kytara nebo si každý něco kutí doma a posílá ostatním přes internet a sejdete se až nad finálním produktem, který se učíte pro nahrání a koncertování?
Kombinujeme všechny zmíněné možnosti. Nejraději jsme, když se můžeme společně sejít ve zkušebně a jamovat. V poslední době zachycený materiál pak dále rozvíjíme třeba ve dvojici za pomoci počítače. Pak vše společně přehráváme živě a eventuálně znovu nastupují úpravy, dokud nejsme s celkovým vyzněním plně spokojeni. Některé skladby pak mají to štěstí, že se dostanou do rukou, nebo spíše uší našeho producenta.
Rád vzpomínám na počátky aktuální sestavy, kdy jsme na toto měli celý víkend, který jsme společně trávili na chatě uprostřed přírody.
Na konci alba jsou umístěny dva remixy. Z čí strany vzešla iniciativa na předělání skladeb - z vaší, nebo se ozvali „remixéři“ sami? Skladby si vybrali oni nebo vy? A o koho vlastně jde - Yyana Pereze jsem tipoval na člena ALVARÉZ PERÉZ, ale Andromeda Draco mi nic neříká.
Iniciativa vzešla z naší strany. Správně jsi tipl alvarézovce Honzu. Kromě toho, že náš basák je již druhým rokem členem ALVARÉZ PERÉZ, tak z Yyana Peréze se stal kmotr našeho nového CD. Sám si vybral k remixu „This Is the End“, a vytvořil tak další plnohodnotnou skladbu alba. Andromeda Draco je zvukařka, skladatelka a zpěvačka z nedalekého Vysokého Mýta. Pomáhá nám s určitými technickými věcmi, proto nám přišlo logické požádat o spolupráci na finální skladbě právě ji. Nyní připravuje další album svého sólového projektu, kde dostaneme na oplátku možnost pojmout její skladbu po našem zase my. Věřím, že to pro nás bude opět zajímavá zkušenost, a už se na to moc těším.
Proč jste přešli na texty v angličtině? Jsou za tím ambice směřující za hranice, nebo došlo ke změně textaře? V obalu není uvedeno, kdo slova napsal, kdo je tady autorem?
Prostě jsme chtěli zase zkusit něco nového a zjistili jsme, že nás to baví. Texty si s Pandou píšeme ke svým zpěvům každý sám a máme pocit, že anglicky psané texty tvoří s naší hudbou kompaktnější celek. Jak už jsem zmínil, základna posluchačů pro naši hudbu není v ČR příliš veliká, proto nezbývá nic jiného než se presentovat i ven a řekl bych, že se nám to vcelku daří. Distribuce pro západní Evropu se ujal francouzský label Manic Depression Records. Naše titulní skladba, jakožto jediného českého zástupce, vyšla na prestižní zahraniční kompilaci "33 GOTH BANDS YOU SHOULD KNOW II“ labelu Gothic Music Records. Naše skladby zaznívají i v nejrůznějších zahraničních internetových rádiích. Díky spolupráci s DAS PROJEKT zažíváme na sociálních sítích výrazný příliv fanoušků z Brazílie.
Booklet je moc pěkně zpracovaný, grafika je čistá, přehledná, fotky netradiční, až tak, že tu na titulní straně nějak nechápu. (úsměv) Co vyjadřuje?
Ukazuje to, co já i skupina cítíme. Vyjadřuje naší muziku, pocity, možná rozporuplné, ze světa, temnoty ve světle, světla v temnotě. Masky, kterými zakrýváme své pravé tváře, své identity, které jsou mnohovrstevnaté. Byla použita i jedna maska z čínského zvířetníku, jež díky grafickému pojetí evokuje tajemno a odkazuje k našemu původnímu divokému „Já“. Fotografka Veronika Šrek Bromová pracovala se záměrem navodit pocity blízké „Film Noir“. Bílé líčení a začerněné oči odkazující k počátkům kinematografie a prvním filmovým hororům. Vycházeli jsme z atmosféry videoklipu k písni, kterou skvěle natočil Štěpán Jílek, a který v lecčems připomíná pocity z filmů Davida Lynche.
CD jste vydali u Cecek Records, což je label, který vydává hlavně punkové kapely. U nás asi není firma, která by se soustředila na muziku, jakou produkujete, takže vám zbyly dvě možnosti - buď se domluvit s kýmkoliv, nebo si vydat album ve své režii. Proč jste se radši nepostarali vlastními silami? Pokud vím, podmínky u Cecka jsou s těmi DIY prakticky stejné, kapela si vydání v podstatě stejně zaplatí sama. Jakou výhodu v tom být pod firmou vidíte? Jak se vaše očekávání ze spolupráce s vydavatelem naplnila?
Máš pravdu, najít v ČR adekvátní vydavatelství je nelehký úkol. Na jedné z Jakubových akcí jsme dělali předkapelu XIII. STOLETÍ. Po koncertě jsme zjistili, že si hudebně kápneme do noty, a tak CD vyšlo právě u jeho nezávislého labelu Cecek Records. Toto rozhodnutí zatím hodnotíme kladně.
Jak často hrajete živě? Je příležitostí pro kapelu vašeho druhu dost, nebo je to spíš slabota? Gotické festivaly se tu příliš nenosí, narozdíl třeba od metalových nebo punkových, takže asi musíte hrát i na akcích, které jsou žánrově jinde. Máte nějaké mantinely, kam už byste nejeli, nebo si rádi zahrajete všude, kam vás pozvou? Zkoušíte se třeba dostat i na multižánrové letní festivaly?
Většinou hrajeme jeden koncert za měsíc, ale nebránil bych se i častějšímu koncertování. Máme raději klubové žánrově nám bližší akce, ale nepamatuji, že bychom někdy nějakou akci odmítli z jiného důvodu než naší časové a zdravotní kapacity. Za každou nabídku jsme velmi rádi a vždy se snažíme vyhovět. Vím, že i na metalové či punkové akci dokážeme mnohé překvapit a zaujmout. Dříve jsme vlastně ani jinou než takovouto možnost neměli. V poslední době naštěstí „gothic“ akcí přibývá a koncerty jako například s legendami CLAN OF XYMOX či XIII. STOLETÍ nám dávají konečně možnost vyniknout.
Potrpíte si na pódiu na nějakou image? Gotické kapely většinou na tyhle věci dbají, vyžívají se v černé barvě, různých doplňcích, svících, ...
Jsme si vědomi, že i vizuální složka vystoupení hraje významnou roli bez ohledu na to, jakou hudbu hrajete. Na druhou stranu jsme na rozpacích, pokud se presentace kapel i publika zvrhne v jakousi maškarní přehlídku. Myslím si, že každý z nás má svůj osobitý styl a na samostatném koncertě za podpory světel a mlhy dokážeme svou vizáží posluchače vždy překvapit.
Dá se nějak definovat cílová skupina, která by měla vaši tvorbu tak říkajíc „sežrat“? Jaké kapely u nás považujete za spřízněné duše a jaké ve světě za inspirační zdroje?
Rádi bychom hráli pro posluchače současné temně zaměřené alternativní scény. Svůj prostor vidíme i mezi těmi, které omrzel klasický punk a metal.
Spřízněni jsme nejenom člensky s ALVARÉZ PERÉZ. Lokalitou a společnými koncerty nám jsou blízcí přeloučští PHOSGENE GIRLS. Počátky na scéně a naše původní hudební vzory nás pojí s GARLANDS z Frýdlantu nad Ostravicí.
Za rané inspirační zdroje bych uvedl určitě JOY DIVISION, THE CURE, LORDS OF THE NEW CHURCH, THE DMANED, KILLING JOKE, ALIEN SEX FRIEND, CHRISTIAN DEATH. Z těch současnějších třeba CINEMA STRANGE, LEBANON HANOVER, SHE WANTS REVENGE, VELVET CONDOM, KAP BAMBINO, MT. SIMS, THE SOFT MOON a mnoho a mnoho dalších.
S jakými ohlasy na vaši tvorbu se setkáváte? Dá se vůbec o větším množství reakcí mluvit v tak malém rybníku, jako je tuzemská gothic/punková scéna?
Pravda je, že tuzemská gothic/punková scéna není příliš velká, přesto od loňského roku od presentace našeho prvního klipu ke skladbě „This Is the End“ a našeho předskoku CLAN OF XYMOX sklízíme mnoho příznivých reakcí jak osobně, tak hlavně na sociálních sítích. Konečně vidíme, že směr, kterým jsme se vydali, je zajímavý i pro mnohé další příznivce.
Dostalo se nějaké CD i za hranice? Napadá mě, že by se cílovou destinací mohlo stát hlavně Polsko, které na podobnou muziku takříkajíc slyší, gotická scéna je tam mnohem silnější než u nás. Lákalo by vás zahrát si na Castle Party?
Díky spolupráci s francouzským labelem Manic Depression a věhlasnými brazilskými gothic-rockery DAS PROJEKT se mnoho našich CD ocitlo za hranicemi. Navíc většina objednávek, které vyřizujeme, je převážně zahraničních. Víc než polovina nákladu zmizela doopravdy rychle, takže nevím, nad čím tuzemští fanoušci váhají. (úsměv) Většinu CD tady prodáváme osobně a na koncertech. Jistěže i náš vydavatel se snaží. Co se týká Polska, nedávno si vzal do distribuce aktuální CD spolu s dalším merchandise polský distributor La Decay/Bat-Cave stojící za skvělým polským festivalem Return To the Batcave. Jsou však zaměřeni spíše mezinárodně než na samotné Polsko. Cestu k polským příznivcům tedy stále hledáme. Účast na Castle Party nebo na Return To the Batcave by se nám určitě velmi líbila a byla by jistě tomuto účelu velmi pomohla. Na druhý zmíněný festival jsme byli nominováni a návštěvníci tohoto festivalu nás mohou vybrat hlasováním
Pocházíte z Poličky, což je město na pomezí Čech a Moravy. Marně pátrám v paměti po jméně jiné než vaší kapely, která by odtud pocházela. Jaká je v Poličce hudební scéna - kapely, kluby? Děje se u vás po hudební stránce něco, nebo je mrtvo?
V Poličce máme mnoho šikovných kapel, bohužel však kvůli hudebním stylům, které volí, si dovolím říci, že jejich vyznění je pak v celorepublikovém měřítku tuctové. Nicméně Polička je město kulturně velmi živé. My můžeme být hrdí na naši 15 let pravidelně pořádanou legendární hudební akci Půda nebo poličský rockový klub. Co by se ti určitě mohlo vybavit, je tradiční festival Rockoupání. Velmi zajímavý je i letní multižánrový festival Colour Meeting. Časté jsou zde festivaly jazzové i klasické hudby díky slavnému rodákovi Bohuslavu Martinů.
Když už jsme u Poličky - co je na tomhle městečku zajímavého? Kam byste pozvali případné návštěvníky?
Je to krásné historické město obklopené gotickými hradbami. Případné návštěvníky bych pozval jak k návštěvě pamětihodností, tak i některé z kulturních akcí. Je zde mnoho neziskových organizací, které kromě nejrůznějších hudebních akcí pořádají filmové a divadelní festivaly. Obzvláště mohu doporučit unikátní mezinárodní festival pantomimy - MIME FEST.
Jsme na konci, takže klasická volná disciplína - jestli máte na srdci něco, co byste chtěli čtenářům tohoto rozhovoru sdělit, máte prostor prakticky neomezený.
Dobře, tak si dovolím nějaké to moudro nakonec. V poslední době se mi při vnímání médií stále vybavuje krátká věta z knihy Franka Herberta Duna – „Strach zabíjí myšlení“.
www.vysmech.com
www.bandzone.cz/vysmech
www.facebook.com/vysmech
