VÝSMĚCH? – Thorns

Jednou budeme všichni mrtví a nezbývá mnoho času! Naše kapela vás může na smrt dobře připravit!

Motto, kterým se VÝSMĚCH? prezentují už nějaký ten pátek, jsem použil jako entrée recenze už před šesti lety. Tehdejší demo „Cestou prokletých“ obsahovalo zajímavý materiál ctící tradice klasického gotického rocku, počin ale provázel slabý zvuk a nepěkný obal. Šest let trvající nahrávek prosté období sloužilo nejen ke komponování nového materiálu, ale i k zamyšlení nad zvukem a grafikou. Výsledkem je, kromě šesti nových kompozic, krásný lakovaný čtyřpanelový digipack a kvalitní sound ze studia 3bees.

Vizuální i zvuková proměna jde ruku v ruce se změnou hudebního výrazu. Ten citelně „zesyntetičněl“ (krásné slovo... úsměv) a zženštěl (taky parádní výraz... taky úsměv). Obě dvě proměny má na svědomí dáma, která si nechává říkat PandA, hraje na syntezátor a přidala se k yENDovi se zpěvem. Hned první skladba „Cowboys“ přináší všechny změny v jednom: hodně syntetických sci-fi zvuků a tónů, které mají vrch nad kytarou + doprovodné ženské vokály i ženský zpěv výraznější; nechybí ale ani mužský zpěv s typicky gotickým výrazem. Muzika má nejblíže ke gotice, ale zároveň i k synth „něčemu“, možná rocku, možná i popu, možná EBM, dark wave, nebo jak se tahle co do nálady lehce potemnělá muzika označuje. VÝSMĚCH? to každopádně dělají zajímavě, úplně jinak než ostatní zástupci nepříliš početné tuzemské gotické scény, z níž lze jako spřízněné duše označit asi jen ALVARÉZ PERÉZ.

Když si pro srovnání pustím šest let starý materiál, příliš styčných bodů nenalézám, možná dva – yENDův zpěv (yENDa má specifickou zajímavou barvu hlasu) a pak skladbu „Odejít“, která by na „Cestou prokletých“ nenásilně zapadla, byť je po všech stránkách vyspělejší než její předchůdci. Ve srovnání se zbytkem materiálu je to o poznání tvrdší, zemitější a řekněme písničkovější záležitost, díky českému textu i nejhitovější, protože několikrát opakované „občas je lepší zapomenout“ by neuvízlo v paměti akorát hluchému.

Dvěma skladbám dává tvář zpěvačka, která v nich dostává majoritní prostor, v němž ukazuje, že si se zpěvem ví rady, a nejen to, ona si ví rady i s výrazem, který mění podle nálady muziky. Postpunkem načichlá, místy dokonce rozverná „Slut“, je taková jednodušší, evidentně cíleně, minimalistické momenty se střídají s přímočarou monotónní muzikou, kterou tvrdí baskytara a rozmělňuje jedna zbytečně natažená pasáž. Druhou čistě ženskou záležitostí je křehká „Thorns“, kde se dá zpočátku mluvit o ryzím minimalismu, s každým tónem se šetří, aby se muzika postupně trochu rozjela, vedle patetické zpěvačky na sebe strhávají pozornost hojné a pestré perkuse, ústřední melodii pak drží kytara, synťáky ale samozřejmě nechybí.

Výhodou poměrně krátkého materiálu je jinakost, každá skladba má jinou formu, „This Is The End“ je asi nejméně nápadná, ale pochodová pasáž má hypnotizující efekt, který nabourává druhá poloha, naproti té strohé o poznání barevnější a instrumentálně bohatší. Do výčtu chybí už jen „Mirror“, poslední autorský song, při jehož poslechu mě napadá kacířská myšlenka, že angličtina není to pravé ořechové. Nejsem extra odborník na výslovnost, ale tady působí zpěvák jako „recitátor“ školní angličtiny (z české školy...).

Šest nových skladeb za šest let nesvědčí o nějaké vysoké potenci; aby se hrací čas alba vyšplhal přes třicet minut, jsou zařazeny dva remixy. Obecně mi tahle umělecká disciplína nic neříká, Yyan Perez (předpokládám, že z ALVARÉZ PERÉZ) příliš kreativity v „This Is The End“ neukázal, obdobně vidím i příspěvek Andromedy Draco.

Minule jsem chválil zajímavě napsané české texty, takže příklon k angličtině mě trochu mrzí. Jediná česky zpívaná věc už byla zmíněna, text lze rozdělit na dvě části, přitom ani jedna optimismem zrovna nepřetéká; první se věnuje děsivým záležitostem v současnosti, druhá se hrabe v minulosti, na kterou je lepší zapomenout. Anglické texty nejsou nikterak dlouhé ani složité, témata v nich lze označit za netradiční, mě nejvíc „zaujala“ „Slut“, v níž PandA pěje „I am your slut“, což z jejích úst působí překvapivě.

Booklet má jasnou grafickou vizi, pět stran okupují texty, pod nimiž jsou různě pojaté fotky, tu čisté, tu upravené, další pak skončila na titulce - té žel nějak na chuť přijít nemůžu a ani nerozumím, co tím chtěl autor říci. Naopak zrcadlové zobrazení textu ke skladbě „The Mirror“ je zajímavé a zaslouží pochvalu; k přečtení je potřeba namířit booklet na zrcadlo. Nechybí žádné potřebné informace, ani fotka kapely, na které mají všichni čtyři protagonisté podbarvené oči a působí tak lehce strašidelným dojmem.

Seznam skladeb:

1. Cowboys
2. Slut
3. This Is The End
4. Odejít
5. Thorns
6. The Mirror
7. This Is The End - Yyan Perez Remix
8. Thorns - Andromeda Draco Remix

Čas: 32:00

Sestava:

• Jayew - baskytara
• yENDa - zpěv, kytara
• PandA - zpěv, syntetizátor
• Kocour - bicí

www.vysmech.com
www.bandzone.cz/vysmech
www.facebook.com/vysmech