Jarní klubová sezona je jako obvykle nesmírně bohatá. Velkou zásluhu na tom zejména v Praze má skupina nadšenců Hard Bones Production, kteří fanoušky lačnící po různých variacích metalu i jiných žánrů zejména v poslední době krmí dosyta. Jednu takovou lahůdku si přichystali na čtvrtek 3. března, kdy do pražského klubu Futurum dorazili legendární brutální technici SUFFOCATION ve společnosti krajanů CATTLE DECAPITATION, ABIOTIC a Rakušanů MONUMENT OF MISANTHROPY.
Původně měla večer v sedm hodin odstartovat americká deathcorová banda THE CONVALESCENCE, program umístěný na vstupních dveřích do Futura ale vzkázal, že tomu tak nebude. Fanoušci žánru možná zaplakali, mně to ale vůbec nevadilo, neb mě tahle banda z prozatím jediné studiovky „The Process“ vůbec nezaujala.
Roli otvíráku tak dostali MONUMENT OF MISANTHROPY, se kterými jsem se předem také letmo seznámil a jejich suchý a brutální death mě bavil. Ve čtvrtek ale bohužel doplatili na ozvučení, které bych se nezdráhal nazvat propadákem. Vše se slévalo do jedné nevýrazné zvukové koule, bylo těžké rozeznat jednotlivé pasáže, do toho téměř neslyšitelný Georgeův vokál… Škoda, vzhledem k tomu, že některé nápady MONUMENT OF MISANTHROPY stojí za to, věřím, že v případě dobrého soundu by mě naši jižní sousedé naživo bavili ještě o něco více, než z desky.
Z druhé studiovky „Cauistry“ od ABIOTIC jsem si odnesl dojem, že se sešla banda opravdu výjimečně nadaných muzikantů s citem pro různé změny a kontrasty, kompozice jako takové mi ale občas přišly až překombinované. Živě ABIOTIC fungovali trochu lépe, možná do setlistu nevybrali ty nejvíce krkolomné záležitosti, s otevřenou držkou jsem pak čuměl zejména na basáka Alexe Vasqueze, který mě naprosto rozbil tím, jak doslova levou rukou létal po hmatníku sem a tam bez jakýchkoli potíží. Neuvěřitelný výkon. Bohužel kaňkou na vystoupení byl znovu zvuk, který oproti MONUMENT OF MISANTHROPY doznal výrazného zlepšení, dokonalé to ale nebylo, a to zejména co se týče slyšitelnosti Brentovy bicí soupravy. Jinak ale půlhodinka uběhla příjemně (až na postupem času už trochu otravné neustálé vyzývání zpěváka Travise k circle pitu).
CATTLE DECAPITATION se v poslední době těší velké oblibě širokého spektra metalových posluchačů a loňskou deskou „The Anthropocene Extinction“ své postavení jen utvrdili. Musím se přiznat, že jsem se do zmiňovaného počinu dosud nedokázal dostat tak, jak bych si představoval. Že to je dílo velmi kvalitní, o tom nehodlám polemizovat. A jsou tam pasáže, které mě naprosto rozsekaly, jako celek mě to ale stále úplně za srdce nechytlo, přestože mě ten jejich misantropický přístup k věci baví. Nutno ale říct, že Futuru to mělo sílu a koule. CATTLE DECAPITATION se nezdržovali žádnými kecy a sypali to tam jak na běžícím páse. Playlist byl postaven na posledních dvou deskách a po tomto vystoupení jsem si jist, že „The Anthropocene Extinction“ ještě dám šanci. Pozornost upoutával zejména zpěvák Travis Ryan, jehož vokální projev je nesmírně pestrý a neměl s obtížnými party žádný problém ani naživo. Vystoupení mělo šťávu, jen škoda, že zvukově stále nemohu úplně chválit. Zpočátku vše přebíjel zejména kopák maniaka Davida McGrawa, to se postupně zlepšilo, v sypačkách to ale stále ideální nebylo.
Na zvukovou zkoušku měli SUFFOCATION k dispozici půl hodinky, hotoví byli ale během dvaceti minut, své fanoušky nenechali zbytečně čekat a odstartovali 25 let starou věcí „Catatonia“. Od začátku bylo jasné, že tady bude vše v naprostém pořádku! SUFFOCATION sice dorazili s poměrně poslepovanou sestavou (za kytaristu Guye Marchaise zaskakuje Charlie Errigo; zpěvák Frank Mullen už toho se Suffo moc nejezdí, a tak své hrdlo provětrává bubeník DISGORGE Ricky Myers), ale že by jim to nějak ubralo na kvalitě? To rozhodně ne. K mému překvapení naprosto opomenuli poslední dvě desky „Blood Oath“ a „Pinnacle of Bedlam“ a setlist postavili spíše na věcech z minulého milénia. Ať zněla „Pierced from Within“, „Thrones of Blood“, „Liege of Inveracity“, „Effigy of the Forgotten“, „Breeding the Spawn“ nebo „Souls to Deny“, vše fungovalo naprosto skvěle, včetně (konečně!) výborného soundu. SUFFOCATION rozjeli solidní kotel, nad hlavami neustále proudili plachtící lidé, všichni se dobře bavili (včetně sympatické kapely, zejména bubeník Kevin Talley, který mi z dálky připomínal s krátkým sestřihem herce Ethana Hawkea, byl při závěrečné děkovačce předním řadám naprosto nadšený). Ač je Frank Mullen o něco charismatičtější frontman, Ricky se své funkce ujal více než umně. A nemůžu nezmínit naprosto fantastický zvuk Talleyových bicích, to byla lahoda pro uši. Opravdu nemohu jinak, než chválit, chválit, chválit.
SUFFOCATION pro mě byli hlavním tahákem a má očekávání ještě překonali. I vystoupení před dvěma lety na Brutal Assaultu mě velmi bavilo, v klubu to má ale úplně jiné grády. Škoda jen, že se nepodařilo takto zvukově vyladit i předcházející tři bandy. I tak jsem odcházel z Futura naprosto spokojen a organizátorům z HB děkuji za další velmi vydařenou akci. Na to, že byla středa, se sešla pěkná dávka návštěvníků a jistě všichni kvitovali mimo jiné precizně dodržovaný harmonogram. O půlnoci doma s výborným hudebním zážitkem v myšlenkách, ideální.
