Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
Lucka: Naše kapela vznikla podle děsivé příhody, která koluje staletí po vinicích na Břeclavsku. Tehdejší správce byl znepokojen náhlým úbytkem révy a rozhodl se přijít mu na kloub. Číhal tedy tři noci a tři dny na zloděje, až konečně třetí noci uslyšel nějaký podezřelý hluk na vzdáleném konci vinice. Když se tam vydal, objevil skupinku notně podnapilých zvířat, jak zuřivě devastují jeho s láskou opečovávané hrozny. Rozčílil se natolik, že chytil do ruky vedle stojící radlici a všech osm roztomilých opilých lištiček bez milosti umlátil. Zubožená těla nebohých lišek pak rozkrájel a na výstrahu všem ostatním je rozmístil po obvodu celé vinice. Pak...
Libor: Anebo jsme se prostě potkali v hospodě. Podle mě se datum založení kapely moc určit nedá. Nejdříve to byla partička muzikantů bez názvu, potom teprve vznikl název kapely, hodně dlouho jen zkoušení na zkušebně, spousta personálních změn… Takže od kdy je to ta pravá kapela Fancy Foxx vlastně nevím. (smích) Ale chceš-li, tak první koncert pod názvem Fancy Foxx byl na podzim 2013. (smích)
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Libor: Úplně od začátku jsme v kapele jen já a Lucka. Tedy, šílená Lucie, kytaristka a zpěvačka. Je to nejvýraznější tvář kapely, punková zpěvačka, jaká nemá u nás obdoby. Já ji doplňuji svojí sólovou kytarou, aby se mohla více věnovat zpěvu. Na bicí hraje miláček dívčího publika Marek a na baskytaru služebně nejmladší člen, náš kapelní bavič Kuba. Vlastně ani nestuduju minulost mých spoluhráčů. Prostě teď je to super parta, co umí hrát a to je důležitý.
Kuba: Já na to mám takovou definici - po dvanácti letech koncertování se řadím mezi nejvýznamnější moravské poloprofesionální baskytaristy samouky hrající na dvě struny čtyřstrunné baskytary. (smích)
Marek: Mně je 20, na bicí hraju 12 let, působím v jazzovém orchestru Aritmic Band, v minulosti jsem působil v Olympic Junior od roku 2005 do roku 2006, potom v Officion Condicion od 2005 do 2009, pak v Čárový Kód od roku 2006 do 2011, taky v The Humbuckers, to bylo od roku 2011, v punkové kapele Herkules od 2012 do 2014 a taky v Bubenickém seskupení pod vedením Petra Kudibala od 2012 do 2014.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Lucka: Tak nahrávalo se v Brně v Indies, pak jsme to míchali v Praze u Kouly, takže je to taková brnopražská směska. Náklad máme čtyři krabice, zatím je jedna krabice v tahu, tak nám zbývají k dispozici ještě tři. Cena je lidová, sto korun a rum zdarma. (smích)
Libor: Hele, nikdy bych nevěřil, že natočit, správně smíchat a vydat tohle CD bude tak složitý. Osobně mám za sebou už několik CD u předešlý kapely. Ale tady ve Fancy Foxx jsme se tomu věnovali fakt důkladně. Hodně se experimentovalo s výsledným zvukem, zkoušeli jsme různé lidi, kteří umí udělat moderní zvuk nahrávek a nakonec jsem s výsledkem hodně spokojen. Však nejlepší bude pro každýho si to poslechnout a udělat si vlastní názor. Cédéčka jsou sice vyrobená, ale vzhledem k tomu, že se dnes desky moc nekupují, tak nepočítám s moc velkým prodejem. Dnes vládne on-line přehrávání z internetu a taky takhle se dneska nejlépe dostává hudba k lidem. Ostatně v plánu je, že brzy bude celé naše CD volně ke stažení a o tom to je. My jsme si udělali radost a lidi se mohou bavit. Každopádně pokud někdo bude chtít, tak originál nosiče jako sběratelské kousky budou také ke koupi za stovečku. Vzhledem k nákladům na natočení a vydání je to stejně docela dumpingová cena.
Texty – proč jste rozhodli zpívat česky a anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Lucka: Tak zpíváme hlavně o tom, že je potřeba si pořádně užít každý den tady a teď, taky o tom, co podle nás v dnešním světě stojí za píču a v neposlední řadě taky o lásce, drogách a souložení. Takový ty normální témata ze života.
Libor: Začínali jsme s anglickými texty, které si psala Lucka sama. Ovšem s postupem času přecházíme k názoru, že pro správnou punkovou výpověď bude lepší čeština. Takže momentálně máme v repertoáru směs česky i anglicky zpívaných skladeb. České texty nám napsal náš kamarád, ale v nových skladbách v češtině, které připravujeme, bude směsice textařů i některé autorské texty členů naší kapely. Ano, začínáme pracovat na materiálu pro naše další CD. (smích)
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Lucka: Marek.
Libor: Pokud jde o vizuál kapely, tak máme štěstí, že máme ve Fancy Foxx hodně šikovného grafika, našeho bubeníka Marka. Většinou se jen shodneme na hrubé představě o grafice a Marek něco vymyslí. A ve většině případů to jsou super nápady. Tyhle věci, teda jako logo, plakátky, fotky, grafika webu a obrazové upoutávky mají obrovský vliv na pohled na kapelu. Je to první věc, kterou lidi vidí, pokud někde poprvé narazí na kapelu.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Libor: Já osobně mám velky záběr pokud jde o styl hudby, který poslouchám. Kdysi to bylo od Metalicy po Sex Pistols, dnes se to posunulo k Green Day, Blink 182, ale také Sabaton a The Pretty Reckless. Ale obecně mám nejraději punkový styl pro jeho upřímnost, jednoduchost a přímočarost. Proto, když si chci udělat dobrou náladu, poslouchám ty, kterým dobře rozumím: SPS, Visací zámek, Zoči Voči, Horkýže Slíže.
Kuba: No, vlastně všechny rock'n'rollové a punkrockové kapely, které to dokážou pořádně rozjet.
Marek: Mě baví hlavně rock'n'roll, Black Stone Cherry, Limp Bizkit, Avenged Sevenfold, z českých třeba Třetí Meta.
Lucka: Za mě hlavně starej rokenról, klasiku jako Zepelíny a Sabaty, pankový český věci jako Plexis, Visáče, Éčka a FiXu, hodně Pretty Reckless a Paramore a pak takový ty alternativní haluzoviny jako Zappu a všechny woodstockový hipísácký kapely.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Libor: V souvislosti s chystaným vydáním CD jsme nahrávky teprve nedávno rozeslali. Takže zatím čekáme na reakce. (smích)
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Libor: Kolik jsme odehráli koncertů? Moment spočítám… 2013 jeden, 2014 asi třicet, 2015 přibližně padesát… takže nám to stoupá. Byly to akce od malých klubů a hospod až po festivaly pro mraky lidí. Já osobně si cením každého odehraného koncertu. Ohromně mě to totiž nabíjí a je to super relax. (smích)
Lucka: Nejpovedenější byl určitě ten v Praze, jak tam bylo dva megatisíce lidí. A taky ten na Mighty Sounds příští léto. (smích) Máme odehráno něco kolem stovky, letos jedem každej víkend pátek sobota jak fretky, od Aše po Znojmo.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Lucka: Jasně, třeba v Polsku bývaj super akce, v Německu taky přišli na chuť exotice z východu, nějaký Slovensko tam bude...
Kuba: Jo, Německo a Oktober fest by rozhodně nebyl špatná volba.
Lucka: Titties'n'beer, Titties'n'beer. (kozy a pivo – pozn.red.)
Libor: Zatím se zaměřujeme hlavně na české publikum. Je tady ještě hodně koutů České republiky, kde nás neslyšeli. A to je motivace. Ale když nějaká nabídka přijde, tak ji asi neodmítneme.
Plány do budoucna...
Libor: Co nejvíce koncertovat, narvat tu naší hudbu do uší co nejvíce posluchačům, skládat super hudbu a tím dělat radost sobě a také co nejvíce lidem. No a pak se uvidí. (smích)
Kuba: Určitě druhé CD, rostoucí základna fanoušků...
Lucka: Hrát, hrát, hrát, hrát, hrát, FF, Furt a Fšude. (smích)
Děkujeme a doufám že se brzo někde potkáme:)
