NAHUM – And The Chaos Has Begun

Ostravská partička NAHUM vydala vloni ke sklonku roku nové album – v pořadí druhé. Deska vyšla pod vydavatelstvím Musick Attack. Kapela už krájí třetí pětiletku svého života a to není zrovna málo. Pro mne je tohle první setkání se studiovým počinem NAHUM, nepočítám do toho živá vystoupení. O kvalitní zvuk desky se postaralo tentokrát studio GM. Jak hlásá promolist, alespoň textově se jedná o koncepční dílo, které navazuje na předchozí prvotinu „The gates are open“ a zásadním způsobem posouvá jeho apokalyptické téma dál. Nové album tedy reflektuje rozpoutání apokalypsy. No možná i hudebně by se to dalo takto pojmout.

Co se muziky týče, tak NAHUM neobjevili nic nového, ale s jistotou jejich vlastní si lebedí právě v tom, co je již pevně zasazeno a milionkrát ohráno. Ale to přece nevadí. Zejména naživo to musí být dobrá smršť. Ano, jedná se o pravý, nefalšovaný a ničím jinak neovlivněný old school thrash/death nebo chcete-li death/thrash, protože sem tam je více toho prvního a sem tam je více toho druhého. Po prvním poslechu na mne jakoby dýchla léta devadesátá a chvílemi jsem měl pocit, že poslouchám třeba KRABATHOR z desky „Cool mortification“,… ale jakoby s moderním zvukem a produkcí. Ani jeden song nevyčnívá z řady, všechno na desce do sebe zapadá jako přesná puzzle a roluje před sebou vše, co mu přijde do cesty.

Pokud bych NAHUM neznal, a setkal se s deskou prvně, mohlo bych klidně říct, co že to hraje za německou nebo švédskou bandu. Tomu přesně odpovídá od začátku produkce, zvuk, skladba songů a obalem a konceptem desky konče. Na desce je celkem 9 kousků a mně se nejvíce zamlouvá první „Raging Chaos“, který je hned o začátku (dopadu bomby) ránou do palice a rychlovkou. Druhá „Vomit the darkness“ nepoleví a pokračuje až skoro do půlky ve stejném upalujícím tempu, aby mne právě v polovině potěšila perfektním melodickým a pomalým sólem a hned po něm se zase vrátila do upalující apokalypsy.

Zvolnění přijde už netradičně na třetím songu „Creator of emptiness“ – ale pozor nenechme se uhoupat melodickým začátkem. To zvolnění je jen na úvod. Pak song opět nasadí rychlé tempo, které je ovšem, na rozdíl od prvních dvou skladeb, vystřídáno zase dobrou melodií a zpomalením v refrénu. A tak pokračujeme dál v apokalypse a v převážně rychlých tempech. Songy jsou skoro jako přes kopírák, pomalý začátek, zásek, a pak rychlá thrashující kytara a upalovací rytmus na bicí… a střídání do pomala a melodie. Nemyslím to zle, protože na druhou stranu každý song je pak okořeněný dobrou změnou v melodii a zpomalení. To má svoje kouzlo a proto také poslouchání desky neomrzí. Nutí vás ji pustit si znovu od začátku. Prostě death/thrash as fuck.