Že bude turné kapel BEHEMOTH, ABBATH, ENTOMBED A.D. a INQUISITION jedním z největších metalových klubových taháků tohoto roku, o tom asi od prvního oznámení nebylo pochyb. Definitivní potvrzení pak přišlo s avízem, že byla pražská zastávka vyprodána (stejně jako několik dalších jí předcházejících). Na facebookových i jiných stránkách události se strhla lavina negativních komentářů, neboť poptávka převyšovala nabídku vstupenek. Ač by určitě nebylo na škodu nějaké upozornění o například blížícím se vyprodání zásob, času na pořízení lístku bylo dostatek a troufám si tvrdit, že se naplnění kapacity klubu dalo i předpokládat.
V minulosti jsem měl v plánu navštívit několik akcí v klubu MeetFactory, nakonec z toho ale vždy sešlo a teď tedy proběhla premiéra. Vzhledem k tomu, že jsem na místo konání často četl a slyšel spíše negativní reakce, trochu jsem se obával, co nám tato zvenku ohyzdně vypadající budova nachystá za překvapení. Raději jsme se na místo vydali s dostatečným předstihem (díky čemuž jsme mimo jiné získali cennost v podobě fotografie s Nergalem), abychom předešli tomu, co už organizační fail tedy byl: do sálu se začalo pouštět 15 až 20 minut před prvním vystoupením večera, což při takovém návalu fanoušků jednoduše nebylo dostatečně včas a mnoho lidí tak o INQUISITION přišlo. Ti, kdo se řídili údajem na vstupenkách či FB eventu o startu ve 20:00, pak přišli asi i o kapelu druhou, tj. ENTOMBED A.D. Nemyslím si, že by byl takový problém změnit časový údaj alespoň na tom facebooku, kde bylo 90 procent návštěvníků přihlášených a třeba by si toho všimli zavčasu.
Jinak mi ale klub nepřišel tak strašný, solidní místo jsem si vždy našel, bar přímo v sálu nebyl k zahození (ten nepitelnej chvíst vydávající se za pivo už tedy ano)… otázkou ale je, jestli je vůbec technicky realizovatelné nazvučit v MeetFactory kapelu tak, aby i ti, kteří stojí v zadních řadách, měli k dispozici kvalitní zvukový zážitek. Během tohoto večera to tak určitě nevypadalo a zatímco blíže k pódiu byl zvuk ucházející, vzadu bych z koncertu neměl téměř nic.
Role otevírací kapely na Europa Blasphemia Tour připadla americké dvojici INQUISITION. Formaci, která mi před pěti lety vyrazila dech albem „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“, jsem měl tu možnost vidět pošesté, mohu tedy srovnávat. Zatímco při prvních třech zkušenostech se zvuk pohyboval na hranici mezi obstojným a vynikajícím, další dva koncerty byly naprosto zprasené. Doufal jsem tedy, že tentokrát trilogie dokončena nebude a přání se mi zčásti splnilo. Při startu v podobě „Force of the Floating Tomb“ z prozatím poslední desky „Obscure Verses for the Multiverse“ naprosto zanikala Dagonova kytara a bylo těžké se ve skladbě vůbec orientovat, naštěstí ale zvukař na nepovedený začátek reagoval a postupem setlistu se situace zlepšovala a nakonec si v podstatě nemohu stěžovat. Ideální to nebylo, ale průser už vůbec ne. A když jako druhou INQUISITION vytasili „Ancient Monumental War Hymn“, nebylo nad čím se pozastavovat a zbývalo jen se oddat naprosto charakteristické „mňoukavé“ kytarové hře a žabímu vokálu.
Na starší desky Dagon a Incubus nechali vzpomenout kousky „Embraced by the Unholy Powers of Death and Destruction“ nebo šlapavou „Dark Mutilation Rites“, nečekaně (neboť se neobjevovala v setlistech z minulých koncertů) zazněla pecka „Command the Dark Crown“ a na závěr mě kapela naprosto odrovnala asi nejlepší skladbou z posledního alba „Infinite Interstellar Genocide“. Jak je u INQUISITION zvykem, Dagon se přílišnými kecy moc nezdržoval, Incubus občas naznačil pomocí paliček, jak má být správně otočen kříž, a já si celý set užil na maximum. Mimochodem, Dagon se zmínil, že nová deska vyjde v květnu, už se nemůžu dočkat!
Mix staroškolského death metalu a death’n’rollu dovezli švédští ENTOMBED A.D., tedy ENTOMBED bez kytaristy Alexe Hellida. Přiznám se, že na skandinávské deathové scéně mám jiné favority (GRAVE, DISMEMBER ad.) a ENTOMBED mi až tak k srdci nikdy nepřirostli, ač první dvě desky „Left Hand Path“ a „Clandestine“ si občas dám rád. Právě z nich zazněly skladby jako „Stranger Aeons“, „Living Dead“ nebo „Left Hand Path“, doplněné o songy z dalších alb ENTOMBED a samozřejmě několik fláků z dosud jediné vydané desky s přídomkem A.D. „Back to the Front“, která mne vůbec nebaví. A podobně jsem na tom byl s pěticí naživo. Nemohu si pomoct, ale přišlo mi to chvílemi jako taková heavy hoblovačka, bez větší energie, se sice dobře naladěným, ale vokálně už trochu slabším L-G Petrovem v popředí. Příliš jsem se nebavil a spíše sledoval ENTOMBED A.D. z povzdálí. Vůbec mi nevadí zařazení death metalové smečky do akce jinak spíše blackovějšího ražení, ale ENTOMBED A.D. mě prostě úplně nepřesvědčili.
Zato ABBATH, to je moje krevní skupina. IMMORTAL (tedy, IMMORTAL do začátku roku 2015, abych byl přesný) jsou moje absolutní srdcovka a kapela, která je na mém osobním absolutním topu. Navíc i eponymní debutovka ABBATH mě baví víc, než jsem čekal a bylo téměř jisté, že skladby z ní budou fungovat i naživo. A tak se také stalo.
Abbathova skvadra odstartovala prvními dvěma kousky z novinky „To War!“ a „Winter Bane“, na které navázala dvěma staršími bombami v podobě „Nebular Ravens Winter“ z immortalovské desky „Blizzard Beasts“ a „Warriors“ bočního projektu Abbatha i Kinga I. Zvuk byl v místě, kde jsme pobývali (v podstatě téměř uprostřed sálu) velice zdařilý, lehce jsem chvílemi hledal Kingovu basu, ale to byl jen malý detail, jinak v podstatě nemám, co vytknout. Noví dva koncertní členové: kytarista Ole André Farstad a bubeník Gabe Seeber do kapely zapadli bez problému. Před čtvrtečním vystoupením jsem projel hodně live-videí ABBATH a v Praze mi přišlo, že Seeber je v mnoha skladbách o mnoho jistější a důkladnější, nežli jeho předchůdce Kevin Foley (ač mu například v BENIGHTED nelze nic vytknout).
Abbath jako frontman působil trochu méně výřečněji, než u něj bývá zvykem, tím lépe ale celá show odsýpala a formace do nás sypala jednu palbu za druhou. Z nového alba nezazněla pouze pomalejší čtyřka „Ocean of Wounds“, z immortalovského repertoáru jsme se dočkali ještě „Tyrants“, „One by One“ a závěrečné „All Shall Fall“. Rock’n’roll jako blázen, žádné velké sraní s nějakou pódiovou výzdobou, pouze se sálem vznášel odér věčnosti. ABBATH naprosto potvrdili současnou studiovou formu a nakonec pro mě byli vrcholem celého večera.
A to přesto, že BEHEMOTH předvedli majestátní show se vším všudy a vytknout jí nejde zhola nic. Takhle vypadá profesionální kapela se vším všudy. A to jak po hudební, tak po vizuální stránce. Chápu, že obdivovatelům alb polské smečky z předchozího milénia může to celé přijít jako přehnané divadlo a v určitém smyslu to divadlo je. Ale já to BEHEMOTH žeru už proto, že si své nynější výsostné postavení vysloužili tvrdou prací.
Pro Europa Blasphemia Tour BEHEMOTH připravili speciální set a v každém z měst odehráli celé dva roky staré album „The Satanist“, které osobně považuji za velice vydařené a tak jsem se vůbec nezlobil, že jednou namísto obvyklého průřezu největšími hity půjde o zážitek jiného rázu. Bubeník Inferno byl po obou stranách obklopen projekcí, nechyběly různé artefakty, ohně, postupem koncertu také konfety nebo Nergal rozdávající hostie svým ovečkám v předních řadách. Co by ale to vše bylo platné, kdyby to hudebně nestálo za nic…
To je ale ve spojitosti s BEHEMOTH až rouhačská představa, skladby z „The Satanist“ měly naživo snad ještě větší sílu a energii než ve studiovém provedení. Přičítám to nejen naprosto preciznímu výkonu všech členů, ale také různým lehkým inovacím, jako bylo větší zařazení „čistého“ (spíše takového vyřvaného) Nergalova vokálu v kombinaci s tím absolutně hnilobným (nevím, zda už je Nergal třeba lehce vyzpívaný z předchozích show, ale tato podoba jeho hlasu skladbám ještě více přidala na agresi), občasné přispění basáka Oriona za mikrofonem (a to nemluvě o perfektním zvonivém zvuku jeho hlavního nástroje) nebo intermezza například před titulní „The Satanist“. Nergal navíc celé vystoupení příliš nepřerušoval, nechal vyniknout ponuré atmosféře alba. Naprosté vrcholy setu pro mě byly „In the Absence ov Light“ (absolutní top desky), sypačka „Amen“ a temná „Messe Noire“.
Po odehrání celého posledního počinu přišla řada na přes dvacet let starou spíše punkovější záležitost „Pure Evil and Hate“, další z vrcholů večera – „Antichristian Phenomenon“, dále „Conquer All“ a na závěr „Chant for Eschaton 2000“. Trochu jsem doufal, že se BEHEMOTH ještě vrátí například s palbou „Ov Fire and the Void“, polský kvartet ale žádnou výjimku Praze neuštědřil a pomyslná opona se náhle zatáhla.
Přes počáteční skepsi z místa konání akci hodnotím jednoznačně kladně. Zvuk by třeba v některých prostorech byl o něco lepší a člověk by se nemusel po celý večer cítit trochu jako v sauně, většina kapel ale svými vynikajícími výkony dala zapomenout na takovéto výtky. Soupiska jako víno nezklamala. Pro ty, co se do Prahy nevydali nebo nedostali kvůli vyprodaným lístkům, může posloužit jako malá náplast oznámení, že BEHEMOTH vystoupí také na letošním Brutal Assaultu. Pravděpodobně už ale s „obyčejným“ průřezovým setlistem.
V minulosti jsem měl v plánu navštívit několik akcí v klubu MeetFactory, nakonec z toho ale vždy sešlo a teď tedy proběhla premiéra. Vzhledem k tomu, že jsem na místo konání často četl a slyšel spíše negativní reakce, trochu jsem se obával, co nám tato zvenku ohyzdně vypadající budova nachystá za překvapení. Raději jsme se na místo vydali s dostatečným předstihem (díky čemuž jsme mimo jiné získali cennost v podobě fotografie s Nergalem), abychom předešli tomu, co už organizační fail tedy byl: do sálu se začalo pouštět 15 až 20 minut před prvním vystoupením večera, což při takovém návalu fanoušků jednoduše nebylo dostatečně včas a mnoho lidí tak o INQUISITION přišlo. Ti, kdo se řídili údajem na vstupenkách či FB eventu o startu ve 20:00, pak přišli asi i o kapelu druhou, tj. ENTOMBED A.D. Nemyslím si, že by byl takový problém změnit časový údaj alespoň na tom facebooku, kde bylo 90 procent návštěvníků přihlášených a třeba by si toho všimli zavčasu.
Jinak mi ale klub nepřišel tak strašný, solidní místo jsem si vždy našel, bar přímo v sálu nebyl k zahození (ten nepitelnej chvíst vydávající se za pivo už tedy ano)… otázkou ale je, jestli je vůbec technicky realizovatelné nazvučit v MeetFactory kapelu tak, aby i ti, kteří stojí v zadních řadách, měli k dispozici kvalitní zvukový zážitek. Během tohoto večera to tak určitě nevypadalo a zatímco blíže k pódiu byl zvuk ucházející, vzadu bych z koncertu neměl téměř nic.
Role otevírací kapely na Europa Blasphemia Tour připadla americké dvojici INQUISITION. Formaci, která mi před pěti lety vyrazila dech albem „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“, jsem měl tu možnost vidět pošesté, mohu tedy srovnávat. Zatímco při prvních třech zkušenostech se zvuk pohyboval na hranici mezi obstojným a vynikajícím, další dva koncerty byly naprosto zprasené. Doufal jsem tedy, že tentokrát trilogie dokončena nebude a přání se mi zčásti splnilo. Při startu v podobě „Force of the Floating Tomb“ z prozatím poslední desky „Obscure Verses for the Multiverse“ naprosto zanikala Dagonova kytara a bylo těžké se ve skladbě vůbec orientovat, naštěstí ale zvukař na nepovedený začátek reagoval a postupem setlistu se situace zlepšovala a nakonec si v podstatě nemohu stěžovat. Ideální to nebylo, ale průser už vůbec ne. A když jako druhou INQUISITION vytasili „Ancient Monumental War Hymn“, nebylo nad čím se pozastavovat a zbývalo jen se oddat naprosto charakteristické „mňoukavé“ kytarové hře a žabímu vokálu.
Na starší desky Dagon a Incubus nechali vzpomenout kousky „Embraced by the Unholy Powers of Death and Destruction“ nebo šlapavou „Dark Mutilation Rites“, nečekaně (neboť se neobjevovala v setlistech z minulých koncertů) zazněla pecka „Command the Dark Crown“ a na závěr mě kapela naprosto odrovnala asi nejlepší skladbou z posledního alba „Infinite Interstellar Genocide“. Jak je u INQUISITION zvykem, Dagon se přílišnými kecy moc nezdržoval, Incubus občas naznačil pomocí paliček, jak má být správně otočen kříž, a já si celý set užil na maximum. Mimochodem, Dagon se zmínil, že nová deska vyjde v květnu, už se nemůžu dočkat!
Mix staroškolského death metalu a death’n’rollu dovezli švédští ENTOMBED A.D., tedy ENTOMBED bez kytaristy Alexe Hellida. Přiznám se, že na skandinávské deathové scéně mám jiné favority (GRAVE, DISMEMBER ad.) a ENTOMBED mi až tak k srdci nikdy nepřirostli, ač první dvě desky „Left Hand Path“ a „Clandestine“ si občas dám rád. Právě z nich zazněly skladby jako „Stranger Aeons“, „Living Dead“ nebo „Left Hand Path“, doplněné o songy z dalších alb ENTOMBED a samozřejmě několik fláků z dosud jediné vydané desky s přídomkem A.D. „Back to the Front“, která mne vůbec nebaví. A podobně jsem na tom byl s pěticí naživo. Nemohu si pomoct, ale přišlo mi to chvílemi jako taková heavy hoblovačka, bez větší energie, se sice dobře naladěným, ale vokálně už trochu slabším L-G Petrovem v popředí. Příliš jsem se nebavil a spíše sledoval ENTOMBED A.D. z povzdálí. Vůbec mi nevadí zařazení death metalové smečky do akce jinak spíše blackovějšího ražení, ale ENTOMBED A.D. mě prostě úplně nepřesvědčili.
Zato ABBATH, to je moje krevní skupina. IMMORTAL (tedy, IMMORTAL do začátku roku 2015, abych byl přesný) jsou moje absolutní srdcovka a kapela, která je na mém osobním absolutním topu. Navíc i eponymní debutovka ABBATH mě baví víc, než jsem čekal a bylo téměř jisté, že skladby z ní budou fungovat i naživo. A tak se také stalo.
Abbathova skvadra odstartovala prvními dvěma kousky z novinky „To War!“ a „Winter Bane“, na které navázala dvěma staršími bombami v podobě „Nebular Ravens Winter“ z immortalovské desky „Blizzard Beasts“ a „Warriors“ bočního projektu Abbatha i Kinga I. Zvuk byl v místě, kde jsme pobývali (v podstatě téměř uprostřed sálu) velice zdařilý, lehce jsem chvílemi hledal Kingovu basu, ale to byl jen malý detail, jinak v podstatě nemám, co vytknout. Noví dva koncertní členové: kytarista Ole André Farstad a bubeník Gabe Seeber do kapely zapadli bez problému. Před čtvrtečním vystoupením jsem projel hodně live-videí ABBATH a v Praze mi přišlo, že Seeber je v mnoha skladbách o mnoho jistější a důkladnější, nežli jeho předchůdce Kevin Foley (ač mu například v BENIGHTED nelze nic vytknout).
Abbath jako frontman působil trochu méně výřečněji, než u něj bývá zvykem, tím lépe ale celá show odsýpala a formace do nás sypala jednu palbu za druhou. Z nového alba nezazněla pouze pomalejší čtyřka „Ocean of Wounds“, z immortalovského repertoáru jsme se dočkali ještě „Tyrants“, „One by One“ a závěrečné „All Shall Fall“. Rock’n’roll jako blázen, žádné velké sraní s nějakou pódiovou výzdobou, pouze se sálem vznášel odér věčnosti. ABBATH naprosto potvrdili současnou studiovou formu a nakonec pro mě byli vrcholem celého večera.
A to přesto, že BEHEMOTH předvedli majestátní show se vším všudy a vytknout jí nejde zhola nic. Takhle vypadá profesionální kapela se vším všudy. A to jak po hudební, tak po vizuální stránce. Chápu, že obdivovatelům alb polské smečky z předchozího milénia může to celé přijít jako přehnané divadlo a v určitém smyslu to divadlo je. Ale já to BEHEMOTH žeru už proto, že si své nynější výsostné postavení vysloužili tvrdou prací.
Pro Europa Blasphemia Tour BEHEMOTH připravili speciální set a v každém z měst odehráli celé dva roky staré album „The Satanist“, které osobně považuji za velice vydařené a tak jsem se vůbec nezlobil, že jednou namísto obvyklého průřezu největšími hity půjde o zážitek jiného rázu. Bubeník Inferno byl po obou stranách obklopen projekcí, nechyběly různé artefakty, ohně, postupem koncertu také konfety nebo Nergal rozdávající hostie svým ovečkám v předních řadách. Co by ale to vše bylo platné, kdyby to hudebně nestálo za nic…
To je ale ve spojitosti s BEHEMOTH až rouhačská představa, skladby z „The Satanist“ měly naživo snad ještě větší sílu a energii než ve studiovém provedení. Přičítám to nejen naprosto preciznímu výkonu všech členů, ale také různým lehkým inovacím, jako bylo větší zařazení „čistého“ (spíše takového vyřvaného) Nergalova vokálu v kombinaci s tím absolutně hnilobným (nevím, zda už je Nergal třeba lehce vyzpívaný z předchozích show, ale tato podoba jeho hlasu skladbám ještě více přidala na agresi), občasné přispění basáka Oriona za mikrofonem (a to nemluvě o perfektním zvonivém zvuku jeho hlavního nástroje) nebo intermezza například před titulní „The Satanist“. Nergal navíc celé vystoupení příliš nepřerušoval, nechal vyniknout ponuré atmosféře alba. Naprosté vrcholy setu pro mě byly „In the Absence ov Light“ (absolutní top desky), sypačka „Amen“ a temná „Messe Noire“.
Po odehrání celého posledního počinu přišla řada na přes dvacet let starou spíše punkovější záležitost „Pure Evil and Hate“, další z vrcholů večera – „Antichristian Phenomenon“, dále „Conquer All“ a na závěr „Chant for Eschaton 2000“. Trochu jsem doufal, že se BEHEMOTH ještě vrátí například s palbou „Ov Fire and the Void“, polský kvartet ale žádnou výjimku Praze neuštědřil a pomyslná opona se náhle zatáhla.
Přes počáteční skepsi z místa konání akci hodnotím jednoznačně kladně. Zvuk by třeba v některých prostorech byl o něco lepší a člověk by se nemusel po celý večer cítit trochu jako v sauně, většina kapel ale svými vynikajícími výkony dala zapomenout na takovéto výtky. Soupiska jako víno nezklamala. Pro ty, co se do Prahy nevydali nebo nedostali kvůli vyprodaným lístkům, může posloužit jako malá náplast oznámení, že BEHEMOTH vystoupí také na letošním Brutal Assaultu. Pravděpodobně už ale s „obyčejným“ průřezovým setlistem.
