Fanzin R.U.M. založil s kamarádem, později přispíval do Payo magazínu či na Mortem, nyní můžete jeho články číst na internetové verzi R.U.M.u a v Pařátu a jeho hlas slyšet na vlnách rádia Beat.
Ahoj Aleši, jestli dobře počítám, tak je ti zhruba pětatřicet let. Od revoluce jich uteklo dvacet šest, takže jsi většinu života prožil v nové době. Přesto – máš nějaké hudební vzpomínky na období před rokem 1989? Registroval jsi už tehdy tvrdší muziku?
Ahoj Johane, velice zdravím! Je vidět, že máš maximální přehled. Všechno sedí úplně přesně. Ano, s poslechem hudby a takovým tím celkovým zájmem jsem začal opravdu hodně brzy. Řekl bych, že v dobrých devíti deseti letech. Asi největší vliv na mě měly nahrávky mého táty, který měl i za totáče doma docela slušnou sbírku LP. Šlo třeba o DEEP PURPLE, AC/DC, STATUS QUO... atd., takže jsem to měl doma z první ruky. Vlastně jsem to vůbec nevnímal tak, že by ta hudba byla něčím „závadná“, to jsem pochopil až za několik dalších let. Prý jsem i dokonce byl jednou jako úplně malej prcek na koncertu CITRONU, ale to už si fakt pamatuju jen matně. Nicméně už na druhém stupni ZŠ jsem si začal desky kupovat sám. Třeba si vzpomínám, jak jsme cca v páté třídě jeli na nějaký školní výlet, já dostal kapesné na celý den, ale neutratil jsem z toho nic, protože jsem si to šetřil na debut LP VISACÍHO ZÁMKU. Měl jsem hrozný hlad, ale vydržel jsem to. (úsměv)
Které kapely formovaly tvůj hudební vkus? Poslechneš si je ještě dneska, nebo už nad nimi smířlivě kroutíš hlavou, nebo dokonce mávneš rukou, jaký že jsi to byl tehdy bambula? (úsměv)
Určitě to byly desky CITRONU, pak TITATNIC, TÖRR, DEBUSTROL, KRYPTOR, ROOT, KABÁT, KRABATHOR, DARK. Z těch zahraničních pak METALLICA, SLAYER, KREATOR, PANTERA atd. Takže asi jako u většiny kluků… Ke všem těmto kapelám, resp. starým nahrávkám, mám pochopitelně kladný vztah i dnes, přestože si je moc často nepřipomínám. Spíš mě zajímá novější muzika. Jako bambulové jsme byli všichni, ale bylo to hezký. (úsměv)
Já sice vím, jak to bylo se založením R.U.M.u, (Jak se ta zkratka vlastně správně skloňuje? Nebo je to nesklonné?), protože mám doma staré Payo, kde ses kdysi pěkně rozpovídal, ale pochybuju, že si to bude někdo pamatovat... Tak jestli bys to mohl připomenout... Jak na ty doby vzpomínáš? Já doma žel žádný tištěný R.U.M. nemám, tak jak vypadal? Psali jste ještě na stroji, nebo už byl k dispozici počítač?
Byly to prima časy. Všichni jsme byli ještě na škole a metalovým undergroundem jsme byli úplně posedlí. S kámošem Markem jsme pak i založili klasický xerox fanzin a co se týče toho názvu, tak ti v podstatě ani už nedokážu odpovědět. Jak by řekl klasik: „Na počátku bylo jen to slovo“. Pak jsme si vymysleli ty tečky a následně k tomu dosadili i ten podnázev „Renaissance Undeground Music“, ale používali jsme ji v podstatě nahodile. Dneska už je to úplně jedno. Někdo píše R.U.M., někdo RUM a v poslední době se usadil komplexní název „Rumzine“, který nevědomky používám i já sám. Co se týče vyhotovení, tak úplně první číslo bylo ještě z části psáno na stroji, další čísla už na PC. Samozřejmě u toho byla spousta legrace, kopírovali jsme to všude možně, a dokonce nám v tom pomáhali i rodiče. Jinak v éteru by ještě měla být úplně pravěká verze webu old.rumzine.com, kde jsou k vidění i obálky. Totéž i na FB profilu Rumzine.
O jakých kapelách jste v R.U.M.u referovali? Když si dneska své staré články přečteš, co na ně říkáš? Vzpomeneš si třeba na svou vůbec první recenzi?
Jednalo se o takovou všehochuť (death, black, doom, HC, grind). Hned z kraje jsme byli poměrně hodně otevření většině žánrů a postupem času přibyly i další. No, staré články radši ani nečtu..(úsměv) Ale jo... patřilo to k té době. Ona vlastně i ta nedokonalost je zpětně docela hezká, skoro až romantická. Na první recenzi si ale už vážně nevzpomenu, i když na webu bychom měli mít komplet všechny články. I z tohoto období. Klidně to tedy mohl být demáč kladenských DARK FUTURE.
Kolik čísel tištěného R.U.M.u vyšlo? Co bylo příčinou toho, že jste to zapíchli?
Udělali jsme přesně devět čísel. Další dvě jsou pak součástí datové stopy kompilačního CD, které jsme tenkrát vydali. CD-ROM byl tenkrát dost novum, samotné kapely začaly přidávat klipy na klasická CD a nám to tenkrát přišlo hodně zajímavý. Jinak v rámci té klasické kompilačky nám své skladby věnovaly kapely PERVERSIST, MORGAIN, SECTOR X, SPUTNIK, OBLOMOV, CONTRASTIC a další. Kdyby si někdo ze čtenářů chtěl doplnit sbírku, s kopií by neměl být problém ani po těch dlouhých letech. Co se týče toho přerodu, tak vlastně já sám jsem to nezapíchnul nikdy. Skončil pouze Marek a já s Gorym (autor prvního webu) jsme pokračovali dál. Xerox fanzin už jsem ale dělat nechtěl. V té době už význam internetu výrazně sílil a perspektivu Rumzinu jsem začal spatřovat právě v tomhle.
V roce 2002 ses objevil v Payu. Napřed jako zpovídaný pisálek, o dvě čísla později jako člen redakce. Jak k tomu došlo? Fungoval jsi při Payu i s R.U.M.em, nebo měl R.U.M. pauzu?
Ono to bylo tak, že jsem v podstatě ze stejného regionu jako Pavel Payo Merkl a další členové jeho komunity (úsměv), ale tenkrát jsme se spíš míjeli. Pak nás ale spojil hokejbal a od něho nebylo daleko k muzice. Když jsem pak začal psát pro magazín Payo, R.U.M. fungoval ve dvou verzích (xerox/net) a já pak už jen pokračoval v té webové podobě.
Payo se pak přestěhovalo na web, teď už si nevzpomínám, jestli jsi tam ještě přispíval, protože Payo přestal platit doménu a archív webzinu je v prachu... (nebo někde u Paya doma). To jsi rozjel na webu ve stejnou dobu i R.U.M.? Nebo běžely oba portály najednou? Od kdy se datuje R.U.M. coby webzin?
Jak už jsem výše uvedl, web R.U.M. zinu fungoval mnohem a mnohem dřív, než tomu bylo u Paya. Nicméně já jsem členem redakce Paya zůstal i po přesunutí na internet. Z počátku to myslím fungovalo dobře, ale postupem času se začal zájem redaktorů pomalu a jistě vytrácet, a tak to vlastně skončilo. Nicméně já osobně jsem si z Payo webu vzal některé své příspěvky a umístil je na web Rumzine, čímž jsem archiv ještě o něco více rozšířil. A sám Payo je myslím taky spokojenej. Má dva hudební projekty (MAGMA HOTEL, BRATRSTVO LUNY) a s ohledem na seberealizaci si určitě nemůže stěžovat.
Jak bys popsal vývoj R.U.M.u na netu? Došlo během let k nějakým převratným událostem, změnám? Kdo je autorem vzhledu stránek? Jsi schopný si je naprogramovat sám, nebo Ti s tím někdo pomáhá?
První verze R.U.M. zinu vznikla někdy kolem roku 2001. Tehdy jsme dělali xerox zine a internet byl pro mě úplný tabu. Gory se však nabídl a vždycky když jsme jedno číslo zkompletovali, putovalo i na net. Zde je tedy ještě ta prapůvodní verze old.rumzine.com. Nicméně v dalších letech byla změna podoby webu nezbytná, a tak jsem začal dumat co dál. Gory navíc začal pracovat v zahraničí a tím jeho účinkování na R.U.M. zinu prakticky skončilo. Nicméně já jsem si jako tehdejší učitel „vychoval“ nástupce, Jindru říkajícího si Masterbill, který vytvořil následující verzi stránek a taktéž tu stávající. Tímto mu ještě jednou moc děkuju, neboť bez jeho zápalu bych asi pokračovat nemohl. Sice jsem schopen tvořit web, ale takhle košatý portál je už trochu o něčem jiném. A Jindra mi před časem opravdu hodně pomohl a ve své podstatě ho beru jako člena mini týmu, byť tedy nepíše. Co se týče zásadního vývoje, tak ten spočívá hlavně v tom, že jsme rozjeli i anglickou verzi en.rumzine.com, která není úplně shodná s tou českou a logicky cílí na fans mimo ČR. Já osobně jsem zpočátku váhal, nechtěl jsem si na hrb nakládat další penzum práce, ale Jindra mě nakonec přesvědčil. Každopádně ale beru tuhle část spíš jako takovou podmnožinu toho jednoho velkého celku.
R.U.M. je tak nějak brán jako projekt jednoho muže, ale sem tam někdo vypomůže... Máš to takhle rád, že si děláš, co uznáš za vhodné a píšeš o čem ty chceš, nebo bys rád tým rozšířil, ale není kde brát? Nabízejí se Ti potenciální spolupracovníci?
R.U.M. zine byl opravdu dlouhou dobu jenom o mně. V současnosti mám ještě plodného slovenského kolegu jménem Juraj Dagon Sloboda, který zároveň píše i pro Mortem. Nedávno ale obnovil i svůj původní xerox fanzin Unholy Pagan Fire, který je orientován primárně na black metal. S dalšími materiály mi občas pomáhají externisté, zejména Vašek Votruba a R.X. Thámo, po delší pauze by se pak měl znovu připomenout Radek Kopel (NAPALMED). Nikoho dalšího nehledám. Sice se mi některý lidi hlásili, ale buď to s jejich spolehlivostí bylo hned od počátku na štíru, nebo jednoduše neuměli psát. Nechci tvrdit, že tahle sestava to bude táhnout až do důchodu, třeba se s někým na spolupráci dohodnu, ale že bych někoho hledal, to ne.
Jestli se nepletu, tak na R.U.M.u nevychází reporty. Čím to? Nepovažuješ tenhle útvar za potřebný, nebo je to tím, že moc na koncerty nechodíš? Ale když jdeš, nepřijde Ti škoda, že své dojmy nenapíšeš? Já třeba reporty píšu i kvůli jakémusi archívu, můžu se po čase podívat, kde jsem všude byl…
No, reporty vycházejí, ale je jich opravdu méně ve srovnání s ostatními weby. Důvodem je to, že už tolik na koncerty nechodím, vybírám si jen opravdu to TOP. Důvodem není ani tak, že by se mi nikam nechtělo jít, ale spíš to nestíhám. Těch aktivit mám opravdu stále docela dost a v závěru jsem někdy i rád, že jsem doma se svojí rodinou. Nicméně souhlasím, že reporty jsou kořením většiny webů a v tomto ohledu mi teď hodně pomáhá Vašek Votruba, který je v tomto ohledu hodně aktivní a v poslední době pro nás začal reporty psát.
Jak to na R.U.M.u funguje s recenzováním? Pereš se s tím, nebo Ti to jde hladce? Musíš se do recenzování některých nahrávek nutit, když Tě nebaví, nebo je prostě odložíš a neřešíš? Stihneš zrecenzovat všechny nosiče, které dostaneš? Jsi ochotný psát recenze i na digitální formy, nebo ctíš staromilecké zásady a trváš na fyzických nosičích?
S těmi recenzemi je to tak, jak jste nedávno psali na Fobii (alespoň vidíš, že jsem vašim fanouškem /úsměv/). U mě je to podobné. Preferuju jednoznačně klasická CD, protože jak víš, každý den chodí desítky (možná stovky) alb od různých kapel a labelů z celého světa, a kdybych se tím měl zabývat do hloubky, tak vlastně nebudu dělat nic jiného než stahovat. Když se ale se mnou kapela domluví, pošle CD, zpravidla nemám problém recenzi napsat, byť se mi třeba hudba nemusí líbit. Z těch digitálních promáčů si pak vyzobáváme to nejlepší, co se nám libí a u čeho je šance, že by to mohlo zaujmout i další lidi. Jinak já osobně jsem byl zpočátku velký fanda digitálních promáčů, ale postupem doby se z toho stal doslova masomlejn. Moje krédo tedy je, že pokud někdo chce na svou kapelu upozornit, musí zkrátka udělat pro své zviditelnění trochu víc, než neadresně rozeslat mail s několika linkama. Úplně nejvtipnější jsou potom zprávy typu: „Máme promáč na Bandzone, poslechni, stáhni, napiš a ještě nám dej vědět, kdy to vyjde...“. Abych to tedy shrnul: myslím, že je pro recenzenta důležitý, když může zhodnotit dílo komplexně, má k tomu obal, texty atd. Sice chápu, že některé kapely nemají peněz nazbyt, pošta něco stojí, ale pořád je to otázka toho, kolik dotyční chtějí do hudby investovat. Koneckonců tvorba takového webu taky není zadara, což určitě sám moc dobře víš.
Poměrně často recenzuješ různé obskurní party z Ruska, doom metaly a podobně. Máš ke kapelám z východního bloku nějaký hlubší vztah, zajímá Tě tamní scéna víc než třeba severská?
Já ti ani nevím. Ona je to spíš náhoda. Nicméně s většinou labelů z východu se mi skvěle spolupracuje a totéž se týká i kapel. S některými lidmi jsem dnes v podstatě v každodenním kontaktu, vyměňujeme si nahrávky, konzultujeme spoustu věcí atd. Z toho důvodu mě tamní prostředí zajímá možná o něco víc, ale spíš je to dáno těmi okolnostmi. Jinak mi ale je vcelku jedno, odkud kdo je. Když to tak vezmu, tak v podobné míře spolupracuji se subjekty z Francie, Německa a pochopitelně i Polska, kde je scéna obrovsky silná.
Rozhovory děláš přesně podle mého gusta – nikoliv obyčejné otázky, které lze položit všem kapelám nebo muzikantům, ale pěkně adresné dotazy šité zpovídanému na míru, což dá samozřejmě mnohem víc práce... Jde ti vymýšlení otázek „od ruky“, nebo je třeba chystáš i několik dní a přemýšlíš, na co se ještě zeptat?
Díky! Na tohle žádný systém nemám. Jen si zkrátka vybírám kapely, které jsou pro mě zajímavé a také ty, do jejichž tvorby se mi podařilo hlouběji proniknout. Proto mě třeba rozhovory stále baví vytvářet a jsem pochopitelně vždycky rád, když otázky baví i zpovídaného.
Jak reaguješ, když na „vymazlené“ a „vyseděné“ otázky nějaká kapela odpoví, jak se říká, „na půl huby“? Někdy se to prostě stane, člověk si s tím vyhraje a kapela, která zprvu jevila z rozhovoru nadšení, pak sepíše odfláknuté odpovědi, kratší, než jsou otázky... Mě to vždycky zamrzí i naštve, samozřejmě to zveřejníme, ale příště už takovým borcům otázky vymýšlet nebudu.
Musím říct, že něco podobného se mi už dost dlouho nestalo. Teď bych asi musel hodně dohledávat rozhovor, kdy mě někdo vysloveně odbyl… Spíš se mi stává, že někteří jedinci mají do rozhovoru obrovskou chuť, ale když pak dojde na lámání chleba, trvá to neskutečně dlouhou dobu. Když pak otázky ztratí svou aktuálnost, rozhovor stornuju a je mi úplně jedno, že ho dotyční nakonec z ničeho nic pošlou. Úplně nejradši dělám rozhovory na živo, případně po Skypu, ale těch je přece jen o něco méně.
Co Tě baví víc – psaní recenzí, nebo vymýšlení otázek do rozhovorů?
Víc mě baví určitě rozhovory. Ale když je nějaká fajnová nahrávka, kde se člověk může vyřádit, je fajn i psaní recenzí.
Potrpíš si na správný pravopis? Máš někoho, kdo před zveřejněním každý článek zkontroluje, nebo si vystačíš sám?
Chtěl bych, aby mé články byly bez chyb a překlepů, ale ne vždycky se to daří, hlavně tedy v těch hektičtějších obdobích, kdy se mi sejde hromada aktivit. A to nepočítám práci. Samozřejmě víc očí vidí víc, ale v Rumzinu žádný specializovaný korektor není a pochybuji o tom, že by někdo chtěl dobrovolně dělat právě tohle. V tomhle ohledu jsme pořád těžkej underground a samizdat. (úsměv)
Jak probíhá Metal Mondóka? Děláš to se zpovídanými z očí do očí a do uší, nebo to funguje na dálku? Případně jak???
Tohle je jedna z rubrik, kterou mám osobně moc rád a domnívám se, že je hodně přínosná pro všechny zainteresované strany i čtenáře. V dřívějších dobách probíhalo vše naživo, ale postupem času jsem byl nucen přejít na systém posílání neoznačených tracků. Dotyčná osoba je popíše, přidá charakteristiku a rovněž zkusí uhádnout název kapely. Celkové vyhotovení pak putuje ke mně a já následně přeposílám k dalšímu okomentování „tajenku“. Jak tedy vidíš, je to celkem časově náročná sranda a už několikrát se stalo, že to někteří jedinci vzdali v samotném průběhu, čímž mě pochopitelně pěkně nasrali. To ale není jediný problém Metal Mondóky. Hned několikrát se stalo, že se hodnotitel nekompromisně opřel do „neoznačené stopy“, jenže když pak článek vyšel s titulkem, oheň byl na střeše. Vlastně i z toho důvodu mi mnozí žádost o tento typ poslechovky odmítají, neboť se bojí následného pranýřování. Další skupinu pak tvoří lidi, kteří se asi i trochu obávají, že by nepoznali vůbec nic a nechtějí se ztrapňovat. Dokonce jsem už slyšel i verzi, že si z těch lidí dělám záměrně prdel a pouštím jim úplně neznámé kapely z různých Kocourkovů a Tramtárií. Tomu ale fakt nevěř. (úsměv) Když bude ochota z řad oslovených, budu v Metal Mondóce pokračovat. Uvidíme, jaké budu mít štěstí.
Vedle R.U.M.u jsi byl k vidění resp. slyšení i jinde. Co Tě vede k tomu tříštit síly? Příspěvky, které jsi dával na Mortem, by se na R.U.M. nehodily? Pařát je samozřejmě jiná kapitola, tam jsou otázky o důvodech asi zbytečné, navíc když to dělám stejně jako ty... (úsměv)
Mě jednoduše baví spousta věcí a mám rád nové výzvy. Příspěvky psané pro Mortem by se pro Rumzine určitě hodily a je to v podstatě i jeden z důvodu, proč ta naše spolupráce tak nějak vyprchala. Nicméně právě Mortem se mě osobně hodně líbil, často jsem ho navštěvoval a hlavně ze všech těch kluků jsem tenkrát cítil obrovskej zápal. I díky Mortemu jsem objevil celou řadu skvělejch kapel a myslím, že to tak musela mít i řada klasických čtenářů.
V Pařátu existuje tabulka recenzovaných titulů, takže co dva měsíce je třeba oznámkovat zhruba padesátku alb. Jak tohle děláš? Posloucháš každou desku několikrát, nebo jeden poslech musí stačit? Myslíš, že třeba na ten první poslech lze desku spravedlivě posoudit? Určitě se Ti stane, že se Ti něco zpočátku nelíbí a časem tomu přijdeš na chuť... Na to ale asi v rámci hodnocení do Pařátu není čas – soudím podle sebe, protože málokteré album dokážu poslechnout vícekrát, prostě na to nemám tolik času... Na druhou stranu rád používám rčení, že po těch letech snad dokážu nějak rozumně oddělit zrno od plev a poznat skvělou nahrávku i podprůměrnou...
Mám osvědčenej systém. Novinky si nasypu do telefonu či tabletu a mám tak možnost poslouchat nahrávky ve vlaku, v autě, ale pochopitelně i doma. Těch nahrávek je opravdu velká spousta, ovšem za ta léta jsem schopen na první či druhý poslech poznat, jestli mě ta nahrávka oslovuje. Prostě do některých desek jednoduše pronikat nemusím a svým způsobem ani nechci. Těm ostatním nahrávkám pak dávám zhruba stejný prostor, ale samozřejmě nejsem robot, takže ne všechno se dá úplně do detailu naposlouchat a hlavně zde chybí prostor nahrávku více vstřebat. Čtenáři by ale to známkování neměli brát až tak smrtelně vážně, spíše by měli brát to, že jim dáváme jakési doporučení. Doporučení o tom, co nás zaujalo a co by eventuálně stálo za vyzkoušení. V tom je myslím naše úloha a vidím v ní smysl, přestože Herdron by recenze nejraději zrušil, neboť mu to akorát přidělává práci.
Ještě k Mortemu... Nevím, jestli jsi ještě jeho součástí, ale skoro rok už běží v jakési provizorní verzi. Čím to? Článků vychází málo, grafika je strohá... Kdysi skvělý webzin skomírá. Blýská se na lepší časy, nebo na Mortem dolehly personální potíže, redakce se rozpadla a na návrat to moc nevypadá?
Součástí Mortemu už nejsem hodně dlouho, takže žádné informace v tomto ohledu nemám. Je to škoda, protože i já jsem na Mortem chodil za novými objevy.
Určitě pozoruješ tuzemská hudební média, jak ta tištěná, tak internetová. Co říkáš na jejich úroveň? Sleduješ třeba i zahraniční časopisy nebo webziny? Můžeš srovnávat?
Teď se přiznám… sleduju Pařát, Fobii a občas Metalopolis. Pak už jen zahraniční weby, případně magazíny, které se orientují na trochu jiný druh hudby (mám rád hodně i elektroniku a dark/gothic). Úroveň ostatních medií nikterak hodnotit nechci, protože až tak do puntíku jejich práci nesleduju. Jedna věc je totiž kvalita článků/rozhovorů, druhá pak výběr kapel, kterým dotyčná média dávají přednost. V tomto ohledu si v Česku příliš nevyberu (s výjimkou výše uvedených), ale to je pochopitelně jen moje subjektivní hledisko.
Jak by podle Tebe měl ideální webzin vypadat a fungovat?
Určitě častá aktualizace, výběr atraktivních rubrik, vyhledávání nových a neokoukaných kapel, čtivé rozhovory. Takhle nějak bych si to ideálně představoval i u Rumzinu, ale abych se k tomu ideálu přiblížil, musel bych tomu věnovat veškerej čas a vlastně bych se tím i musel živit, což je nesmysl. Kvalitní médium by pak mělo posluchače i trochu formovat, vychovávat ho a nabízet alternativy. Největší neštěstí je, když samotný autor článků je konzervativní, v horším případě ortodoxní a ve stejném režimu i tvoří. Jasně, každý má právo psát si co chce a jak chce, ale mě osobně zrovna tohle vysloveně vadí. Když si třeba vzpomenu na úplně první verzi magazínu Bang! (později Big Beng!), tak to byl přesně ten ideál, který se přibližuje té mé představě o kvalitním médiu – formování posluchačů a nabízení alternativ, tj. něco ve smyslu: „Jasně, ty IRON MAIDEN jsou fajn, ale zkus si poslechnout třeba i NINE INCH NAILS“.
Pokud vím, fungoval jsi (nebo ještě funguješ?) i v rozhlasovém éteru. Jak ses k tomu dostal a jak Tě to bavilo (baví)?
Ano, je tomu tak stále. Někdy v roce 2004 mi dal Dejvy Krédl (SECTESY, ex-DESPISE) nabídku, jestli bych se nechtěl podílet na poslední hodině pořadu Hard And Heavy na rádiu Beat. Já jsem to zvážil, a nakonec do toho šel, i když jsem o téhle činnosti nevěděl lautr nic. Dejvy je v tomto ohledu profík každým coulem, takovej Jarda Jágr moderování a já takovej nosič vody ze čtvrtý lajny. (úsměv) Ale jak vidíš, stále to spolu táhnem a už jsme si dokonce říkali, že je to takový druh manželství (má žena promine). (úsměv)
Na závěr hudebních témat jedna „oblíbená“ otázka – jaká je Tvoje úplně nejvíc nejoblíbenější kapela?
No, asi bych se měl jít projít kolem sbírky s CD a zvážit odpověď. Ale jo, nechci se vykrucovat… Je to sice těžké, ale tak… asi ANATHEMA.
Pojďme na další Tvé volnočasové aktivity. Nevím, které z nich jsou ještě aktuální, ale svého času jsi byl aktivní sportovec, nebo možná ještě jsi... Takže jak to vypadá s Tvou fotbalovou kariérou? Ještě zabraňuješ střelcům ve skórování?
Z těch sportovních aktivit mi zbývá čas už jen na fotbal, ovšem už ne závodní. Máme u nás ale takový spolek vysloužilých fotbalistů, zdůraznit musím Pánů fotbalistů, a každý týden se setkáváme při jednom zápase. V létě pak pořádáme turnaje, případně i někam vyjíždíme – prostě paráda. A já pochopitelně stojím v bráně (občas si i zahraju). Baví mě to pořád moc. Nejradši bych stále ještě hrál na nějaké úrovni, ale už to z časových důvodů nejsem schopnej zvládat.
Co naše liga? Zajímá Tě? Máš taky klasické výhrady směrem k vedení svazu (nebo asociace, jak si teď honosně říká), k šéfové rozhodčích, ke kmotrovi z Plzeňska? A co říkáš návrat Ivánka? Mně to tak leze na nervy, že z někdejšího zarytého Sparťana je člověk, který na naší ligu víceméně rezignoval... sice tu Spartu po očku sleduju, ale už to neprožívám jako před léty, kdy jsem se po prohře Sparty bál jít do práce, kde fungovalo extrémní hecování mezi Slávisty a Sparťany... Teď už mě zlobí jen Coornelus, který, aby mě naštval, fandí Plzni, syčák jeden. (smích)
Ani nevím, kde přesně začít. Českou ligu stále sleduju, dokonce teď na podzim bylo několik koukatelnejch zápasů, repre se dařilo, takže když to vztáhnu jen na fotbalové trávníky, člověk si i řekne dobrý. Tebou zmíněné kauzy jsou ale úděsný, leze mi to na nervy, ale pokouším se to vypouštět. Není to sice ideální přístup, to přiznávám, ale je to jen vzorek toho, v čem vlastně žijeme. Pana Berbra nemá cenu řešit, to je kapitola sama pro sebe. Ovšem podobnejch komunistů/vzornejch kapitalistů najdeš i v mnoha jiných funkcích, tohle jen takový krásný vzorek. Jo, přesně v tomhle hnoji si tady žijeme! A pan Pelta? Dušoval se, jak si všechno odpracoval. Neříkám, že není šikovnej, fotbalu určitě rozumí, ovšem s „Ivánkem“ definitivně pohřbil veškeré zbytky důvěryhodnosti v jeho osobu. Jinak já s klukama se špičkuju neustále, s některými lidmi i po netu (třeba Duklista Petr Korál /úsměv/), a jako Sparťan do schytávám stejně jako ty. Ale to k tomu patří a bez toho by to nebylo ono. A přestat sledovat z důvodu korupčního prostředí českou ligu? Chápu, ale moc si nepomůžeš (viz kauzy FIFA). Z ohledem na kvalitu zápasů pak ale taky dávám přednost Lize mistrů a Premire League. To je bez debat.
Co repre? Postup na Euro je určitě úspěch, ale hra až tak slavná nebyla... Jak vidíš naše šance v protivné skupině se Španěly, Turky a Chorvaty?
Jak už jsem se výše zmínil, repre postoupila na ME, což považuju za úspěch. Některý zápasy byly horší, některý lepší, ale celkově se projevila práce trenéra Vrby pozitivně. Myslím, že je to člověk na správném místě. Na ME to bude ale hodně těžký, postup bude úspěchem, ovšem v krátkém turnaji je možné všechno. Tak to platilo vždycky. Uvidíme...
Další sport, který jsi provozoval (nebo provozuješ?), je hokejbal. V Kralupech to byl svého času docela fenomén, pokud vím, tak ses tam realizoval nejen ty, ale kdysi i kluci z MONASTERIAL CRYPT, pak i současní tahouni BRATRSTVA LUNY. Ještě ona liga existuje?
V Kralupech hokejbal prakticky úplně skončil. Je to jak s těmi ziny. Lídři odešli a nikdo jiný už nebyl schopen převzít otěže. Přitom ještě nedávno si v Kralupech nepotkal kluka bez hokejky. Ten boom byl tenkrát obrovskej, přímo neskutečnej, rivalita mezi jednotlivými týmy obrovská, nemluvě o tom, že místní soutěže vychovaly hned několik výrazných hokejbalových, ale i hokejových osobností. Ale už je to pryč… Jinak náš tým se jmenoval HK 22 Necrocock (název je jasný, že?), založil ho Pavel Payo Merkl a další kluci z doommetalové kapely MONASTERIAL CRYPT (název kapely byl i na dresu). V týmu se pak později sešli i všichni tři redaktoři R.U.M. zinu a opomenout nemohu ani R.X. Tháma z BRATRSTVA LUNY, lídra a zakladatele celého hokejbalového hnutí v Kralupech. A ještě taková perlička: Tom Kohout je prý totální antisportovec, ale když zjistil, že se nějaký hokejbalový klub jmenuje po něm, byl úplně nadšenej a slíbil, že nám někdy přijde fandit. V té naší nejlepší sezoně byl ale někde pryč, takže nakonec nepřijel.
Co hokej, pořád fandíš Edmontonu? Tady se pochlubím, že mu fandím taky, z dalších lidí z hudební branže má podobnou úchylku třeba Vlakin... Jak ses k tomu dostal Ty vím, ale zopakuj to širšímu publiku... Mě k Edmontonu přivedly Zemědělské noviny. (úsměv) Kdysi tam vyšel článek, kde popisovali, jak to válí Wayne Gretzky, mně se líbilo, kolik střílel gólů a že tehdy Edmonton vyhrál Stanley Cup, ale poslední roky trpím, jak se (ne)daří...
Oilers RuleZZZ! Jasně, všechno platí! S Vlakinem se už bohužel až tak často nepotkávám, ale kdykoli jsme se potkali dřív, vždycky jsme hokej řádně probrali. Jinak k týmu Oilers jsem se dostal ještě před rokem 1989, neboť legendární Jaroslav Pouzar byl do Kanady puštěn legálně přes úřady, a z toho důvodu se jeho fotky dostaly třeba i do sportovního magazínu Stadión. No a pro mě osobně to byl hrdina. Prostě nebojácný Čech, sám mezi tou hromadou kanadskejch rváčů! Když pak vyhrál s týmem 3x pohár, bylo to něco! Tu obrovskou dynastii geniálních hráčů jsem pak začal vnímat až o něco později, ale rozhodně bylo co studovat! Dalším legendárním Čechem v týmu Oilers byl pak Petr Klíma, jehož slavný gól v jednom z nejdelších zápasů finále, jsem tenkrát už sledoval na tehdejší stanici OK3! No a že se v posledních letech nedaří, to máš tedy pravdu. Perspektivu má ten tým v současnosti obrovskou, ale řekl bych jen v útoku. Obrana je slabší a už roky chybí kvalitní golman. Ale tak snad se ještě nějakého úspěchu dočkáme. (úsměv)
Sleduješ i naší extraligu? A 1. ligu, když Kladno teď dopadlo jako České Budějovice, kterým přeju jako správný Jihočech já... Kdo vyhraje extraligový titul a kdo postoupí z 1. ligy nahoru? (úsměv)
No, tady tě asi zklamu, ale já jsem Kladnu v hokeji nikdy nefandil, na rozdíl od mých spoluhráčů z hokejbalu. Fandím Spartě, to je jasný, i když nejvíc jsem si hokej užíval, když se v Kralupech hrála 1. liga a jeden rok jsme dokonce hráli baráž o postup do extraligy. Ale sakra... už to bude skoro dvacet let zpět. (úsměv) A kdo vyhraje letos? Fakt nevím. Přál bych to samozřejmě Spartě, ale trochu se bojím, že znovu ztroskotá v play off. Podle hry i výsledků to vypadá na Liberec. A kdo postoupí? Budějkám bych to přál asi nejvíc, ale spíš bych si vsadil na Slavii.
Máš ještě nějaké další koníčky? Knížky, filmy, motýly... (úsměv)
Filmy určitě, knížky už míň, protože na ně nezbývá čas. Rád lyžuju, na horách bych mohl strávit měsíce a vůbec bych se nenudil. Další mojí velkou zálibou jsou softwary, především tedy ty linuxové a velkou slabost mám pro veškerá mobilní zařízení (telefony, tablety, bedýnky atd.).
Jinak díky za možnost prezentace u Vás na Fobii. Jsem vaším věrným čtenářem a držím Vám palce! Ať Vám to šlape!
http://rumzine.com/
http://en.rumzine.com/
Facebook
Ahoj Aleši, jestli dobře počítám, tak je ti zhruba pětatřicet let. Od revoluce jich uteklo dvacet šest, takže jsi většinu života prožil v nové době. Přesto – máš nějaké hudební vzpomínky na období před rokem 1989? Registroval jsi už tehdy tvrdší muziku?
Ahoj Johane, velice zdravím! Je vidět, že máš maximální přehled. Všechno sedí úplně přesně. Ano, s poslechem hudby a takovým tím celkovým zájmem jsem začal opravdu hodně brzy. Řekl bych, že v dobrých devíti deseti letech. Asi největší vliv na mě měly nahrávky mého táty, který měl i za totáče doma docela slušnou sbírku LP. Šlo třeba o DEEP PURPLE, AC/DC, STATUS QUO... atd., takže jsem to měl doma z první ruky. Vlastně jsem to vůbec nevnímal tak, že by ta hudba byla něčím „závadná“, to jsem pochopil až za několik dalších let. Prý jsem i dokonce byl jednou jako úplně malej prcek na koncertu CITRONU, ale to už si fakt pamatuju jen matně. Nicméně už na druhém stupni ZŠ jsem si začal desky kupovat sám. Třeba si vzpomínám, jak jsme cca v páté třídě jeli na nějaký školní výlet, já dostal kapesné na celý den, ale neutratil jsem z toho nic, protože jsem si to šetřil na debut LP VISACÍHO ZÁMKU. Měl jsem hrozný hlad, ale vydržel jsem to. (úsměv)
Které kapely formovaly tvůj hudební vkus? Poslechneš si je ještě dneska, nebo už nad nimi smířlivě kroutíš hlavou, nebo dokonce mávneš rukou, jaký že jsi to byl tehdy bambula? (úsměv)
Určitě to byly desky CITRONU, pak TITATNIC, TÖRR, DEBUSTROL, KRYPTOR, ROOT, KABÁT, KRABATHOR, DARK. Z těch zahraničních pak METALLICA, SLAYER, KREATOR, PANTERA atd. Takže asi jako u většiny kluků… Ke všem těmto kapelám, resp. starým nahrávkám, mám pochopitelně kladný vztah i dnes, přestože si je moc často nepřipomínám. Spíš mě zajímá novější muzika. Jako bambulové jsme byli všichni, ale bylo to hezký. (úsměv)
Já sice vím, jak to bylo se založením R.U.M.u, (Jak se ta zkratka vlastně správně skloňuje? Nebo je to nesklonné?), protože mám doma staré Payo, kde ses kdysi pěkně rozpovídal, ale pochybuju, že si to bude někdo pamatovat... Tak jestli bys to mohl připomenout... Jak na ty doby vzpomínáš? Já doma žel žádný tištěný R.U.M. nemám, tak jak vypadal? Psali jste ještě na stroji, nebo už byl k dispozici počítač?
Byly to prima časy. Všichni jsme byli ještě na škole a metalovým undergroundem jsme byli úplně posedlí. S kámošem Markem jsme pak i založili klasický xerox fanzin a co se týče toho názvu, tak ti v podstatě ani už nedokážu odpovědět. Jak by řekl klasik: „Na počátku bylo jen to slovo“. Pak jsme si vymysleli ty tečky a následně k tomu dosadili i ten podnázev „Renaissance Undeground Music“, ale používali jsme ji v podstatě nahodile. Dneska už je to úplně jedno. Někdo píše R.U.M., někdo RUM a v poslední době se usadil komplexní název „Rumzine“, který nevědomky používám i já sám. Co se týče vyhotovení, tak úplně první číslo bylo ještě z části psáno na stroji, další čísla už na PC. Samozřejmě u toho byla spousta legrace, kopírovali jsme to všude možně, a dokonce nám v tom pomáhali i rodiče. Jinak v éteru by ještě měla být úplně pravěká verze webu old.rumzine.com, kde jsou k vidění i obálky. Totéž i na FB profilu Rumzine.
O jakých kapelách jste v R.U.M.u referovali? Když si dneska své staré články přečteš, co na ně říkáš? Vzpomeneš si třeba na svou vůbec první recenzi?
Jednalo se o takovou všehochuť (death, black, doom, HC, grind). Hned z kraje jsme byli poměrně hodně otevření většině žánrů a postupem času přibyly i další. No, staré články radši ani nečtu..(úsměv) Ale jo... patřilo to k té době. Ona vlastně i ta nedokonalost je zpětně docela hezká, skoro až romantická. Na první recenzi si ale už vážně nevzpomenu, i když na webu bychom měli mít komplet všechny články. I z tohoto období. Klidně to tedy mohl být demáč kladenských DARK FUTURE.
Kolik čísel tištěného R.U.M.u vyšlo? Co bylo příčinou toho, že jste to zapíchli?
Udělali jsme přesně devět čísel. Další dvě jsou pak součástí datové stopy kompilačního CD, které jsme tenkrát vydali. CD-ROM byl tenkrát dost novum, samotné kapely začaly přidávat klipy na klasická CD a nám to tenkrát přišlo hodně zajímavý. Jinak v rámci té klasické kompilačky nám své skladby věnovaly kapely PERVERSIST, MORGAIN, SECTOR X, SPUTNIK, OBLOMOV, CONTRASTIC a další. Kdyby si někdo ze čtenářů chtěl doplnit sbírku, s kopií by neměl být problém ani po těch dlouhých letech. Co se týče toho přerodu, tak vlastně já sám jsem to nezapíchnul nikdy. Skončil pouze Marek a já s Gorym (autor prvního webu) jsme pokračovali dál. Xerox fanzin už jsem ale dělat nechtěl. V té době už význam internetu výrazně sílil a perspektivu Rumzinu jsem začal spatřovat právě v tomhle.
V roce 2002 ses objevil v Payu. Napřed jako zpovídaný pisálek, o dvě čísla později jako člen redakce. Jak k tomu došlo? Fungoval jsi při Payu i s R.U.M.em, nebo měl R.U.M. pauzu?
Ono to bylo tak, že jsem v podstatě ze stejného regionu jako Pavel Payo Merkl a další členové jeho komunity (úsměv), ale tenkrát jsme se spíš míjeli. Pak nás ale spojil hokejbal a od něho nebylo daleko k muzice. Když jsem pak začal psát pro magazín Payo, R.U.M. fungoval ve dvou verzích (xerox/net) a já pak už jen pokračoval v té webové podobě.
Payo se pak přestěhovalo na web, teď už si nevzpomínám, jestli jsi tam ještě přispíval, protože Payo přestal platit doménu a archív webzinu je v prachu... (nebo někde u Paya doma). To jsi rozjel na webu ve stejnou dobu i R.U.M.? Nebo běžely oba portály najednou? Od kdy se datuje R.U.M. coby webzin?
Jak už jsem výše uvedl, web R.U.M. zinu fungoval mnohem a mnohem dřív, než tomu bylo u Paya. Nicméně já jsem členem redakce Paya zůstal i po přesunutí na internet. Z počátku to myslím fungovalo dobře, ale postupem času se začal zájem redaktorů pomalu a jistě vytrácet, a tak to vlastně skončilo. Nicméně já osobně jsem si z Payo webu vzal některé své příspěvky a umístil je na web Rumzine, čímž jsem archiv ještě o něco více rozšířil. A sám Payo je myslím taky spokojenej. Má dva hudební projekty (MAGMA HOTEL, BRATRSTVO LUNY) a s ohledem na seberealizaci si určitě nemůže stěžovat.
Jak bys popsal vývoj R.U.M.u na netu? Došlo během let k nějakým převratným událostem, změnám? Kdo je autorem vzhledu stránek? Jsi schopný si je naprogramovat sám, nebo Ti s tím někdo pomáhá?
První verze R.U.M. zinu vznikla někdy kolem roku 2001. Tehdy jsme dělali xerox zine a internet byl pro mě úplný tabu. Gory se však nabídl a vždycky když jsme jedno číslo zkompletovali, putovalo i na net. Zde je tedy ještě ta prapůvodní verze old.rumzine.com. Nicméně v dalších letech byla změna podoby webu nezbytná, a tak jsem začal dumat co dál. Gory navíc začal pracovat v zahraničí a tím jeho účinkování na R.U.M. zinu prakticky skončilo. Nicméně já jsem si jako tehdejší učitel „vychoval“ nástupce, Jindru říkajícího si Masterbill, který vytvořil následující verzi stránek a taktéž tu stávající. Tímto mu ještě jednou moc děkuju, neboť bez jeho zápalu bych asi pokračovat nemohl. Sice jsem schopen tvořit web, ale takhle košatý portál je už trochu o něčem jiném. A Jindra mi před časem opravdu hodně pomohl a ve své podstatě ho beru jako člena mini týmu, byť tedy nepíše. Co se týče zásadního vývoje, tak ten spočívá hlavně v tom, že jsme rozjeli i anglickou verzi en.rumzine.com, která není úplně shodná s tou českou a logicky cílí na fans mimo ČR. Já osobně jsem zpočátku váhal, nechtěl jsem si na hrb nakládat další penzum práce, ale Jindra mě nakonec přesvědčil. Každopádně ale beru tuhle část spíš jako takovou podmnožinu toho jednoho velkého celku.
R.U.M. je tak nějak brán jako projekt jednoho muže, ale sem tam někdo vypomůže... Máš to takhle rád, že si děláš, co uznáš za vhodné a píšeš o čem ty chceš, nebo bys rád tým rozšířil, ale není kde brát? Nabízejí se Ti potenciální spolupracovníci?
R.U.M. zine byl opravdu dlouhou dobu jenom o mně. V současnosti mám ještě plodného slovenského kolegu jménem Juraj Dagon Sloboda, který zároveň píše i pro Mortem. Nedávno ale obnovil i svůj původní xerox fanzin Unholy Pagan Fire, který je orientován primárně na black metal. S dalšími materiály mi občas pomáhají externisté, zejména Vašek Votruba a R.X. Thámo, po delší pauze by se pak měl znovu připomenout Radek Kopel (NAPALMED). Nikoho dalšího nehledám. Sice se mi některý lidi hlásili, ale buď to s jejich spolehlivostí bylo hned od počátku na štíru, nebo jednoduše neuměli psát. Nechci tvrdit, že tahle sestava to bude táhnout až do důchodu, třeba se s někým na spolupráci dohodnu, ale že bych někoho hledal, to ne.
Jestli se nepletu, tak na R.U.M.u nevychází reporty. Čím to? Nepovažuješ tenhle útvar za potřebný, nebo je to tím, že moc na koncerty nechodíš? Ale když jdeš, nepřijde Ti škoda, že své dojmy nenapíšeš? Já třeba reporty píšu i kvůli jakémusi archívu, můžu se po čase podívat, kde jsem všude byl…
No, reporty vycházejí, ale je jich opravdu méně ve srovnání s ostatními weby. Důvodem je to, že už tolik na koncerty nechodím, vybírám si jen opravdu to TOP. Důvodem není ani tak, že by se mi nikam nechtělo jít, ale spíš to nestíhám. Těch aktivit mám opravdu stále docela dost a v závěru jsem někdy i rád, že jsem doma se svojí rodinou. Nicméně souhlasím, že reporty jsou kořením většiny webů a v tomto ohledu mi teď hodně pomáhá Vašek Votruba, který je v tomto ohledu hodně aktivní a v poslední době pro nás začal reporty psát.
Jak to na R.U.M.u funguje s recenzováním? Pereš se s tím, nebo Ti to jde hladce? Musíš se do recenzování některých nahrávek nutit, když Tě nebaví, nebo je prostě odložíš a neřešíš? Stihneš zrecenzovat všechny nosiče, které dostaneš? Jsi ochotný psát recenze i na digitální formy, nebo ctíš staromilecké zásady a trváš na fyzických nosičích?
S těmi recenzemi je to tak, jak jste nedávno psali na Fobii (alespoň vidíš, že jsem vašim fanouškem /úsměv/). U mě je to podobné. Preferuju jednoznačně klasická CD, protože jak víš, každý den chodí desítky (možná stovky) alb od různých kapel a labelů z celého světa, a kdybych se tím měl zabývat do hloubky, tak vlastně nebudu dělat nic jiného než stahovat. Když se ale se mnou kapela domluví, pošle CD, zpravidla nemám problém recenzi napsat, byť se mi třeba hudba nemusí líbit. Z těch digitálních promáčů si pak vyzobáváme to nejlepší, co se nám libí a u čeho je šance, že by to mohlo zaujmout i další lidi. Jinak já osobně jsem byl zpočátku velký fanda digitálních promáčů, ale postupem doby se z toho stal doslova masomlejn. Moje krédo tedy je, že pokud někdo chce na svou kapelu upozornit, musí zkrátka udělat pro své zviditelnění trochu víc, než neadresně rozeslat mail s několika linkama. Úplně nejvtipnější jsou potom zprávy typu: „Máme promáč na Bandzone, poslechni, stáhni, napiš a ještě nám dej vědět, kdy to vyjde...“. Abych to tedy shrnul: myslím, že je pro recenzenta důležitý, když může zhodnotit dílo komplexně, má k tomu obal, texty atd. Sice chápu, že některé kapely nemají peněz nazbyt, pošta něco stojí, ale pořád je to otázka toho, kolik dotyční chtějí do hudby investovat. Koneckonců tvorba takového webu taky není zadara, což určitě sám moc dobře víš.
Poměrně často recenzuješ různé obskurní party z Ruska, doom metaly a podobně. Máš ke kapelám z východního bloku nějaký hlubší vztah, zajímá Tě tamní scéna víc než třeba severská?
Já ti ani nevím. Ona je to spíš náhoda. Nicméně s většinou labelů z východu se mi skvěle spolupracuje a totéž se týká i kapel. S některými lidmi jsem dnes v podstatě v každodenním kontaktu, vyměňujeme si nahrávky, konzultujeme spoustu věcí atd. Z toho důvodu mě tamní prostředí zajímá možná o něco víc, ale spíš je to dáno těmi okolnostmi. Jinak mi ale je vcelku jedno, odkud kdo je. Když to tak vezmu, tak v podobné míře spolupracuji se subjekty z Francie, Německa a pochopitelně i Polska, kde je scéna obrovsky silná.
Rozhovory děláš přesně podle mého gusta – nikoliv obyčejné otázky, které lze položit všem kapelám nebo muzikantům, ale pěkně adresné dotazy šité zpovídanému na míru, což dá samozřejmě mnohem víc práce... Jde ti vymýšlení otázek „od ruky“, nebo je třeba chystáš i několik dní a přemýšlíš, na co se ještě zeptat?
Díky! Na tohle žádný systém nemám. Jen si zkrátka vybírám kapely, které jsou pro mě zajímavé a také ty, do jejichž tvorby se mi podařilo hlouběji proniknout. Proto mě třeba rozhovory stále baví vytvářet a jsem pochopitelně vždycky rád, když otázky baví i zpovídaného.
Jak reaguješ, když na „vymazlené“ a „vyseděné“ otázky nějaká kapela odpoví, jak se říká, „na půl huby“? Někdy se to prostě stane, člověk si s tím vyhraje a kapela, která zprvu jevila z rozhovoru nadšení, pak sepíše odfláknuté odpovědi, kratší, než jsou otázky... Mě to vždycky zamrzí i naštve, samozřejmě to zveřejníme, ale příště už takovým borcům otázky vymýšlet nebudu.
Musím říct, že něco podobného se mi už dost dlouho nestalo. Teď bych asi musel hodně dohledávat rozhovor, kdy mě někdo vysloveně odbyl… Spíš se mi stává, že někteří jedinci mají do rozhovoru obrovskou chuť, ale když pak dojde na lámání chleba, trvá to neskutečně dlouhou dobu. Když pak otázky ztratí svou aktuálnost, rozhovor stornuju a je mi úplně jedno, že ho dotyční nakonec z ničeho nic pošlou. Úplně nejradši dělám rozhovory na živo, případně po Skypu, ale těch je přece jen o něco méně.
Co Tě baví víc – psaní recenzí, nebo vymýšlení otázek do rozhovorů?
Víc mě baví určitě rozhovory. Ale když je nějaká fajnová nahrávka, kde se člověk může vyřádit, je fajn i psaní recenzí.
Potrpíš si na správný pravopis? Máš někoho, kdo před zveřejněním každý článek zkontroluje, nebo si vystačíš sám?
Chtěl bych, aby mé články byly bez chyb a překlepů, ale ne vždycky se to daří, hlavně tedy v těch hektičtějších obdobích, kdy se mi sejde hromada aktivit. A to nepočítám práci. Samozřejmě víc očí vidí víc, ale v Rumzinu žádný specializovaný korektor není a pochybuji o tom, že by někdo chtěl dobrovolně dělat právě tohle. V tomhle ohledu jsme pořád těžkej underground a samizdat. (úsměv)
Jak probíhá Metal Mondóka? Děláš to se zpovídanými z očí do očí a do uší, nebo to funguje na dálku? Případně jak???
Tohle je jedna z rubrik, kterou mám osobně moc rád a domnívám se, že je hodně přínosná pro všechny zainteresované strany i čtenáře. V dřívějších dobách probíhalo vše naživo, ale postupem času jsem byl nucen přejít na systém posílání neoznačených tracků. Dotyčná osoba je popíše, přidá charakteristiku a rovněž zkusí uhádnout název kapely. Celkové vyhotovení pak putuje ke mně a já následně přeposílám k dalšímu okomentování „tajenku“. Jak tedy vidíš, je to celkem časově náročná sranda a už několikrát se stalo, že to někteří jedinci vzdali v samotném průběhu, čímž mě pochopitelně pěkně nasrali. To ale není jediný problém Metal Mondóky. Hned několikrát se stalo, že se hodnotitel nekompromisně opřel do „neoznačené stopy“, jenže když pak článek vyšel s titulkem, oheň byl na střeše. Vlastně i z toho důvodu mi mnozí žádost o tento typ poslechovky odmítají, neboť se bojí následného pranýřování. Další skupinu pak tvoří lidi, kteří se asi i trochu obávají, že by nepoznali vůbec nic a nechtějí se ztrapňovat. Dokonce jsem už slyšel i verzi, že si z těch lidí dělám záměrně prdel a pouštím jim úplně neznámé kapely z různých Kocourkovů a Tramtárií. Tomu ale fakt nevěř. (úsměv) Když bude ochota z řad oslovených, budu v Metal Mondóce pokračovat. Uvidíme, jaké budu mít štěstí.
Vedle R.U.M.u jsi byl k vidění resp. slyšení i jinde. Co Tě vede k tomu tříštit síly? Příspěvky, které jsi dával na Mortem, by se na R.U.M. nehodily? Pařát je samozřejmě jiná kapitola, tam jsou otázky o důvodech asi zbytečné, navíc když to dělám stejně jako ty... (úsměv)
Mě jednoduše baví spousta věcí a mám rád nové výzvy. Příspěvky psané pro Mortem by se pro Rumzine určitě hodily a je to v podstatě i jeden z důvodu, proč ta naše spolupráce tak nějak vyprchala. Nicméně právě Mortem se mě osobně hodně líbil, často jsem ho navštěvoval a hlavně ze všech těch kluků jsem tenkrát cítil obrovskej zápal. I díky Mortemu jsem objevil celou řadu skvělejch kapel a myslím, že to tak musela mít i řada klasických čtenářů.
V Pařátu existuje tabulka recenzovaných titulů, takže co dva měsíce je třeba oznámkovat zhruba padesátku alb. Jak tohle děláš? Posloucháš každou desku několikrát, nebo jeden poslech musí stačit? Myslíš, že třeba na ten první poslech lze desku spravedlivě posoudit? Určitě se Ti stane, že se Ti něco zpočátku nelíbí a časem tomu přijdeš na chuť... Na to ale asi v rámci hodnocení do Pařátu není čas – soudím podle sebe, protože málokteré album dokážu poslechnout vícekrát, prostě na to nemám tolik času... Na druhou stranu rád používám rčení, že po těch letech snad dokážu nějak rozumně oddělit zrno od plev a poznat skvělou nahrávku i podprůměrnou...
Mám osvědčenej systém. Novinky si nasypu do telefonu či tabletu a mám tak možnost poslouchat nahrávky ve vlaku, v autě, ale pochopitelně i doma. Těch nahrávek je opravdu velká spousta, ovšem za ta léta jsem schopen na první či druhý poslech poznat, jestli mě ta nahrávka oslovuje. Prostě do některých desek jednoduše pronikat nemusím a svým způsobem ani nechci. Těm ostatním nahrávkám pak dávám zhruba stejný prostor, ale samozřejmě nejsem robot, takže ne všechno se dá úplně do detailu naposlouchat a hlavně zde chybí prostor nahrávku více vstřebat. Čtenáři by ale to známkování neměli brát až tak smrtelně vážně, spíše by měli brát to, že jim dáváme jakési doporučení. Doporučení o tom, co nás zaujalo a co by eventuálně stálo za vyzkoušení. V tom je myslím naše úloha a vidím v ní smysl, přestože Herdron by recenze nejraději zrušil, neboť mu to akorát přidělává práci.
Ještě k Mortemu... Nevím, jestli jsi ještě jeho součástí, ale skoro rok už běží v jakési provizorní verzi. Čím to? Článků vychází málo, grafika je strohá... Kdysi skvělý webzin skomírá. Blýská se na lepší časy, nebo na Mortem dolehly personální potíže, redakce se rozpadla a na návrat to moc nevypadá?
Součástí Mortemu už nejsem hodně dlouho, takže žádné informace v tomto ohledu nemám. Je to škoda, protože i já jsem na Mortem chodil za novými objevy.
Určitě pozoruješ tuzemská hudební média, jak ta tištěná, tak internetová. Co říkáš na jejich úroveň? Sleduješ třeba i zahraniční časopisy nebo webziny? Můžeš srovnávat?
Teď se přiznám… sleduju Pařát, Fobii a občas Metalopolis. Pak už jen zahraniční weby, případně magazíny, které se orientují na trochu jiný druh hudby (mám rád hodně i elektroniku a dark/gothic). Úroveň ostatních medií nikterak hodnotit nechci, protože až tak do puntíku jejich práci nesleduju. Jedna věc je totiž kvalita článků/rozhovorů, druhá pak výběr kapel, kterým dotyčná média dávají přednost. V tomto ohledu si v Česku příliš nevyberu (s výjimkou výše uvedených), ale to je pochopitelně jen moje subjektivní hledisko.
Jak by podle Tebe měl ideální webzin vypadat a fungovat?
Určitě častá aktualizace, výběr atraktivních rubrik, vyhledávání nových a neokoukaných kapel, čtivé rozhovory. Takhle nějak bych si to ideálně představoval i u Rumzinu, ale abych se k tomu ideálu přiblížil, musel bych tomu věnovat veškerej čas a vlastně bych se tím i musel živit, což je nesmysl. Kvalitní médium by pak mělo posluchače i trochu formovat, vychovávat ho a nabízet alternativy. Největší neštěstí je, když samotný autor článků je konzervativní, v horším případě ortodoxní a ve stejném režimu i tvoří. Jasně, každý má právo psát si co chce a jak chce, ale mě osobně zrovna tohle vysloveně vadí. Když si třeba vzpomenu na úplně první verzi magazínu Bang! (později Big Beng!), tak to byl přesně ten ideál, který se přibližuje té mé představě o kvalitním médiu – formování posluchačů a nabízení alternativ, tj. něco ve smyslu: „Jasně, ty IRON MAIDEN jsou fajn, ale zkus si poslechnout třeba i NINE INCH NAILS“.
Pokud vím, fungoval jsi (nebo ještě funguješ?) i v rozhlasovém éteru. Jak ses k tomu dostal a jak Tě to bavilo (baví)?
Ano, je tomu tak stále. Někdy v roce 2004 mi dal Dejvy Krédl (SECTESY, ex-DESPISE) nabídku, jestli bych se nechtěl podílet na poslední hodině pořadu Hard And Heavy na rádiu Beat. Já jsem to zvážil, a nakonec do toho šel, i když jsem o téhle činnosti nevěděl lautr nic. Dejvy je v tomto ohledu profík každým coulem, takovej Jarda Jágr moderování a já takovej nosič vody ze čtvrtý lajny. (úsměv) Ale jak vidíš, stále to spolu táhnem a už jsme si dokonce říkali, že je to takový druh manželství (má žena promine). (úsměv)
Na závěr hudebních témat jedna „oblíbená“ otázka – jaká je Tvoje úplně nejvíc nejoblíbenější kapela?
No, asi bych se měl jít projít kolem sbírky s CD a zvážit odpověď. Ale jo, nechci se vykrucovat… Je to sice těžké, ale tak… asi ANATHEMA.
Pojďme na další Tvé volnočasové aktivity. Nevím, které z nich jsou ještě aktuální, ale svého času jsi byl aktivní sportovec, nebo možná ještě jsi... Takže jak to vypadá s Tvou fotbalovou kariérou? Ještě zabraňuješ střelcům ve skórování?
Z těch sportovních aktivit mi zbývá čas už jen na fotbal, ovšem už ne závodní. Máme u nás ale takový spolek vysloužilých fotbalistů, zdůraznit musím Pánů fotbalistů, a každý týden se setkáváme při jednom zápase. V létě pak pořádáme turnaje, případně i někam vyjíždíme – prostě paráda. A já pochopitelně stojím v bráně (občas si i zahraju). Baví mě to pořád moc. Nejradši bych stále ještě hrál na nějaké úrovni, ale už to z časových důvodů nejsem schopnej zvládat.
Co naše liga? Zajímá Tě? Máš taky klasické výhrady směrem k vedení svazu (nebo asociace, jak si teď honosně říká), k šéfové rozhodčích, ke kmotrovi z Plzeňska? A co říkáš návrat Ivánka? Mně to tak leze na nervy, že z někdejšího zarytého Sparťana je člověk, který na naší ligu víceméně rezignoval... sice tu Spartu po očku sleduju, ale už to neprožívám jako před léty, kdy jsem se po prohře Sparty bál jít do práce, kde fungovalo extrémní hecování mezi Slávisty a Sparťany... Teď už mě zlobí jen Coornelus, který, aby mě naštval, fandí Plzni, syčák jeden. (smích)
Ani nevím, kde přesně začít. Českou ligu stále sleduju, dokonce teď na podzim bylo několik koukatelnejch zápasů, repre se dařilo, takže když to vztáhnu jen na fotbalové trávníky, člověk si i řekne dobrý. Tebou zmíněné kauzy jsou ale úděsný, leze mi to na nervy, ale pokouším se to vypouštět. Není to sice ideální přístup, to přiznávám, ale je to jen vzorek toho, v čem vlastně žijeme. Pana Berbra nemá cenu řešit, to je kapitola sama pro sebe. Ovšem podobnejch komunistů/vzornejch kapitalistů najdeš i v mnoha jiných funkcích, tohle jen takový krásný vzorek. Jo, přesně v tomhle hnoji si tady žijeme! A pan Pelta? Dušoval se, jak si všechno odpracoval. Neříkám, že není šikovnej, fotbalu určitě rozumí, ovšem s „Ivánkem“ definitivně pohřbil veškeré zbytky důvěryhodnosti v jeho osobu. Jinak já s klukama se špičkuju neustále, s některými lidmi i po netu (třeba Duklista Petr Korál /úsměv/), a jako Sparťan do schytávám stejně jako ty. Ale to k tomu patří a bez toho by to nebylo ono. A přestat sledovat z důvodu korupčního prostředí českou ligu? Chápu, ale moc si nepomůžeš (viz kauzy FIFA). Z ohledem na kvalitu zápasů pak ale taky dávám přednost Lize mistrů a Premire League. To je bez debat.
Co repre? Postup na Euro je určitě úspěch, ale hra až tak slavná nebyla... Jak vidíš naše šance v protivné skupině se Španěly, Turky a Chorvaty?
Jak už jsem se výše zmínil, repre postoupila na ME, což považuju za úspěch. Některý zápasy byly horší, některý lepší, ale celkově se projevila práce trenéra Vrby pozitivně. Myslím, že je to člověk na správném místě. Na ME to bude ale hodně těžký, postup bude úspěchem, ovšem v krátkém turnaji je možné všechno. Tak to platilo vždycky. Uvidíme...
Další sport, který jsi provozoval (nebo provozuješ?), je hokejbal. V Kralupech to byl svého času docela fenomén, pokud vím, tak ses tam realizoval nejen ty, ale kdysi i kluci z MONASTERIAL CRYPT, pak i současní tahouni BRATRSTVA LUNY. Ještě ona liga existuje?
V Kralupech hokejbal prakticky úplně skončil. Je to jak s těmi ziny. Lídři odešli a nikdo jiný už nebyl schopen převzít otěže. Přitom ještě nedávno si v Kralupech nepotkal kluka bez hokejky. Ten boom byl tenkrát obrovskej, přímo neskutečnej, rivalita mezi jednotlivými týmy obrovská, nemluvě o tom, že místní soutěže vychovaly hned několik výrazných hokejbalových, ale i hokejových osobností. Ale už je to pryč… Jinak náš tým se jmenoval HK 22 Necrocock (název je jasný, že?), založil ho Pavel Payo Merkl a další kluci z doommetalové kapely MONASTERIAL CRYPT (název kapely byl i na dresu). V týmu se pak později sešli i všichni tři redaktoři R.U.M. zinu a opomenout nemohu ani R.X. Tháma z BRATRSTVA LUNY, lídra a zakladatele celého hokejbalového hnutí v Kralupech. A ještě taková perlička: Tom Kohout je prý totální antisportovec, ale když zjistil, že se nějaký hokejbalový klub jmenuje po něm, byl úplně nadšenej a slíbil, že nám někdy přijde fandit. V té naší nejlepší sezoně byl ale někde pryč, takže nakonec nepřijel.
Co hokej, pořád fandíš Edmontonu? Tady se pochlubím, že mu fandím taky, z dalších lidí z hudební branže má podobnou úchylku třeba Vlakin... Jak ses k tomu dostal Ty vím, ale zopakuj to širšímu publiku... Mě k Edmontonu přivedly Zemědělské noviny. (úsměv) Kdysi tam vyšel článek, kde popisovali, jak to válí Wayne Gretzky, mně se líbilo, kolik střílel gólů a že tehdy Edmonton vyhrál Stanley Cup, ale poslední roky trpím, jak se (ne)daří...
Oilers RuleZZZ! Jasně, všechno platí! S Vlakinem se už bohužel až tak často nepotkávám, ale kdykoli jsme se potkali dřív, vždycky jsme hokej řádně probrali. Jinak k týmu Oilers jsem se dostal ještě před rokem 1989, neboť legendární Jaroslav Pouzar byl do Kanady puštěn legálně přes úřady, a z toho důvodu se jeho fotky dostaly třeba i do sportovního magazínu Stadión. No a pro mě osobně to byl hrdina. Prostě nebojácný Čech, sám mezi tou hromadou kanadskejch rváčů! Když pak vyhrál s týmem 3x pohár, bylo to něco! Tu obrovskou dynastii geniálních hráčů jsem pak začal vnímat až o něco později, ale rozhodně bylo co studovat! Dalším legendárním Čechem v týmu Oilers byl pak Petr Klíma, jehož slavný gól v jednom z nejdelších zápasů finále, jsem tenkrát už sledoval na tehdejší stanici OK3! No a že se v posledních letech nedaří, to máš tedy pravdu. Perspektivu má ten tým v současnosti obrovskou, ale řekl bych jen v útoku. Obrana je slabší a už roky chybí kvalitní golman. Ale tak snad se ještě nějakého úspěchu dočkáme. (úsměv)
Sleduješ i naší extraligu? A 1. ligu, když Kladno teď dopadlo jako České Budějovice, kterým přeju jako správný Jihočech já... Kdo vyhraje extraligový titul a kdo postoupí z 1. ligy nahoru? (úsměv)
No, tady tě asi zklamu, ale já jsem Kladnu v hokeji nikdy nefandil, na rozdíl od mých spoluhráčů z hokejbalu. Fandím Spartě, to je jasný, i když nejvíc jsem si hokej užíval, když se v Kralupech hrála 1. liga a jeden rok jsme dokonce hráli baráž o postup do extraligy. Ale sakra... už to bude skoro dvacet let zpět. (úsměv) A kdo vyhraje letos? Fakt nevím. Přál bych to samozřejmě Spartě, ale trochu se bojím, že znovu ztroskotá v play off. Podle hry i výsledků to vypadá na Liberec. A kdo postoupí? Budějkám bych to přál asi nejvíc, ale spíš bych si vsadil na Slavii.
Máš ještě nějaké další koníčky? Knížky, filmy, motýly... (úsměv)
Filmy určitě, knížky už míň, protože na ně nezbývá čas. Rád lyžuju, na horách bych mohl strávit měsíce a vůbec bych se nenudil. Další mojí velkou zálibou jsou softwary, především tedy ty linuxové a velkou slabost mám pro veškerá mobilní zařízení (telefony, tablety, bedýnky atd.).
Jinak díky za možnost prezentace u Vás na Fobii. Jsem vaším věrným čtenářem a držím Vám palce! Ať Vám to šlape!
http://rumzine.com/
http://en.rumzine.com/
