Letos na začátku roku na sebe upozornila pražská skupina KING KEPORKAK dvěma koncerty po boku zahraničních veličin CROWBAR a PRIMITIVE MAN, poté vypustila digitálně dva singly a na sklonku léta i debut, z kterého zní neotesaná hrubá muzika, která má nejspíš nejblíže ke sludge. A protože podobně zaměřených kapel u nás moc nehraje, probrali jsme nejen záležitosti kolem kapely, ale i ty obecné.
Zdravím. Název KING KEPORKAK o případném směřování kapely příliš nenapoví. Slovo king si asi přeloží každý, na Googlu se při zadání slova keporkak objeví velký mořský živočich, plejtvák, dosahující délky kolem 15 metrů... Co vás vedlo k tomu použít velrybu, když jste pro kapelu hledali jméno?
Kuba: S nápadem přišel náš kytarista Beherit. Za prvý se nám líbilo to samotný slovo, a navíc obří kytovec nejlíp vystihoval valivý a těžkotonážní riffy, na kterejch sme začali stavět. Navíc keporkak je úžasný zvíře, například komunikuje pomocí zpěvů, který každejch půl roku obměňuje. Původně jsme se měli jmenovat jen KEPORKAK, jenže pak sme zjistili, že už tady jedna kapela s timhle názvem je, tak někoho napadlo přidat k tomu ten KING, což hezky zní. (úsměv)
Začínali jste zhruba před dvěma roky, ale dlouho o vás příliš slyšet nebylo. Jak byste své začátky popsali? Měli jste třeba problémy s hledáním zkušebny, měnila se sestava? Kdo byl u začátků a jak jste se dali dohromady? Hráli jste před KING KEPORKAK v jiných kapelách?
Kuba: Všechno začalo v hospodě, když sme já, baskytarák Honza a Beherit, kterej se chopil kytary, domluvili jamming. V podstatě na první zkoušce bylo jasný, že z toho bude kapela. V rámci ostatních projektů sme celkem plodný. Já mám ještě jednu kapelu BLINDPARTY, která se stylově pohybuje okolo grunge a HC a v minulosti sem hrál v kapelách FLESHSOUL a DITTOHEAD. Pro basistu Honzu platí téměř to samý, co pro mě, protože sme hráli skoro všude spolu. Kdo se alespoň trochu zajímá o českou UG scénu, tak ví, že Beherit už prošel hodně kapelama a nástrojema. Z těch hlavních - za mikrákem ALIENATION MENTAL, na basu AHUMADO GRANUJO a UPRISE a na bicí DEVAST. Zkušebna byla od začátku jasná, protože tam mám bicí a zkoušíme tam s BLINDPARTY, a toho času i s DITTOHEAD, takže šlo jen o to přibrat Beherita. Horší než se zkušebnou to bylo s hledáním zpěváka. Prostřídalo se tam pár lidí včetně třeba Nikolaye Venepa (ex-BWTS, HAW), ale nikdo se nakonec zpěvákem nestal. Nakonec sme si vybrali našeho kámoše Ozzyho z Neonarcis, kterýho určitě všichni moc dobře znaj. Ozzy u nás byl několik měsíců a odehrál s náma několik koncertů. Těsně před nim se nám ozval jistej Kefír, ale museli sme mu bohužel říct, že už zpěváka máme. Po čase sme ale zjistili, že se k nám Ozzyho pěveckej projev moc nehodí a hází to hudbu trochu do jinam, a tak sme se rozhodli hledat zpěváka dál. Ozvali sme se proto Kefírovi, kterej je kromě zpěvu i talentovanej kytarista. No a tak se v podstatě ustálila sestava, se kterou sme odehráli většinu koncertů a nahráli desku. Bohužel pro nás, Kefír krátce po vydání desky odjel studovat do Anglie, takže sme se ocitli opět bez zpěvu a druhý kytary. Kytaristu naštěstí už máme. Je to Roman Kostúr, se kterym sme s basákem Honzou hráli právě ve zmíněnejch DITTOHEAD, a v podstatě to byl takovej náš mentor, se kterym to táhnem už od začátku. Zpěvu sem se chopil zatím za bicíma já, protože mě to dycky lákalo a nechtěli sme, aby kapela stála a my museli rušit koncerty. Zpěváka nicméně pořád hledáme, protože to chce nějakýho blázna, co to bude zepředu hrnout do lidí. Na druhou stranu nemusíme nikam spěchat a až se někdo objeví, tak se objeví. První koncert, kdy nás bude možný vidět v nový sestavě, odehrajem 13.11. v Modrý Vopici, na akci, kterou pořádaj kluci a holky z kapely THE CORONA LANTERN. Těšíme se moc!
Byli jste hned od počátků rozhodnutí, že se budete pohybovat ve vodách potemnělé zahuštěné muziky vycházející ze staré doommetalové školy, do které budete implantovat hardcoreové výjezdy?
Kuba: Víceméně jo. Na první zkoušce sme jamovali, a nejvíc sme si sedli právě v těch pomalejších zhutněnejch pasážích. Ne, že bysme to teda vyloženě cíleně směřovali do doom/hc vod, ale tak nějak to z nás dohromady lezlo. Nicméně škatulky moc rádi nemáme a snažíme se, aby naše hudba byla co možná nejpestřejší, ale zároveň měla svůj ksicht.
Ač jste na začátku letošního roku neměli v ruce reprezentativní nahrávku, objevili jste se před dvěma věhlasnými kapelami ze zahraničí. Jak se vám povedlo na ony akce dostat a co pro vás znamenaly? Zvedl se zájem o kapelu na sítích, nebo vám třeba někdo napsal, že by chtěl cédéčko?
Kuba: Co se týče koncertu s PRIMITIVE MAN, ten pořádal právě náš bejvalej zpěvák Ozzy, takže tam bylo to povědomí o nás celkem jasný. (úsměv) My jsme o akci ani nevěděli, ale sme moc rádi, že si na nás vzpomněl. Pokud jde o koncert CROWBAR, tam jsme se maličko vnucovali a trochu sme doufali, že by to mohlo vyjít, protože sami sme i cover CROWBAR hráli a naše tvorba je jima hodně ovlivněná. Bezpochyby je pro nás koncert s CROWBAR dosavadnim vrcholem našeho fungování a hrát před takovou legendou v narvaný sedmičce bylo vážně něco! Nehledě na to, že je celá kapela jejich velkejma fanouškama. Moc si vážíme, že nám Tomáš Fiala z Obscure dal takovouhle úžasnou příležitost a moc mu za to děkujeme. Vzhledem k tomu, že vyšly reporty a o akci se mluvilo, zájem se určitě zvedl, ovšem největší zájem na sítích se zvedl po tom, co se naše deska objevila na warez scéně. Pokrok nezastavíš… (úsměv)
Cédéčko jste vydali na konci léta, ale nahráno jste měli o něco dřív, a z nahrávky dopředu uvolnili na internetu dvě skladby. Proč to?
Kuba: K tomuhle kroku sme se rozhodli proto, že se trochu zadrhly finální úpravy na nahrávce a obalu. Chtěli sme to už pustit do lidí a taky je trochu navnadit. Navíc je tenhle krok hlavně v zahraničí už celkem běžnou záležitostí, tak sme si řekli, proč ne my.
Přijde mi škoda, že CD vyšlo jen jako pálenka. Dneska už, myslím, není až takový rozdíl v ceně, jestli se nosič lisuje, nebo pálí, obal máte z tiskárny a na kvalitním papíře, takže do něj jste investovali... Proč jste šli do CD-R? Nedevalvuje to trochu vaši práci?
Beherit: K vypálení jsme se přiklonili, protože firma, kterou jsme oslovili, a cenově vyšla nejlíp, nenabízí lis v nákladu 300 ks (což je konečný počet vydaných CD, pokud nepočítám prvních 300 ks, které jsme museli nechat předělat, jelikož se firmě povedlo přeházet pořadí skladeb - úsměv). Co se devalvace týče, nemám pocit, že by to při poslechu bylo nějak extra znát.
Titulní strana obalu se mi líbí, je taková ponurá, vedle keporkaka se na ní objevují sloni, což je docela netradiční kombinace. Má to nějaký skrytý význam?
Beherit: Skrytej význam to nemá, je to „jenom“ obal.
Pěkně vypadá i vaše logo. Svěřili jste se v tomhle případě do rukou grafika, nebo si vystačili sami? Inspirovali jste se někde? Mně to připomíná nápisy z Brownových románů...
Beherit: Stejně jako v případě obalu a tisku trik si v tomto směru jsme schopný vystačit sami. Podobnost s Brownovými romány tuším pramení z nápisu „Illuminati“ z filmu Andělé a démoni, kde byl stejně jako na našem logu použit ambigram (slovo, které se dá číst více, než jedním směrem). Když CD vezmeš a otočíš „hlavou“ dolu, zjistíš, že logo vypadá úplně stejně.
Ještě k obalu – pro mě je to nedílná součást každého alba – a u toho vašeho mi vadí špatně čitelný font. Přijde mi to jako obal dvacet let starého demáče. Nepodcenili jste to trochu? Nebo je obal podle vašich představ?
Beherit: V tomhle směru máš asi trochu pravdu. Font se dal zvolit lepší. Sypu si popel na hlavu, beru si z toho ponaučení a z toho plyne, že příště si už všichni víc počtete. (úsměv)
Zvuk se vám povedl. Vyrazili jste do Davosu, což je záruka kvality. Zvažovali jste, jestli s prvním počinem jít do studia, nebo si to obstarat vlastními silami?
Kuba: Otyn byl pro nás od začátku jasná volba. Nejen, že se nám s nim dobře pracuje a líbí se nám jeho zvuk, ale vyhovuje nám i jako člověk. Nahrávání v Davosu je vždycky velká pohoda. Navíc už sme u Otyna všichni s jinejma kapelama nahrávali a vzniklo u něj i naše Promo. O mix a master se postaral Zdeněk Šikýř ze studia Hostivař a my sme s výsledkem naprosto spokojeni.
Vlastní síly jste přece jen použili, cédéčko jste si vydali na vlastní pěst.
Kuba: Jak už říkal Beherit v jinym rozhovoru, kapela v době vydání neměla takový jméno, abysme hledali vydavatele. Proto sme se od začátku rozhodli pro vlastní náklad. Navíc vzhledem k tomu, že sme už tehdy tušili, že budem muset řešit personální změny a desku sme v podstatě v zásadní chvíli neměli jak propagovat, tak sme se jí po nějaký době rozhodli stejně uvolnit zadarmo ke stažení. Takhle se to alespoň dostane mezi lidi. Na základě tohodle kroku už sme posílali CD třeba do Maroka. (úsměv)
Sludge je populární hlavně za oceánem, u nás mu pšenka zrovna nekvete... Ať přemýšlím, jak přemýšlím, příliš tuzemských zástupců nevidím. GOOSPEL OF THE FUTURE už to zabalili, z aktivních kapel mě napadají leda tak NOD NOD, kteří se sludge koketují. Čím to je, že u nás tahle muzika nemá žádnou scénu?
Kuba: Těžko říct. Nevim jak kluci, ale já osobně sludgeovou scénu moc nesleduju. Mimo to, my se nijak zvlášť za sludgeovou kapelu nepovažujeme. Všichni posloucháme všechno od art rocku až po death metal a podle toho sme taky ovlivněný při tvorbě muziky. Máme rádi pořádnou špínu, tak proto tam to líznutí sludgem určitě je, a to, že to tady nikdo moc nehraje, nám naopak vyhovuje, protože bysme neradi dělali něco, co tu hraje dalších x kapel.
Metal a hardcore se dříve moc nemusely, v posledních létech se oba žánry začaly hojně prolínat, nejvíc asi HC přimíchávají do své tvorby thrashmetalové kapely, nebo někdejší hardcoristi postupně „zthrashovatěli“, současným trendem je i hardcore black metal... Vnímáte tahle prolínání jako vítaný vánek do ortodoxní muziky a berete si inspiraci z těchhle kříženců?
Kuba: Thrash a hardcore k sobě podle mě patří. Začal to EXHORDER, PANTERA, pak přišli MACHINE HEAD, PRO-PAIN a další, a hlavně v druhý polovině devadesátejch let to kapely hodně házely do groovu, což je víceméně v podstatě thrashcore. Inspiraci si bereme určitě ze všeho, co posloucháme, a že sme všichni celkem muzikofilní, což je podle mě pro muzikanta skoro nutnost. Takže, thrash metalu ve spojení s hardcorem rozhodně fandíme, což je poznat i z naší hudby, protože jak thrashovejch, tak HC prvků se tam dá najít celkem dost.
Cítíte se spíše metalisty, nebo hardcoristy? Hrajete raději na HC akcích, nebo spíše inklinujete k těm metalovým?
Kuba: No my se rozhodně necejtíme ani jednim, cejtíme se KING KEPORKAK. (úsměv) Pokud jde o akce, je nám úplně jedno, jestli hrajem s HC, metalem, grindem nebo třeba s popem. Spíš naopak rádi hrajeme na stylově pestřejších akcích, jako bude třeba zrovna ta vopičí záležitost 13. listopadu.
Svého času nám GOOSPEL OF THE FUTURE říkali, že u nás vlastně nepatří nikam a proto jezdí hrát do zahraničí. Přemýšlíte taky tímto směrem?
Kuba: Do zahraničí bysme určitě rádi vyjeli, když nás někdo pozve nebo veme s sebou. Na druhou stranu se na to nijak nezaměřujeme, že bysme třeba odmítali koncerty v Čechách. Hrajem, jak se dá a kde se dá, ale zase si nemyslim, že je dobře hrát za každou cenu všude. Třeba objevit se třikrát za měsíc v Praze taky neni úplně vono, nic se nemá přehánět...
Co pro nás KING KEPORKAK chystá v blízké budoucnosti, a co v té vzdálenější? Máte ambice kapelu „někam“ dostat, nebo to berete jen jako příjemný koníček a odreagování?
Kuba: Momentálně se sehráváme s novym kytaristou a já piluju zpěv, abych si neusek na koncertě ostudu. (úsměv) Ke konci roku bysme se rádi začali věnovat skládání novýho matroše. No a pokud by se do tý doby sehnal nějakej zpěvák, tak se taky zlobit nebudem. Příští rok bysme rádi něco nahráli, protože základů na nový věci je dost. No a samozřejmě chceme hrát, jak to pude. A jak to bereme? Samozřejmě nás to baví, jinak underground snad ani dělat nejde, ale KK je pro nás víc než koníček. Ambice závisej asi na vývoji kapely. Samozřejmě se snažíme kapelu tlačit co možná nejvíc a pokud se nám naskytne příležitost se „někam“ dostat, určitě jí nebudeme odmítat a chytnem jí za pačesy. Rozhodně se ale nechceme nějak přizpůsobovat nebo dělat kompromisy, takže pokud by to všechno mělo skončit u tuzemskýho klubovýho hraní a úzkýho okruhu fanoušků, tak tu káru budem tlačit stejně furt dál.
RECENZE
www.bandzone.cz/kingkeporkak
http://kingkeporkak.bandcamp.com/
Zdravím. Název KING KEPORKAK o případném směřování kapely příliš nenapoví. Slovo king si asi přeloží každý, na Googlu se při zadání slova keporkak objeví velký mořský živočich, plejtvák, dosahující délky kolem 15 metrů... Co vás vedlo k tomu použít velrybu, když jste pro kapelu hledali jméno?
Kuba: S nápadem přišel náš kytarista Beherit. Za prvý se nám líbilo to samotný slovo, a navíc obří kytovec nejlíp vystihoval valivý a těžkotonážní riffy, na kterejch sme začali stavět. Navíc keporkak je úžasný zvíře, například komunikuje pomocí zpěvů, který každejch půl roku obměňuje. Původně jsme se měli jmenovat jen KEPORKAK, jenže pak sme zjistili, že už tady jedna kapela s timhle názvem je, tak někoho napadlo přidat k tomu ten KING, což hezky zní. (úsměv)
Začínali jste zhruba před dvěma roky, ale dlouho o vás příliš slyšet nebylo. Jak byste své začátky popsali? Měli jste třeba problémy s hledáním zkušebny, měnila se sestava? Kdo byl u začátků a jak jste se dali dohromady? Hráli jste před KING KEPORKAK v jiných kapelách?
Kuba: Všechno začalo v hospodě, když sme já, baskytarák Honza a Beherit, kterej se chopil kytary, domluvili jamming. V podstatě na první zkoušce bylo jasný, že z toho bude kapela. V rámci ostatních projektů sme celkem plodný. Já mám ještě jednu kapelu BLINDPARTY, která se stylově pohybuje okolo grunge a HC a v minulosti sem hrál v kapelách FLESHSOUL a DITTOHEAD. Pro basistu Honzu platí téměř to samý, co pro mě, protože sme hráli skoro všude spolu. Kdo se alespoň trochu zajímá o českou UG scénu, tak ví, že Beherit už prošel hodně kapelama a nástrojema. Z těch hlavních - za mikrákem ALIENATION MENTAL, na basu AHUMADO GRANUJO a UPRISE a na bicí DEVAST. Zkušebna byla od začátku jasná, protože tam mám bicí a zkoušíme tam s BLINDPARTY, a toho času i s DITTOHEAD, takže šlo jen o to přibrat Beherita. Horší než se zkušebnou to bylo s hledáním zpěváka. Prostřídalo se tam pár lidí včetně třeba Nikolaye Venepa (ex-BWTS, HAW), ale nikdo se nakonec zpěvákem nestal. Nakonec sme si vybrali našeho kámoše Ozzyho z Neonarcis, kterýho určitě všichni moc dobře znaj. Ozzy u nás byl několik měsíců a odehrál s náma několik koncertů. Těsně před nim se nám ozval jistej Kefír, ale museli sme mu bohužel říct, že už zpěváka máme. Po čase sme ale zjistili, že se k nám Ozzyho pěveckej projev moc nehodí a hází to hudbu trochu do jinam, a tak sme se rozhodli hledat zpěváka dál. Ozvali sme se proto Kefírovi, kterej je kromě zpěvu i talentovanej kytarista. No a tak se v podstatě ustálila sestava, se kterou sme odehráli většinu koncertů a nahráli desku. Bohužel pro nás, Kefír krátce po vydání desky odjel studovat do Anglie, takže sme se ocitli opět bez zpěvu a druhý kytary. Kytaristu naštěstí už máme. Je to Roman Kostúr, se kterym sme s basákem Honzou hráli právě ve zmíněnejch DITTOHEAD, a v podstatě to byl takovej náš mentor, se kterym to táhnem už od začátku. Zpěvu sem se chopil zatím za bicíma já, protože mě to dycky lákalo a nechtěli sme, aby kapela stála a my museli rušit koncerty. Zpěváka nicméně pořád hledáme, protože to chce nějakýho blázna, co to bude zepředu hrnout do lidí. Na druhou stranu nemusíme nikam spěchat a až se někdo objeví, tak se objeví. První koncert, kdy nás bude možný vidět v nový sestavě, odehrajem 13.11. v Modrý Vopici, na akci, kterou pořádaj kluci a holky z kapely THE CORONA LANTERN. Těšíme se moc!
Byli jste hned od počátků rozhodnutí, že se budete pohybovat ve vodách potemnělé zahuštěné muziky vycházející ze staré doommetalové školy, do které budete implantovat hardcoreové výjezdy?
Kuba: Víceméně jo. Na první zkoušce sme jamovali, a nejvíc sme si sedli právě v těch pomalejších zhutněnejch pasážích. Ne, že bysme to teda vyloženě cíleně směřovali do doom/hc vod, ale tak nějak to z nás dohromady lezlo. Nicméně škatulky moc rádi nemáme a snažíme se, aby naše hudba byla co možná nejpestřejší, ale zároveň měla svůj ksicht.
Ač jste na začátku letošního roku neměli v ruce reprezentativní nahrávku, objevili jste se před dvěma věhlasnými kapelami ze zahraničí. Jak se vám povedlo na ony akce dostat a co pro vás znamenaly? Zvedl se zájem o kapelu na sítích, nebo vám třeba někdo napsal, že by chtěl cédéčko?
Kuba: Co se týče koncertu s PRIMITIVE MAN, ten pořádal právě náš bejvalej zpěvák Ozzy, takže tam bylo to povědomí o nás celkem jasný. (úsměv) My jsme o akci ani nevěděli, ale sme moc rádi, že si na nás vzpomněl. Pokud jde o koncert CROWBAR, tam jsme se maličko vnucovali a trochu sme doufali, že by to mohlo vyjít, protože sami sme i cover CROWBAR hráli a naše tvorba je jima hodně ovlivněná. Bezpochyby je pro nás koncert s CROWBAR dosavadnim vrcholem našeho fungování a hrát před takovou legendou v narvaný sedmičce bylo vážně něco! Nehledě na to, že je celá kapela jejich velkejma fanouškama. Moc si vážíme, že nám Tomáš Fiala z Obscure dal takovouhle úžasnou příležitost a moc mu za to děkujeme. Vzhledem k tomu, že vyšly reporty a o akci se mluvilo, zájem se určitě zvedl, ovšem největší zájem na sítích se zvedl po tom, co se naše deska objevila na warez scéně. Pokrok nezastavíš… (úsměv)
Cédéčko jste vydali na konci léta, ale nahráno jste měli o něco dřív, a z nahrávky dopředu uvolnili na internetu dvě skladby. Proč to?
Kuba: K tomuhle kroku sme se rozhodli proto, že se trochu zadrhly finální úpravy na nahrávce a obalu. Chtěli sme to už pustit do lidí a taky je trochu navnadit. Navíc je tenhle krok hlavně v zahraničí už celkem běžnou záležitostí, tak sme si řekli, proč ne my.
Přijde mi škoda, že CD vyšlo jen jako pálenka. Dneska už, myslím, není až takový rozdíl v ceně, jestli se nosič lisuje, nebo pálí, obal máte z tiskárny a na kvalitním papíře, takže do něj jste investovali... Proč jste šli do CD-R? Nedevalvuje to trochu vaši práci?
Beherit: K vypálení jsme se přiklonili, protože firma, kterou jsme oslovili, a cenově vyšla nejlíp, nenabízí lis v nákladu 300 ks (což je konečný počet vydaných CD, pokud nepočítám prvních 300 ks, které jsme museli nechat předělat, jelikož se firmě povedlo přeházet pořadí skladeb - úsměv). Co se devalvace týče, nemám pocit, že by to při poslechu bylo nějak extra znát.
Titulní strana obalu se mi líbí, je taková ponurá, vedle keporkaka se na ní objevují sloni, což je docela netradiční kombinace. Má to nějaký skrytý význam?
Beherit: Skrytej význam to nemá, je to „jenom“ obal.
Pěkně vypadá i vaše logo. Svěřili jste se v tomhle případě do rukou grafika, nebo si vystačili sami? Inspirovali jste se někde? Mně to připomíná nápisy z Brownových románů...
Beherit: Stejně jako v případě obalu a tisku trik si v tomto směru jsme schopný vystačit sami. Podobnost s Brownovými romány tuším pramení z nápisu „Illuminati“ z filmu Andělé a démoni, kde byl stejně jako na našem logu použit ambigram (slovo, které se dá číst více, než jedním směrem). Když CD vezmeš a otočíš „hlavou“ dolu, zjistíš, že logo vypadá úplně stejně.
Ještě k obalu – pro mě je to nedílná součást každého alba – a u toho vašeho mi vadí špatně čitelný font. Přijde mi to jako obal dvacet let starého demáče. Nepodcenili jste to trochu? Nebo je obal podle vašich představ?
Beherit: V tomhle směru máš asi trochu pravdu. Font se dal zvolit lepší. Sypu si popel na hlavu, beru si z toho ponaučení a z toho plyne, že příště si už všichni víc počtete. (úsměv)
Zvuk se vám povedl. Vyrazili jste do Davosu, což je záruka kvality. Zvažovali jste, jestli s prvním počinem jít do studia, nebo si to obstarat vlastními silami?
Kuba: Otyn byl pro nás od začátku jasná volba. Nejen, že se nám s nim dobře pracuje a líbí se nám jeho zvuk, ale vyhovuje nám i jako člověk. Nahrávání v Davosu je vždycky velká pohoda. Navíc už sme u Otyna všichni s jinejma kapelama nahrávali a vzniklo u něj i naše Promo. O mix a master se postaral Zdeněk Šikýř ze studia Hostivař a my sme s výsledkem naprosto spokojeni.
Vlastní síly jste přece jen použili, cédéčko jste si vydali na vlastní pěst.
Kuba: Jak už říkal Beherit v jinym rozhovoru, kapela v době vydání neměla takový jméno, abysme hledali vydavatele. Proto sme se od začátku rozhodli pro vlastní náklad. Navíc vzhledem k tomu, že sme už tehdy tušili, že budem muset řešit personální změny a desku sme v podstatě v zásadní chvíli neměli jak propagovat, tak sme se jí po nějaký době rozhodli stejně uvolnit zadarmo ke stažení. Takhle se to alespoň dostane mezi lidi. Na základě tohodle kroku už sme posílali CD třeba do Maroka. (úsměv)
Sludge je populární hlavně za oceánem, u nás mu pšenka zrovna nekvete... Ať přemýšlím, jak přemýšlím, příliš tuzemských zástupců nevidím. GOOSPEL OF THE FUTURE už to zabalili, z aktivních kapel mě napadají leda tak NOD NOD, kteří se sludge koketují. Čím to je, že u nás tahle muzika nemá žádnou scénu?
Kuba: Těžko říct. Nevim jak kluci, ale já osobně sludgeovou scénu moc nesleduju. Mimo to, my se nijak zvlášť za sludgeovou kapelu nepovažujeme. Všichni posloucháme všechno od art rocku až po death metal a podle toho sme taky ovlivněný při tvorbě muziky. Máme rádi pořádnou špínu, tak proto tam to líznutí sludgem určitě je, a to, že to tady nikdo moc nehraje, nám naopak vyhovuje, protože bysme neradi dělali něco, co tu hraje dalších x kapel.
Metal a hardcore se dříve moc nemusely, v posledních létech se oba žánry začaly hojně prolínat, nejvíc asi HC přimíchávají do své tvorby thrashmetalové kapely, nebo někdejší hardcoristi postupně „zthrashovatěli“, současným trendem je i hardcore black metal... Vnímáte tahle prolínání jako vítaný vánek do ortodoxní muziky a berete si inspiraci z těchhle kříženců?
Kuba: Thrash a hardcore k sobě podle mě patří. Začal to EXHORDER, PANTERA, pak přišli MACHINE HEAD, PRO-PAIN a další, a hlavně v druhý polovině devadesátejch let to kapely hodně házely do groovu, což je víceméně v podstatě thrashcore. Inspiraci si bereme určitě ze všeho, co posloucháme, a že sme všichni celkem muzikofilní, což je podle mě pro muzikanta skoro nutnost. Takže, thrash metalu ve spojení s hardcorem rozhodně fandíme, což je poznat i z naší hudby, protože jak thrashovejch, tak HC prvků se tam dá najít celkem dost.
Cítíte se spíše metalisty, nebo hardcoristy? Hrajete raději na HC akcích, nebo spíše inklinujete k těm metalovým?
Kuba: No my se rozhodně necejtíme ani jednim, cejtíme se KING KEPORKAK. (úsměv) Pokud jde o akce, je nám úplně jedno, jestli hrajem s HC, metalem, grindem nebo třeba s popem. Spíš naopak rádi hrajeme na stylově pestřejších akcích, jako bude třeba zrovna ta vopičí záležitost 13. listopadu.
Svého času nám GOOSPEL OF THE FUTURE říkali, že u nás vlastně nepatří nikam a proto jezdí hrát do zahraničí. Přemýšlíte taky tímto směrem?
Kuba: Do zahraničí bysme určitě rádi vyjeli, když nás někdo pozve nebo veme s sebou. Na druhou stranu se na to nijak nezaměřujeme, že bysme třeba odmítali koncerty v Čechách. Hrajem, jak se dá a kde se dá, ale zase si nemyslim, že je dobře hrát za každou cenu všude. Třeba objevit se třikrát za měsíc v Praze taky neni úplně vono, nic se nemá přehánět...
Co pro nás KING KEPORKAK chystá v blízké budoucnosti, a co v té vzdálenější? Máte ambice kapelu „někam“ dostat, nebo to berete jen jako příjemný koníček a odreagování?
Kuba: Momentálně se sehráváme s novym kytaristou a já piluju zpěv, abych si neusek na koncertě ostudu. (úsměv) Ke konci roku bysme se rádi začali věnovat skládání novýho matroše. No a pokud by se do tý doby sehnal nějakej zpěvák, tak se taky zlobit nebudem. Příští rok bysme rádi něco nahráli, protože základů na nový věci je dost. No a samozřejmě chceme hrát, jak to pude. A jak to bereme? Samozřejmě nás to baví, jinak underground snad ani dělat nejde, ale KK je pro nás víc než koníček. Ambice závisej asi na vývoji kapely. Samozřejmě se snažíme kapelu tlačit co možná nejvíc a pokud se nám naskytne příležitost se „někam“ dostat, určitě jí nebudeme odmítat a chytnem jí za pačesy. Rozhodně se ale nechceme nějak přizpůsobovat nebo dělat kompromisy, takže pokud by to všechno mělo skončit u tuzemskýho klubovýho hraní a úzkýho okruhu fanoušků, tak tu káru budem tlačit stejně furt dál.
RECENZE
www.bandzone.cz/kingkeporkak
http://kingkeporkak.bandcamp.com/
