Dvacet let. Čtvrtina života člověka. A taky doba, po kterou tu je BRUTAL ASSAULT. Festival, který bychom s trochou nadsázky mohli označit jako naplnění amerického snu. Akce, která začala jako lokální jednodenní setkání v Obůrce nedaleko Blanska a na jejíž první ročník dorazilo 350 fanoušků metalu, se letos konala podvacáté a dorazilo na ni 18 000 lidí, tedy zhruba 50x více než poprvé. Rozmach, jakým tahle každoroční přehlídka toho nejtvrdšího hudebního žánru prošla, si kromě respektu zaslouží i trvalé připomenutí toho hlavního, co se za oněch 20 let událo. A že toho nebylo málo, o tom přesvědčuje každá strana bichle lakonicky nazvané BRUTAL ASSAULT: DVACET LET (1996 – 2015).
Hned na první pohled vypadá kniha honosně. Titulní stranu zdobí krásný erb s dvouhlavým orlem, který se v roce 2008 stal symbolem festivalu, tvrdý přebal je samozřejmostí a kvalitní křídový papír použitý na všechny strany pak výtečné provedení korunuje. Tady se opravdu nešetřilo a i když prodejní cena (799 Kč) může vypadat jako vysoká, při uvědomění si kvality provedení, velkého formátu (větší než A4) a samozřejmě práce s přípravou spojené ji považuju za adekvátní.
Na začátku příprav si autor určitě kladl jednu zásadní otázku: Jak celé vzpomínání a povídání pojmout? Možností se určitě nabízela řada, výsledek ale předčil veškerá moje očekávání a označil bych jej jako ideální. Kniha je členěna na x pojmenovaných i nepojmenovaných kapitol, celkem logicky je ta první nazvaná Brutální předmluva ponechána Shindymu, který jako jediný z organizačního týmu vydržel od prvního do zatím posledního ročníku. Následuje Brutal intro, krátký historický exkurs sahající do předBrutálních časů, a Brutal symbols, vysvětlující vznik názvu, podtitulu, loga, vstupní brány i představení tří hlavních postav spjatých s pořádáním Brutal Assaultu – Vladana Sychry, Martina Shindyho Brzobohatého a Tomáše ToFiho Fialy. Víceméně krátké oddíly jsou následovány prvním delším, pojmenovaným Brutal territories. Hned tahle kapitola ukazuje, jak autor s grafiky nad vším přemýšleli, takže na mapě naší republiky jsou jednotlivé lokality, v nichž se Brutal konal, označeny nejen názvem, ale i symbolem, který k daným místům nějakým způsobem patří; u Blanska je třeba led a hokejové puky (tehdy se hrálo na zimní stadionu), u Hvozdu kamení (kamenolom) a u Josefova cihly, z nichž je pevnost vybudována. Vtipné a přiléhavé, i takovéhle drobnosti posunují knihu na vyšší level. Na následujících stranách je každý prostor představen nejen na fotografiích, ale taky formou klasického popisu doplněného vzpomínkami organizátorů. Hlavní slovo měl tehdy Vladan, což se asi obecně ví, ale pro pořádek je asi vhodně uvést, že právě Vladan stál se Shindym za prvními devíti ročníky, než jej v hlavním organizačním duu vystřídal v roce 2005 ToFi. V teritoriální kapitole celkem pochopitelně dostává největší prostor Josefov, a čtení o tom, jak areál v roce 2006 vypadal a jak byl postupně vylepšován, patří k nejzajímavějším v celé knize; hodně dokládají i fotografie ilustrující proměnu areálu před prvním tamním ročníkem v roce 2007.
Poslední kapitolou před stránkami věnovanými jednotlivým ročníkům je Brutal underground. Ta pojednává o tom, jaké to tenkrát na scéně bylo, s jakým nadšením se metal „dělal“ a taky s jakou naivitou nebo možná lépe řečeno punkovým přístupem probíhaly přípravy a organizace prvního ročníku. A ještě jedna důležitá podkapitolka tu je, Příběh Brutální věrnosti, aneb vzpomínky Vítka Šmerdy, který nechyběl na žádném ročníku a jehož reminiscence pak doplňují mozaiku následujících kapitol. Ty už jsou logicky uvozeny roky konání jednotlivých ročníků, což je pochopitelně gró knihy.
U každého ročníku jsou uvedena fakta (soupis vystupujících, počet diváků), Poprvé a Naposledy (krátké noticky o tom, co bylo poprvé a co naposledy), Historka headlinera, Událost ročníku, Očima fanouška (již zmiňovaný Vítek Šmerda komentuje všechny ročníky), Vzpomínka (někoho zajímavého, od kuchaře přes dodavatele trubek na pódium, starostů Blanska či Jaroměře, fanouška, který si na festivalu našel manželku, nejmladšího člena crew – v roce 2003 12leté Vladanovy dcery Anety, rozhlasového reportéra Českého rozhlasu, prodejců občerstvení atd...) a spousta dalších zajímavostí. Vše je poskládáno tak, že čtenář nechce a nechce knihu odložit, aby se dověděl další a další záležitosti, ať už se týkaly organizace, kapel, zajímavostí, průšvihů, úspěchů... K výbornému vyznění knihy pak přispívá i čtivý sloh, i když v tomhle směru je samozřejmě kvalitnější ten autorův než příspěvky „dopisovatelů“, které jsou v některých případech trochu kostrbatější a sem tam i malinko delší, než by bylo nutné. Ale právě tyhle pasáže dokreslují kolorit knížky a ukazují, že akce nemá dopad jen na fanoušky, ale i na řadu dalších lidí.
Mezi ročními bilancemi mají své místo i dvě intermezza, to první, pojmenované Brutal documents, obsahuje kopie novinových článků, smlouvy s kapelami nebo dopis ukrajinské kapele, který zřejmě sloužil jako pozvání do naší republiky pro ukrajinské úřady. Druhá speciální vsuvka se týká roku 2004, kdy se fest ocitl na hranici mezi životem a smrtí, a nechybělo mnoho, a nebylo ani desátého ročníku, ani knihy, kterou tady možná až příliš podrobně pitvám.
Stránky nazvané Brutal costumes vcelku pochopitelně nabízejí fotky speciálně oděných nebo pomalovaných muzikantů, mapa světa Brutal world pak přináší parádní bilancí zemí, z nichž na Brutal dorazily kapely, namátkou 1 z Indie, 3 z Japonska, 1 z Chile, 108 z USA a 192 zástupců měla naše domovina. Následuje abecední výčet všech kapel s uvedením roků, kdy zahrály, a pak další pohled za kulisy, na rozpočet (předpokládám posledních ročníků), který ukazuje, kolik procent ukrajují jednotlivé položky – a vězte, že kapely dělají pouze polovinu. Na závěr jsou tu ještě Brutal superlatives, aneb několik nej... zajímavostí, které v nejednom případě překvapí, třeba ta, že SLAYER stáli 30x méně než MORTICIAN v roce 2000... Že se vám to nezdá? Mně taky ne, ale podobného řádění šotka je v knize minimum, což při obřím rozsahu zaslouží pochvalu.
Ještě jedna věc zaslouží zmínku – fotografie. Těch jsou tady stovky a pěkně dokreslují psaný text a taky ukazují, jak se doba za těch dvacet let změnila. Nejen co do oblékání fanoušků i kapel, nejen co do techniky, ale taky co do kvality samotných fotek, kdy ty nejstarší byly nejspíš pořizovány analogovými aparáty a jejich rozlišení nelze s těmi soudobými srovnávat. Ale taková prostě byla doba a tahle kniha je perfektním svědectvím o všem, co se kolem Brutálního napadení šustlo.
6 kapitol, 440 stran, náklad neuveden
www.brutalassault.cz
