Uffffff, to mi to ale trvalo. No tak jestli jsem netrhnul rekord v době dodání recenze na Fobii, to by mě teda zajímalo, kerej lump byl ještě větší lempl než já. (úsměv) Každopádně, že jsem v první trojce, v tom si věřim. (úsměv) Kapele HONEM se tímto upřímně omlouvám za prodlevu a jako malý úplateček mají u mě bod navíc (malé bezvýznamné plus). Ale aby se nezdálo, rozhodně se tu nebude nic rozdávat zadarmo. Když jsem se rozhodl, že přispěju svou troškou do recenzentského mlýna, dal jsem si předsevzetí, že zkusím být pokud možno přísný, ale spravedlivý.
Ale co naplat, tady asi chválit budu muset, s tvorbou kapely HONEM nějaký výrazný problém nemám. Není to můj šálek kávy, to bez mučení hned zkraje přiznávám. Ti, co mě znají, ví, že jsem metalista staromilec a málokdy dobrovolně zabloudím do vod melodického emo punkrocku (i když... třeba „American Idiot“ je deska na kterou nedám dopustit, BLINK 182 jsem zaregistroval coby velmi kvalitní těleso atd... inu dobrá muzika se dá vybrat skoro ve všech žánrech...). Ale řekněme si to otevřeně, kdovíjaký přehled v této branži nemám, budu se tedy chytat spíše obecnějších měřítek.
Kluci nahráli CD s titulem „Stačí jen málo“. Jedná se o originální lisovaný nosič se skromným 4panelovým bookletem, na který se ale kupodivu vešlo naprosto vše důležité – texty, informace o vzniku CD, kontakt, fotka kapely. V rámci stylu se jedná o vkusné, naprosto vyhovující řešení. Na CD je 10 skladeb s celkovou stopáží něco málo pod půlhodinku. Úplně akorát, chtělo by se říct.
Co mě potěšilo hned v první vteřinu poslechu, je kvalitní zvuk disku. Zvědavé oko zapátralo a zjistil jsem, že nahrávka vznikla ve studiu Sonidos. Ano, tak to jsme doma. Další z kvalitních výtvorů z tohoto studia. Sice disponuje podobnými nešvary jakož i ostatní produkce tamního zvukmistra – zejména v rámci loudness war se tady tlačí hodně na pilu – ale to jsou spíše marginálie. Pominu-li fakt, že zvuk v exponovaných momentech (např. když se vrství kytary nebo zpěv) už celkem dost praská, a že se mi nelíbí prostor aplikovaný na bubnech, které jsou poměrně hodně triggerované a znějí jako celek drobet krabicoidně.... tak jinak není co vytknout. Kytary v rámci stylu parádní, zpěv skvěle čitelný a citlivě posazený do hudby. Basa 100% fuknční. Prostě gut.
Hudba samotná se pohybuje po většinu hracího času v klasickém punkovém „umtá-dudá“ taktu, jen místy se zpomalí do téměř poprockového rozpoložení. V této souvislosti bych rád vyzdvihnul předposlední skladbu „Generál chytrák“. Povedla se, dle mého skromného soudu má takřka hitový potenciál. Jinak těžko vyzvednout nějaký song nad jiný. CD je vyvážené. A přiznám se, že mi skladby i po třetím poslechu splývají v jednu dlouhou půlhodinovou písničku. (úsměv) Ale to dost možná není problém kapely, to je spíš problém posluchače. (úsměv) Co jsem si stačil všimnout, kluci umí solidně hrát, nejvíc mě přesvědčil kytarista, který vymýšlí do základních akordů vyšší aranže. Troufám si tvrdit, že zde se rodí skladatel, který z hlediska harmonie ještě jednou dokáže velké věci. Zatím se jedná o klasiku žánru, nic objevného, ale odvedené řemeslo již nyní funguje velmi solidně.
Texty.... zhmotňují pohled (odhadem plus mínus) dvacetiletého chlapce na svět (autorem je kytarista a zpěvák Strmák). Tu a tam pojednávají o vztazích, jindy zas o společnosti a jejích nešvarech. Jsou angažované, inteligentně napsané, byť tu a tam bych si s dovolením vyhradil právo pozdvihnout obočí.... Mám na mysli třeba song „Padesátá léta“, kdy je člověku skoro smutno, jak o době komunismu v ČSR uvažuje člověk, co jej nezažil.... či „Otevři oči“, kde mi text přijde zbytečně agitační a frázovitý, byť s chvályhodnou myšlenkou... Texty ve smyslu „dělej tohle, nedělej tohle“, to já dvakrát nemusím... Že jsou lidi stádo, poměrně snadno tvárné a směrovatelné, to je sice pravda, ale hudba by dle mého názoru měla zůstat jedna z posledních zcela svobodných domén, kde je každý odkázán čistě na svůj vlastní rozum a cit. Jakékoliv kázání nevnímám jako žádoucí.
Co dodat závěrem? Jako nefanouška žánru mě poslech CD nesral, ba naopak jsou tam místa, který mě i celkem bavily. S melodickým punkem obecně mám problém v tom smyslu, že mi přijde vyčerpaný. Všechny kapely tohoto žánru, které jsem měl možnost slyšet, mi přijdou podobné, třeba basu bych v tomhle stylu fakt hrát nechtěl (pět stále stejných tónů v milion různých kombinacích by mě brzo dohnaly k šílenství. (úsměv) Kapela HONEM vzala i tuto žánrovou charakteristiku zcela samozřejmě za svojí. Nic proti. Věřím, že fanoušek stylu zaplesá radostí. Já CD odkládám do regálu a myslím, že jeho osud je zpečetěn (bude se na něj prášit. (úsměv) Ale na druhou stranu musím říct, že mě těšilo kapelu HONEM poznat. Kluci jsou celkem šikovný a držim jim palce do dalšího díla.
Seznam skladeb:
Čas: cca 27 min.
Sestava:
https://www.facebook.com/honempunkrock
Ale co naplat, tady asi chválit budu muset, s tvorbou kapely HONEM nějaký výrazný problém nemám. Není to můj šálek kávy, to bez mučení hned zkraje přiznávám. Ti, co mě znají, ví, že jsem metalista staromilec a málokdy dobrovolně zabloudím do vod melodického emo punkrocku (i když... třeba „American Idiot“ je deska na kterou nedám dopustit, BLINK 182 jsem zaregistroval coby velmi kvalitní těleso atd... inu dobrá muzika se dá vybrat skoro ve všech žánrech...). Ale řekněme si to otevřeně, kdovíjaký přehled v této branži nemám, budu se tedy chytat spíše obecnějších měřítek.
Kluci nahráli CD s titulem „Stačí jen málo“. Jedná se o originální lisovaný nosič se skromným 4panelovým bookletem, na který se ale kupodivu vešlo naprosto vše důležité – texty, informace o vzniku CD, kontakt, fotka kapely. V rámci stylu se jedná o vkusné, naprosto vyhovující řešení. Na CD je 10 skladeb s celkovou stopáží něco málo pod půlhodinku. Úplně akorát, chtělo by se říct.
Co mě potěšilo hned v první vteřinu poslechu, je kvalitní zvuk disku. Zvědavé oko zapátralo a zjistil jsem, že nahrávka vznikla ve studiu Sonidos. Ano, tak to jsme doma. Další z kvalitních výtvorů z tohoto studia. Sice disponuje podobnými nešvary jakož i ostatní produkce tamního zvukmistra – zejména v rámci loudness war se tady tlačí hodně na pilu – ale to jsou spíše marginálie. Pominu-li fakt, že zvuk v exponovaných momentech (např. když se vrství kytary nebo zpěv) už celkem dost praská, a že se mi nelíbí prostor aplikovaný na bubnech, které jsou poměrně hodně triggerované a znějí jako celek drobet krabicoidně.... tak jinak není co vytknout. Kytary v rámci stylu parádní, zpěv skvěle čitelný a citlivě posazený do hudby. Basa 100% fuknční. Prostě gut.
Hudba samotná se pohybuje po většinu hracího času v klasickém punkovém „umtá-dudá“ taktu, jen místy se zpomalí do téměř poprockového rozpoložení. V této souvislosti bych rád vyzdvihnul předposlední skladbu „Generál chytrák“. Povedla se, dle mého skromného soudu má takřka hitový potenciál. Jinak těžko vyzvednout nějaký song nad jiný. CD je vyvážené. A přiznám se, že mi skladby i po třetím poslechu splývají v jednu dlouhou půlhodinovou písničku. (úsměv) Ale to dost možná není problém kapely, to je spíš problém posluchače. (úsměv) Co jsem si stačil všimnout, kluci umí solidně hrát, nejvíc mě přesvědčil kytarista, který vymýšlí do základních akordů vyšší aranže. Troufám si tvrdit, že zde se rodí skladatel, který z hlediska harmonie ještě jednou dokáže velké věci. Zatím se jedná o klasiku žánru, nic objevného, ale odvedené řemeslo již nyní funguje velmi solidně.
Texty.... zhmotňují pohled (odhadem plus mínus) dvacetiletého chlapce na svět (autorem je kytarista a zpěvák Strmák). Tu a tam pojednávají o vztazích, jindy zas o společnosti a jejích nešvarech. Jsou angažované, inteligentně napsané, byť tu a tam bych si s dovolením vyhradil právo pozdvihnout obočí.... Mám na mysli třeba song „Padesátá léta“, kdy je člověku skoro smutno, jak o době komunismu v ČSR uvažuje člověk, co jej nezažil.... či „Otevři oči“, kde mi text přijde zbytečně agitační a frázovitý, byť s chvályhodnou myšlenkou... Texty ve smyslu „dělej tohle, nedělej tohle“, to já dvakrát nemusím... Že jsou lidi stádo, poměrně snadno tvárné a směrovatelné, to je sice pravda, ale hudba by dle mého názoru měla zůstat jedna z posledních zcela svobodných domén, kde je každý odkázán čistě na svůj vlastní rozum a cit. Jakékoliv kázání nevnímám jako žádoucí.
Co dodat závěrem? Jako nefanouška žánru mě poslech CD nesral, ba naopak jsou tam místa, který mě i celkem bavily. S melodickým punkem obecně mám problém v tom smyslu, že mi přijde vyčerpaný. Všechny kapely tohoto žánru, které jsem měl možnost slyšet, mi přijdou podobné, třeba basu bych v tomhle stylu fakt hrát nechtěl (pět stále stejných tónů v milion různých kombinacích by mě brzo dohnaly k šílenství. (úsměv) Kapela HONEM vzala i tuto žánrovou charakteristiku zcela samozřejmě za svojí. Nic proti. Věřím, že fanoušek stylu zaplesá radostí. Já CD odkládám do regálu a myslím, že jeho osud je zpečetěn (bude se na něj prášit. (úsměv) Ale na druhou stranu musím říct, že mě těšilo kapelu HONEM poznat. Kluci jsou celkem šikovný a držim jim palce do dalšího díla.
Seznam skladeb:
- Férovej sráč
- Padesátá léta
- V pozoru na rohu
- Otevři oči
- Zabitá neděle
- Nechci tě znát
- Správnou vírou
- Život je změna
- Generál Chytrák
- Stačí jen málo
Čas: cca 27 min.
Sestava:
- Lukas – kytara
- Fleky – bicí
- Libor – basa
- Strmak – kytara, zpěv
https://www.facebook.com/honempunkrock
