Jeho šéfem je Petr „Koník“ Nejez, který s chutí odpovídal na naše otázky...
Ahoj Petře, můžeš se na úvod lehce představit – kolik je Ti let, jak dlouho se pohybuješ v metalovém dění, jak ses k téhle muzice dostal?
Ahoj Johane! Hehe, díky za toho šéfa, zní to moc pěkně... Je mi lehce přes 30, v mém případě tedy aktuálně 36 let. Jak jsem se k téhle muzice dostal? Tady nebudu moc originální, ale úplně na začátku byla sbírka tátových LPíček. Už od malička jsem tak doma sjížděl klasické tuzemské kapely jako Olympic, Katapult, Synkopy 61, Progres 2, ze zahraničních The Beatles, The Rolling Stones apod. Rockový základ jsem tak měl daný. Díky legendárním pořadům jako Triangel a Pionýrská vlaštovka (dříve narození vědí) jsem se někdy v letech 1987-8 totálně zbláznil do Tublatanky a po sametové revoluci už pak nabral přímý směr k metalovému podsvětí. V té době jsem obdivoval partu starších kluků u nás na vesnici, kteří nosili okované džísky s logy Kryptor, Törr, Venom, Slayer apod. K jednomu z nich jsem si chodil půjčovat desky a kazety z jeho sbírky a díky tomu jsem tak doma mohl omdlévat u prvních fošen Root, Arakain, Debustrol, Master´s Hammer, V.A.R., Terminator, Gladiator, Krabathor, zmiňovaných Kryptor, Törr, ale i např. Metalindy, Vitacitu... Zahraniční větev jsem měl ošéfovanou přes dalšího kámoše, kterému jeho táta vozil kazety, tzv. polské originálky (dříve narození opět vědí). On už je měl naposlouchané a pak vždycky přinesl nějaký vzorek, zaručený tip. Byla to nádherná doba a já jsem strašně rád, že se ke mně tehdy dostaly nahrávky kapel jako Vader, Cannibal Corpse, Obituary, Pestilence, Asphyx, Death, Autopsy, Morbid Angel, Sepultura, Sodom, Kreator a spousty dalších. Tady už prostě nebyla cesta zpět!!! Díky za to, že jsem vyrůstal právě v tomto období. Ale neminuly mě samozřejmě ani takové klasiky jako Metallica, Iron Maiden, ze starších Black Sabbath, Deep Purple…
Dá se o Tobě říci, že jsi sběratel hudebních nosičů a hromadíš, hromadíš a nemáš to kam dávat? (úsměv) Dáváš přednost vinylům před CD? A co kazety, které taky zažívají renesanci?
Tak o tomto by mohla hodně barvitě vyprávět moje drahá polovička. V mém případě je slovní obrat „hromadit a nemít kam dávat“ opravdu velice trefný. V praxi to vypadá tak, že mám doma jednu skříň na oblečení a zbytek veškerého úložného prostoru zabírají nosiče. Navíc i ten textil obsahuje v drtivé většině trička a mikiny s potiskem mých oblíbených kapel. Pak nějaké spodky, kalhoty, pár párů ponožek a hotovo... Z nosičů zabírají největší část CD, pak LP a nakonec kazety. Z hlediska hudebního zážitku má naprostou prioritu samozřejmě vinyl. Zde to ale chce udělat si čas a s určitou, řekl bych až obřadností, vyjmout LP z obalu, uložit na gramec, opatrně položit jehlu a nechat se unášet do jiného světa. Takový debut Krabathor je na to úplně nejlepší. CD a kazety jsou na takový ten všední, každodenní poslech. Já to mám ještě navíc vymakané tak, že si originály CD vypaluji a vše si přehrávám z CD-R. Originály pak putují do archivu, aby se jim proboha nic nestalo. S takovým magorem si asi ještě rozhovor nedělal, že? Ještě ke kazetám. Celou sbírku mám vlastně z průběhu 90. let, kdy jsem ještě neměl CD přehrávač. Ta současná vlna renesance mě ještě nezasáhla, takže stále nakupuju CD, nebo LP. I když. Nedávno mi dorazila domů zásilka napěchovaná současnou demo edicí Vader a zde jsem neodolal a pořídil si kromě LP a CD právě i MC.
Kdy Tě napadlo, že by ses mohl zapojit i jinak než jen jako posluchač?
Toto ve mně uzrálo ze dne na den. Všemu je na vině moje první vydaná kapela Majster Kat. S chlapci se znám už od dob jejich fenomenálního debutu „Svätá zvrhlosť“ a z pozice fanouška jsem řešil, proč se – z mého pohledu – o tak výborné kapele tak strašně málo mluví? X krát jsem si představoval, jaká by to byla paráda dostat tuto fošnu na vinyl… Čas běžel a v období příprav druhé katovské desky jsem tuto myšlenku opět oživil. Po dohodě s Tapyrem (baskytarista Majster Kat) jsem na vlastní pěst oslovil několik zaběhnutých vydavatelů, výsledkem byl ale pouze nezájem. Byl jsem z toho hodně zklamaný, na druhou stranu, po této zkušenosti jsem se myšlenkou vzniku vlastního „vydavatelství“ začal zabývat opravdu vážně. Když k tomu přičtu velkou podporou ze strany samotné kapely, která už dříve několikrát nadhodila, abych jejich nový materiál zkusil vydat, tak jsem si řekl, proč ne? Proč to nezkusit opravdu sám, když nikdo jiný stejně nemá zájem? Nezačal jsem sice vydáním „Sväté zvrhlosti“, ale to vůbec nevadí...
Zatím jsi vydal jen nahrávky slovenských kapel. Čím to? To tě u nás nic tak nezaujalo?
Je to jen shoda okolností. Musím navázat na předchozí odpověď, protože je to opět dáno tím, že se dlouhodobě znám s kluky z Majster Kat. Jejich produkce mě opravdu hodně oslovuje, takže „Memento“ byla jasná volba. Druzí v pořadí Catastrofy jsou součástí bratislavské scény, takže se s Majster Kat velmi dobře znají. I díky tomu jsem měl, jako zapálený fanoušek udržující si přehled, tyto bastardy společnosti v hledáčku už delší dobu. „Zbojnícky tanec“ je skvělá deska a já jsem pyšný na to, že jsem se mohl podílet na jejím vydání. U nás máme hodně kvalitních kapel, které by si zasloužily dostat svoji šanci, nabízí se ovšem otázka, zda tu šanci budou chtít dostat zrovna od Support Underground? Pokud půjde vše podle plánu, tak v rámci splitka právě s Catastrofy ještě letos ve svém království přivítám dvě úderná tuzemská komanda Exorcizphobia a Kaar. Jsem na to ohromě natěšený.
Co je pro Tebe v případě spolupráce u kapel zásadní? Většina vydavatelů říká, že kapela musí být akční, tj. musí koncertovat, pracovat na propagaci i vlastními silami a nenechávat vše jen na vydavateli...
Jsou to logické argumenty. Čím více je kapela akční, čím více koncertuje a pracuje na propagaci i vlastními silami, tím větší je šance oslovit v rámci možností co nejširší počet fanoušků. Pak je i předpoklad nějakého prodeje nosičů a merchandise, popř. zájmu periodik na rozhovory a všeobecnou propagaci. Jaký má smysl udržovat „při životě“ kapelu, která nekoncertuje, nemá zájem na vlastní propagaci atd.? Já na to koukám ale svojí specifickou optikou, takže pokud platí výše zmíněná varianta, je to samozřejmě zcela zásadní, ale dokážu si představit i nějaký např. vyloženě studiový projekt bez koncertních aktivit. Pokud by mě ta nahrávka oslovila, tak proč si neudělat radost, že?
Jestli to není tajné, co můžeš kapelám nabídnout? Předpokládám, že náklady na studio si kapely hradí samy, druhá věc je vlastní vydání, tj. náklady na lisování nosičů, tisk obalů, případně reklamu. Funguje cosi jako dělba nákladů, že třeba kapela zaplatí polovinu, ty druhou, a potom si kapela sama prodává svůj díl a ty taky...
Tajné to samozřejmě není. Maximálně tak kvůli finančáku, aby člověk neplatil moc vysoké daně. Nevím, jak ostatní, ale já funguju následovně. Kapela poskytne nahrávku a grafické podklady. U grafiky popř. stačí nějaká vize a já zařídím zpracování. Veškeré náklady nutné k realizaci samotných nosičů nebo merchandise jdou za mnou, Support Underground tak poskytne finální produkt určený přímo k distribuci. Zboží se rozděluje poměrem nějakých 80:20 ve prospěch kapely. Přece jen je lepší vozit sebou dostatečný počet kusů po koncertech, než to nechat ležet doma a prodávat „jen“ přes distro. Dále se vyčlení určité procento k rozesíláni na recenze. Zajistím oslovování recenzentů, propagaci a prodej nejen přes vlastní distro, ale i u spřízněných partnerů. Náklady se potom umazávají výhradně z prodeje nosičů, popř. merchandise. Kapela tak nemá zatížený soukromý rozpočet a vrací finance utržené ze zmiňovaného prodeje. Cena je jasně stanovená, nemá na ni vliv inflace apod., ať prodej trvá půl roku, rok, nebo třeba pět let. Pokud to jen trošku jde, snažím se prodejní cenu nastavit alespoň s minimální marží. Případný zisk se potom dělí 75:25 ve prospěch kapely. Kapele tak zůstanou alespoň nějaké finance např. na zpětné pokrytí studia, nebo bujarých hotelových večírků na koncertních šňůrách... Vše samozřejmě za logického předpokladu, že se vyrobené nosiče prodají.
Dá se specifikovat, jaký podíl desek nebo cédéček se prodá přes internet a jaký přímo na koncertech? Jezdíš ty sám s nějakým distrem? Měníš své nosiče s jinými labely, nebo se držíš jen vlastních nosičů? Nebo druhá možnost – dáváš nosiče do jiných distribucí, jak se říká do komise?
V mém případě se to dá specifikovat velice přesně. Prodej na koncertech dělá nějakých 80 %, zbytek jde přes distro. Je to jasný ukazatel toho, jak nesmírně jsou koncerty z hlediska prodejů a propagace důležité. Fanoušci vše dostanou z první ruky, bez dalších poplatků a dodacích lhůt. Je to i o určité psychologii. Jdeš na koncert, chceš se pobavit, jsi prostě naladěný na připravenou produkci. Hned po vstupu do areálu doslova zakopneš o nabídku merchandise vystupujících kapel, kterou si můžeš pěkně prohlédnout, osahat... No řekni sám, copak tomu lze odolat? Já se na toto vždy strašně těším. Osobně s žádným distrem nejezdím. V tomto spoléhám na samotné kapely. V otázce výměny nosičů mám jasno. Jsem moc malá ryba na to, abych tento způsob praktikoval. Velice pravděpodobně bych se dostal do situace, kdybych se sice zbavil x kusů svých nosičů, ale na druhou stranu by mi doma zůstala ležet stejná várka vyměněných nahrávek. S mojí distribucí bych tak nepomohl ani sobě, ani tomu, s kým bych nosiče vyměnil. Z tohoto důvodu se tak komisnímu prodeji nebráním. Jsem v kontaktu s Magick Disk Musick a Monster Nation Records, se kterými se dá na tomto v klidu dohodnout.
Jak se díváš na prodej digitální hudby? Plánuješ taky tuhle formu, nebo jsi staromilec a elektronické formáty nesmí překročit Tvůj práh? (úsměv)
Jsem někde na půli cesty s tím, že plně respektuji právo každého rozhodnout se sám za sebe. Pokud se tedy bavíme o prodeji, nikoli o nelegálním stahování, tak nemám absolutně žádný problém. Doba nám pokročila a digitální formáty jsou pro mnoho lidí naprosto nepostradatelnou součástí života. Osobně preferuji nákup fyzických nosičů a toto hodlám praktikovat i v případě distribuce Support Underground. V tomto jsem tedy jednoznačně staromilec. Některé možná pobavím, ale já i v dnešní době používám mobilní telefon, který umožňuje „pouze“ volání a zasílání SMS. Jsem rád, že jsem se doslova dokopal k „firemnímu“ Facebooku a tím bych svoje využívání moderních vymožeností ukončil. I když, abych nekecal. MP3 přehrávač vlastním i já. Uznávám, že do vlaku, nebo na sportování je to výborná záležitost. Musím ale hned podotknout, že veškeré MP3 mám převedeny výhradně ze svojí sbírky, takže žádné stahovaní, byť za poplatek... Ale abych tady nebyl úplně za blázna z roku raz dva... Přehled si myslím udržuju celkem slušný, ale prostě jen nemám potřebu tyto věci využívat.
Pokoušíš se své kapely tlačit i do zahraničí? Obě mají texty ve slovenštině, takže jim za kopečky nikdo nerozumí, na druhou stranu dnes jazyk textů až tak lidi neřeší... Už jsi nějaké nosiče do ciziny expedoval?
Musím se přiznat, že tady mám značné rezervy. Nedělám si ale velké iluze. Prosadit se v dnešní záplavě kapel a různých subžánrů je poměrně velký oříšek i v domácích luzích a hájích, natož za hranicemi. Pro mě je v mojí současné pozici prvořadé vytvořit si v rámci možností co nejlepší distribuční síť a pověst v tuzemsku, zahraničí není úplně priorita. To ovšem neznamená, že bych příp. objednávky z ciziny odmítal. Právě naopak. Když už se najde nějaký nadšenec, který si k některé z kapel najde cestu, tak je vše vyřízeno k jeho maximální spokojenosti. Byly realizovány nějaké zásilky do USA, Anglie a Japonska, vše ale ve velice omezené míře.
Co smlouvy? Určitě taky čteš rozhovory s kolegy, kteří třeba s kapelami smlouvy vůbec nemají, vše funguje jen na čestné slovo. Myslíš, že je nějaký papír potřebný, nebo taky dáváš přednost gentlemanským dohodám?
Veškeré dohody s oběma kapelami, které jsem zatím vydal, proběhly výhradně na čestné slovo. Metalová komunita je v tomto myslím dost specifická, takže s tím nemám absolutně žádný problém. Jak už bylo napsáno, pohybuju se zde už nějaký ten pátek, takže primárně uvažuju tak, jak píšeš, tedy ve smyslu gentlemanských dohod. V životě se mi nestalo, že bych se spálil. A tím nemyslím jen moje vydavatelské aktivity, ale všeobecný přístup ve smyslu např. placení zboží až po jeho obdržení apod. Metalisti v tomto mají ohromnou disciplínu. Jsem ale připravený na obě varianty, takže pokud v budoucnu přijde podobný požadavek, nemám s tím nejmenší problém.
Tvůj label na první pohled vypadá jako one man aktivita. Zvládáš všechno sám, nebo máš i nějaké pomocníky? Umíš si třeba naprogramovat webové stránky? Co logo – co má symbolizovat? Dělal sis ho sám?
Jedná se o one man aktivitu v úzké spolupráci s kapelami. Všechno si organizuju po večerech, resp. spíš nocích pěkně z domu a pokud je nějaký velký nával, např. při balení a rozesílání pošty, tak mi velice ochotně pomůže partnerka. Programování stránek si řeším taky sám, zde jsem poměrně znalý. Logo vytvořil na základě mojí vize malíř Roman Kýbus (www.romankybus.cz). Jeho práce se mi vždy velmi líbily a tak jsem s realizací oslovil právě jeho. Pro zajímavost uvedu, že namaloval např. obal jedné z Big Bossových sólovek a v rámci „mých“ kapel se prezentoval svojí prací na obalu druhé řadovky Majster Kat. Symbolika je jednoduchá. Jelikož nejsem ve svém nejbližším okolí oslovován občanským jménem, ale výhradně přezdívkou, tak byl motiv naprosto jasný. Pro potřebu undergroundového metalového vydavatelství bylo navíc zcela nezbytné nasadit správnou image, takže vyobrazení „koníka“ ve smyslu krvavých cákanců je myslím naprosto v pořádku.
Obě „Tvoje“ kapely, tj. CATASTROFY a MAJSTER KAT hrají víceméně thrash metal. Je to Tvůj nejoblíbenější žánr?
Thrash metal se u mě těší velké oblibě, ale nejoblíbenějším žánrem je s ohledem na zatím vydané kapely paradoxně jednoznačně death metal, ovšem ve svojí „old school“ podobě. Žádná „moderna“, to není nic pro moje uši. V budoucnu bych chtěl tento styl určitě do svojí „stáje“ dostat. S tou „modernou“ musím upozornit, že se to vlastně týká všech mých oblíbených žánrů. Jsem typ fanouška, který zamrznul někde na přelomu osmdesátých a devadesátých let a když se vrátím k úvodní otázce našeho rozhovoru, tady musím upřesnit, že u některých kapel, na kterých jsem vyrůstal, mám velký problém ztotožnit se s jejich kompletními diskografiemi. V praxi to vypadá tak, že např. u takové Sepultury končím u alba „Arise“, u Metallicy ještě dokážu akceptovat tzv. černé album... V našich luzích a hájích jsem dodnes úplně nerozdýchal stylový kotrmelec Gladiator a Dark (Dark Gamballe). Na druhou stranu, nejsem v tomto žádný ultras a snažím se vývoj kapel spojený se vkusem jejich současných fanoušků respektovat. I když, u takové Metallicy, by to už nějakou tu míru soudnosti chtělo jako sůl...
Máš v současné době v hledáčku další „koně“, kteří by měli rozšířit Tvou stáj? Chceš se věnovat více kapelám, nebo Ti stačí jen pár, protože na víc nemáš prostředky ani čas?
Rozhodně nechci, aby kvantita předčila kvalitu. A tím mám na mysl i svoje služby. Chci dělat v rámci možností co nejlepší servis a ten bych při velkém počtu kapel nebyl schopen zajistit na takové úrovni, abych z toho měl dobrý pocit. Do budoucna tedy rozhodně nehodlám chrlit zástupy nahrávek. Upřímně a na rovinu. Nemám možnosti např. Relapse Records, nebo Nuclear Blast. Hehe, koukám, že jsem vybral opravdu krásné přirovnání, že? Jsem jen úplně obyčejný smrtelník, který vše dělá jako fanoušek pro radost. Bude mi ale velkou ctí realizovat se prostřednictvím Support Underground na podpoře kapel, které mě zaujmou a kterým budou moje možnosti, resp. podmínky spolupráce vyhovovat. Na druhou stranu, absolutně si nedělám iluze. Doba je taková, jaká je, spousta kapel si vše raději dělá sama na sebe, což je vlastně pochopitelné. Já na to koukám výhradně optikou fanouška nadšence, který bude mít skvělý pocit z toho, když se mu podaří oblíbenou kapelu alespoň trošku popostrčit k nějakému výsledku.
Řešíš s kapelami grafické záležitosti – obaly CD/LP, prezentace na internetu, image? Nebo jim v tomhle necháváš volnou ruku?
Moje filozofie spočívá výhradně v podpoře, kapely tedy mají zcela volnou ruku. Absolutně neexistuje, abych někomu něco diktoval. Problém bych měl jen např. s politickou angažovaností, nebo popř. kdyby grafika obsahovala nějaké sporné symboly. Ale toto se snažím eliminovat už na počátku spolupráce, kdy mám o dané kapele určitý přehled a dokážu si představit, v jakém smyslu se bude prezentovat.
Kdyby nějaká kapela po přečtení těchto řádků měla zájem o spolupráci s Tvou firmou, co by měla udělat, aby na její nahrávce bylo logo SU?
Hehe. Pokud by taková situace nastala, tak je to úplně jednoduché. Stačí se ozvat, a když se mi bude kapela zamlouvat, tak obratem zašlu nabídku. Pokud bude spokojenost i na druhé straně, tak není co řešit. Zároveň ale platí okolnosti, které jsem popsal dvě otázky dozadu.
MAJSTEK KAT vydali své album v limitovaném dřevěném boxu, což je věc celkem nevídaná. Něco jiného by bylo, kdyby ty krabičky nechali někde vyrobit, ale on to všechno dělal člen kapely doma vlastníma rukama... Je Ti tenhle přístup sympatický? Máš rád takové speciální edice? Jak se ona lepší verze ve srovnání s digipackem prodává?
To co předvedl Slymák (zpěvák Majster Kat) v případě dřevěného boxu, to je naprosto fenomenální záležitost. Už jen ta idea, ale hlavně to zpracování jsou zcela jedinečné. S obalem, který spatřil světlo světa díky domácí manufaktuře jednoho z členů kapely, s tím se člověk nepotkává opravdu každý den. Absolutně si nedokážu představit tu pracnost a trpělivost, která k tomu musela být vynaložena. Slymák má můj obrovský respekt. Takže jednoznačně ano, takový přístup je mi velmi sympatický a na prodeji je to hodně vidět.
Na závěr bych chtěl poděkovat za prostor ve Fobia zine, moc si toho vážím!!! Zdravím všechny fanoušky dobré a poctivé muziky. Choďte na koncerty a kupujte fyzické nosiče. Jen tak kapely podpoříte a pomůžete scénu udržet při životě!!!
www.supug.cz
Facebook
Ahoj Petře, můžeš se na úvod lehce představit – kolik je Ti let, jak dlouho se pohybuješ v metalovém dění, jak ses k téhle muzice dostal?
Ahoj Johane! Hehe, díky za toho šéfa, zní to moc pěkně... Je mi lehce přes 30, v mém případě tedy aktuálně 36 let. Jak jsem se k téhle muzice dostal? Tady nebudu moc originální, ale úplně na začátku byla sbírka tátových LPíček. Už od malička jsem tak doma sjížděl klasické tuzemské kapely jako Olympic, Katapult, Synkopy 61, Progres 2, ze zahraničních The Beatles, The Rolling Stones apod. Rockový základ jsem tak měl daný. Díky legendárním pořadům jako Triangel a Pionýrská vlaštovka (dříve narození vědí) jsem se někdy v letech 1987-8 totálně zbláznil do Tublatanky a po sametové revoluci už pak nabral přímý směr k metalovému podsvětí. V té době jsem obdivoval partu starších kluků u nás na vesnici, kteří nosili okované džísky s logy Kryptor, Törr, Venom, Slayer apod. K jednomu z nich jsem si chodil půjčovat desky a kazety z jeho sbírky a díky tomu jsem tak doma mohl omdlévat u prvních fošen Root, Arakain, Debustrol, Master´s Hammer, V.A.R., Terminator, Gladiator, Krabathor, zmiňovaných Kryptor, Törr, ale i např. Metalindy, Vitacitu... Zahraniční větev jsem měl ošéfovanou přes dalšího kámoše, kterému jeho táta vozil kazety, tzv. polské originálky (dříve narození opět vědí). On už je měl naposlouchané a pak vždycky přinesl nějaký vzorek, zaručený tip. Byla to nádherná doba a já jsem strašně rád, že se ke mně tehdy dostaly nahrávky kapel jako Vader, Cannibal Corpse, Obituary, Pestilence, Asphyx, Death, Autopsy, Morbid Angel, Sepultura, Sodom, Kreator a spousty dalších. Tady už prostě nebyla cesta zpět!!! Díky za to, že jsem vyrůstal právě v tomto období. Ale neminuly mě samozřejmě ani takové klasiky jako Metallica, Iron Maiden, ze starších Black Sabbath, Deep Purple…
Dá se o Tobě říci, že jsi sběratel hudebních nosičů a hromadíš, hromadíš a nemáš to kam dávat? (úsměv) Dáváš přednost vinylům před CD? A co kazety, které taky zažívají renesanci?
Tak o tomto by mohla hodně barvitě vyprávět moje drahá polovička. V mém případě je slovní obrat „hromadit a nemít kam dávat“ opravdu velice trefný. V praxi to vypadá tak, že mám doma jednu skříň na oblečení a zbytek veškerého úložného prostoru zabírají nosiče. Navíc i ten textil obsahuje v drtivé většině trička a mikiny s potiskem mých oblíbených kapel. Pak nějaké spodky, kalhoty, pár párů ponožek a hotovo... Z nosičů zabírají největší část CD, pak LP a nakonec kazety. Z hlediska hudebního zážitku má naprostou prioritu samozřejmě vinyl. Zde to ale chce udělat si čas a s určitou, řekl bych až obřadností, vyjmout LP z obalu, uložit na gramec, opatrně položit jehlu a nechat se unášet do jiného světa. Takový debut Krabathor je na to úplně nejlepší. CD a kazety jsou na takový ten všední, každodenní poslech. Já to mám ještě navíc vymakané tak, že si originály CD vypaluji a vše si přehrávám z CD-R. Originály pak putují do archivu, aby se jim proboha nic nestalo. S takovým magorem si asi ještě rozhovor nedělal, že? Ještě ke kazetám. Celou sbírku mám vlastně z průběhu 90. let, kdy jsem ještě neměl CD přehrávač. Ta současná vlna renesance mě ještě nezasáhla, takže stále nakupuju CD, nebo LP. I když. Nedávno mi dorazila domů zásilka napěchovaná současnou demo edicí Vader a zde jsem neodolal a pořídil si kromě LP a CD právě i MC.
Kdy Tě napadlo, že by ses mohl zapojit i jinak než jen jako posluchač?
Toto ve mně uzrálo ze dne na den. Všemu je na vině moje první vydaná kapela Majster Kat. S chlapci se znám už od dob jejich fenomenálního debutu „Svätá zvrhlosť“ a z pozice fanouška jsem řešil, proč se – z mého pohledu – o tak výborné kapele tak strašně málo mluví? X krát jsem si představoval, jaká by to byla paráda dostat tuto fošnu na vinyl… Čas běžel a v období příprav druhé katovské desky jsem tuto myšlenku opět oživil. Po dohodě s Tapyrem (baskytarista Majster Kat) jsem na vlastní pěst oslovil několik zaběhnutých vydavatelů, výsledkem byl ale pouze nezájem. Byl jsem z toho hodně zklamaný, na druhou stranu, po této zkušenosti jsem se myšlenkou vzniku vlastního „vydavatelství“ začal zabývat opravdu vážně. Když k tomu přičtu velkou podporou ze strany samotné kapely, která už dříve několikrát nadhodila, abych jejich nový materiál zkusil vydat, tak jsem si řekl, proč ne? Proč to nezkusit opravdu sám, když nikdo jiný stejně nemá zájem? Nezačal jsem sice vydáním „Sväté zvrhlosti“, ale to vůbec nevadí...
Zatím jsi vydal jen nahrávky slovenských kapel. Čím to? To tě u nás nic tak nezaujalo?
Je to jen shoda okolností. Musím navázat na předchozí odpověď, protože je to opět dáno tím, že se dlouhodobě znám s kluky z Majster Kat. Jejich produkce mě opravdu hodně oslovuje, takže „Memento“ byla jasná volba. Druzí v pořadí Catastrofy jsou součástí bratislavské scény, takže se s Majster Kat velmi dobře znají. I díky tomu jsem měl, jako zapálený fanoušek udržující si přehled, tyto bastardy společnosti v hledáčku už delší dobu. „Zbojnícky tanec“ je skvělá deska a já jsem pyšný na to, že jsem se mohl podílet na jejím vydání. U nás máme hodně kvalitních kapel, které by si zasloužily dostat svoji šanci, nabízí se ovšem otázka, zda tu šanci budou chtít dostat zrovna od Support Underground? Pokud půjde vše podle plánu, tak v rámci splitka právě s Catastrofy ještě letos ve svém království přivítám dvě úderná tuzemská komanda Exorcizphobia a Kaar. Jsem na to ohromě natěšený.
Co je pro Tebe v případě spolupráce u kapel zásadní? Většina vydavatelů říká, že kapela musí být akční, tj. musí koncertovat, pracovat na propagaci i vlastními silami a nenechávat vše jen na vydavateli...
Jsou to logické argumenty. Čím více je kapela akční, čím více koncertuje a pracuje na propagaci i vlastními silami, tím větší je šance oslovit v rámci možností co nejširší počet fanoušků. Pak je i předpoklad nějakého prodeje nosičů a merchandise, popř. zájmu periodik na rozhovory a všeobecnou propagaci. Jaký má smysl udržovat „při životě“ kapelu, která nekoncertuje, nemá zájem na vlastní propagaci atd.? Já na to koukám ale svojí specifickou optikou, takže pokud platí výše zmíněná varianta, je to samozřejmě zcela zásadní, ale dokážu si představit i nějaký např. vyloženě studiový projekt bez koncertních aktivit. Pokud by mě ta nahrávka oslovila, tak proč si neudělat radost, že?
Jestli to není tajné, co můžeš kapelám nabídnout? Předpokládám, že náklady na studio si kapely hradí samy, druhá věc je vlastní vydání, tj. náklady na lisování nosičů, tisk obalů, případně reklamu. Funguje cosi jako dělba nákladů, že třeba kapela zaplatí polovinu, ty druhou, a potom si kapela sama prodává svůj díl a ty taky...
Tajné to samozřejmě není. Maximálně tak kvůli finančáku, aby člověk neplatil moc vysoké daně. Nevím, jak ostatní, ale já funguju následovně. Kapela poskytne nahrávku a grafické podklady. U grafiky popř. stačí nějaká vize a já zařídím zpracování. Veškeré náklady nutné k realizaci samotných nosičů nebo merchandise jdou za mnou, Support Underground tak poskytne finální produkt určený přímo k distribuci. Zboží se rozděluje poměrem nějakých 80:20 ve prospěch kapely. Přece jen je lepší vozit sebou dostatečný počet kusů po koncertech, než to nechat ležet doma a prodávat „jen“ přes distro. Dále se vyčlení určité procento k rozesíláni na recenze. Zajistím oslovování recenzentů, propagaci a prodej nejen přes vlastní distro, ale i u spřízněných partnerů. Náklady se potom umazávají výhradně z prodeje nosičů, popř. merchandise. Kapela tak nemá zatížený soukromý rozpočet a vrací finance utržené ze zmiňovaného prodeje. Cena je jasně stanovená, nemá na ni vliv inflace apod., ať prodej trvá půl roku, rok, nebo třeba pět let. Pokud to jen trošku jde, snažím se prodejní cenu nastavit alespoň s minimální marží. Případný zisk se potom dělí 75:25 ve prospěch kapely. Kapele tak zůstanou alespoň nějaké finance např. na zpětné pokrytí studia, nebo bujarých hotelových večírků na koncertních šňůrách... Vše samozřejmě za logického předpokladu, že se vyrobené nosiče prodají.
Dá se specifikovat, jaký podíl desek nebo cédéček se prodá přes internet a jaký přímo na koncertech? Jezdíš ty sám s nějakým distrem? Měníš své nosiče s jinými labely, nebo se držíš jen vlastních nosičů? Nebo druhá možnost – dáváš nosiče do jiných distribucí, jak se říká do komise?
V mém případě se to dá specifikovat velice přesně. Prodej na koncertech dělá nějakých 80 %, zbytek jde přes distro. Je to jasný ukazatel toho, jak nesmírně jsou koncerty z hlediska prodejů a propagace důležité. Fanoušci vše dostanou z první ruky, bez dalších poplatků a dodacích lhůt. Je to i o určité psychologii. Jdeš na koncert, chceš se pobavit, jsi prostě naladěný na připravenou produkci. Hned po vstupu do areálu doslova zakopneš o nabídku merchandise vystupujících kapel, kterou si můžeš pěkně prohlédnout, osahat... No řekni sám, copak tomu lze odolat? Já se na toto vždy strašně těším. Osobně s žádným distrem nejezdím. V tomto spoléhám na samotné kapely. V otázce výměny nosičů mám jasno. Jsem moc malá ryba na to, abych tento způsob praktikoval. Velice pravděpodobně bych se dostal do situace, kdybych se sice zbavil x kusů svých nosičů, ale na druhou stranu by mi doma zůstala ležet stejná várka vyměněných nahrávek. S mojí distribucí bych tak nepomohl ani sobě, ani tomu, s kým bych nosiče vyměnil. Z tohoto důvodu se tak komisnímu prodeji nebráním. Jsem v kontaktu s Magick Disk Musick a Monster Nation Records, se kterými se dá na tomto v klidu dohodnout.
Jak se díváš na prodej digitální hudby? Plánuješ taky tuhle formu, nebo jsi staromilec a elektronické formáty nesmí překročit Tvůj práh? (úsměv)
Jsem někde na půli cesty s tím, že plně respektuji právo každého rozhodnout se sám za sebe. Pokud se tedy bavíme o prodeji, nikoli o nelegálním stahování, tak nemám absolutně žádný problém. Doba nám pokročila a digitální formáty jsou pro mnoho lidí naprosto nepostradatelnou součástí života. Osobně preferuji nákup fyzických nosičů a toto hodlám praktikovat i v případě distribuce Support Underground. V tomto jsem tedy jednoznačně staromilec. Některé možná pobavím, ale já i v dnešní době používám mobilní telefon, který umožňuje „pouze“ volání a zasílání SMS. Jsem rád, že jsem se doslova dokopal k „firemnímu“ Facebooku a tím bych svoje využívání moderních vymožeností ukončil. I když, abych nekecal. MP3 přehrávač vlastním i já. Uznávám, že do vlaku, nebo na sportování je to výborná záležitost. Musím ale hned podotknout, že veškeré MP3 mám převedeny výhradně ze svojí sbírky, takže žádné stahovaní, byť za poplatek... Ale abych tady nebyl úplně za blázna z roku raz dva... Přehled si myslím udržuju celkem slušný, ale prostě jen nemám potřebu tyto věci využívat.
Pokoušíš se své kapely tlačit i do zahraničí? Obě mají texty ve slovenštině, takže jim za kopečky nikdo nerozumí, na druhou stranu dnes jazyk textů až tak lidi neřeší... Už jsi nějaké nosiče do ciziny expedoval?
Musím se přiznat, že tady mám značné rezervy. Nedělám si ale velké iluze. Prosadit se v dnešní záplavě kapel a různých subžánrů je poměrně velký oříšek i v domácích luzích a hájích, natož za hranicemi. Pro mě je v mojí současné pozici prvořadé vytvořit si v rámci možností co nejlepší distribuční síť a pověst v tuzemsku, zahraničí není úplně priorita. To ovšem neznamená, že bych příp. objednávky z ciziny odmítal. Právě naopak. Když už se najde nějaký nadšenec, který si k některé z kapel najde cestu, tak je vše vyřízeno k jeho maximální spokojenosti. Byly realizovány nějaké zásilky do USA, Anglie a Japonska, vše ale ve velice omezené míře.
Co smlouvy? Určitě taky čteš rozhovory s kolegy, kteří třeba s kapelami smlouvy vůbec nemají, vše funguje jen na čestné slovo. Myslíš, že je nějaký papír potřebný, nebo taky dáváš přednost gentlemanským dohodám?
Veškeré dohody s oběma kapelami, které jsem zatím vydal, proběhly výhradně na čestné slovo. Metalová komunita je v tomto myslím dost specifická, takže s tím nemám absolutně žádný problém. Jak už bylo napsáno, pohybuju se zde už nějaký ten pátek, takže primárně uvažuju tak, jak píšeš, tedy ve smyslu gentlemanských dohod. V životě se mi nestalo, že bych se spálil. A tím nemyslím jen moje vydavatelské aktivity, ale všeobecný přístup ve smyslu např. placení zboží až po jeho obdržení apod. Metalisti v tomto mají ohromnou disciplínu. Jsem ale připravený na obě varianty, takže pokud v budoucnu přijde podobný požadavek, nemám s tím nejmenší problém.
Tvůj label na první pohled vypadá jako one man aktivita. Zvládáš všechno sám, nebo máš i nějaké pomocníky? Umíš si třeba naprogramovat webové stránky? Co logo – co má symbolizovat? Dělal sis ho sám?
Jedná se o one man aktivitu v úzké spolupráci s kapelami. Všechno si organizuju po večerech, resp. spíš nocích pěkně z domu a pokud je nějaký velký nával, např. při balení a rozesílání pošty, tak mi velice ochotně pomůže partnerka. Programování stránek si řeším taky sám, zde jsem poměrně znalý. Logo vytvořil na základě mojí vize malíř Roman Kýbus (www.romankybus.cz). Jeho práce se mi vždy velmi líbily a tak jsem s realizací oslovil právě jeho. Pro zajímavost uvedu, že namaloval např. obal jedné z Big Bossových sólovek a v rámci „mých“ kapel se prezentoval svojí prací na obalu druhé řadovky Majster Kat. Symbolika je jednoduchá. Jelikož nejsem ve svém nejbližším okolí oslovován občanským jménem, ale výhradně přezdívkou, tak byl motiv naprosto jasný. Pro potřebu undergroundového metalového vydavatelství bylo navíc zcela nezbytné nasadit správnou image, takže vyobrazení „koníka“ ve smyslu krvavých cákanců je myslím naprosto v pořádku.
Obě „Tvoje“ kapely, tj. CATASTROFY a MAJSTER KAT hrají víceméně thrash metal. Je to Tvůj nejoblíbenější žánr?
Thrash metal se u mě těší velké oblibě, ale nejoblíbenějším žánrem je s ohledem na zatím vydané kapely paradoxně jednoznačně death metal, ovšem ve svojí „old school“ podobě. Žádná „moderna“, to není nic pro moje uši. V budoucnu bych chtěl tento styl určitě do svojí „stáje“ dostat. S tou „modernou“ musím upozornit, že se to vlastně týká všech mých oblíbených žánrů. Jsem typ fanouška, který zamrznul někde na přelomu osmdesátých a devadesátých let a když se vrátím k úvodní otázce našeho rozhovoru, tady musím upřesnit, že u některých kapel, na kterých jsem vyrůstal, mám velký problém ztotožnit se s jejich kompletními diskografiemi. V praxi to vypadá tak, že např. u takové Sepultury končím u alba „Arise“, u Metallicy ještě dokážu akceptovat tzv. černé album... V našich luzích a hájích jsem dodnes úplně nerozdýchal stylový kotrmelec Gladiator a Dark (Dark Gamballe). Na druhou stranu, nejsem v tomto žádný ultras a snažím se vývoj kapel spojený se vkusem jejich současných fanoušků respektovat. I když, u takové Metallicy, by to už nějakou tu míru soudnosti chtělo jako sůl...
Máš v současné době v hledáčku další „koně“, kteří by měli rozšířit Tvou stáj? Chceš se věnovat více kapelám, nebo Ti stačí jen pár, protože na víc nemáš prostředky ani čas?
Rozhodně nechci, aby kvantita předčila kvalitu. A tím mám na mysl i svoje služby. Chci dělat v rámci možností co nejlepší servis a ten bych při velkém počtu kapel nebyl schopen zajistit na takové úrovni, abych z toho měl dobrý pocit. Do budoucna tedy rozhodně nehodlám chrlit zástupy nahrávek. Upřímně a na rovinu. Nemám možnosti např. Relapse Records, nebo Nuclear Blast. Hehe, koukám, že jsem vybral opravdu krásné přirovnání, že? Jsem jen úplně obyčejný smrtelník, který vše dělá jako fanoušek pro radost. Bude mi ale velkou ctí realizovat se prostřednictvím Support Underground na podpoře kapel, které mě zaujmou a kterým budou moje možnosti, resp. podmínky spolupráce vyhovovat. Na druhou stranu, absolutně si nedělám iluze. Doba je taková, jaká je, spousta kapel si vše raději dělá sama na sebe, což je vlastně pochopitelné. Já na to koukám výhradně optikou fanouška nadšence, který bude mít skvělý pocit z toho, když se mu podaří oblíbenou kapelu alespoň trošku popostrčit k nějakému výsledku.
Řešíš s kapelami grafické záležitosti – obaly CD/LP, prezentace na internetu, image? Nebo jim v tomhle necháváš volnou ruku?
Moje filozofie spočívá výhradně v podpoře, kapely tedy mají zcela volnou ruku. Absolutně neexistuje, abych někomu něco diktoval. Problém bych měl jen např. s politickou angažovaností, nebo popř. kdyby grafika obsahovala nějaké sporné symboly. Ale toto se snažím eliminovat už na počátku spolupráce, kdy mám o dané kapele určitý přehled a dokážu si představit, v jakém smyslu se bude prezentovat.
Kdyby nějaká kapela po přečtení těchto řádků měla zájem o spolupráci s Tvou firmou, co by měla udělat, aby na její nahrávce bylo logo SU?
Hehe. Pokud by taková situace nastala, tak je to úplně jednoduché. Stačí se ozvat, a když se mi bude kapela zamlouvat, tak obratem zašlu nabídku. Pokud bude spokojenost i na druhé straně, tak není co řešit. Zároveň ale platí okolnosti, které jsem popsal dvě otázky dozadu.
MAJSTEK KAT vydali své album v limitovaném dřevěném boxu, což je věc celkem nevídaná. Něco jiného by bylo, kdyby ty krabičky nechali někde vyrobit, ale on to všechno dělal člen kapely doma vlastníma rukama... Je Ti tenhle přístup sympatický? Máš rád takové speciální edice? Jak se ona lepší verze ve srovnání s digipackem prodává?
To co předvedl Slymák (zpěvák Majster Kat) v případě dřevěného boxu, to je naprosto fenomenální záležitost. Už jen ta idea, ale hlavně to zpracování jsou zcela jedinečné. S obalem, který spatřil světlo světa díky domácí manufaktuře jednoho z členů kapely, s tím se člověk nepotkává opravdu každý den. Absolutně si nedokážu představit tu pracnost a trpělivost, která k tomu musela být vynaložena. Slymák má můj obrovský respekt. Takže jednoznačně ano, takový přístup je mi velmi sympatický a na prodeji je to hodně vidět.
Na závěr bych chtěl poděkovat za prostor ve Fobia zine, moc si toho vážím!!! Zdravím všechny fanoušky dobré a poctivé muziky. Choďte na koncerty a kupujte fyzické nosiče. Jen tak kapely podpoříte a pomůžete scénu udržet při životě!!!
www.supug.cz
