Přibyslavská skupina ZODIAC by letos měla slavit dvacet let, nikoliv na scéně, ale od založení. V roce 1995 vznikla pod názvem CHRCHLOR, o tři roky později se přejmenovala na ZODIAC (podle amerického sériového vraha, který nebyl dopaden ani odhalen), vydala demo, debut („I Love You“) a po roce 2000 se na dlouhých 11 let odmlčela. V roce 2011 ZODIAC ožili, ke dvěma zakládajícím členům se přidali dva novici a kvartet rozšířil svou diskografii o další dvě alba, „Never Say Never“ (2013) a letošní „Breathe The Darkness“.
„Breathe The Darkness“ začíná přímočarou valivou deathmetalovou skladbou „Under The Skin“, která už v prvních momentech napoví, o čem že současná podoba ZODIAC je – o muzice vycházející ze staré dobré školy, v níž není pro experimenty místo. Ač by šlo úvodní skladbu zařadit do melodické formy death metalu, rozhodně za oněmi melodiemi nelze hledat náznaky moderny, ale melodie obyčejnější, nevtíravé, snad by se dalo říci skromné. Tímto slovem ostatně působí kapela navenek po všech směrech, moc se o ní neví, příliš nekoncertuje, nikam se necpe... až je to možná škoda. Materiál na novince totiž působí hned na první poslech vcelku dobrým dojmem, při bližším zkoumání pak ještě rozkvétá, a i když nejde o žádnou exotickou květinu, naše zahrádka se za ZODIAC stydět nemusí.
Přibyslavští nenásilně do death metalu zahrnují i prvky thrashe či doomu, thrashem načichlá je hned druhá „Under The Skin“, v níž některé řezající kytarové postupy připomenou nejednoho thrashového velikána zpoza Atlantiku. Objevuje se i zdařilé sólo, změny tempa taky mají smysl a já se v podstatě na vlně ZODIAC nechávám příjemně unášet nemaje žádné závažnější výhrady. Ty méně závažné by mohly znít „tohle už tady bylo stokrát“, „zvuk by mohl být ostřejší“ a „tahle skladba mi moc nevoní“. Co se týká onoho opakování se, tak to dnes už ani nepadá na váhu, protože v x-krát obehraném death metalu těžko přicházet s nějakými inovacemi, které by žánr posunuly; a když už posunou, tak někam, kde o to oldschooloví posluchači beztak nestojí. Co se zvuku týká, tak moje protivná ušiska by snesla říznější kytary a plechovější činely. Na druhou stranu bicí zní tak, jak to mám rád, pěkně sytě, plně, hlavně zvuk kopáků je povedený. Jestli se něco od minule nezměnilo, tak si kluci nahrávku pořídili sami ve svém domácím studiu (v bookletu není žádné studio uvedeno, minule nahrávali svépomocí) a neudělali to až tak zle, byť ve srovnání s žánrovými souputníky (nejen ve světě, ale i u nás) sound pokulhává. Nejvíc je to slyšet, když jedna kytara začne sólovat – v tu chvíli je druhá upozaděná, což je škoda.
Zpěvák se většinou drží typického deathového výrazu, který mně osobně sedí, protože nejde o úplný kanál, ani o nějaké chrčení, ale svým způsobem docela srozumitelný řev, občas vyhnaný do extrému nemajícího až tak daleko k blackovému vřískotu. V tomto směru dobrá práce.
Trochu horší to je s bookletem, který bych popsal jako dvoj-pošetku. Leč jedna polovina je zalepená, chybí tudíž vložená knížečka, která by mohla (měla) obsahovat texty a další potřebné informace, na které je obal poměrně skoupý, kromě sestavy a zbytečného sdělení, že je album „Licensed under Creative Commons CC-BY“, se člověk nedozví prakticky nic. On ani pohled na titulku není úplně radostný, v jednoduchosti je sice krása, ale tady nevím... Chápu vazby na výše zmíněného vrahouna, k jehož šifrám či signatuře obal odkazuje, ale na rovinu – mezi haldou CD bych podle obalu něco zajímavého netipoval.
Nejdůležitější je ale muzika a nejzajímavější položkou kompletu pak „Odin“. Tahle skladba koketuje i s doom metalem, je chvílemi vedena v pomalejších tempech a stavba je proti ostatním kusům složitější, propracovanější. Protipólem budiž „Last Shadow“, u níž bych snad trochu nekorektně použil formulaci „jaký název, taková muzika“. Z tohohle kusu nejsem vůbec moudrý, dobré polovině čouhá tak říkajíc sláma z bot. Když se po ní začne pozvolna rozjíždět (snad) titulní song (s trochu modifikovaným názvem), je to skoro vysvobození; ponurá skladba coby závěrka funguje ideálně, znovu se noříme do doom metalového bahna, z něhož vystrkují růžky o něco živější (= rychlejší) pasáže. Vedle již uvedeného „Odina“ je „Breathe Darkness“ druhou jistotou nahrávky. Co ale nechápu, je zařazení úryvku z filmu Pekařův císař (nebo Císařův pekař – úsměv). Dialog Rudolfa II. a alchymisty Scotty je sice vtipný, ale co má společného s touhle plackou? Snad nechtějí pánové naznačit, že k přípravě další desky budou potřebovat osm let, jak odhaduje František Černý čas na přípravu elixíru mládí... (úsměv)
Seznam skladeb:
Čas: 32:11
Sestava:
www.zodiac-band.com
www.bandzone.cz/zodiac
www.cecek.com
„Breathe The Darkness“ začíná přímočarou valivou deathmetalovou skladbou „Under The Skin“, která už v prvních momentech napoví, o čem že současná podoba ZODIAC je – o muzice vycházející ze staré dobré školy, v níž není pro experimenty místo. Ač by šlo úvodní skladbu zařadit do melodické formy death metalu, rozhodně za oněmi melodiemi nelze hledat náznaky moderny, ale melodie obyčejnější, nevtíravé, snad by se dalo říci skromné. Tímto slovem ostatně působí kapela navenek po všech směrech, moc se o ní neví, příliš nekoncertuje, nikam se necpe... až je to možná škoda. Materiál na novince totiž působí hned na první poslech vcelku dobrým dojmem, při bližším zkoumání pak ještě rozkvétá, a i když nejde o žádnou exotickou květinu, naše zahrádka se za ZODIAC stydět nemusí.
Přibyslavští nenásilně do death metalu zahrnují i prvky thrashe či doomu, thrashem načichlá je hned druhá „Under The Skin“, v níž některé řezající kytarové postupy připomenou nejednoho thrashového velikána zpoza Atlantiku. Objevuje se i zdařilé sólo, změny tempa taky mají smysl a já se v podstatě na vlně ZODIAC nechávám příjemně unášet nemaje žádné závažnější výhrady. Ty méně závažné by mohly znít „tohle už tady bylo stokrát“, „zvuk by mohl být ostřejší“ a „tahle skladba mi moc nevoní“. Co se týká onoho opakování se, tak to dnes už ani nepadá na váhu, protože v x-krát obehraném death metalu těžko přicházet s nějakými inovacemi, které by žánr posunuly; a když už posunou, tak někam, kde o to oldschooloví posluchači beztak nestojí. Co se zvuku týká, tak moje protivná ušiska by snesla říznější kytary a plechovější činely. Na druhou stranu bicí zní tak, jak to mám rád, pěkně sytě, plně, hlavně zvuk kopáků je povedený. Jestli se něco od minule nezměnilo, tak si kluci nahrávku pořídili sami ve svém domácím studiu (v bookletu není žádné studio uvedeno, minule nahrávali svépomocí) a neudělali to až tak zle, byť ve srovnání s žánrovými souputníky (nejen ve světě, ale i u nás) sound pokulhává. Nejvíc je to slyšet, když jedna kytara začne sólovat – v tu chvíli je druhá upozaděná, což je škoda.
Zpěvák se většinou drží typického deathového výrazu, který mně osobně sedí, protože nejde o úplný kanál, ani o nějaké chrčení, ale svým způsobem docela srozumitelný řev, občas vyhnaný do extrému nemajícího až tak daleko k blackovému vřískotu. V tomto směru dobrá práce.
Trochu horší to je s bookletem, který bych popsal jako dvoj-pošetku. Leč jedna polovina je zalepená, chybí tudíž vložená knížečka, která by mohla (měla) obsahovat texty a další potřebné informace, na které je obal poměrně skoupý, kromě sestavy a zbytečného sdělení, že je album „Licensed under Creative Commons CC-BY“, se člověk nedozví prakticky nic. On ani pohled na titulku není úplně radostný, v jednoduchosti je sice krása, ale tady nevím... Chápu vazby na výše zmíněného vrahouna, k jehož šifrám či signatuře obal odkazuje, ale na rovinu – mezi haldou CD bych podle obalu něco zajímavého netipoval.
Nejdůležitější je ale muzika a nejzajímavější položkou kompletu pak „Odin“. Tahle skladba koketuje i s doom metalem, je chvílemi vedena v pomalejších tempech a stavba je proti ostatním kusům složitější, propracovanější. Protipólem budiž „Last Shadow“, u níž bych snad trochu nekorektně použil formulaci „jaký název, taková muzika“. Z tohohle kusu nejsem vůbec moudrý, dobré polovině čouhá tak říkajíc sláma z bot. Když se po ní začne pozvolna rozjíždět (snad) titulní song (s trochu modifikovaným názvem), je to skoro vysvobození; ponurá skladba coby závěrka funguje ideálně, znovu se noříme do doom metalového bahna, z něhož vystrkují růžky o něco živější (= rychlejší) pasáže. Vedle již uvedeného „Odina“ je „Breathe Darkness“ druhou jistotou nahrávky. Co ale nechápu, je zařazení úryvku z filmu Pekařův císař (nebo Císařův pekař – úsměv). Dialog Rudolfa II. a alchymisty Scotty je sice vtipný, ale co má společného s touhle plackou? Snad nechtějí pánové naznačit, že k přípravě další desky budou potřebovat osm let, jak odhaduje František Černý čas na přípravu elixíru mládí... (úsměv)
Seznam skladeb:
- Under The Skin
- Your Last Scream
- Black Souls
- Talent For Life
- In Dark Corners
- Odin
- Last Shadow
- Breathe Darkness
Čas: 32:11
Sestava:
- Thomas – guitar & vocal
- Jirka – bass
- Pavel – guitar
- Martin – drums
www.zodiac-band.com
www.bandzone.cz/zodiac
www.cecek.com
