Závěrečný den festivalu přivítal všechny návštěvníky slunečnou oblohou a abnormálním vedrem, které nutilo nejen muzikanty k překonávání různých tělesných limitů. Jako jedna z mnoha jsem začala ráno příjemnou sprchou, jiní vzali za vděk rybníkem. Zkrátka se koupalo všude, kde se dalo.
(Niviat)
První kapelou byli BORN AGAIN z Jindřichova Hradce se svým pojetím metalcore/deathu. Hudba tuctová a na metalcore nějak záhadně pomalá, zapadající do celkového průměru kapel stejného žánru s občasnými zajímavými místy, které dávají tušit alespoň nějaký ten budoucí potenciál. Vražedným však pro mě byl vokál a proto jsem se snažila doma dopátrat, jestli se nejednalo o nějakou aktuální indispozici. Z nahrávek jsem si ověřila, že nejednalo a proto se musím přiklonit k tomu, že před zpěvákem je hodně velký kus práce. Z fleku by si sice mohl střihnout depressiveblack a trpět tak s posluchači, ale do tohoto stylu to působilo jako pěst na oko.
(Niviat)
Pánbůh nám dopřál další krásný den a areál začal pomalu ožívat. S pomocí česnečky a vyprošťováku jsem v sobě nalezl sílu zaposlouchat se do BORN AGAIN. Hudebně byli opravdu zajímaví. Oproti většině žánrových kolegů se nese většina skladeb v pomalejších tempech, než je zrovna obvyklé. A zní to zvláštně. Ale nutno uznat, že breakdowny v jejich hudbě pak mají úplně jiný rozměr a i přes nevšední vokál mě jejich produkce nakonec bavila.
(Aleš)
Slovenští HECATE se svým alternative metalem, který má gothic metalové prvky, vypadali svěžeji, než většina osazenstva kempu. Dopomohla jim k tomu koupel před vystoupením a celý jejich set byl jako osvěžující kapka vody v poušti. Osobně se mi mnohem více líbily tvrdší části skladeb, které jsem si do sytosti užila. Úplně nejvíce mě však dostala doomově znějící píseň, která zazněla také pro přátele a členy kapely ET MORIEMUR, kteří se festivalu účastnili jako posluchači.
(Niviat)
HECATE si letos vynahradili zrušený koncert z loňského ročníku. Z jejich devatenáctileté kariéry znám tedy spíše počátky, od té doby se tvář kapely samozřejmě dost změnila. Zůstali jen dva původní členové, odklonili se do gothic a dark metalových vod a i v těch jim to funguje skvěle. Udiven jsem uzřel na podiu Faja, kterého znám z death metalových SURGICAL DISSECTION; o jeho záskoku jsem nic nevěděl. Svým čistým vokálem mě příjemně překvapil, znám je mi jen jeho growl. HECATE mi připadali v dobré formě, atmosféra i v polední době na mě zafungovala a než jsem se nadál, byl konec. A jelikož jsem našel v peněžence pět euro pochybného původu, nešlo ho utratit lépe, nežli koupí poslední desky „Programmed Earth“.
(Aleš)
Dalším slovenským zástupcem byli REVENGE DIVISION, které jsem vnímala jen jako kulisu zpovzdálí a šla si opatřit podepsané CD předchozí kapely jako další suvenýr, který jsem si hodlala odvézt s sebou. Uvítala jsem také pobyt ve stínu, jelikož vedro už bylo téměř nesnesitelné.
(Niviat)
Motaje se v šíleném horku jsem se šel schovat do stínu a podívat na druhý chod dne, AMOK.Ti servírují své death metalové umění přesně tím způsobem, kterým mě bohužel nijak nedokáží oslovit. Po chvíli v jejich společnosti si uvědomuji, že nedokáží udržet mou pozornost a tak se jdu připravit na jejich následovníky.
(Aleš)
Ani hořovičtí AMOK nepřinutili moje tělo k pohybu pod pódium. Jejich death metal byl příjemný na poslech, avšak neshledala jsem na něm nic natolik zajímavého, abych se raději nešla do hospody kolektivně najíst.
(Niviat)
HEAVING EARTH dělají svou práci zatraceně dobře. Technicky skvělá hudba s živelným projevem mě naživo vždy rozseká a ani CDF nebyl výjimkou. Obdivně jsem hleděl na pařící lid ze stínu a byl zvědav, zda to všichni přežijí ve zdraví.
(Aleš)
První kapelou, na kterou jsem se z dnešního dne těšila, byli death metaloví HEAVING EARTH, které jsem měla možnost nedávno slyšet v Brně. Jejich tehdejší vystoupení mě nadchlo energií a celkovou nápaditostí a skladbou jednotlivých riffů, které tvoří to pravé rytmické peklo. Jinak tomu nebylo ani na CDF, jen s tím rozdílem, že pod pódiem bylo více lidí, kteří pařili i při té sauně zdarma, kterou počasí stále nabízelo.
(Niviat)
Vokálové humánní vraždění prasátek předvedla death/corová DIPHTERIA, ve které právě zpěvák jednoznačně vyčníval nad celé seskupení a rozpoutal pořádnou párty, která se jen tak nevidí. Otázkou jen zůstává, zda to je ke škodě, nebo je to ve finále velkým plusem. Pro skalní fanoušky jistě převládá ten druhý pocit a my rýpalové si můžeme škubnout kopýtkem. Dokonce se i rapovalo a řádilo s návštěvníky na pódiu, technika vše ustála na výbornou a DIPHTERIA jistě pro mnohé bude velmi výraznou kapelou letošního ročníku.
(Niviat)
O MEAN MESSIAH jsem slyšel spoustu nadšených slov. Na CDF kvůli autonehodě chyběl kytarista, kapela bohužel nesehnala náhradu a podle mě tím celé vystoupení značně trpělo. Střídání pro mě nepříliš zajímavých riffů bez poutavých vyhrávek a sól na mě působilo natolik sterilně, že mě kapela nedokázala zaujmout zhola ničím.
(Aleš)
MEAN MESSIAH, velká thrash/deathová senzace současné doby, dostala prostor chvíli před půl čtvrtou odpoledne. Pro mě ale nic, co by nadchlo. Většina setu mi přišla jako přes kopírák, jen s občasnými nepatrnými změnami a bez nějakých výrazných sól. Za tuto skutečnost nejspíš „vděčíme“ pouze jedno kytarové sestavě, způsobené vážným zraněním jednoho z kytaristů. Nic to bohužel nemění na faktu, že mě to prostě nebavilo. Světlý okamžik přišel pouze v případě jedné skladby a já do teď nemohu přijít na to, co mi celou dobu připomínala. Dokonce jsem se několikrát přistihla při myšlence, zda nejde o nějaký cover.
(Niviat)
K poslechu POPPY SEED GRINDER mě nalákal brutální vokál nesoucí se areálem. Od známých jsem zaslechl, že právě tato pozice se v kapele často měnila. Budu doufat, že už nebude potřeba hledat jiného, protože do jejich hudby si lepší nedokážu představit. Předvedli skvělé energické vystoupení, ze kterého se mi nechtělo odcházet a rozproudili krev i většině okolním zúčastněným.
(Aleš)
POPPY SEED GRINDER ukázali, že čuníky lze vraždit i bez servítků. Vše lícovalo a zapadalo do sebe a to i přes to, že kapela častokrát vstává z popela a na ostatcích buduje nové pevné základy. Občas byla cítit jistá odtažitost a rozpačitost vokalisty, který to však jistě postupem času dotáhne k dokonalosti a pořádně se ve své pozici usídlí.
(Niviat)
Bouřkové intro přivítalo deathové OFFENCE, kteří mohou proklínat vůli nebes, jelikož jejich set zněl skvěle. Bohužel se celý obešel bez větší podpory lidí, kteří všichni zalezli na nejrůznější možná suchá místa. Litovala jsem toho, že mi pláštěnka zůstala ve stanu a snažila se alespoň co nejvíce poslouchat z pivního stanu. Bohužel díky tomu je můj zážitek z této kapely takřka nulový a já doufám, že se v budoucnu poštěstí a budu mít možnost si je pořádně vychutnat.
(Niviat)
Kvůli meteorologické situaci jsem si OFFENCE poslechl jen z pivního stanu. Znělo jim to opravdu dobře. Velká škoda nevlídného počasí, neudržel jsem se až v půli setu DARKFALL. Ti dávali publiku najevo, jak jsou rádi, že se nešli schovat před deštěm. Nasadil jsem tedy trénovaný výraz člověka, který tam stojí celou dobu. Svým nadšením si mě hned získali, z té kapely čiší radost hrát a je to nakažlivé. Jejich příjemný melodický thrash/death sice není nic objevného, ale takto naservírovaný funguje přímo báječně.
(Aleš)
Pršet nepřestává ani při setu melodic thrash deathových DARKFALL z Rakouska, na které jdu alespoň na chvíli mrknout. Stíhám tak i následnou tombolu, kterou většina návštěvníků kvůli počasí úplně zazdila a že ceny nebyly zrovna špatné.
(Niviat)
V této chvíli měl přijít čas nizozemských brutaldeathových HOUWISTER, místo toho se nám dostává polských TOTEM, kteří byli od pořadatelů neskutečně skvělým tahem. Minimálně Aleš z nich byl tak nadšený, že dobrovolně mokl někde v prvních řadách. Kapela má pro mě jedno velké plus a to úžasně školený vokál, za kterým stojí sympatická frontmanka s dredy. Po právu se zařadili mezi top kapely, které tu zahrály, a zastínili i o něco větší jména, která nepodala tak suverénní a profesionální výkon.
(Niviat)
To si takhle sedím v pivním stanu a říkám si, že se půjdu podívat na HOUWITSER. Na death metal mi ale znějí tak trochu nedeathmetalově, a tak vyrážím celou tu záhadu prozkoumat. A hle, na podiu poskakují TOTEM mě známí z Brutal Assaultu a já se vrhám nadšeně do jejich těsné blízkosti. Informace o změně mi nějak utekla, ale o to byla radost větší. Polští bratři a jedna sestra předvedli nejenergičtější show, kterou jsem na CDF zažil. Snad nikoho postávajícího v dešti nenechali chladným, kapela si hraní užívala a skvělá vokalistka kombinující zpěv a řev ještě víc.
(Aleš)
Přestalo pršet a opravdu citelně se ochladilo, slovenští DOOMAS by měli pro mě být příjemným zpestřením festivalu, jelikož mají v definici stylu ten můj milovaný „doom“. Bohužel jak už to tak bývá, tak ne každá hudba je natolik dobrá, aby způsobila všeobecné nadšení. Jejich vystoupení nelze nic vytknout po technické ani jiné stránce, vše znělo, tak jak mělo. Jen u mě to mělo efekt ten, jako bych seděla na hodině matematiky, na kterou jsem hned po jejím skončení zapomněla a šla si raději na chodbu poslouchat něco, z čeho mi běhal mráz po zádech.
(Niviat)
Slovenští DOOMAS se i přes svůj název dostali od doomu trochu jinam, spíše do gothic metalových vod. Jejich produkce zní stále vyzráleji, publikum si dokázali získat během chvíle. Jen nejsem příznivce časté snahy o burcování lidí, raději vidím, že si k tomu publikum najde důvod samo. Náladu ale rozproudili a skvěle tak připravili půdu pro dvě největší zahraniční jména celého festivalu.
(Aleš)
I přes vzrůstající bolest zad přišel čas na jeden z mých důvodů, proč jsem sem chtěla jet. Italští dark metaloví GRAVEWORM jsou jednou z mých dlouhodobých srdcovek. I když jsem je nejvíc poslouchala zhruba před šesti lety a miluji jejich starou tvorbu, nikdy se mi dosud nepoštěstilo vidět je naživo. Po mnoha letech chození na koncerty jsem se snažila krotit svoje očekávání v předtuše dalšího zklamání a nějakého toho následného rituálního pálení trika (smích). Hned po prvních tónech mi však bylo jasné, že tohle se ani v nejmenším konat nebude. Dostala jsem přesně to, co jsem si tolik přála. Zazněly moje oblíbené skladby a to i z „Engraved in Black“, jehož motiv jsem celý večer hrdě nosila na hrudi. Fanoušci se dočkali také dvou skladeb z právě vyšlého alba „Ascending Hate“, které mě utvrdily v tom, že tahle kapela šlape dál. Proběhlo i pár circlepitů, z nichž jeden na cover od IRON MAIDEN „Fear of the Dark“, který si většina přítomných s chutí i zazpívala. Po tomto koncertu mám opět červy v hlavě na hodně dlouho.
(Niviat)
GRAVEWORM jsem si nepustil sám od sebe již drahnou dobu. Jejich koncert na AFODU na mě působil rozpačitě, teď mi ale vše vynahradili i s úroky. Nastoupili jako bouře a ta utichla až s jejich odchodem. Výběrem skladeb se mi trefili do nálady, vokál rozřezával areál na kusy a nasazení kapely bylo strhující. Tenhle skvělý koncert mi dokázal, že GRAVEWORM jsou stále ve formě a rád si podobný zážitek brzy zase zopakuji.
(Aleš)
Kultovní MORGOTH a zároveň hlavní hvězda CDF vstoupili na pódium po půl jedenácté. Chvíli nebyli vidět přes hustý dým, který se příliš nerozptýlil. A to po celou dobu, kdy jsem tiše bolestí trpěla při jejich setu, který bral dech. Mohutný zvuk válcoval naprosto všechno živé. Největší dominantou byl zpěvák, který svým vokálem lámal skály a dokonce i vypadal, že by mu to ani v reálu nedělalo příliš velké problémy. Tito veteráni ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa a že jejich nové album „Ungod“ bude dalším z důležitých zářezů na pažbě jejich diskografie.
(Niviat)
Na MORGOTH jsem postával v davu až v nábožné úctě. Když podium zahalila mlha a nadšený ryk všech prořízla kytara, nebylo pochyb, že tohle bude jedinečný zážitek. MORGOTH předvedli strhující vystoupení, kterému dominoval jeden z mých nejoblíbenějších growlerů vůbec. Karsten Jäger ze skvělých DISBELIEF. Hrálo se samozřejmě i z poslední desky „Ungod“ a skladby z ní fungovaly naživo stejně dobře, jako ty z kultovní „Cursed“. Protože je dav nechtěl propustit jen tak, MORGOTH si vydobyli další přídavek s trojlístkem skladeb, kterým dominovala nezbytná „Isolated“. I po skončení setu ve mně přetrvávala euforie z toho zážitku, a tak je bez uzardění stavím na pomyslnou příčku nejlepší kapely celého CDF.
(Aleš)
Při pohledu na LLYR mě zachvátil plzeňský patriotismus. Měl jsem velkou radost, že dostali šanci zahrát tamnímu publiku. Velké pódium si užíval toho večera hlavně skvělý Kaťas, na kterého byla radost pohledět. Honza Šmucr zaskakující za dočasně nemohoucího Luboše Samka zvládl koncert na výbornou. Zajímavé je, že to bylo jeho první hraní před publikem. LLYR se v současnosti prezentuje skladbami z poslední etapy své existence, a je to jen dobře. Přijdou mi ve své zatím nejsilnější formě a předvedli bez debat nejlepší koncert, jaký jsem od nich zatím slyšel. Díky progresivnějším polohám v kombinaci s death/doomovým odérem dýchá z LLYRU specifická atmosféra a já jí byl toho večera zcela pohlcen. Lid vůkol to cítil podobně, zůstalo ho dost a tak mohl Kaťas poprosit o jednu specialitu. Chtěl zažít circle pit během jejich produkce, death/doomové kapely si na něj pravda moc nepřijdou. A jeho přání nezůstalo bez odezvy. Když se kapela chystala na poslední skladbu, byla bohužel utnuta a to byl ten pravý doom – protože všem bylo jasné, že takhle skončit neměli. Bylo to kvůli přetaženému přídavku MORGOTH a to mě dost zklamalo. Nevím, zda za tím stál případný příplatek zvukaři, či rušení nočního klidu, ale stačilo pár minut a celý CZECH DEATH FEST by skončil důstojněji.
(Aleš)
S posledními tóny MORGOTH pro mě bohužel celý festival neslavně končí a doom/deathové LLYR slyším již jen ze stanu, kam jsem dolezla slimáčím tempem. Tři dny různorodé hudby a nespočet zážitků mi však nikdo nevezme a já doufám, že příští rok festival opět navštívím. Děkuji pořadatelům za zajímavý lineup, skvělé zázemí a křišťálový zvuk!
(Niviat)
V tradiční pofestivalové melancholii jsem si šel sednout s indiánem do pivního stanu a popřemýšlet o zážitcích z celého festivalu s poslední hrstkou statečných. Bylo to opět skvělé a teď to nejhorší – vrátit se zpět do reality... Hurá na Plzeň, Vávro!
(Aleš)
Fotky: Ignor
(Niviat)
První kapelou byli BORN AGAIN z Jindřichova Hradce se svým pojetím metalcore/deathu. Hudba tuctová a na metalcore nějak záhadně pomalá, zapadající do celkového průměru kapel stejného žánru s občasnými zajímavými místy, které dávají tušit alespoň nějaký ten budoucí potenciál. Vražedným však pro mě byl vokál a proto jsem se snažila doma dopátrat, jestli se nejednalo o nějakou aktuální indispozici. Z nahrávek jsem si ověřila, že nejednalo a proto se musím přiklonit k tomu, že před zpěvákem je hodně velký kus práce. Z fleku by si sice mohl střihnout depressiveblack a trpět tak s posluchači, ale do tohoto stylu to působilo jako pěst na oko.
(Niviat)
Pánbůh nám dopřál další krásný den a areál začal pomalu ožívat. S pomocí česnečky a vyprošťováku jsem v sobě nalezl sílu zaposlouchat se do BORN AGAIN. Hudebně byli opravdu zajímaví. Oproti většině žánrových kolegů se nese většina skladeb v pomalejších tempech, než je zrovna obvyklé. A zní to zvláštně. Ale nutno uznat, že breakdowny v jejich hudbě pak mají úplně jiný rozměr a i přes nevšední vokál mě jejich produkce nakonec bavila.
(Aleš)
Slovenští HECATE se svým alternative metalem, který má gothic metalové prvky, vypadali svěžeji, než většina osazenstva kempu. Dopomohla jim k tomu koupel před vystoupením a celý jejich set byl jako osvěžující kapka vody v poušti. Osobně se mi mnohem více líbily tvrdší části skladeb, které jsem si do sytosti užila. Úplně nejvíce mě však dostala doomově znějící píseň, která zazněla také pro přátele a členy kapely ET MORIEMUR, kteří se festivalu účastnili jako posluchači.
(Niviat)
HECATE si letos vynahradili zrušený koncert z loňského ročníku. Z jejich devatenáctileté kariéry znám tedy spíše počátky, od té doby se tvář kapely samozřejmě dost změnila. Zůstali jen dva původní členové, odklonili se do gothic a dark metalových vod a i v těch jim to funguje skvěle. Udiven jsem uzřel na podiu Faja, kterého znám z death metalových SURGICAL DISSECTION; o jeho záskoku jsem nic nevěděl. Svým čistým vokálem mě příjemně překvapil, znám je mi jen jeho growl. HECATE mi připadali v dobré formě, atmosféra i v polední době na mě zafungovala a než jsem se nadál, byl konec. A jelikož jsem našel v peněžence pět euro pochybného původu, nešlo ho utratit lépe, nežli koupí poslední desky „Programmed Earth“.
(Aleš)
Dalším slovenským zástupcem byli REVENGE DIVISION, které jsem vnímala jen jako kulisu zpovzdálí a šla si opatřit podepsané CD předchozí kapely jako další suvenýr, který jsem si hodlala odvézt s sebou. Uvítala jsem také pobyt ve stínu, jelikož vedro už bylo téměř nesnesitelné.
(Niviat)
Motaje se v šíleném horku jsem se šel schovat do stínu a podívat na druhý chod dne, AMOK.Ti servírují své death metalové umění přesně tím způsobem, kterým mě bohužel nijak nedokáží oslovit. Po chvíli v jejich společnosti si uvědomuji, že nedokáží udržet mou pozornost a tak se jdu připravit na jejich následovníky.
(Aleš)
Ani hořovičtí AMOK nepřinutili moje tělo k pohybu pod pódium. Jejich death metal byl příjemný na poslech, avšak neshledala jsem na něm nic natolik zajímavého, abych se raději nešla do hospody kolektivně najíst.
(Niviat)
HEAVING EARTH dělají svou práci zatraceně dobře. Technicky skvělá hudba s živelným projevem mě naživo vždy rozseká a ani CDF nebyl výjimkou. Obdivně jsem hleděl na pařící lid ze stínu a byl zvědav, zda to všichni přežijí ve zdraví.
(Aleš)
První kapelou, na kterou jsem se z dnešního dne těšila, byli death metaloví HEAVING EARTH, které jsem měla možnost nedávno slyšet v Brně. Jejich tehdejší vystoupení mě nadchlo energií a celkovou nápaditostí a skladbou jednotlivých riffů, které tvoří to pravé rytmické peklo. Jinak tomu nebylo ani na CDF, jen s tím rozdílem, že pod pódiem bylo více lidí, kteří pařili i při té sauně zdarma, kterou počasí stále nabízelo.
(Niviat)
Vokálové humánní vraždění prasátek předvedla death/corová DIPHTERIA, ve které právě zpěvák jednoznačně vyčníval nad celé seskupení a rozpoutal pořádnou párty, která se jen tak nevidí. Otázkou jen zůstává, zda to je ke škodě, nebo je to ve finále velkým plusem. Pro skalní fanoušky jistě převládá ten druhý pocit a my rýpalové si můžeme škubnout kopýtkem. Dokonce se i rapovalo a řádilo s návštěvníky na pódiu, technika vše ustála na výbornou a DIPHTERIA jistě pro mnohé bude velmi výraznou kapelou letošního ročníku.
(Niviat)
O MEAN MESSIAH jsem slyšel spoustu nadšených slov. Na CDF kvůli autonehodě chyběl kytarista, kapela bohužel nesehnala náhradu a podle mě tím celé vystoupení značně trpělo. Střídání pro mě nepříliš zajímavých riffů bez poutavých vyhrávek a sól na mě působilo natolik sterilně, že mě kapela nedokázala zaujmout zhola ničím.
(Aleš)
MEAN MESSIAH, velká thrash/deathová senzace současné doby, dostala prostor chvíli před půl čtvrtou odpoledne. Pro mě ale nic, co by nadchlo. Většina setu mi přišla jako přes kopírák, jen s občasnými nepatrnými změnami a bez nějakých výrazných sól. Za tuto skutečnost nejspíš „vděčíme“ pouze jedno kytarové sestavě, způsobené vážným zraněním jednoho z kytaristů. Nic to bohužel nemění na faktu, že mě to prostě nebavilo. Světlý okamžik přišel pouze v případě jedné skladby a já do teď nemohu přijít na to, co mi celou dobu připomínala. Dokonce jsem se několikrát přistihla při myšlence, zda nejde o nějaký cover.
(Niviat)
K poslechu POPPY SEED GRINDER mě nalákal brutální vokál nesoucí se areálem. Od známých jsem zaslechl, že právě tato pozice se v kapele často měnila. Budu doufat, že už nebude potřeba hledat jiného, protože do jejich hudby si lepší nedokážu představit. Předvedli skvělé energické vystoupení, ze kterého se mi nechtělo odcházet a rozproudili krev i většině okolním zúčastněným.
(Aleš)
POPPY SEED GRINDER ukázali, že čuníky lze vraždit i bez servítků. Vše lícovalo a zapadalo do sebe a to i přes to, že kapela častokrát vstává z popela a na ostatcích buduje nové pevné základy. Občas byla cítit jistá odtažitost a rozpačitost vokalisty, který to však jistě postupem času dotáhne k dokonalosti a pořádně se ve své pozici usídlí.
(Niviat)
Bouřkové intro přivítalo deathové OFFENCE, kteří mohou proklínat vůli nebes, jelikož jejich set zněl skvěle. Bohužel se celý obešel bez větší podpory lidí, kteří všichni zalezli na nejrůznější možná suchá místa. Litovala jsem toho, že mi pláštěnka zůstala ve stanu a snažila se alespoň co nejvíce poslouchat z pivního stanu. Bohužel díky tomu je můj zážitek z této kapely takřka nulový a já doufám, že se v budoucnu poštěstí a budu mít možnost si je pořádně vychutnat.
(Niviat)
Kvůli meteorologické situaci jsem si OFFENCE poslechl jen z pivního stanu. Znělo jim to opravdu dobře. Velká škoda nevlídného počasí, neudržel jsem se až v půli setu DARKFALL. Ti dávali publiku najevo, jak jsou rádi, že se nešli schovat před deštěm. Nasadil jsem tedy trénovaný výraz člověka, který tam stojí celou dobu. Svým nadšením si mě hned získali, z té kapely čiší radost hrát a je to nakažlivé. Jejich příjemný melodický thrash/death sice není nic objevného, ale takto naservírovaný funguje přímo báječně.
(Aleš)
Pršet nepřestává ani při setu melodic thrash deathových DARKFALL z Rakouska, na které jdu alespoň na chvíli mrknout. Stíhám tak i následnou tombolu, kterou většina návštěvníků kvůli počasí úplně zazdila a že ceny nebyly zrovna špatné.
(Niviat)
V této chvíli měl přijít čas nizozemských brutaldeathových HOUWISTER, místo toho se nám dostává polských TOTEM, kteří byli od pořadatelů neskutečně skvělým tahem. Minimálně Aleš z nich byl tak nadšený, že dobrovolně mokl někde v prvních řadách. Kapela má pro mě jedno velké plus a to úžasně školený vokál, za kterým stojí sympatická frontmanka s dredy. Po právu se zařadili mezi top kapely, které tu zahrály, a zastínili i o něco větší jména, která nepodala tak suverénní a profesionální výkon.
(Niviat)
To si takhle sedím v pivním stanu a říkám si, že se půjdu podívat na HOUWITSER. Na death metal mi ale znějí tak trochu nedeathmetalově, a tak vyrážím celou tu záhadu prozkoumat. A hle, na podiu poskakují TOTEM mě známí z Brutal Assaultu a já se vrhám nadšeně do jejich těsné blízkosti. Informace o změně mi nějak utekla, ale o to byla radost větší. Polští bratři a jedna sestra předvedli nejenergičtější show, kterou jsem na CDF zažil. Snad nikoho postávajícího v dešti nenechali chladným, kapela si hraní užívala a skvělá vokalistka kombinující zpěv a řev ještě víc.
(Aleš)
Přestalo pršet a opravdu citelně se ochladilo, slovenští DOOMAS by měli pro mě být příjemným zpestřením festivalu, jelikož mají v definici stylu ten můj milovaný „doom“. Bohužel jak už to tak bývá, tak ne každá hudba je natolik dobrá, aby způsobila všeobecné nadšení. Jejich vystoupení nelze nic vytknout po technické ani jiné stránce, vše znělo, tak jak mělo. Jen u mě to mělo efekt ten, jako bych seděla na hodině matematiky, na kterou jsem hned po jejím skončení zapomněla a šla si raději na chodbu poslouchat něco, z čeho mi běhal mráz po zádech.
(Niviat)
Slovenští DOOMAS se i přes svůj název dostali od doomu trochu jinam, spíše do gothic metalových vod. Jejich produkce zní stále vyzráleji, publikum si dokázali získat během chvíle. Jen nejsem příznivce časté snahy o burcování lidí, raději vidím, že si k tomu publikum najde důvod samo. Náladu ale rozproudili a skvěle tak připravili půdu pro dvě největší zahraniční jména celého festivalu.
(Aleš)
I přes vzrůstající bolest zad přišel čas na jeden z mých důvodů, proč jsem sem chtěla jet. Italští dark metaloví GRAVEWORM jsou jednou z mých dlouhodobých srdcovek. I když jsem je nejvíc poslouchala zhruba před šesti lety a miluji jejich starou tvorbu, nikdy se mi dosud nepoštěstilo vidět je naživo. Po mnoha letech chození na koncerty jsem se snažila krotit svoje očekávání v předtuše dalšího zklamání a nějakého toho následného rituálního pálení trika (smích). Hned po prvních tónech mi však bylo jasné, že tohle se ani v nejmenším konat nebude. Dostala jsem přesně to, co jsem si tolik přála. Zazněly moje oblíbené skladby a to i z „Engraved in Black“, jehož motiv jsem celý večer hrdě nosila na hrudi. Fanoušci se dočkali také dvou skladeb z právě vyšlého alba „Ascending Hate“, které mě utvrdily v tom, že tahle kapela šlape dál. Proběhlo i pár circlepitů, z nichž jeden na cover od IRON MAIDEN „Fear of the Dark“, který si většina přítomných s chutí i zazpívala. Po tomto koncertu mám opět červy v hlavě na hodně dlouho.
(Niviat)
GRAVEWORM jsem si nepustil sám od sebe již drahnou dobu. Jejich koncert na AFODU na mě působil rozpačitě, teď mi ale vše vynahradili i s úroky. Nastoupili jako bouře a ta utichla až s jejich odchodem. Výběrem skladeb se mi trefili do nálady, vokál rozřezával areál na kusy a nasazení kapely bylo strhující. Tenhle skvělý koncert mi dokázal, že GRAVEWORM jsou stále ve formě a rád si podobný zážitek brzy zase zopakuji.
(Aleš)
Kultovní MORGOTH a zároveň hlavní hvězda CDF vstoupili na pódium po půl jedenácté. Chvíli nebyli vidět přes hustý dým, který se příliš nerozptýlil. A to po celou dobu, kdy jsem tiše bolestí trpěla při jejich setu, který bral dech. Mohutný zvuk válcoval naprosto všechno živé. Největší dominantou byl zpěvák, který svým vokálem lámal skály a dokonce i vypadal, že by mu to ani v reálu nedělalo příliš velké problémy. Tito veteráni ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa a že jejich nové album „Ungod“ bude dalším z důležitých zářezů na pažbě jejich diskografie.
(Niviat)
Na MORGOTH jsem postával v davu až v nábožné úctě. Když podium zahalila mlha a nadšený ryk všech prořízla kytara, nebylo pochyb, že tohle bude jedinečný zážitek. MORGOTH předvedli strhující vystoupení, kterému dominoval jeden z mých nejoblíbenějších growlerů vůbec. Karsten Jäger ze skvělých DISBELIEF. Hrálo se samozřejmě i z poslední desky „Ungod“ a skladby z ní fungovaly naživo stejně dobře, jako ty z kultovní „Cursed“. Protože je dav nechtěl propustit jen tak, MORGOTH si vydobyli další přídavek s trojlístkem skladeb, kterým dominovala nezbytná „Isolated“. I po skončení setu ve mně přetrvávala euforie z toho zážitku, a tak je bez uzardění stavím na pomyslnou příčku nejlepší kapely celého CDF.
(Aleš)
Při pohledu na LLYR mě zachvátil plzeňský patriotismus. Měl jsem velkou radost, že dostali šanci zahrát tamnímu publiku. Velké pódium si užíval toho večera hlavně skvělý Kaťas, na kterého byla radost pohledět. Honza Šmucr zaskakující za dočasně nemohoucího Luboše Samka zvládl koncert na výbornou. Zajímavé je, že to bylo jeho první hraní před publikem. LLYR se v současnosti prezentuje skladbami z poslední etapy své existence, a je to jen dobře. Přijdou mi ve své zatím nejsilnější formě a předvedli bez debat nejlepší koncert, jaký jsem od nich zatím slyšel. Díky progresivnějším polohám v kombinaci s death/doomovým odérem dýchá z LLYRU specifická atmosféra a já jí byl toho večera zcela pohlcen. Lid vůkol to cítil podobně, zůstalo ho dost a tak mohl Kaťas poprosit o jednu specialitu. Chtěl zažít circle pit během jejich produkce, death/doomové kapely si na něj pravda moc nepřijdou. A jeho přání nezůstalo bez odezvy. Když se kapela chystala na poslední skladbu, byla bohužel utnuta a to byl ten pravý doom – protože všem bylo jasné, že takhle skončit neměli. Bylo to kvůli přetaženému přídavku MORGOTH a to mě dost zklamalo. Nevím, zda za tím stál případný příplatek zvukaři, či rušení nočního klidu, ale stačilo pár minut a celý CZECH DEATH FEST by skončil důstojněji.
(Aleš)
S posledními tóny MORGOTH pro mě bohužel celý festival neslavně končí a doom/deathové LLYR slyším již jen ze stanu, kam jsem dolezla slimáčím tempem. Tři dny různorodé hudby a nespočet zážitků mi však nikdo nevezme a já doufám, že příští rok festival opět navštívím. Děkuji pořadatelům za zajímavý lineup, skvělé zázemí a křišťálový zvuk!
(Niviat)
V tradiční pofestivalové melancholii jsem si šel sednout s indiánem do pivního stanu a popřemýšlet o zážitcích z celého festivalu s poslední hrstkou statečných. Bylo to opět skvělé a teď to nejhorší – vrátit se zpět do reality... Hurá na Plzeň, Vávro!
(Aleš)
Fotky: Ignor
