Po třech letech vám vychází studiový nosič, ale jedná se jen o dvě skladby, což mi přijde na vás dost málo. Proč po třech letech představujete vlastně jen dvě skladby? Udělat samostatnou desku Vás nelákalo?
ROSTIMIL: Myslím, že dvě věci jsou na splitko akorát. Obzvlášť, když mají přes třináct minut. Ale určitě máš pravdu v tom, že za tři roky je to sakra málo. Dost jsme zvolnili tempo ve skládání novýho materiálu. Spíš jsme si užívali koncerty a na zkouškách jen sem tam upravili detaily, které se nám na nahraném materiálu nezdály. U nových skladeb „20“ a „21“ jsme si dali načas, protože jsme už nějakou dobu dopředu věděli, že dalším zářezem bude splitko. Udělat samostatnou desku nás v tuhle chvíli láká, protože sami cítíme, že teď je ten správný čas. Nápady jsou a jejich realizace se už rozjela. Jen doufám, že to nebudeme trvat moc dlouho. (úsměv)
KOSI: Jasně, že lákalo, ale prostě a jednoduše nebylo moc nápadů, aby to vydalo na celou desku. Chtěli jsme hlavně koncertovat, což se nám poměrně dařilo, a vzhledem k tomu, že jsem byl pracovně dost zaneprázdněn, nezbylo kromě času ani moc sil něco vymejšlet.
Do studia neváháte investovat a vyrážíte až na Moravu za Otynem do Davos studia. Jak jste na tohle studio přišli a zřejmě jste s prací spokojeni, když už jste tam nahrávali opakovaně?
BUCHTASS: Tak to je asi moje práce, už jsem v Davosu nahrával s bývalou kapelou (Mossambic).
Jsme velice spokojení s přístupem a prací Otynka a zatím nemáme důvod něco měnit. Víme do čeho jdeme, takže pohodička a žádný stres.
ROSTIMIL: Za sebe můžu říct, že „Mlčím, zapomínám“ z roku 2012 má sem tam nějakou tu chybičku na kráse, ale je to hlavně tím, že Otyn je starej grinder a to naše ubrečený pindání a brnkání nikdy moc neposlouchal, natož nahrával. Náš zvuk na splitku je ovšem boží a Otyn ho posunul o obrovskej kus dál. Dejchá to a má to koule. Smekám svůj klobouk až ke kotníkům, Otynku.
KOSI: Souhlas s klukama, příště vyrážíme nahrávat zase k Otynovi. (úsměv)
Texty na minulém albu byly spíš vnitřní pocity Kosiho, v tomto směru jste nijak neustoupili? Ptám se proto, že texty si nikde přečíst nemůžu a z nahrávky jim rozumět téměř nejde. Není to škoda?
KOSI: Ne ne, texty vychází pořád z mého vnitřního „já“. Škoda to asi je, ale domluvili jsme se, že je na split uvádět nebudeme a bylo vyřešeno. Ale za panáka na baru se o ně klidně podělím. (úsměv)
Grafika na CD je velmi povedená. Kdo stojí za touhle prací a jaký důraz na vizuál kladete vy?
ROSTIMIL: Pokud máš na mysli aktuální splitko, tak za artworkem stojí jedna vietnamská výtvarnice, která konkrétně motivy použitý na splitku namalovala jenom propiskou. A protože tu její neskutečně krásnou tvorbu sleduju už nějakej ten rok zpátky, rozhodl jsem se ji použít.
Jak byla náročná komunikace mezi vámi, klukama z HADEM PRO MÉHO MUNGA a vydavatelem, ohledně právě třeba obalu? Na CD se podílelo dost lidí, každý má nějaký názor... nevjeli jste si někdy do vlasů? (úsměv)
BUCHTASS: Původně to měl být split - dvě zahraniční a dvě české kapelky. Vše však ztroskotalo právě na složité komunikaci a tudíž padla volba na HPMM, kteří jsou z Chodova jako já. Sedlo se na pivko a vše bylo domluveno, žádný problém.
ROSTIMIL: Komunikace s klukama z HPMM byla stručná a jasná – libí/nelíbí, jo/ne, super/tohle si strč do prd*le, apod. Na Venus Flag Records, kde vydáváme, to funguje tak, že kapela si vydá desku a label to podpoří tím, že ji pošle na recenze nebo promotérům koncertů, kteří podobnou muziku dělají. Zkrátka se jí snaží dostat do povědomí lidí a tím podpořit celou kapelu. Vydání desky není zase tak supernákladná věc, abychom si ji nemohli vydat sami a chtěli finance po labelu, kterej ani za tímhle účelem není založenej. K Tvojí druhý otázce - mně do vlasů nikdo nevjel, mám celkem pokročilý stádium koutyzmu… ale vážně. Nic podobný se nestalo. S klukama z VFR i z HPMM jsme se ve všem na 100 % shodli. Nějakou dobu už se známe, takže víme co od sebe navzájem čekat.
Vaše skladby byly nahrány už v srpnu, takže jste museli logicky čekat na práci od kolegů, kteří natáčeli až v listopadu. To je docela dlouhá časová proluka, nemrzelo vás, že už CD není venku a vy furt jen čekáte? Co vlastně na tomto splitu trvalo nejdéle?
ROSTIMIL: Nahráno jsme měli už v srpnu, protože původní split měl obsahovat celkem čtyři kapelky. Jednu z Peru, jednu z Itálie a dvě z Čech. S klucíma z Itálie jsme si nějakou dobu psali, na všem jsme se dohodli, řekli si to závazný „deal“ a bylo. Jenže asi po měsíci nám přišla zpráva, že jako co se děje? Proč nekomunikujeme a že to teda ruší, páč jsme asi jako prej nespolehlivý či co. Vopruz jak hovado žeo! Tak jsme si sedli, dali hlavy dohromady, zavolali Mungohadům a dohodli se s nima. Kluci ale dostali termín ve studiu až někdy na podzim, takže proto ta dlouhá pauza mezi studiem a vydáním.
Skladby jsou opět pojmenovávány čísly. V tomhle směru asi nic měnit nehodláte, nebo se pletu?
ROSTIMIL: Nepleteš. Kdysi z mojí strany vzešel pokus o revoluci v tomhle směru, ale narazil na hradby tradic a zajetých kolejí v kapele, který se prostě nemění… „a ty se třeba pos*r.“
KOSI: Zrovna tuhle když jsem usínal, jsem si představil, jestli se někdy dočkáme songu s názvem 50.
Čerstvě jste se vrátili z minitour, kde jste se podívali i na Slovensko. Jaké jsou aktuální zážitky?
BUCHTASS: Celé tour se povedlo, moc se líbilo, ale nyní u mě převládá únava. Po tour hned do fachy a tak to dospávám ještě teď.
ROSTIMIL: Bylo to supr! Strašně moc supr! Nejvíc supr! Měli jsme obrovský štěstí, že jsme narazili na strašně fajn lidi. Partu z NAAB z Č.B. snad ani netřeba představovat. Mega suprový lidi z KIDNEY TRAUMA. Úžasnej kolektiv lidí ve Vsetíně v Suchým Doku, kde jsme spali v zaparkovaný jachtě v garáži, ve který se odehrál i samotnej koncert s UNNA a AT BONE FIDE. Na Slovači dva náročný sety v Kaniance a Nitře, kam nás pozvali lidi ze SLIMING SPOON - velký večírky, kde na baru zmizela spousta eur. Závěrečnej koncík proběhl pod taktovkou RachotuKvětin v Olomouci v legendární Ponorce. Zahráli s náma kluci z BULLFROG, který všem místním tak nakopali zadky, že sednout si fakt bolelo. Pro nás všechny obrovský překvapení a jedna z nejlepších českejch kapel, který jsme za poslední dobu viděli!!! Ještě teď nás bolí játra (úsměv).
KOSI: Bylo to nejlepší tour, který jsme kdy jeli, navíc proložený hokejovým šampionátem.
Nebyli jste prvně mimo Čechy, kde se vám ve světě líbilo nejvíc?
BUCHTASS: Za mě asi Německo, jde hlavně o přístup organizátorů a fungování akcí. V Čechách by se měla města a organizátoři zamyslet nad podporou undergroundové scény. „Kultůra“ není jen Kabát, kdejaké revivaly a podobná uskupení!!!
ROSTIMIL: S tím světem bych byl opatrnej. Zase tolik toho nebylo a když, tak se jelo párkrát do Německa, na Slovensko a do Polska. Žádná velká tour se nekonala. Nejvíc se mi líbilo asi v Německu v Potsdami v clubu Black Fleck, kde o nás bylo postaráno jak o bohy. Od jídla, pití až po spaní nebo cesťák. Vstřícný lidi, který za náma přišli a pokecali o muzice, nakoupili kopec merche a měli prostě zájem. Nebylo to jak na spoustě akcí tady v Čechách, kde dost lidí stojí v koutě, jedou si tu svojí hru na velkýho znalce alternativní scény, kterýmu se jen tak něco nelíbí, protože je hrozně náročnej posluchač. Jak říkám – Black Fleck v Potsdami je sen každýho muzikanta, i když o tom ještě neví.
KOSI: Z těch pár akcí za čárou se mi nejvíc líbilo v Potsdami, od organizace (Vielen Dank, Daniel) až po lidi, který pařili s náma celej set. Paráda!
Koncertů odehrajete docela dost a vzhledem k vaší poloze v Čechách se často jedná o dlouhé štreky. Jak tyhle přejezdy zvládáte? A co na to vaše manželky, přítelkyně, milenky... Měli jste někdy nůž na krku? (úsměv)
BUCHTASS: Mně osobně cestování nevadí, mám to rád. Doma je to horší, ale manželka s dětmi si už za ta léta zvykla. Tím bych jim chtěl velice poděkovat :-*. Občas vidím, že jsou doma smutní, ale nikdy jsem ultimátum nedostal.
ROSTIMIL: Ehm, jen pro upřesnění, my nemáme milenky. Co by to mu doma řekly naše ženy!!! Přejezdy zvládáme dobře. Buchťas je zkušenej řidič, kterej se nebojí vyrazit domů klidně i po koncertě v Bruntále. Nebejt jeho, tak furt jezdíme na koncerty vlakem nebo busem, což byly naše dost punkový začátky plný krásných dobrodružství a dech beroucích nebezpečenství, do kterých jsme se občas dostávali. Já osobně nůž na krku nikdy neměl a doufám, že mít ani nebudu. Mám doma přítelkyni, která je dost inteligentní na to, aby mi nikdy nepoložila otázku „JÁ nebo MUZIKA?“
KOSI: Občas je to ponorka, hlavně při cestě domů, všichni máme kocovinu, Rosťa chrápe na zadním sedadle, Buchťass rozebírá, kdo to kde zkurvil a že neslyšel kopák.
Manželka je v tomhle (zatím) tolerantní, i když občas už to taky nese těžce. Bez podpory rodiny bych v kapele už asi nehrál, za což jim patří velký dík. Velké díky patří i kolegům v práci.
Co máte proti REMEK? Na vašem BZ profilu jsem zaregistroval nějaké rýpnutí si.
BUCHTASS: Já mám hudbu REMEK rád a ani mi nevadí jejich texty, dávají najevo své názory, to je v pořádku. Jejich chování na koncertech se mi však nezamlouvá. Můžu mít svůj názor, ale neodsuzuji toho, kdo ho má jiný, dělám věci tak, ale neodsuzuji toho, kdo je dělá jinak!!!
ROSTIMIL: Šlo o řeči proti kouření. Neuznávám to. Z naší kapely nikdo nekouří, ale přece si přijel na koncert, ne na seminář o zdravym životnim stylu. REMEK hrajou supr muziku a tou by to měli celý říct a nechat lidi, ať si udělají obrázek sami. Tímhle způsobem to udělali naši kamarádi SOMETHING LIKE z Tachova v songu „Děkujeme, že na koncertech nekouříte.“ Tady by si měli REMEK vzít příklad, hudebně na to mají.
KOSI: Na některejch akcích jsem slyšel – ty vole, přijedou REMEK – koncert roku! Hudbu pominu, pro mě tady z těch kapel navždy zůstanou nejlepší LAKMÉ.
Sere mě, jak se chovaj, házej po lidech pivní tácky a buzerujou je za to, že kouří, pijou pivo, žerou maso... Tvrdej komunismus na ně!
Obecně mě u těchle lidí štve, jak netolerantní dokážou bejt a nepřijmou jinej názor, než ten „jejich“. A vlastně vůbec celej ten smysl vnucovat někomu svůj nebo cizí názor, omezovat sebe nebo druhé. Proč?
Někdy už se tomu musim smát, je spousta důležitějších věcí, proti kterým by se dalo bojovat. „Maso je vražda“ je už poměrně laciný… Co třeba pěstování řepky, povinný obsah biopaliva v pohonnejch hmotách, aby si „někdo“ mohl mastit kapsu, psát si zákony pro sebe a devastovat půdu? Co třeba pořádnej právní systém a vynutitelnost práva? Co třeba lepší životní úroveň, vyšší mzdy pro pracující místo toho, aby se peníze cpaly šmejdům, který zneužívaj sociální systém?
Co korupce, morálka politiků atd?
Co Vás na celém tom „hardcoru“ nejvíc štve a co naopak dělá radost?
BUCHTASS: Občas pořádám v Chodově koncerty a je mi smutno a štve mě, že nechodí mladí. Radost mám z toho, že se stále najdou lidé, kteří chtějí pořádat akce, podporují tuto scénu a dělají to pro radost, díky jim!!
ROSTIMIL: Těžko říct, nikdy jsem se nepovažoval za hardcoristu nebo člověka, pro kterýho je to životní cesta. Ale na scéně jako takový, mě dost se*e, jak se z čistýho a skromnýho veganství stal kult fašistickejch ortodoxních zaslepenců, neschopných diskuze. Tečka. V poslední době mi taky přijde, že dřív lidi, kterejm si půjčil všechny svoje cajky od bicích až pomalu po kytary, sami přišli, podali ti ruku, poděkovali a koupili třeba panáka. Dneska týpek, kterýmu je 18 let, neřekne pomalu ani bů natož prosim a hned chce půjčit bednu, zesík, kabel, bicí a vlastně ještě nemáš náhodou struny? Protože jsme takoví ti hodný blbečci, tak to půjčíme. Borci dohrajou a vidíš je, jak sedí v káře a valí si to domů. To mě zamrzí a pak brečim v autě celou cestu domů. ;-) Radost mi dělají kapely jako třeba vožungrové SOCIAL PARTY, lídři a zakladatelé Venus Flag Records ILLEGAL ILLUSION, celá ta liberecká rodina v čele s DROM , olomoucký syrečci HUMAN PUPPET, pražská jistota TENGRI, česko-polská úderka BLACK NOISE nebo lidi, který nám vždycky pomůžou, udělají koncert, nechají nás přespat, dají nám najíst a napít, umyjou nás apod. Však vy víte. ;-) Ta soudržnost je jedna velká radost, protože nic z toho není samozřejmost. Samozřejmě, že kapel je víc, ale tohle je ten základ, o kterej se můžeme vždycky opřít. Pusinky a sluníčko pro vás!
KOSI: Dělaj mi radost lidi, který dělaj koncerty a snaží se tu scénu držet při životě, lidi a kapely, který jsme díky ní poznali a s kterýma se aspoň jednou za rok vidíme.
Vadí mi „borci“, který tě osockujou o věci, aby si mohli zahrát a ani nezabučí. Vojnu na vás!!!
A Rosťa to s těma vege zaslepencema vystihl líp, než bych to dokázal sám. Jo, a taky, když musíš hrát poslední, čekat až na tebe přijde řada a nemůžeš si ani moc sosnout, abys to moc nezvoral. (úsměv)
http://bandzone.cz/lebaindemaid
RECENZE
ROSTIMIL: Myslím, že dvě věci jsou na splitko akorát. Obzvlášť, když mají přes třináct minut. Ale určitě máš pravdu v tom, že za tři roky je to sakra málo. Dost jsme zvolnili tempo ve skládání novýho materiálu. Spíš jsme si užívali koncerty a na zkouškách jen sem tam upravili detaily, které se nám na nahraném materiálu nezdály. U nových skladeb „20“ a „21“ jsme si dali načas, protože jsme už nějakou dobu dopředu věděli, že dalším zářezem bude splitko. Udělat samostatnou desku nás v tuhle chvíli láká, protože sami cítíme, že teď je ten správný čas. Nápady jsou a jejich realizace se už rozjela. Jen doufám, že to nebudeme trvat moc dlouho. (úsměv)
KOSI: Jasně, že lákalo, ale prostě a jednoduše nebylo moc nápadů, aby to vydalo na celou desku. Chtěli jsme hlavně koncertovat, což se nám poměrně dařilo, a vzhledem k tomu, že jsem byl pracovně dost zaneprázdněn, nezbylo kromě času ani moc sil něco vymejšlet.
Do studia neváháte investovat a vyrážíte až na Moravu za Otynem do Davos studia. Jak jste na tohle studio přišli a zřejmě jste s prací spokojeni, když už jste tam nahrávali opakovaně?
BUCHTASS: Tak to je asi moje práce, už jsem v Davosu nahrával s bývalou kapelou (Mossambic).
Jsme velice spokojení s přístupem a prací Otynka a zatím nemáme důvod něco měnit. Víme do čeho jdeme, takže pohodička a žádný stres.
ROSTIMIL: Za sebe můžu říct, že „Mlčím, zapomínám“ z roku 2012 má sem tam nějakou tu chybičku na kráse, ale je to hlavně tím, že Otyn je starej grinder a to naše ubrečený pindání a brnkání nikdy moc neposlouchal, natož nahrával. Náš zvuk na splitku je ovšem boží a Otyn ho posunul o obrovskej kus dál. Dejchá to a má to koule. Smekám svůj klobouk až ke kotníkům, Otynku.
KOSI: Souhlas s klukama, příště vyrážíme nahrávat zase k Otynovi. (úsměv)
Texty na minulém albu byly spíš vnitřní pocity Kosiho, v tomto směru jste nijak neustoupili? Ptám se proto, že texty si nikde přečíst nemůžu a z nahrávky jim rozumět téměř nejde. Není to škoda?
KOSI: Ne ne, texty vychází pořád z mého vnitřního „já“. Škoda to asi je, ale domluvili jsme se, že je na split uvádět nebudeme a bylo vyřešeno. Ale za panáka na baru se o ně klidně podělím. (úsměv)
Grafika na CD je velmi povedená. Kdo stojí za touhle prací a jaký důraz na vizuál kladete vy?
ROSTIMIL: Pokud máš na mysli aktuální splitko, tak za artworkem stojí jedna vietnamská výtvarnice, která konkrétně motivy použitý na splitku namalovala jenom propiskou. A protože tu její neskutečně krásnou tvorbu sleduju už nějakej ten rok zpátky, rozhodl jsem se ji použít.
Jak byla náročná komunikace mezi vámi, klukama z HADEM PRO MÉHO MUNGA a vydavatelem, ohledně právě třeba obalu? Na CD se podílelo dost lidí, každý má nějaký názor... nevjeli jste si někdy do vlasů? (úsměv)
BUCHTASS: Původně to měl být split - dvě zahraniční a dvě české kapelky. Vše však ztroskotalo právě na složité komunikaci a tudíž padla volba na HPMM, kteří jsou z Chodova jako já. Sedlo se na pivko a vše bylo domluveno, žádný problém.
ROSTIMIL: Komunikace s klukama z HPMM byla stručná a jasná – libí/nelíbí, jo/ne, super/tohle si strč do prd*le, apod. Na Venus Flag Records, kde vydáváme, to funguje tak, že kapela si vydá desku a label to podpoří tím, že ji pošle na recenze nebo promotérům koncertů, kteří podobnou muziku dělají. Zkrátka se jí snaží dostat do povědomí lidí a tím podpořit celou kapelu. Vydání desky není zase tak supernákladná věc, abychom si ji nemohli vydat sami a chtěli finance po labelu, kterej ani za tímhle účelem není založenej. K Tvojí druhý otázce - mně do vlasů nikdo nevjel, mám celkem pokročilý stádium koutyzmu… ale vážně. Nic podobný se nestalo. S klukama z VFR i z HPMM jsme se ve všem na 100 % shodli. Nějakou dobu už se známe, takže víme co od sebe navzájem čekat.
Vaše skladby byly nahrány už v srpnu, takže jste museli logicky čekat na práci od kolegů, kteří natáčeli až v listopadu. To je docela dlouhá časová proluka, nemrzelo vás, že už CD není venku a vy furt jen čekáte? Co vlastně na tomto splitu trvalo nejdéle?
ROSTIMIL: Nahráno jsme měli už v srpnu, protože původní split měl obsahovat celkem čtyři kapelky. Jednu z Peru, jednu z Itálie a dvě z Čech. S klucíma z Itálie jsme si nějakou dobu psali, na všem jsme se dohodli, řekli si to závazný „deal“ a bylo. Jenže asi po měsíci nám přišla zpráva, že jako co se děje? Proč nekomunikujeme a že to teda ruší, páč jsme asi jako prej nespolehlivý či co. Vopruz jak hovado žeo! Tak jsme si sedli, dali hlavy dohromady, zavolali Mungohadům a dohodli se s nima. Kluci ale dostali termín ve studiu až někdy na podzim, takže proto ta dlouhá pauza mezi studiem a vydáním.
Skladby jsou opět pojmenovávány čísly. V tomhle směru asi nic měnit nehodláte, nebo se pletu?
ROSTIMIL: Nepleteš. Kdysi z mojí strany vzešel pokus o revoluci v tomhle směru, ale narazil na hradby tradic a zajetých kolejí v kapele, který se prostě nemění… „a ty se třeba pos*r.“
KOSI: Zrovna tuhle když jsem usínal, jsem si představil, jestli se někdy dočkáme songu s názvem 50.
Čerstvě jste se vrátili z minitour, kde jste se podívali i na Slovensko. Jaké jsou aktuální zážitky?
BUCHTASS: Celé tour se povedlo, moc se líbilo, ale nyní u mě převládá únava. Po tour hned do fachy a tak to dospávám ještě teď.
ROSTIMIL: Bylo to supr! Strašně moc supr! Nejvíc supr! Měli jsme obrovský štěstí, že jsme narazili na strašně fajn lidi. Partu z NAAB z Č.B. snad ani netřeba představovat. Mega suprový lidi z KIDNEY TRAUMA. Úžasnej kolektiv lidí ve Vsetíně v Suchým Doku, kde jsme spali v zaparkovaný jachtě v garáži, ve který se odehrál i samotnej koncert s UNNA a AT BONE FIDE. Na Slovači dva náročný sety v Kaniance a Nitře, kam nás pozvali lidi ze SLIMING SPOON - velký večírky, kde na baru zmizela spousta eur. Závěrečnej koncík proběhl pod taktovkou RachotuKvětin v Olomouci v legendární Ponorce. Zahráli s náma kluci z BULLFROG, který všem místním tak nakopali zadky, že sednout si fakt bolelo. Pro nás všechny obrovský překvapení a jedna z nejlepších českejch kapel, který jsme za poslední dobu viděli!!! Ještě teď nás bolí játra (úsměv).
KOSI: Bylo to nejlepší tour, který jsme kdy jeli, navíc proložený hokejovým šampionátem.
Nebyli jste prvně mimo Čechy, kde se vám ve světě líbilo nejvíc?
BUCHTASS: Za mě asi Německo, jde hlavně o přístup organizátorů a fungování akcí. V Čechách by se měla města a organizátoři zamyslet nad podporou undergroundové scény. „Kultůra“ není jen Kabát, kdejaké revivaly a podobná uskupení!!!
ROSTIMIL: S tím světem bych byl opatrnej. Zase tolik toho nebylo a když, tak se jelo párkrát do Německa, na Slovensko a do Polska. Žádná velká tour se nekonala. Nejvíc se mi líbilo asi v Německu v Potsdami v clubu Black Fleck, kde o nás bylo postaráno jak o bohy. Od jídla, pití až po spaní nebo cesťák. Vstřícný lidi, který za náma přišli a pokecali o muzice, nakoupili kopec merche a měli prostě zájem. Nebylo to jak na spoustě akcí tady v Čechách, kde dost lidí stojí v koutě, jedou si tu svojí hru na velkýho znalce alternativní scény, kterýmu se jen tak něco nelíbí, protože je hrozně náročnej posluchač. Jak říkám – Black Fleck v Potsdami je sen každýho muzikanta, i když o tom ještě neví.
KOSI: Z těch pár akcí za čárou se mi nejvíc líbilo v Potsdami, od organizace (Vielen Dank, Daniel) až po lidi, který pařili s náma celej set. Paráda!
Koncertů odehrajete docela dost a vzhledem k vaší poloze v Čechách se často jedná o dlouhé štreky. Jak tyhle přejezdy zvládáte? A co na to vaše manželky, přítelkyně, milenky... Měli jste někdy nůž na krku? (úsměv)
BUCHTASS: Mně osobně cestování nevadí, mám to rád. Doma je to horší, ale manželka s dětmi si už za ta léta zvykla. Tím bych jim chtěl velice poděkovat :-*. Občas vidím, že jsou doma smutní, ale nikdy jsem ultimátum nedostal.
ROSTIMIL: Ehm, jen pro upřesnění, my nemáme milenky. Co by to mu doma řekly naše ženy!!! Přejezdy zvládáme dobře. Buchťas je zkušenej řidič, kterej se nebojí vyrazit domů klidně i po koncertě v Bruntále. Nebejt jeho, tak furt jezdíme na koncerty vlakem nebo busem, což byly naše dost punkový začátky plný krásných dobrodružství a dech beroucích nebezpečenství, do kterých jsme se občas dostávali. Já osobně nůž na krku nikdy neměl a doufám, že mít ani nebudu. Mám doma přítelkyni, která je dost inteligentní na to, aby mi nikdy nepoložila otázku „JÁ nebo MUZIKA?“
KOSI: Občas je to ponorka, hlavně při cestě domů, všichni máme kocovinu, Rosťa chrápe na zadním sedadle, Buchťass rozebírá, kdo to kde zkurvil a že neslyšel kopák.
Manželka je v tomhle (zatím) tolerantní, i když občas už to taky nese těžce. Bez podpory rodiny bych v kapele už asi nehrál, za což jim patří velký dík. Velké díky patří i kolegům v práci.
Co máte proti REMEK? Na vašem BZ profilu jsem zaregistroval nějaké rýpnutí si.
BUCHTASS: Já mám hudbu REMEK rád a ani mi nevadí jejich texty, dávají najevo své názory, to je v pořádku. Jejich chování na koncertech se mi však nezamlouvá. Můžu mít svůj názor, ale neodsuzuji toho, kdo ho má jiný, dělám věci tak, ale neodsuzuji toho, kdo je dělá jinak!!!
ROSTIMIL: Šlo o řeči proti kouření. Neuznávám to. Z naší kapely nikdo nekouří, ale přece si přijel na koncert, ne na seminář o zdravym životnim stylu. REMEK hrajou supr muziku a tou by to měli celý říct a nechat lidi, ať si udělají obrázek sami. Tímhle způsobem to udělali naši kamarádi SOMETHING LIKE z Tachova v songu „Děkujeme, že na koncertech nekouříte.“ Tady by si měli REMEK vzít příklad, hudebně na to mají.
KOSI: Na některejch akcích jsem slyšel – ty vole, přijedou REMEK – koncert roku! Hudbu pominu, pro mě tady z těch kapel navždy zůstanou nejlepší LAKMÉ.
Sere mě, jak se chovaj, házej po lidech pivní tácky a buzerujou je za to, že kouří, pijou pivo, žerou maso... Tvrdej komunismus na ně!
Obecně mě u těchle lidí štve, jak netolerantní dokážou bejt a nepřijmou jinej názor, než ten „jejich“. A vlastně vůbec celej ten smysl vnucovat někomu svůj nebo cizí názor, omezovat sebe nebo druhé. Proč?
Někdy už se tomu musim smát, je spousta důležitějších věcí, proti kterým by se dalo bojovat. „Maso je vražda“ je už poměrně laciný… Co třeba pěstování řepky, povinný obsah biopaliva v pohonnejch hmotách, aby si „někdo“ mohl mastit kapsu, psát si zákony pro sebe a devastovat půdu? Co třeba pořádnej právní systém a vynutitelnost práva? Co třeba lepší životní úroveň, vyšší mzdy pro pracující místo toho, aby se peníze cpaly šmejdům, který zneužívaj sociální systém?
Co korupce, morálka politiků atd?
Co Vás na celém tom „hardcoru“ nejvíc štve a co naopak dělá radost?
BUCHTASS: Občas pořádám v Chodově koncerty a je mi smutno a štve mě, že nechodí mladí. Radost mám z toho, že se stále najdou lidé, kteří chtějí pořádat akce, podporují tuto scénu a dělají to pro radost, díky jim!!
ROSTIMIL: Těžko říct, nikdy jsem se nepovažoval za hardcoristu nebo člověka, pro kterýho je to životní cesta. Ale na scéně jako takový, mě dost se*e, jak se z čistýho a skromnýho veganství stal kult fašistickejch ortodoxních zaslepenců, neschopných diskuze. Tečka. V poslední době mi taky přijde, že dřív lidi, kterejm si půjčil všechny svoje cajky od bicích až pomalu po kytary, sami přišli, podali ti ruku, poděkovali a koupili třeba panáka. Dneska týpek, kterýmu je 18 let, neřekne pomalu ani bů natož prosim a hned chce půjčit bednu, zesík, kabel, bicí a vlastně ještě nemáš náhodou struny? Protože jsme takoví ti hodný blbečci, tak to půjčíme. Borci dohrajou a vidíš je, jak sedí v káře a valí si to domů. To mě zamrzí a pak brečim v autě celou cestu domů. ;-) Radost mi dělají kapely jako třeba vožungrové SOCIAL PARTY, lídři a zakladatelé Venus Flag Records ILLEGAL ILLUSION, celá ta liberecká rodina v čele s DROM , olomoucký syrečci HUMAN PUPPET, pražská jistota TENGRI, česko-polská úderka BLACK NOISE nebo lidi, který nám vždycky pomůžou, udělají koncert, nechají nás přespat, dají nám najíst a napít, umyjou nás apod. Však vy víte. ;-) Ta soudržnost je jedna velká radost, protože nic z toho není samozřejmost. Samozřejmě, že kapel je víc, ale tohle je ten základ, o kterej se můžeme vždycky opřít. Pusinky a sluníčko pro vás!
KOSI: Dělaj mi radost lidi, který dělaj koncerty a snaží se tu scénu držet při životě, lidi a kapely, který jsme díky ní poznali a s kterýma se aspoň jednou za rok vidíme.
Vadí mi „borci“, který tě osockujou o věci, aby si mohli zahrát a ani nezabučí. Vojnu na vás!!!
A Rosťa to s těma vege zaslepencema vystihl líp, než bych to dokázal sám. Jo, a taky, když musíš hrát poslední, čekat až na tebe přijde řada a nemůžeš si ani moc sosnout, abys to moc nezvoral. (úsměv)
http://bandzone.cz/lebaindemaid
RECENZE
