Olomoučtí DISSOLUTION se po dlouhých dvanácti letech a někdy i hojném koncertování konečně dočkali debutového alba. Už v minulosti sice nahráli kratší promosnímek „Fucking Brutal World“, jenže to je bezmála deset let, během nichž prodělali časté personální změny na všech postech vyjma bubeníka, který jako jediný zde působí od samého prvopočátku.
Zatímco kratičké, tuctové a zcela nicneříkající „Intro“ a „Outro“ prošumí téměř bez povšimnutí, po celou takto ohraničenou dobu se odehrává intenzivní death metal brutálnějšího, ale zároveň i docela technického provedení. Instrumentálně i zvukově se nahrávka dotýká pater vysokého standardu, což není divu při vědomí, že někteří členové mají co do činění se známějšími GODLESS TRUTH a ani jejich kolegové za nimi nezaostávají. Také vokalista obstojně zvládá různé hlasové polohy a zdařile tak podporuje dostatečně kvalitní a vyspělý muzikantský základ.
Současně je však zjevné, že ani sebelepší instrumentace žel nemůže stačit tam, kde chybějí silnější kompoziční nápady. Neustálý atak a neutuchající tlačení na pilu přináší smrtící kov v každém tónu, v každé vteřině, bez sebemenší odchylky odlišným směrem. Žánrová sešněrovanost je jistě výrazem respektovatelného hudebního cítění kapely, ovšem současně i přítěží, z níž plynou značně podobné, naprosto nepřekvapivé a vzájemně obtížně rozeznatelné skladby. Mnohde se sice ozve melodičtější kytarový motiv, ale teprve až závěrečné „Animosity“ přináší nepatrné vychýlení, nikoli žánrově, ale v tom, že skladba působí nepatrně členitějším a pestřejším dojmem.
To vše se v širším žánrovém kontextu mění v neodbytný pocit neosobitosti a snadné zaměnitelnosti s nekonečnou armádou podobně či přímo totožně znějících kapel, v nichž se vyznají asi jen ti vůbec největší a nejortodoxnější deathmetaloví nadšenci a v jejichž konkurenci tato působí velmi důstojně, jenže současně také ničím a nijak nevyniká. Kdo však pomine tento částečně limitující faktor, může být v tomto konkrétním případě když ne nadšen, tak alespoň potěšen. Soustředěný poslech odhaluje mnoho skvěle zahraných motivů a pasáží, jež si asi jen málokdo trvale zapamatuje, ale které svědčí o tom, že od vyzrálosti může vést cesta k solidní přesvědčivosti. Součtem toho všeho pánové působí dojmem, že jsou podstatně lepší instrumentalisté než skladatelé.
Při pohledu na současný český death metal lze vycítit podobnost například s FLESHLESS, ostatně, právě jejich hlavní protagonista toto album vydal, případně TORTHARRY, což je ale v dnešní době, při veškeré úctě k nepochybným zásluhám obou jmenovaných kapel, tak trochu slepé rameno žánru. Zřetelně lépe jsou na tom nejen zkušení HYPNOS či loni debutující SECTESY, ale především pak deathmetalově modernější a zajímavější soubory jako PERFECITIZEN, KEEP ON ROTTING nebo SMASHED FACE. Hlavně vůči těmto jménům lze vycítit rezervu.
Pokud jde o čistě olomouckou deathmetalovou scénu, pánové vydáním tohoto alba provedli zásadní krok, jímž se vydělili ze zástupu lokálně známých, ale v širším měřítku spíše bezejmenných skupin FALL INTO MISERY, MIVEDANTAL či CRYSTALEPSY. Naprosto nic se však nemění na trvale platné skutečnosti, že tím historicky rozhodně nejpodstatnějším a nejvýznamnějším, co kdy hanácká smrtící scéna dala tuzemsku, zůstávají nadále GODLESS TRUTH.
Zdání žánrového stereotypu pak dokonale dotváří obal. Přestože nelze pochybovat o tom, že grafik a výtvarník Deather patří k těm nejslovutnějším mistrům svého oboru, jeho díla jsou co do kvantity natolik četná, rozšířená a všudypřítomná, že se v jejich rámci nelze vyvarovat klišé. Jestliže vnitřek bookletu zavání alespoň slušnou rutinou, přední obalový motiv působí žel naprosto nezajímavým až vyloženě tuctovým dojmem. Lze sice pochopit, že každá druhá deathová formace chce mít obal od legendy, někdo jiný by však jistě ocenil více kreativity a originality.
Seznam skladeb:
Zatímco kratičké, tuctové a zcela nicneříkající „Intro“ a „Outro“ prošumí téměř bez povšimnutí, po celou takto ohraničenou dobu se odehrává intenzivní death metal brutálnějšího, ale zároveň i docela technického provedení. Instrumentálně i zvukově se nahrávka dotýká pater vysokého standardu, což není divu při vědomí, že někteří členové mají co do činění se známějšími GODLESS TRUTH a ani jejich kolegové za nimi nezaostávají. Také vokalista obstojně zvládá různé hlasové polohy a zdařile tak podporuje dostatečně kvalitní a vyspělý muzikantský základ.
Současně je však zjevné, že ani sebelepší instrumentace žel nemůže stačit tam, kde chybějí silnější kompoziční nápady. Neustálý atak a neutuchající tlačení na pilu přináší smrtící kov v každém tónu, v každé vteřině, bez sebemenší odchylky odlišným směrem. Žánrová sešněrovanost je jistě výrazem respektovatelného hudebního cítění kapely, ovšem současně i přítěží, z níž plynou značně podobné, naprosto nepřekvapivé a vzájemně obtížně rozeznatelné skladby. Mnohde se sice ozve melodičtější kytarový motiv, ale teprve až závěrečné „Animosity“ přináší nepatrné vychýlení, nikoli žánrově, ale v tom, že skladba působí nepatrně členitějším a pestřejším dojmem.
To vše se v širším žánrovém kontextu mění v neodbytný pocit neosobitosti a snadné zaměnitelnosti s nekonečnou armádou podobně či přímo totožně znějících kapel, v nichž se vyznají asi jen ti vůbec největší a nejortodoxnější deathmetaloví nadšenci a v jejichž konkurenci tato působí velmi důstojně, jenže současně také ničím a nijak nevyniká. Kdo však pomine tento částečně limitující faktor, může být v tomto konkrétním případě když ne nadšen, tak alespoň potěšen. Soustředěný poslech odhaluje mnoho skvěle zahraných motivů a pasáží, jež si asi jen málokdo trvale zapamatuje, ale které svědčí o tom, že od vyzrálosti může vést cesta k solidní přesvědčivosti. Součtem toho všeho pánové působí dojmem, že jsou podstatně lepší instrumentalisté než skladatelé.
Při pohledu na současný český death metal lze vycítit podobnost například s FLESHLESS, ostatně, právě jejich hlavní protagonista toto album vydal, případně TORTHARRY, což je ale v dnešní době, při veškeré úctě k nepochybným zásluhám obou jmenovaných kapel, tak trochu slepé rameno žánru. Zřetelně lépe jsou na tom nejen zkušení HYPNOS či loni debutující SECTESY, ale především pak deathmetalově modernější a zajímavější soubory jako PERFECITIZEN, KEEP ON ROTTING nebo SMASHED FACE. Hlavně vůči těmto jménům lze vycítit rezervu.
Pokud jde o čistě olomouckou deathmetalovou scénu, pánové vydáním tohoto alba provedli zásadní krok, jímž se vydělili ze zástupu lokálně známých, ale v širším měřítku spíše bezejmenných skupin FALL INTO MISERY, MIVEDANTAL či CRYSTALEPSY. Naprosto nic se však nemění na trvale platné skutečnosti, že tím historicky rozhodně nejpodstatnějším a nejvýznamnějším, co kdy hanácká smrtící scéna dala tuzemsku, zůstávají nadále GODLESS TRUTH.
Zdání žánrového stereotypu pak dokonale dotváří obal. Přestože nelze pochybovat o tom, že grafik a výtvarník Deather patří k těm nejslovutnějším mistrům svého oboru, jeho díla jsou co do kvantity natolik četná, rozšířená a všudypřítomná, že se v jejich rámci nelze vyvarovat klišé. Jestliže vnitřek bookletu zavání alespoň slušnou rutinou, přední obalový motiv působí žel naprosto nezajímavým až vyloženě tuctovým dojmem. Lze sice pochopit, že každá druhá deathová formace chce mít obal od legendy, někdo jiný by však jistě ocenil více kreativity a originality.
Seznam skladeb:
- Intro
- Dissolution
- Watching Her Burn
- Autopsy Of The Living
- We'are All Doomed
- Nothing But A Memory
- I Am Machine
- Worst Nightmare
- Animosity
- Outro
Čas: 34:16
Sestava:
- Angelo – zpěv
- Martin – kytara
- Švany – kytara
- Jakub – baskytara
- Kopec – bicí
