Vítejte ve světě neuroleptik, antidepresiv, klecí, kompulzivního chování, vestibulárních vyšetření, falopletysmografů, vulvopletysmografů, ztrát vědomí, trávicích obtíží, poruch spánku, apatie, depresí, Downova syndromu, vaginálních traumat, kastrací a elektrošoků. Vítejte v prostředí psychiatrických léčeben v Sadské, Opařanech či Kosmonosech. Tady všude ordinuje přednosta MUDr. Tom Necrocock a předepisuje Neuleptil, Xanax, Lexaurin, Plegomazin, Wellbutrin a další dobroty.
Že vám jde z předchozích pojmů a názvů hlava kolem? Není divu, je to svět, který je pro většinu populace skrytý, pacienti s poruchami centrálního nervového systému nepatří mezi mediální hvězdy, samozřejmě dokud některý z léčebny neprchne nebo něco neprovede.
Retro vstup č. 1
Když v roce 2004 vyšel debut NECROCOCK „Praktiky pohřebních ústavů“, objevily se jako bonusy dvě skladbičky výrazně se lišící od zbytku funeral blackového materiálu. „Prázdniny“ a „Oligofrenní dívka“ mířily do hájemství necro gothic synth pop rocku (Necrocock tomu tehdy říkal mrtvolná hudba), který v kombinaci se šokujícími texty dodnes vzbuzuje podivné mrazení v zádech...
A podobné to je se současnou produkcí z oněch psychiatrických pavilonů. Kombinace hypnotické hudby a znepokojujících textů zabírá prakticky okamžitě, na první poslech je zřejmé, že Necrocock zase jednou trefil hřebíček na hlavičku a přišel s nervy cuchajícím materiálem, nad nímž zůstává rozum stát. (úsměv) Hned úvodní slova, která kdosi pronáší rozechvělým hlasem, naznačují cosi o abnormalitě: „Nesmím se poranit, nesmím ztratit vědomí. Právě teď nesmím ztratit vědomí.“ Následující hudební stránka věci je svým způsobem miloučká hodňoučká, muzika poklidně plyne a líně se převaluje, pod syntetickými zvuky monotónní buben jakoby odměřuje čas, nad hudbou se nese typický nasládlý Necrocockův hlásek popisující trable nějaké nešťastnice, která trpí ztrátami vědomí a poruchami trávení; vcelku pochopitelně její život pokračuje na trase Karlák -> Sadská -> Kosmonosy. „Vyšetření vestibulární“ (= vyšetření poruch rovnováhy) je o poznání tvrdší, kytara vyjíždí ostřeji a bicmen už taky využívá více součástí své soupravy, zato zpěvu je minimum; napřed chroptí hostující C. Magos (majitel Necroterror Rcs. z Kypru, který před časem vydal singl KAVIAR KAVALIER „Die Urinal Therapie“), pak krátce Necrocock a dojde i na mluvu jak od nějakého skutečného lékaře. Úvod třetí skladby mi nepřijde úplně podařený, po chvilce dochází k razantní změně nálady i zvuku, v podstatě se opět přitvrzuje, kytara tu zní ještě důrazněji než v předchozí písničce, zato zpěv je spíše v poloze parodické. Možná to tak nemá být chápáno, ale mně to tak přijde. Následuje nejkratším textem opatřená podivnost „Nedávejte mu Plegomazin“ (lék používaný na tlumení příznaků schizofrenie a maniodepresivní psychózy) a poté „Chorobomyslná“, zase trochu jiná záležitost, u které mě zase napadá, že ač se nahrávka zdá být měkkou, opak je vlastně pravdou, protože i tady kytara poměrně drsně riffuje. Onen odér mazlivosti a milosti je dán zejména melodickými vokály a syntezátory. Své si tu odzpívá/odříká další host, Veronika, jejíž hlásek s choromyslností dokonale souzní. Asi nejchytlavější ústřední motiv se proplétá „Vaginálním traumatem“, v němž chudák „Věra ta má downa a vaginální trauma...“, která kromě těchto nemilých potíží navíc neskončí vůbec dobře... S blížícím se závěrem song nabírá zcela jasný kurs psychiatrie, podivné zvuky jakoby byly dílem kohosi, kdo není úplně při smyslech.
Album půli „ukolébavka“ „Do klecí“, která je dalším důkazem Necrocockova citu pro harmonie a melodie, ta kytarová je podmanivá a snad opravdu může zafungovat jako uspávací prostředek. Vysoké vokály dobře známé z řady Tomových děl uvozují „Do Opařan“. Do tamního psychiatrického pavilonu míří dítě, které se zbláznilo před zimou, takže musí brát neuroleptika a je k politování. V textu se Necrocock zmiňuje i o neslavnější pacientce, která se v Opařanech v dětství léčila, Olze Hepnarové. Sexuálním úchylkám věnované „Zapoměl jsem si v sanitě...“ (tahle to uvádí obal, takže hrubka nehrubka přizpůsobuji se...) je hudebně trochu těžší, text pak věrně popisuje vyšetřování potenciálních sexuálních deviací, ať už jde o nekrofilii, zoofilii nebo pedofilii. Necrocock opět čaruje s vokály a nejen díky tomu nahrávka stále přichází s něčím novým, tudíž pořád dokáže upoutat mou pozornost na 100 %. Další smutný příběh zakončuje základní hrací dobu, „hrdinou“ adoptovaný chlapec, albín, kterého nakonec potenciální pěstouni nechtějí. Text už balancuje na hranici dobrého vkusu a poslední slova mi přijdou za hranou... Hudebně jde ale o další hodně výrazný a hypnotickými melodiemi obdařený song.
Retro vstup č. 2
Už po vydání „Praktik“ Necrocock avizoval další skladby podobné „Prázdninám“ a „Oligofrenní dívce“, měl je už tehdy nachystané, jedna z nich, „Princezna“, se později objevila jako videoklip, druhá čekala v šuplíku. Obě se dočkaly až letos, kdy zapadly do kontextu psychiatrického alba a jsou umístěny v závěru nahrávky jako bonusy.
„Princezna“ je takřka pohádkově laděný song, kromě měkkého Necro-vokálu se objevují nebeské chorály i vokály, které mi přijdou ženské, ale při dnešních studiových možnostech je dost možné, že je obstaral pan principál. To „Výlet do Vaxjö“ je rytmicky i výrazově pestřejší, mám dojem, že tu zní i saxofon a foukací harmonika. Oba texty opět popisují výsledky zvrhlých choutek nějakého šílence, v prvním případě jde o vraždu v lesní chatě, v druhém hraje hlavní roli přístav Le Pierre a jachta, nechybí ani nože, a utýraná dívka vcelku podle očekávání skončí v moři, zatímco zvrhlík míří do Sevilly. Tíživou atmosféru navíc podtrhuje naříkání oběti i kvílení sanitek.
Asi je jasné, že „Hudba z psychiatrických pavilonů“ není pro každého. Na druhou stranu album přináší barevnou paletu nálad, skladby jsou zajímavé nejen na první poslech, ale baví mě i po dvacátém, protože pořád objevuji nějaké zajímavůstky, drobnůstky, kterými je deska prošpikovaná. Aranže jsou taky pojaty s rozumem, takže to nezní přeplácaně, dobrému celkovému dojmu pomáhá i zvuk čistý jak lilium, takže je slyšet úplně každý tón či zvuk.
Atmosféru díla podtrhuje i zajímavě zpracovaný booklet. V jednoduchém digipacku resp. vložené knížečce nelze přehlédnout Štromovy dřevoryty, na nichž se nachází chovanci psychiatrických klinik, titulu pak vévodí samotný Necrocock. I přesto, že na pohled se mi grafika líbí, mám k obalu nějaké ty klasické výhrady. Jednu už jsem naznačil v textu, chyba v názvu skladby bije do očí, další zradou je opomenutí dvojtečky nad a resp. o v názvu města Växjö (název je tu třikrát; pokaždé špatně – jednou úplně bez dvojteček a dvakrát jen s jednou) či sem tam nějaká další chybička (když už se pořád řeší neuroleptika, mohla by být uváděna se správným i, totéž platí pro špatně uvedený Wellbutrin), a pak taky zamrzí, že na obalu jsou skladby č. 8 a 9 proti CD přehozené (níže skutečné pořadí).
Seznam skladeb:
Čas: 48:20
Sestava:
Guests:
Mixed and mastered by Pavel Marcel
Woodcuts and typo by František Štorm
www.necrocockworld.com
Že vám jde z předchozích pojmů a názvů hlava kolem? Není divu, je to svět, který je pro většinu populace skrytý, pacienti s poruchami centrálního nervového systému nepatří mezi mediální hvězdy, samozřejmě dokud některý z léčebny neprchne nebo něco neprovede.
Retro vstup č. 1
Když v roce 2004 vyšel debut NECROCOCK „Praktiky pohřebních ústavů“, objevily se jako bonusy dvě skladbičky výrazně se lišící od zbytku funeral blackového materiálu. „Prázdniny“ a „Oligofrenní dívka“ mířily do hájemství necro gothic synth pop rocku (Necrocock tomu tehdy říkal mrtvolná hudba), který v kombinaci se šokujícími texty dodnes vzbuzuje podivné mrazení v zádech...
A podobné to je se současnou produkcí z oněch psychiatrických pavilonů. Kombinace hypnotické hudby a znepokojujících textů zabírá prakticky okamžitě, na první poslech je zřejmé, že Necrocock zase jednou trefil hřebíček na hlavičku a přišel s nervy cuchajícím materiálem, nad nímž zůstává rozum stát. (úsměv) Hned úvodní slova, která kdosi pronáší rozechvělým hlasem, naznačují cosi o abnormalitě: „Nesmím se poranit, nesmím ztratit vědomí. Právě teď nesmím ztratit vědomí.“ Následující hudební stránka věci je svým způsobem miloučká hodňoučká, muzika poklidně plyne a líně se převaluje, pod syntetickými zvuky monotónní buben jakoby odměřuje čas, nad hudbou se nese typický nasládlý Necrocockův hlásek popisující trable nějaké nešťastnice, která trpí ztrátami vědomí a poruchami trávení; vcelku pochopitelně její život pokračuje na trase Karlák -> Sadská -> Kosmonosy. „Vyšetření vestibulární“ (= vyšetření poruch rovnováhy) je o poznání tvrdší, kytara vyjíždí ostřeji a bicmen už taky využívá více součástí své soupravy, zato zpěvu je minimum; napřed chroptí hostující C. Magos (majitel Necroterror Rcs. z Kypru, který před časem vydal singl KAVIAR KAVALIER „Die Urinal Therapie“), pak krátce Necrocock a dojde i na mluvu jak od nějakého skutečného lékaře. Úvod třetí skladby mi nepřijde úplně podařený, po chvilce dochází k razantní změně nálady i zvuku, v podstatě se opět přitvrzuje, kytara tu zní ještě důrazněji než v předchozí písničce, zato zpěv je spíše v poloze parodické. Možná to tak nemá být chápáno, ale mně to tak přijde. Následuje nejkratším textem opatřená podivnost „Nedávejte mu Plegomazin“ (lék používaný na tlumení příznaků schizofrenie a maniodepresivní psychózy) a poté „Chorobomyslná“, zase trochu jiná záležitost, u které mě zase napadá, že ač se nahrávka zdá být měkkou, opak je vlastně pravdou, protože i tady kytara poměrně drsně riffuje. Onen odér mazlivosti a milosti je dán zejména melodickými vokály a syntezátory. Své si tu odzpívá/odříká další host, Veronika, jejíž hlásek s choromyslností dokonale souzní. Asi nejchytlavější ústřední motiv se proplétá „Vaginálním traumatem“, v němž chudák „Věra ta má downa a vaginální trauma...“, která kromě těchto nemilých potíží navíc neskončí vůbec dobře... S blížícím se závěrem song nabírá zcela jasný kurs psychiatrie, podivné zvuky jakoby byly dílem kohosi, kdo není úplně při smyslech.
Album půli „ukolébavka“ „Do klecí“, která je dalším důkazem Necrocockova citu pro harmonie a melodie, ta kytarová je podmanivá a snad opravdu může zafungovat jako uspávací prostředek. Vysoké vokály dobře známé z řady Tomových děl uvozují „Do Opařan“. Do tamního psychiatrického pavilonu míří dítě, které se zbláznilo před zimou, takže musí brát neuroleptika a je k politování. V textu se Necrocock zmiňuje i o neslavnější pacientce, která se v Opařanech v dětství léčila, Olze Hepnarové. Sexuálním úchylkám věnované „Zapoměl jsem si v sanitě...“ (tahle to uvádí obal, takže hrubka nehrubka přizpůsobuji se...) je hudebně trochu těžší, text pak věrně popisuje vyšetřování potenciálních sexuálních deviací, ať už jde o nekrofilii, zoofilii nebo pedofilii. Necrocock opět čaruje s vokály a nejen díky tomu nahrávka stále přichází s něčím novým, tudíž pořád dokáže upoutat mou pozornost na 100 %. Další smutný příběh zakončuje základní hrací dobu, „hrdinou“ adoptovaný chlapec, albín, kterého nakonec potenciální pěstouni nechtějí. Text už balancuje na hranici dobrého vkusu a poslední slova mi přijdou za hranou... Hudebně jde ale o další hodně výrazný a hypnotickými melodiemi obdařený song.
Retro vstup č. 2
Už po vydání „Praktik“ Necrocock avizoval další skladby podobné „Prázdninám“ a „Oligofrenní dívce“, měl je už tehdy nachystané, jedna z nich, „Princezna“, se později objevila jako videoklip, druhá čekala v šuplíku. Obě se dočkaly až letos, kdy zapadly do kontextu psychiatrického alba a jsou umístěny v závěru nahrávky jako bonusy.
„Princezna“ je takřka pohádkově laděný song, kromě měkkého Necro-vokálu se objevují nebeské chorály i vokály, které mi přijdou ženské, ale při dnešních studiových možnostech je dost možné, že je obstaral pan principál. To „Výlet do Vaxjö“ je rytmicky i výrazově pestřejší, mám dojem, že tu zní i saxofon a foukací harmonika. Oba texty opět popisují výsledky zvrhlých choutek nějakého šílence, v prvním případě jde o vraždu v lesní chatě, v druhém hraje hlavní roli přístav Le Pierre a jachta, nechybí ani nože, a utýraná dívka vcelku podle očekávání skončí v moři, zatímco zvrhlík míří do Sevilly. Tíživou atmosféru navíc podtrhuje naříkání oběti i kvílení sanitek.
Asi je jasné, že „Hudba z psychiatrických pavilonů“ není pro každého. Na druhou stranu album přináší barevnou paletu nálad, skladby jsou zajímavé nejen na první poslech, ale baví mě i po dvacátém, protože pořád objevuji nějaké zajímavůstky, drobnůstky, kterými je deska prošpikovaná. Aranže jsou taky pojaty s rozumem, takže to nezní přeplácaně, dobrému celkovému dojmu pomáhá i zvuk čistý jak lilium, takže je slyšet úplně každý tón či zvuk.
Atmosféru díla podtrhuje i zajímavě zpracovaný booklet. V jednoduchém digipacku resp. vložené knížečce nelze přehlédnout Štromovy dřevoryty, na nichž se nachází chovanci psychiatrických klinik, titulu pak vévodí samotný Necrocock. I přesto, že na pohled se mi grafika líbí, mám k obalu nějaké ty klasické výhrady. Jednu už jsem naznačil v textu, chyba v názvu skladby bije do očí, další zradou je opomenutí dvojtečky nad a resp. o v názvu města Växjö (název je tu třikrát; pokaždé špatně – jednou úplně bez dvojteček a dvakrát jen s jednou) či sem tam nějaká další chybička (když už se pořád řeší neuroleptika, mohla by být uváděna se správným i, totéž platí pro špatně uvedený Wellbutrin), a pak taky zamrzí, že na obalu jsou skladby č. 8 a 9 proti CD přehozené (níže skutečné pořadí).
Seznam skladeb:
- Neuleptil
- Vyšetření vestibulární
- Přednostovy nové boty
- Nedávejte mu Plegomazin
- Chorobomyslná
- Vaginální trauma
- Do klecí
- Do Opařan
- Zapoměl jsem si v sanitě...
- Kluk z diagnosťáku
- Princezna
- Výlet do Vaxjö
Čas: 48:20
Sestava:
- All the psychiatric musicand lyrics is composed, played, sung and recorded by Tom Necrocock
- Bass: Sambar
- Drums: Morfeus
Guests:
- C. Magos (Necroterror Rec.): Vyšetření vestibulární
- Veronika: Chorobomyslná
Mixed and mastered by Pavel Marcel
Woodcuts and typo by František Štorm
www.necrocockworld.com
