Dámy a pánové, dovolte, abych vám představil mladou thrashing smečku ze Šestajovic (tj. z Prahy východ), která nechtěla nikoho nechat na pochybách, jaký že styl si zvolila za svůj, přisvojila si tedy název THRASHING MACHINE. Kluci hrajou 4 roky a nyní nám předkládají k recenzi jejich první EP s titulem „Insight“.
S grafickým provedením prvotiny si nechali docela záležet, jedná se o jednoduchý, dvoupanelový, na mě příjemným dojmem působící digipack s potištěným páleným CD. Přední strana vyobrazuje logo s tajemnou pavučinou, vzadu nalezneme názvy všech 5 kompozic, info o vzniku nahrávky, dále se můžeme kochat fotkou se jmény jednotlivých členů. Sice střídmé, ale obal aspoň není přeplácaný, je vkusný, přehledný a jako základní prezentace kapely podle mě naprosto stačí. Kontakty na tři internetové profily ostatně nabízejí slušnou nadstavbu, kdo chce, informace si vyhledá.
Kapela svůj styl označuje jako progressive-thrash. Nu dobrá, já proti thrashi ani proti progresivní hudbě nic nemám, mačkám tedy celkem zvědavý tlačítko play. Spustí se titulní kus „Insight“ a ihned se dostavuje první dojem: ajaj zvuk. Nechápejte mě zle, není to vyloženě průser, ale v rámci stylového zařazení jsem čekal (a kapele bych celkem doporučoval) spíš nějaký modernější přístup, určitě by jejich hudba vyzněla silněji a měli by větší šanci se prosadit v dnešní záplavě mladých kapel. Ale ejhle, ne. THRASHING MACHINE to vzali z opačného konce, zvuk můžu bez zardění označit jako vyloženě oldschoolový: 100% živé bicí nabrané převážně prostorovými mikrofony (absence virblíku v sypačkách zamrzí, šlapák je nakouřený na můj vkus přes čáru, ale jinak to vlastně není tak špatné), chrchlavé kytary, basu po většinu času prakticky nevnímám. Zpěv zní jako unavený Max Cavalera v dobách „Beneath the Remains“, vokalista Jirka Andras nám káže své vize v jazyce englickém, inu až takovej borec nejsem, abych rozumněl slovo od slova, nemohu se tedy podělit o žádné dojmy z textů.
Není to kdovíjaké, kapela má na obalu zmínku „not very produced by THRASHING MACHINE“, čili pravděpodobně jsou si kluci sami vědomi rezerv. Na druhou stranu, čím déle poslouchám, tím míň mi zvuk vadí, po určité době se dokonce přistihuji, že začínám být chvílemi i spokojený. Musím totiž ocenit autenticitu nahrávky. Zvuk není perfektní, bezchybné či strojové nejsou ani výkony muzikantů. Ale je to uvěřitelné, tak nějak „jejich“, má to osobité zabarvení. Navíc považme, bavíme se o kapele, která hraje 4 roky, a já čím dál tím víc nabývám dojmu, že chlapi jsou na tak krátkou dobu působení docela šikovní, zejména hra bicích mě baví.
Kapela sice přísahá na thrash metal, ale nečekejte žádné rychlé orgie. Kompozice jsou celkem dlouhé, většinou se odvíjejí v středním tempu (byť rychlé výpady také nechybí, třeba druhá „So run“ se ve finále docela slušně rozjede), je to košaté, inu proč ne... Ale přeci jen postrádám u kytaristů větší odvahu či um vymanit se z klišé. Většina riffů působí poměrně použitým dojmem, hodně postupů je tak nějak „klasických“. Ruku na srdce, podobné sledy not, v různých konfiguracích, více či méně zdařile, v začátcích omílají v podstatě všechny metalové kapely. A nejenom v začátcích, omílají je často i ti nudnější ze slavných. THRASHING MACHINE ale tvorbě věnují ve zkušebně nemalou péči a následné aranže (rytmiky, breaky, sóla) jsou promyšlené a funkční v míře pro mladou kapelu ne zcela obvyklé. Nakonec nemám problém udržet pozornost po celou hrací dobu EP (tj. necelou půlhodinku).
Vůbec nejoslnivější jsou úseky, kdy se kapela zcela vymaní z metalu, akustická pasáž v „Insight mně kupříkladu připomněla tvorbu amerických TOOL, závěrečná instrumentálka „Aeon“ nechá vzpomenout na METALLIKU v baladickém rozpoložení. Jinak mě napadají spojitosti s kapelami jako třeba CORONER (album „Grin“), TESTAMENT, snad i VOIVOD.... Ke všemu mám podezření z krádeže v pár úsecích... V šlapavém riffu ve skladbě „So Run“ jsem zmerčil staré DEICIDE, závěr třetího songu „Lies“ připomněl stařičký song „Ceremony of the Seventh Circle“ od VITAL REMAINS, a hle, ve čtvrté „Disease Called Human Mind“ zase zazní riff podobný tvorbě kapely MORGOTH na albu „Odium“... následován postupem švédských DISSECTION... zajímavý mix a slepené je to hezky, to zase jo (smích), ale osobně preferuju originály. Nerad bych kapele křivdil, vzhledem k mladému věku protagonistů mám sám velké pochyby, zda vyjmenované klenoty z 90. let vůbec znají... Ale pokud je to náhoda, tak fakt hustá, podobnost tu je. Inu opět jsme u toho. Sice silné, ale poměrně ohrané riffy...
THRASHING MACHINE jsou mi sympatičtí přístupem, nelze jim upřít snahu hrát po svém a vybudovat si vlastní tvář. Je evidentní, že kapela se svým počínáním nesmírně baví, a to je vždycky dobře. Na druhou stranu, vyloženě na prdel jsem si z toho nedřepnul. Pro mě – poctivý, dobře odvedený průměr, s příslibem do budoucnosti.
Seznam skladeb:
Čas: 29:41
Sestava:
https://www.facebook.com/thrashingmachine
http://bandzone.cz/thrashingmachine
ROZHOVOR
S grafickým provedením prvotiny si nechali docela záležet, jedná se o jednoduchý, dvoupanelový, na mě příjemným dojmem působící digipack s potištěným páleným CD. Přední strana vyobrazuje logo s tajemnou pavučinou, vzadu nalezneme názvy všech 5 kompozic, info o vzniku nahrávky, dále se můžeme kochat fotkou se jmény jednotlivých členů. Sice střídmé, ale obal aspoň není přeplácaný, je vkusný, přehledný a jako základní prezentace kapely podle mě naprosto stačí. Kontakty na tři internetové profily ostatně nabízejí slušnou nadstavbu, kdo chce, informace si vyhledá.
Kapela svůj styl označuje jako progressive-thrash. Nu dobrá, já proti thrashi ani proti progresivní hudbě nic nemám, mačkám tedy celkem zvědavý tlačítko play. Spustí se titulní kus „Insight“ a ihned se dostavuje první dojem: ajaj zvuk. Nechápejte mě zle, není to vyloženě průser, ale v rámci stylového zařazení jsem čekal (a kapele bych celkem doporučoval) spíš nějaký modernější přístup, určitě by jejich hudba vyzněla silněji a měli by větší šanci se prosadit v dnešní záplavě mladých kapel. Ale ejhle, ne. THRASHING MACHINE to vzali z opačného konce, zvuk můžu bez zardění označit jako vyloženě oldschoolový: 100% živé bicí nabrané převážně prostorovými mikrofony (absence virblíku v sypačkách zamrzí, šlapák je nakouřený na můj vkus přes čáru, ale jinak to vlastně není tak špatné), chrchlavé kytary, basu po většinu času prakticky nevnímám. Zpěv zní jako unavený Max Cavalera v dobách „Beneath the Remains“, vokalista Jirka Andras nám káže své vize v jazyce englickém, inu až takovej borec nejsem, abych rozumněl slovo od slova, nemohu se tedy podělit o žádné dojmy z textů.
Není to kdovíjaké, kapela má na obalu zmínku „not very produced by THRASHING MACHINE“, čili pravděpodobně jsou si kluci sami vědomi rezerv. Na druhou stranu, čím déle poslouchám, tím míň mi zvuk vadí, po určité době se dokonce přistihuji, že začínám být chvílemi i spokojený. Musím totiž ocenit autenticitu nahrávky. Zvuk není perfektní, bezchybné či strojové nejsou ani výkony muzikantů. Ale je to uvěřitelné, tak nějak „jejich“, má to osobité zabarvení. Navíc považme, bavíme se o kapele, která hraje 4 roky, a já čím dál tím víc nabývám dojmu, že chlapi jsou na tak krátkou dobu působení docela šikovní, zejména hra bicích mě baví.
Kapela sice přísahá na thrash metal, ale nečekejte žádné rychlé orgie. Kompozice jsou celkem dlouhé, většinou se odvíjejí v středním tempu (byť rychlé výpady také nechybí, třeba druhá „So run“ se ve finále docela slušně rozjede), je to košaté, inu proč ne... Ale přeci jen postrádám u kytaristů větší odvahu či um vymanit se z klišé. Většina riffů působí poměrně použitým dojmem, hodně postupů je tak nějak „klasických“. Ruku na srdce, podobné sledy not, v různých konfiguracích, více či méně zdařile, v začátcích omílají v podstatě všechny metalové kapely. A nejenom v začátcích, omílají je často i ti nudnější ze slavných. THRASHING MACHINE ale tvorbě věnují ve zkušebně nemalou péči a následné aranže (rytmiky, breaky, sóla) jsou promyšlené a funkční v míře pro mladou kapelu ne zcela obvyklé. Nakonec nemám problém udržet pozornost po celou hrací dobu EP (tj. necelou půlhodinku).
Vůbec nejoslnivější jsou úseky, kdy se kapela zcela vymaní z metalu, akustická pasáž v „Insight mně kupříkladu připomněla tvorbu amerických TOOL, závěrečná instrumentálka „Aeon“ nechá vzpomenout na METALLIKU v baladickém rozpoložení. Jinak mě napadají spojitosti s kapelami jako třeba CORONER (album „Grin“), TESTAMENT, snad i VOIVOD.... Ke všemu mám podezření z krádeže v pár úsecích... V šlapavém riffu ve skladbě „So Run“ jsem zmerčil staré DEICIDE, závěr třetího songu „Lies“ připomněl stařičký song „Ceremony of the Seventh Circle“ od VITAL REMAINS, a hle, ve čtvrté „Disease Called Human Mind“ zase zazní riff podobný tvorbě kapely MORGOTH na albu „Odium“... následován postupem švédských DISSECTION... zajímavý mix a slepené je to hezky, to zase jo (smích), ale osobně preferuju originály. Nerad bych kapele křivdil, vzhledem k mladému věku protagonistů mám sám velké pochyby, zda vyjmenované klenoty z 90. let vůbec znají... Ale pokud je to náhoda, tak fakt hustá, podobnost tu je. Inu opět jsme u toho. Sice silné, ale poměrně ohrané riffy...
THRASHING MACHINE jsou mi sympatičtí přístupem, nelze jim upřít snahu hrát po svém a vybudovat si vlastní tvář. Je evidentní, že kapela se svým počínáním nesmírně baví, a to je vždycky dobře. Na druhou stranu, vyloženě na prdel jsem si z toho nedřepnul. Pro mě – poctivý, dobře odvedený průměr, s příslibem do budoucnosti.
Seznam skladeb:
- Insight
- So Run
- Lies
- Disease Called Human Mind
- Aeon
Čas: 29:41
Sestava:
- Jirka Andras – zpěv, doprovodná kytara
- Jakub Nový – sólová kytara
- Tom Černoch – basa
- Mates Černoch – bicí
https://www.facebook.com/thrashingmachine
http://bandzone.cz/thrashingmachine
ROZHOVOR
