Zajímavá akce pod názvem Deathnoise Winter Edition se konala 27. března v brněnském klubu Eleven, který se nachází přímo v samém centru města. Jako by počasí chtělo dostát názvu akce, tak se nám začalo venku pozvolna ochlazovat. V místě dění bylo však ihned ze začátku slušné teplo, které s přibývajícími hodinami postupně narůstalo.
Jelikož pořadatelé přichystali pro návštěvníky osm kapel, nebylo se čemu divit, když samotný vstup do klubu byl stanoven na půl pátou odpolední s tím, že první kapela začne hrát v pět. Poloprázdný klub uvítal všeobecné poletování muzikantů, organizátorů a návštěvníků a už se jen čekalo na první podvečerní tóny. Ty se však dostavily o nějakou tu chvíli později, než bylo původně v plánu.
Akci odstartovali BLACKSHARD hrající příjemný thrash – heavy metal. Ze začátku jsem se k jejich setu stavěla poněkud vlažně a hledala něco, co by mě upoutalo a donutilo se přemístit blíž. Poněkud divadelní prostředí, které Eleven nabízí, vzdalovalo posluchače od kapely ještě víc a tak prostor před pódiem zel prázdnotou. Bohužel ani samotný klub nebyl ještě tolik naplněný. Muzikanti se však snažili ze všech sil a jejich trochu oldschoolově pojatý styl kontrastoval s poměrně nízkým věkem všech členů. Tím, co mě nakonec alespoň trochu dostalo, byl cit pro kytarová sóla, která dokáží složit posluchače do kolen. Zajímavě zněl i vokál, který je rozhodně příjemnou třešničkou na dortu. Vše doplňovala jistá dávka zběsilosti s údernými bicími a kytarovými riffy.
Druhými vystupujícími byli BAD FACE z Uherského Brodu, kteří se pro mě stali stylovým oříškem. Něco z thrash, power metalu, kořeněného death coreovými prvky, které podtrhuje hutný zvuk všech nástrojů. Zvláštně zastřený vokál byl poněkud nevýrazný pod všemi nástroji, dodával však do vystoupení zajímavou atmosféru a podkreslení. Veškerá tvorba mi pak přišla přímočará a zacílená na maximální prožitek posluchače. Byla velká škoda, že ještě stále nebylo v klubu příliš návštěvníků.
První skupinou, na kterou jsem se opravdu těšila, byli ostravští NAHUM. Jejich death/thrash s prvky black metalu byl přesně tím, co jsem potřebovala tento večer k tomu, abych se utvrdila, že jsem navštívila správnou akci. Po prvních tónech jsem se pozvolna přesouvala pod pódium, abych si celou show vychutnala naplno a neuteklo mi vůbec nic. Velkou výhodou je bezesporu velmi výrazný, příjemný a srozumitelný vokál, který dává hodně vyznít textům. Melodické vybrnkávačky střídají infarktové pasáže korunované valivými bicími a příjemnými kytarovými riffy, které berou dech. Moje první živé setkání s jejich tvorbou dopadlo na výbornou a jsem velmi zvědavá, na nový materiál, který se blíží k našim uším rychlostí blesku.
Ostravský hardcore/metal v podání PRIMARY RESISTENCE přejel všechny přítomné svou neskutečnou energií a našlápnutou tvorbou, která doslova brala dech. Poprvé za večer se i začalo citelněji pařit. O tom, že je kapela kvalitní, svědčí hlavně muzikantské obsazení. Najdeme zde členy takových kapel jako Disfigured Corpse, Cerebral Turbulency, Rubufaso Mufuko, BoycoTT, Awrizis nebo Deaf1cult0. Nejvýraznější postavičkou je pro mě v této kapele Frodys (pokud se někdy dopočítám všech jeho kapel bude konec světa), jehož točící se vlasy poutaly pozornost i pánů, kteří stáli hned vedle mě. Zběsilé tempo střídají melodické a pomalejší vyhrávky, které však vzbuzovaly mnohem větší vlny energie jakmile nastoupilo zase ostřejší tempo. Vše bylo precizně odehráno a obohaceno příjemným vizuálním zážitkem.
Prvním velkým jménem večera byli další zástupci Ostravy, MALIGNANT TUMOUR. Tato kapela, jako jedna z prvních, utvářela tvář současného extrémního metalu na tuzemské scéně. Z grindu se postupem času vyloupla finální podoba jakéhosi rock'n'rollu s prvky crustu, který doplňují o show, díky níž jsou neskutečně rozpoznatelní. V civilu pány asi jen tak nepoznáte, pokud nepůjdou v paruce nebo jeansové vestě a ani tento večer nechybělo nic z jejich osobitosti. Celá jejich tvorba je stavěna na přímočarosti a na tom, jak nejlépe proniknout do mozku posluchačů a uhnízdit se na co nejdelší dobu, ne-li napořád. Nestaví svůj úspěch na nějakých náročných melodických partech, ale na jednoduchosti, v níž je prostě síla. Koncertní vystoupení jim neskutečně sedí a publikum jim to dává znát. Tento večer tomu nebylo jinak.
Nebudu nejspíš daleko od pravdy, když si dovolím napsat, že většina z návštěvníků přišla na finský grind v podání ROTTEN SOUND. Zběsile rychlé skladby přitom nejsou jediným plusem kapely a i rychlé riffy umí okořenit tak, aby ani po delším opakování nepůsobily nudně. Pomalejší vsuvky v tvorbě pak dávají prostor pro ne tolik temperamentní fanoušky, aby si s výrazem čirého uspokojení pokyvovali hlavou. Jak už to tak bývá, technika si někdy postaví hlavu a proto jsme během setu museli pár minut počkat, než mohl tenhle hudební válec opět rozjet svůj hudební masakr. Ani to však nikomu nevadilo a snažili se kapele vracet alespoň část energie, které jim bylo dáváno požehnaně.
Nastal odliv přítomných lidí, na scénu však přicházeli FLESHLESS z Děčína, kteří hrají death/grind. Jako první mě paradoxně neupoutala hudba, ale hodně propracovaná grafika, která zdobila pódium. Místo toho, abych se šla nadýchat čerstvého vzduchu, odhodlala jsem se opět sestoupit po schodech dolů a zaposlouchat se i do hudby. Deathové prvky sice převládají, ale nechybí i ta surovost grindu. Za velké plus považuji přítomnost zajímavých melodických linek, sóla sice nejsou pro ty největší fajnšmekry, ale běžní posluchači si je užijí do sytosti. Škoda jen té pozdní noční hodiny, kvůli které si tento set nevychutnalo více lidí.
Pekelný kazatel, to byla první dvě slova, která mi přišla na mysl, když jsem poprvé uviděla zpěváka z poslední kapely večera, BAD VICTIM. Ve svém unaveném rozpoložení jsem měla pocit, že mám halucinace, pak jsem zjistila, že za vše může stylová maska. Celou show pak dokreslovalo bušení na plynovou bombu, které vydávalo „olikvotní“ tóny, díky nimž poznáte kapelu, i když ji zaslechnete o půlnoci v temném lesíku. V takovém případě by nebyl vůbec špatný nápad vzít nohy na ramena. Pokud jsem měla problém stylově zařadit některé kapely, tak tady je to oříšek nad oříšky a proto se o to ani raději nebudu pokoušet. Díky této rozmanitosti má kapela možnost zaujmout širší množství posluchačů. Kvůli pokročilé době jich v klubu bohužel mnoho nezbylo.
Osm kapel, příjemné zážitky a vyčerpání... Po tomto dlouhém večeru nezbývá než poděkovat pořadatelům, všem vystupujícím a odebrat se na odpočinek.
Jelikož pořadatelé přichystali pro návštěvníky osm kapel, nebylo se čemu divit, když samotný vstup do klubu byl stanoven na půl pátou odpolední s tím, že první kapela začne hrát v pět. Poloprázdný klub uvítal všeobecné poletování muzikantů, organizátorů a návštěvníků a už se jen čekalo na první podvečerní tóny. Ty se však dostavily o nějakou tu chvíli později, než bylo původně v plánu.
Akci odstartovali BLACKSHARD hrající příjemný thrash – heavy metal. Ze začátku jsem se k jejich setu stavěla poněkud vlažně a hledala něco, co by mě upoutalo a donutilo se přemístit blíž. Poněkud divadelní prostředí, které Eleven nabízí, vzdalovalo posluchače od kapely ještě víc a tak prostor před pódiem zel prázdnotou. Bohužel ani samotný klub nebyl ještě tolik naplněný. Muzikanti se však snažili ze všech sil a jejich trochu oldschoolově pojatý styl kontrastoval s poměrně nízkým věkem všech členů. Tím, co mě nakonec alespoň trochu dostalo, byl cit pro kytarová sóla, která dokáží složit posluchače do kolen. Zajímavě zněl i vokál, který je rozhodně příjemnou třešničkou na dortu. Vše doplňovala jistá dávka zběsilosti s údernými bicími a kytarovými riffy.
Druhými vystupujícími byli BAD FACE z Uherského Brodu, kteří se pro mě stali stylovým oříškem. Něco z thrash, power metalu, kořeněného death coreovými prvky, které podtrhuje hutný zvuk všech nástrojů. Zvláštně zastřený vokál byl poněkud nevýrazný pod všemi nástroji, dodával však do vystoupení zajímavou atmosféru a podkreslení. Veškerá tvorba mi pak přišla přímočará a zacílená na maximální prožitek posluchače. Byla velká škoda, že ještě stále nebylo v klubu příliš návštěvníků.
První skupinou, na kterou jsem se opravdu těšila, byli ostravští NAHUM. Jejich death/thrash s prvky black metalu byl přesně tím, co jsem potřebovala tento večer k tomu, abych se utvrdila, že jsem navštívila správnou akci. Po prvních tónech jsem se pozvolna přesouvala pod pódium, abych si celou show vychutnala naplno a neuteklo mi vůbec nic. Velkou výhodou je bezesporu velmi výrazný, příjemný a srozumitelný vokál, který dává hodně vyznít textům. Melodické vybrnkávačky střídají infarktové pasáže korunované valivými bicími a příjemnými kytarovými riffy, které berou dech. Moje první živé setkání s jejich tvorbou dopadlo na výbornou a jsem velmi zvědavá, na nový materiál, který se blíží k našim uším rychlostí blesku.
Ostravský hardcore/metal v podání PRIMARY RESISTENCE přejel všechny přítomné svou neskutečnou energií a našlápnutou tvorbou, která doslova brala dech. Poprvé za večer se i začalo citelněji pařit. O tom, že je kapela kvalitní, svědčí hlavně muzikantské obsazení. Najdeme zde členy takových kapel jako Disfigured Corpse, Cerebral Turbulency, Rubufaso Mufuko, BoycoTT, Awrizis nebo Deaf1cult0. Nejvýraznější postavičkou je pro mě v této kapele Frodys (pokud se někdy dopočítám všech jeho kapel bude konec světa), jehož točící se vlasy poutaly pozornost i pánů, kteří stáli hned vedle mě. Zběsilé tempo střídají melodické a pomalejší vyhrávky, které však vzbuzovaly mnohem větší vlny energie jakmile nastoupilo zase ostřejší tempo. Vše bylo precizně odehráno a obohaceno příjemným vizuálním zážitkem.
Prvním velkým jménem večera byli další zástupci Ostravy, MALIGNANT TUMOUR. Tato kapela, jako jedna z prvních, utvářela tvář současného extrémního metalu na tuzemské scéně. Z grindu se postupem času vyloupla finální podoba jakéhosi rock'n'rollu s prvky crustu, který doplňují o show, díky níž jsou neskutečně rozpoznatelní. V civilu pány asi jen tak nepoznáte, pokud nepůjdou v paruce nebo jeansové vestě a ani tento večer nechybělo nic z jejich osobitosti. Celá jejich tvorba je stavěna na přímočarosti a na tom, jak nejlépe proniknout do mozku posluchačů a uhnízdit se na co nejdelší dobu, ne-li napořád. Nestaví svůj úspěch na nějakých náročných melodických partech, ale na jednoduchosti, v níž je prostě síla. Koncertní vystoupení jim neskutečně sedí a publikum jim to dává znát. Tento večer tomu nebylo jinak.
Nebudu nejspíš daleko od pravdy, když si dovolím napsat, že většina z návštěvníků přišla na finský grind v podání ROTTEN SOUND. Zběsile rychlé skladby přitom nejsou jediným plusem kapely a i rychlé riffy umí okořenit tak, aby ani po delším opakování nepůsobily nudně. Pomalejší vsuvky v tvorbě pak dávají prostor pro ne tolik temperamentní fanoušky, aby si s výrazem čirého uspokojení pokyvovali hlavou. Jak už to tak bývá, technika si někdy postaví hlavu a proto jsme během setu museli pár minut počkat, než mohl tenhle hudební válec opět rozjet svůj hudební masakr. Ani to však nikomu nevadilo a snažili se kapele vracet alespoň část energie, které jim bylo dáváno požehnaně.
Nastal odliv přítomných lidí, na scénu však přicházeli FLESHLESS z Děčína, kteří hrají death/grind. Jako první mě paradoxně neupoutala hudba, ale hodně propracovaná grafika, která zdobila pódium. Místo toho, abych se šla nadýchat čerstvého vzduchu, odhodlala jsem se opět sestoupit po schodech dolů a zaposlouchat se i do hudby. Deathové prvky sice převládají, ale nechybí i ta surovost grindu. Za velké plus považuji přítomnost zajímavých melodických linek, sóla sice nejsou pro ty největší fajnšmekry, ale běžní posluchači si je užijí do sytosti. Škoda jen té pozdní noční hodiny, kvůli které si tento set nevychutnalo více lidí.
Pekelný kazatel, to byla první dvě slova, která mi přišla na mysl, když jsem poprvé uviděla zpěváka z poslední kapely večera, BAD VICTIM. Ve svém unaveném rozpoložení jsem měla pocit, že mám halucinace, pak jsem zjistila, že za vše může stylová maska. Celou show pak dokreslovalo bušení na plynovou bombu, které vydávalo „olikvotní“ tóny, díky nimž poznáte kapelu, i když ji zaslechnete o půlnoci v temném lesíku. V takovém případě by nebyl vůbec špatný nápad vzít nohy na ramena. Pokud jsem měla problém stylově zařadit některé kapely, tak tady je to oříšek nad oříšky a proto se o to ani raději nebudu pokoušet. Díky této rozmanitosti má kapela možnost zaujmout širší množství posluchačů. Kvůli pokročilé době jich v klubu bohužel mnoho nezbylo.
Osm kapel, příjemné zážitky a vyčerpání... Po tomto dlouhém večeru nezbývá než poděkovat pořadatelům, všem vystupujícím a odebrat se na odpočinek.
