Pohled první: Niviat
V unikátních prostorách plzeňské Papírny se konala třetího dubna akce pro všechny příznivce říznějších rytmů a výpravných textů. Dva personálně propojené rumunské klenoty doplnila jedna domácí kapela a polské zlo, bylo se tedy opravdu na co těšit.
Netradiční prostředí papírenského patra bylo pro tento večer nespornou výhodou a neskutečně dokreslovalo celkovou atmosféru jednotlivých vystoupení. Když si odmyslíme narážky na to, že se jedná o „open air“ pod střechou, mohli jsme si v průběhu noci představovat mnohé. Tajemná zákoutí transylvánských hradů, nebo zažívat tísnivou atmosféru průchodu černým lesem.
Večer odstartovali rumunští GRIMEGOD, na jejichž další dlouhohrající desku jsme čekali dlouhých čtrnáct let. Když jsem ji slyšela poprvé, byla jsem s ní velmi spokojená a proto jsem se těšila, až skladby z ní uslyším naživo. Musím však přiznat, že ihned po první písni mě bodl osten rozmrzelosti a neopustil mě po celou dobu jejich vystoupení. Zcela chyběly ženské vokály, které jsou v některých částech natolik důležité, že dotváří celkový dojem, a co se týká zpěvu hlavního, moje uši trpěly natolik, že jsem v průběhu koncertu raději zalezla za závěs. Dojem z něj zachraňovaly (jen nepatrně) growlované části, jediným zajímavým elementem zůstala pouze instrumentální stránka.
Mladá black/deathmetalová formace NORTHERN PLAGUE dostala prostor v programu jako druhá. Postupem času se přece jen místo před pódiem začalo zaplňovat a všichni uspaní návštěvníci byli probuzeni pořádnou dávkou vražedných kytarových sól a pořádnými sypačkami. Jediné album, které vydali, jsem si opět poctivě naposlouchala již doma. Vlivy polských velikánů se v jejich setu rozhodně nezapřely. V rámci pódiové show poletovaly vlasy a nechyběly typické hrozivé obličeje, které občas nahrazovaly výrazy lhostejnosti, či zaujaté pohledy na ženské publikum. Postupem času začala vyznívat jedna zásadní skvrna na dokonalosti. Po chvíli začnou kytarové riffy a celková koncepce skladeb nudit. Vše je až moc stejné a čitelné.
Zástupcem tuzemské scény byla plzeňská PANYCHIDA, která zcela očekávaně přilákala nejvíce lidí. Naposledy jsem měla možnost slyšet jejich tvorbu naživo před více jak rokem a proto jsem byla neskutečně natěšená. Jaké to bylo zklamání, když nebyly slyšet skoro žádné samply. Podstatně mi to zkazilo celkový dojem a to i z nové skladby, která na nich celá stojí. I zpěv byl tentokrát zvukově v pozadí a tak jsem byla ráda, že skladby znám nazpaměť a mohla jsem si některé části dozpívávat. Zazněla však moje oblíbená „Moon, Forest, Blinding Snow“ a tak bylo vše negativní zapomenuto.
Vrcholem večera pro mě byla rumunská NEGURǍ BUNGET. Projekce na plátně doplňovaly celkovou show, při které jsem ztrácela reálnou půdu pod nohama a nechala se zcela pohltit hudbou. Jak mi vadil vokál u GRIMEGOD, tak sem se hodil dokonale a zpěvák si tak u mě polepšil na plné čáře. Velkým překvapením také bylo, že i atypické nástroje zazněly naživo a ne pouze ze samplů, jak jsem čekala. Moje první živé setkání s touto kapelou bylo úžasné, elektrizující a připadalo mi neskutečně krátké. Po zaznění posledních tónů mi hodně dlouho trvalo, než jsem se vrátila nazpět do reality.
Celkově byl celý večer povedený a to po všech směrech. Oproti první akci v těchto prostorách, kterou jsem navštívila, bylo vidět, že organizátoři vychytali ty nepatrné mouchy a neustále vše vylepšují ke spokojenosti návštěvníků i kapel.
Pohled druhý: Opat
Druhé patro plzeňské Papírny se odnedávna stalo dějištěm mnoha žánrově rozmanitých koncertů, v první dubnový pátek se znovu dostalo na metal: z Rumunska dorazili s novou sestavou náladotvůrci NEGURĂ BUNGET a personálně propojení GRIMEGOD, o říznější performance se postarali Poláci NORTHERN PLAGUE a tuzemskou scénu zastupovala PANYCHIDA.
Nový prostor se sluší alespoň v krátkosti popsat. Pódium, prostorné místo před ním i bar jsou obehnány černou plachtou, k dispozici jsou asi čtyři místa k sezení. Celé to působí dojmem zarytého undergroundu, který dotváří i všudypřítomná zima (i přes občasné paření jsem ani nesundal kabát) a absence výraznějšího osvětlení.
Ale už k hudbě samotné. Večer otevřeli GRIMEGOD, v nichž působí Tibor K. a Vartan Garabedian z NEGURĂ BUNGET. Kapela vznikla už v roce 1991, na čtvrtou a zatím poslední desku „Wrong Roads“ si fanoušci museli počkat celých čtrnáct let. Právě tento počin gothic/doom/death metalové skvadry jsem zběžně poslechl před koncertem s výsledným dojmem, že se to příjemně poslouchá, ale nic extra to ve mně nezanechalo. Podobný názor mám i po živé zkušenosti, sympatické vystoupení oděné do melancholického hávu před zatím nepříliš početným publikem, Tiborův vokál mi tolik jako Niv neiritoval, stačilo mi ale několik skladeb, než jsem se „nabažil“. Zamrzela absence ženského vokálu, kterým je „Wrong Roads“ z velké části protkána a některé skladby na něm vyloženě stojí. A přeci jen bych na odstartování akce uvítal něco svižnějšího než trochu ospalé GRIMEGOD.
Krev do žil mi vlili následující NORTHERN PLAGUE, mladá black/deathová formace z Białystoku. Jejich dosud jediné album „Manifesto“ je dost povedené a nebudu popírat, že Poláci pro mne byli společně s PANYCHIDOU tahákem večera. Formu potvrdili i naživo, i přes ne až tak dlouhou kariéru působili jako zkušená a hudebně vyspělá banda, všichni čtyři muzikanti ovládali své nástroje s přehledem, atmosféře přidávala i intermezza. Občasnou inspiraci například krajany HATE pánové nepopřou, o vykrádačce ale nemůže být řeč. Koncert měl grády a dav přihlížejících se řádně rozrostl. Pár aspektů přesto trochu snižovalo dojem z jinak výborné show. Na studiovce mi to až tolik nepřišlo, ale hudba NORTHERN PLAGUE je až přesycena kytarovými sóly, která občas i působila rušivým dojmem. Chce to míň ekvilibristiky a víc zla. Právě sólový kytarista nás navíc po celou dobu bavil neustálým pohledem do publika na jednu z pařících slečen; působilo to trochu komicky. Třetí kaňkou, ale to jen nepatrnou, byla absence perfektní skladby „Legion“ v setlistu. Jinak ale NORTHERN PLAGUE určitě nezklamali.
PANYCHIDA je na plzeňské scéně dlouholetou stálicí a možná právě pětičlenná banda byla důvodem návštěvy největšího počtu lidí. Pokud se nepletu, kapelu jsem neviděl cca půl roku. Od té doby začala intenzivně pracovat na novém EP, ze kterého představila jednu novou skladbu. Těžko ji však hodnotit… Nemůžu říct, že by mě nějak přesvědčila, zněla úplně jinak než dosavadní tvorba Plzeňanů a trochu nezáživně. Jenže až po koncertě jsem se dozvěděl, že velkou roli zde hrají také samply, které nebyly vůbec slyšet, takže na nějaké soudy je příliš brzo. Celkově jsem měl z koncertu PANYCHIDY trochu rozpačité dojmy, některé skladby („Moon, Forest, Blinding Snow“, „Running out of Rules“ aj.) fungovaly výborně jako vždy, v některých peckách mi však ne vše úplně sedělo. Nebylo to špatné, ale zažil jsem i mnohem lepší koncerty této pětice.
Jakožto headliner vystoupili NEGURĂ BUNGET, v nichž v roce 2013 nezůstal kámen na kameni a kromě bubeníka a jediného původního člena Negrua se sestava naprosto obměnila. Nový line-up se tak podílel na nedávno vydané desce „Tău“, která mne absolutně nezaujala a měl jsem upřímně problém ji doposlouchat do konce. Patřím k těm, komu počiny po odchodu dříve zásadních postav Hupogramma a Sol Faura úplně nejedou, ačkoliv třeba „Vîrstele pămîntului“ (2010) určitě je poslouchatelná věc. A mám trochu problém se dostat do hudby NEGURĂ BUNGET i naživo. Chvílemi mě atmosféra pohltí a užívám si každý tón, pak ale přijde skladba, která mě naprosto nudí a spíše se člověk zaměřuje na sledování neobvyklých nástrojů, jichž Rumuni využívají. NEGURU jsem viděl potřetí a pokaždé jsem odcházel s podobným pocitem, že se do toho prostě nemůžu úplně dostat.
Vrcholem večera tedy pro mě byli NORTHERN PLAGUE, které jsem začal více sledovat až v souvislosti s oznámenou plzeňskou zastávkou. Na závěr mám ještě jednu výtku směrem ke zvuku. Ve sluchátkách to možná zní dobře, ale nepřijde mi úplně ideální rozmístit jednu kytaru na 100 procent do jednoho reproduktoru na jedné straně a druhou na druhé. Jakmile člověk nestojí úplně veprostřed, má tak trochu smůlu. Jinak ale pořadatelům děkuji za příjemnou akci.
Fotky: Kabrio
Celá galerie
Opatova videa
V unikátních prostorách plzeňské Papírny se konala třetího dubna akce pro všechny příznivce říznějších rytmů a výpravných textů. Dva personálně propojené rumunské klenoty doplnila jedna domácí kapela a polské zlo, bylo se tedy opravdu na co těšit.
Netradiční prostředí papírenského patra bylo pro tento večer nespornou výhodou a neskutečně dokreslovalo celkovou atmosféru jednotlivých vystoupení. Když si odmyslíme narážky na to, že se jedná o „open air“ pod střechou, mohli jsme si v průběhu noci představovat mnohé. Tajemná zákoutí transylvánských hradů, nebo zažívat tísnivou atmosféru průchodu černým lesem.
Večer odstartovali rumunští GRIMEGOD, na jejichž další dlouhohrající desku jsme čekali dlouhých čtrnáct let. Když jsem ji slyšela poprvé, byla jsem s ní velmi spokojená a proto jsem se těšila, až skladby z ní uslyším naživo. Musím však přiznat, že ihned po první písni mě bodl osten rozmrzelosti a neopustil mě po celou dobu jejich vystoupení. Zcela chyběly ženské vokály, které jsou v některých částech natolik důležité, že dotváří celkový dojem, a co se týká zpěvu hlavního, moje uši trpěly natolik, že jsem v průběhu koncertu raději zalezla za závěs. Dojem z něj zachraňovaly (jen nepatrně) growlované části, jediným zajímavým elementem zůstala pouze instrumentální stránka.
Mladá black/deathmetalová formace NORTHERN PLAGUE dostala prostor v programu jako druhá. Postupem času se přece jen místo před pódiem začalo zaplňovat a všichni uspaní návštěvníci byli probuzeni pořádnou dávkou vražedných kytarových sól a pořádnými sypačkami. Jediné album, které vydali, jsem si opět poctivě naposlouchala již doma. Vlivy polských velikánů se v jejich setu rozhodně nezapřely. V rámci pódiové show poletovaly vlasy a nechyběly typické hrozivé obličeje, které občas nahrazovaly výrazy lhostejnosti, či zaujaté pohledy na ženské publikum. Postupem času začala vyznívat jedna zásadní skvrna na dokonalosti. Po chvíli začnou kytarové riffy a celková koncepce skladeb nudit. Vše je až moc stejné a čitelné.
Zástupcem tuzemské scény byla plzeňská PANYCHIDA, která zcela očekávaně přilákala nejvíce lidí. Naposledy jsem měla možnost slyšet jejich tvorbu naživo před více jak rokem a proto jsem byla neskutečně natěšená. Jaké to bylo zklamání, když nebyly slyšet skoro žádné samply. Podstatně mi to zkazilo celkový dojem a to i z nové skladby, která na nich celá stojí. I zpěv byl tentokrát zvukově v pozadí a tak jsem byla ráda, že skladby znám nazpaměť a mohla jsem si některé části dozpívávat. Zazněla však moje oblíbená „Moon, Forest, Blinding Snow“ a tak bylo vše negativní zapomenuto.
Vrcholem večera pro mě byla rumunská NEGURǍ BUNGET. Projekce na plátně doplňovaly celkovou show, při které jsem ztrácela reálnou půdu pod nohama a nechala se zcela pohltit hudbou. Jak mi vadil vokál u GRIMEGOD, tak sem se hodil dokonale a zpěvák si tak u mě polepšil na plné čáře. Velkým překvapením také bylo, že i atypické nástroje zazněly naživo a ne pouze ze samplů, jak jsem čekala. Moje první živé setkání s touto kapelou bylo úžasné, elektrizující a připadalo mi neskutečně krátké. Po zaznění posledních tónů mi hodně dlouho trvalo, než jsem se vrátila nazpět do reality.
Celkově byl celý večer povedený a to po všech směrech. Oproti první akci v těchto prostorách, kterou jsem navštívila, bylo vidět, že organizátoři vychytali ty nepatrné mouchy a neustále vše vylepšují ke spokojenosti návštěvníků i kapel.
Pohled druhý: Opat
Druhé patro plzeňské Papírny se odnedávna stalo dějištěm mnoha žánrově rozmanitých koncertů, v první dubnový pátek se znovu dostalo na metal: z Rumunska dorazili s novou sestavou náladotvůrci NEGURĂ BUNGET a personálně propojení GRIMEGOD, o říznější performance se postarali Poláci NORTHERN PLAGUE a tuzemskou scénu zastupovala PANYCHIDA.
Nový prostor se sluší alespoň v krátkosti popsat. Pódium, prostorné místo před ním i bar jsou obehnány černou plachtou, k dispozici jsou asi čtyři místa k sezení. Celé to působí dojmem zarytého undergroundu, který dotváří i všudypřítomná zima (i přes občasné paření jsem ani nesundal kabát) a absence výraznějšího osvětlení.
Ale už k hudbě samotné. Večer otevřeli GRIMEGOD, v nichž působí Tibor K. a Vartan Garabedian z NEGURĂ BUNGET. Kapela vznikla už v roce 1991, na čtvrtou a zatím poslední desku „Wrong Roads“ si fanoušci museli počkat celých čtrnáct let. Právě tento počin gothic/doom/death metalové skvadry jsem zběžně poslechl před koncertem s výsledným dojmem, že se to příjemně poslouchá, ale nic extra to ve mně nezanechalo. Podobný názor mám i po živé zkušenosti, sympatické vystoupení oděné do melancholického hávu před zatím nepříliš početným publikem, Tiborův vokál mi tolik jako Niv neiritoval, stačilo mi ale několik skladeb, než jsem se „nabažil“. Zamrzela absence ženského vokálu, kterým je „Wrong Roads“ z velké části protkána a některé skladby na něm vyloženě stojí. A přeci jen bych na odstartování akce uvítal něco svižnějšího než trochu ospalé GRIMEGOD.
Krev do žil mi vlili následující NORTHERN PLAGUE, mladá black/deathová formace z Białystoku. Jejich dosud jediné album „Manifesto“ je dost povedené a nebudu popírat, že Poláci pro mne byli společně s PANYCHIDOU tahákem večera. Formu potvrdili i naživo, i přes ne až tak dlouhou kariéru působili jako zkušená a hudebně vyspělá banda, všichni čtyři muzikanti ovládali své nástroje s přehledem, atmosféře přidávala i intermezza. Občasnou inspiraci například krajany HATE pánové nepopřou, o vykrádačce ale nemůže být řeč. Koncert měl grády a dav přihlížejících se řádně rozrostl. Pár aspektů přesto trochu snižovalo dojem z jinak výborné show. Na studiovce mi to až tolik nepřišlo, ale hudba NORTHERN PLAGUE je až přesycena kytarovými sóly, která občas i působila rušivým dojmem. Chce to míň ekvilibristiky a víc zla. Právě sólový kytarista nás navíc po celou dobu bavil neustálým pohledem do publika na jednu z pařících slečen; působilo to trochu komicky. Třetí kaňkou, ale to jen nepatrnou, byla absence perfektní skladby „Legion“ v setlistu. Jinak ale NORTHERN PLAGUE určitě nezklamali.
PANYCHIDA je na plzeňské scéně dlouholetou stálicí a možná právě pětičlenná banda byla důvodem návštěvy největšího počtu lidí. Pokud se nepletu, kapelu jsem neviděl cca půl roku. Od té doby začala intenzivně pracovat na novém EP, ze kterého představila jednu novou skladbu. Těžko ji však hodnotit… Nemůžu říct, že by mě nějak přesvědčila, zněla úplně jinak než dosavadní tvorba Plzeňanů a trochu nezáživně. Jenže až po koncertě jsem se dozvěděl, že velkou roli zde hrají také samply, které nebyly vůbec slyšet, takže na nějaké soudy je příliš brzo. Celkově jsem měl z koncertu PANYCHIDY trochu rozpačité dojmy, některé skladby („Moon, Forest, Blinding Snow“, „Running out of Rules“ aj.) fungovaly výborně jako vždy, v některých peckách mi však ne vše úplně sedělo. Nebylo to špatné, ale zažil jsem i mnohem lepší koncerty této pětice.
Jakožto headliner vystoupili NEGURĂ BUNGET, v nichž v roce 2013 nezůstal kámen na kameni a kromě bubeníka a jediného původního člena Negrua se sestava naprosto obměnila. Nový line-up se tak podílel na nedávno vydané desce „Tău“, která mne absolutně nezaujala a měl jsem upřímně problém ji doposlouchat do konce. Patřím k těm, komu počiny po odchodu dříve zásadních postav Hupogramma a Sol Faura úplně nejedou, ačkoliv třeba „Vîrstele pămîntului“ (2010) určitě je poslouchatelná věc. A mám trochu problém se dostat do hudby NEGURĂ BUNGET i naživo. Chvílemi mě atmosféra pohltí a užívám si každý tón, pak ale přijde skladba, která mě naprosto nudí a spíše se člověk zaměřuje na sledování neobvyklých nástrojů, jichž Rumuni využívají. NEGURU jsem viděl potřetí a pokaždé jsem odcházel s podobným pocitem, že se do toho prostě nemůžu úplně dostat.
Vrcholem večera tedy pro mě byli NORTHERN PLAGUE, které jsem začal více sledovat až v souvislosti s oznámenou plzeňskou zastávkou. Na závěr mám ještě jednu výtku směrem ke zvuku. Ve sluchátkách to možná zní dobře, ale nepřijde mi úplně ideální rozmístit jednu kytaru na 100 procent do jednoho reproduktoru na jedné straně a druhou na druhé. Jakmile člověk nestojí úplně veprostřed, má tak trochu smůlu. Jinak ale pořadatelům děkuji za příjemnou akci.
Fotky: Kabrio
Celá galerie
Opatova videa
