To si tak jednou ráno vstanu a otevřu okno, abych do bytu vpustil trochu čerstvého vzduchu. Do přehrávače vložím první CD, které mi přijde pod ruku. Nikterak neřeším, co jsem to vlastně vzal a s rukou na ovladači při dosedání na pohovku mačkám tlačítko play. Ani se nestihnu napít své ranní kávy a najednou mám pocit, že jsem se ocitnul někde mezi anděly. Mezi anděly, kteří sice na první pohled vypadají majestátně a čistě, ale při bližším ohledání mají křídla plná popela, ze kterého jde na mnoha místech zpozorovat růst černého peří. Proto opět vstávám z pohodlí polstrované pohovky a sahám po bližších informacích o právě hrajícím uskupení. Podle názvu se jedná o skvadru, s jejíž tvorbou jsem doposud neměl tu čest. Však při hlubším ponoru do historie kapely je mnohé vysvětleno. VORTEX UNIT vznikli na troskách bratislavského komanda THE CRYPT, kteří se ve slovenském podzemí pohybovali celých patnáct let. S novým jménem logicky přichází i jiné hudební vyjádření. Pokud tedy byli THE CRYPT především o klasické blac/dethové energii, tak VORTEX UNIT navíc vládnou i melodiemi.
Ihned po spuštění nejednoho posluchače napadnou názvy jako SIEBENBÜRGEN nebo COVENANT. Nejen pro skvělé skloubení tvrdých a melodických složek hudby, ale především kvůli přítomnosti sopránu, o který se postarala jistá Siren. Především kvůli její přítomnosti si kapela zvolila nový název, jenž bude lépe reflektovat hudbu, kterou v budoucnu budou produkovat. O finální mix a mastering se postaralo proslulé studiu Shaark. Možná právě kvůli tomu je výsledný zvuk nahrávky tak trochu v severských tónech. Což tomuto kotouči přidává na atraktivnosti. EP obsahuje čtyři plnohodnotné songy a jeden bonus. Ten se oproti ostatním skladbám nese v duchu SATYRICON, akorát s hutnějším spodkem. Že to není jen můj scestný výmysl mě mezi dveřmi, po svém příchodu domů, potvrdila má drahá polovička otázkou: „To je napodobenina SATYRICON?“ (smích) Ve zbylých skladbách pak není ani v nejmenším nouze o dobrodružství. Vzhledem k povaze hudby si dokážu dost dobře představit živé vystoupení těchto Slováků, na kterém, když se podaří zvuk, dokážou všechny minimálně na půl hodiny přikovat před pódiem. Například v „Scorned Accuser“ je ke slyšení až heavy metalová kytara s příjemným sólem. Jestli je „Poser Non-Plus Ultra“ přímočarým štychem, ve kterém se toho zase tak moc neděje, tak právě „Not Of My Kind“ je jeho pravým opakem. Jedná se asi o nejvýpravnější skladbu na celé ploše nosiče, jež si s posluchačem pohrává až do poslední chvíle, jako vítr s horkovzdušným balónem. Na začátku totiž není vůbec jasné, kam bude nadále hudba směřovat a kde vlastně nastane její konec. I přes absenci kláves v bookletu jsem si více než jistý, že je skoro v každém songu slyším. Buď to jako harmonický spodek, kterým je veškerá hudba příjemně podkreslena, nebo v podobě zvonů. Tak či onak, díky těmto zvukům někde v dálce nemá hudba na „Nec Plus Ultra“ žádná hluchá místa. Ke zpěvu nutné dodat, že soprán je často prokládán hlubokým growlem, což má za následek, že hudební obsah nepůsobí moc měkce. O tom, že muzikanti mají své nástroje v malíčku, nás během poslechu nesčetněkrát přesvědčí. Kytary jsem už vzpomněl, ale nesmím zapomenout ani na bicí. Ty šlapou až nečekaně dobře a párkrát překvapí svou kulometnou palbou.
Když už jsem nakousl obal, tak ten obsahuje veškeré informace o kapele. Ať už se jedná o fotky členů, či doplňující informace o nahrávání alba. Samozřejmostí jsou i jednotlivé texty. Ty vyprávějí klasické příběhy plné jinotajů, temnoty a chtíče. Jediné, co se mi moc nezamlouvá, je přední stránka bookletu a logo. Podle přední stánky by si člověk neznalý historie kapely myslel, že oboje bylo vytvořeno pár minut před samotným tiskem.
Nedá se napsat, že kapela přichází s něčím převratným, či dokonce novým. Ale kdo to dnes o sobě může říct? Naopak, místo toho, aby se muzikanti zabývali tím, jak znovu vynaleznout kolo, dokazují, že i mnohokrát prověřený vůz může jet různou rychlostí, a ten, komu se tato kára líbí, nechť se v ní sveze a tu jízdu si bez velkého hloubání v mysli užije. Někdy se mi sice zdá, že je na albu toho sopránu zbytečně moc, ale ani to mi nijak zvlášť poslech nekazí. Protentokrát to vidím na krásnou šestku a určitě budu čekat, jak bude vypadat plnohodnotné CD.
Seznam skladeb:
Čas: 28:00
http://bandzone.cz/vortexunit
http://www.reverbnation.com/vortexunit
https://www.facebook.com/pages/Vortex-Unit/106239549442322
Ihned po spuštění nejednoho posluchače napadnou názvy jako SIEBENBÜRGEN nebo COVENANT. Nejen pro skvělé skloubení tvrdých a melodických složek hudby, ale především kvůli přítomnosti sopránu, o který se postarala jistá Siren. Především kvůli její přítomnosti si kapela zvolila nový název, jenž bude lépe reflektovat hudbu, kterou v budoucnu budou produkovat. O finální mix a mastering se postaralo proslulé studiu Shaark. Možná právě kvůli tomu je výsledný zvuk nahrávky tak trochu v severských tónech. Což tomuto kotouči přidává na atraktivnosti. EP obsahuje čtyři plnohodnotné songy a jeden bonus. Ten se oproti ostatním skladbám nese v duchu SATYRICON, akorát s hutnějším spodkem. Že to není jen můj scestný výmysl mě mezi dveřmi, po svém příchodu domů, potvrdila má drahá polovička otázkou: „To je napodobenina SATYRICON?“ (smích) Ve zbylých skladbách pak není ani v nejmenším nouze o dobrodružství. Vzhledem k povaze hudby si dokážu dost dobře představit živé vystoupení těchto Slováků, na kterém, když se podaří zvuk, dokážou všechny minimálně na půl hodiny přikovat před pódiem. Například v „Scorned Accuser“ je ke slyšení až heavy metalová kytara s příjemným sólem. Jestli je „Poser Non-Plus Ultra“ přímočarým štychem, ve kterém se toho zase tak moc neděje, tak právě „Not Of My Kind“ je jeho pravým opakem. Jedná se asi o nejvýpravnější skladbu na celé ploše nosiče, jež si s posluchačem pohrává až do poslední chvíle, jako vítr s horkovzdušným balónem. Na začátku totiž není vůbec jasné, kam bude nadále hudba směřovat a kde vlastně nastane její konec. I přes absenci kláves v bookletu jsem si více než jistý, že je skoro v každém songu slyším. Buď to jako harmonický spodek, kterým je veškerá hudba příjemně podkreslena, nebo v podobě zvonů. Tak či onak, díky těmto zvukům někde v dálce nemá hudba na „Nec Plus Ultra“ žádná hluchá místa. Ke zpěvu nutné dodat, že soprán je často prokládán hlubokým growlem, což má za následek, že hudební obsah nepůsobí moc měkce. O tom, že muzikanti mají své nástroje v malíčku, nás během poslechu nesčetněkrát přesvědčí. Kytary jsem už vzpomněl, ale nesmím zapomenout ani na bicí. Ty šlapou až nečekaně dobře a párkrát překvapí svou kulometnou palbou.
Když už jsem nakousl obal, tak ten obsahuje veškeré informace o kapele. Ať už se jedná o fotky členů, či doplňující informace o nahrávání alba. Samozřejmostí jsou i jednotlivé texty. Ty vyprávějí klasické příběhy plné jinotajů, temnoty a chtíče. Jediné, co se mi moc nezamlouvá, je přední stránka bookletu a logo. Podle přední stánky by si člověk neznalý historie kapely myslel, že oboje bylo vytvořeno pár minut před samotným tiskem.
Nedá se napsat, že kapela přichází s něčím převratným, či dokonce novým. Ale kdo to dnes o sobě může říct? Naopak, místo toho, aby se muzikanti zabývali tím, jak znovu vynaleznout kolo, dokazují, že i mnohokrát prověřený vůz může jet různou rychlostí, a ten, komu se tato kára líbí, nechť se v ní sveze a tu jízdu si bez velkého hloubání v mysli užije. Někdy se mi sice zdá, že je na albu toho sopránu zbytečně moc, ale ani to mi nijak zvlášť poslech nekazí. Protentokrát to vidím na krásnou šestku a určitě budu čekat, jak bude vypadat plnohodnotné CD.
Seznam skladeb:
- Gnosis
- Scorned Accuser
- Not of My Kind
- Staring Deep
- Poser Non-Plus Ultra
- Bestial – kytara, zpěv
- Wigo – kytara, zpěv
- Siren – soprán
- Feda – bicí
- Sargon – baskytara
Čas: 28:00
http://bandzone.cz/vortexunit
http://www.reverbnation.com/vortexunit
https://www.facebook.com/pages/Vortex-Unit/106239549442322
