Není SINUHET jako SINUHET ani jako Sinuhet. Ten poslední si střihl hlavní roli v románu jednoho pisálka, který se pojmenoval po finské kapele, prostřední svého času běhal v zimě po nebi a první si pořídil slovanskou slečnu, protože ho Egypťanky přestaly bavit. (úsměv) Ač to tak nevypadá, píšu tyhle řádky střízlivý a při smyslech, ale jestli nejste z předchozích vět moudří, tak vám evidentně schází kulturní rozhled. (smích) Pro jistotu tedy uvedu na pravou míru všechny SINUHETY i Sinuhety, přičemž s tím třetím budu hotový raz dva, páč dal kapele jméno a klidně se dál potlouká po severní Africe. Druhý v roce 2010 debutoval promo nahrávkou o nebi v zimě a debut to rozhodně nebyl špatný. V krátkém rozhovoru nám tehdy principál téhle kočující společnosti říkal, že se v budoucnu chtějí „snažit o neotřelou, nevtíravou a zároveň chytlavou muziku, která v posluchačích zanechá třeba i něco navíc...“. To ještě netušil, že plánované album prvního SINUHETA nevyjde za slibovaný rok, ale za čtyři, mezitím že v roce 2012 vyjde dvouskladbové promo v angličtině, na kterém bude zpívat Barbora Mochowa, mladá zpěvačka s ruskými kořeny. Pak by asi taky mělo zaznít, že oním principálem je Milan Urza (kytara, zpěv), klávesistou Michal Mihok a basákem Jiří Hes (vystřídal Jakuba Rolníka), tři pětiny cirkusu PRVNÍ HOŘE, a taky to, že styčných bodů mezi oběma kapelami, kromě těch personálních, příliš není, jen Milanův zpěv je nezaměnitelný; ale na ten dochází jen zřídka.
SINUHET, kteří už na předchozích počinech sázeli na atmosférickou pohodovou muziku na pomezí rocku a popu, na novince ještě zjemnili svůj výraz. Asi nejlépe „Nocturno“ charakterizují slova jako křehké nebo zasněné, přičemž nepoukazují jen na hudbu, ale i na Barbořin zpěv. Tahle éterická kráska má neuvěřitelně zajímavý výraz. Schválně nepíšu hlas, protože to, co s ním provádí, je zajímavější, než to, jaký jej má. Tahle slova potvrzuje hlavně v třech skladbách na začátku, které jsou ještě o level výš než zbytek. „Ve střepech“ se dočkala i klipové podoby a jako první singl byla vypuštěna ještě před vydáním kompletu. Jde o písničku, která patří mezi ty nejpopovější a nejčistější; je postavená hlavně na zpěvu, Barbora tady doslova exceluje, kromě jediného trochu zbytečně vyhroceného slova („lžíííííííí“) její hlas hladí, hudba s ním jen tak koketuje a pozvolna plyne... Verše (o textech ještě bude řeč...) „bolí mě všechny krásný sny“ nebo „stavím si vzušný zámky z písku“ jsou po pěvecké stránce tak uhrančivé, až z nich po těle naskakuje husí kůže. „Na úsvitu dní“ je další silný kus a ať chci nebo ne, jako určitá paralela mě napadají PRECEDENS, to když Bára bezeslovně prozpěvuje podobně jako jmenovkyně Basiková, jinak jsou ale SINUHET hudebně úplně někde jinde, jejich skladby nejsou tak syntetické, kytary a klávesy tu hrají rovnocennou partii a zapomenout nelze ani na baskytaru, která relativně často vystrkuje růžky. Všechno do sebe pěkně zapadá, nevtírá se, ale přesto se rychle člověk na vlnu SINUHETA naladí. Klavírní intro uvozuje z mého pohledu nejsilnější opus „Odysea“, v níž se občas ke slečně připojuje Milan, a jak jejich duet, tak skvělý refrén „uvidíš, jak v kulisách člověk tváře převléká...“ zase trefují terč s plným počtem bodů. Na vyznění nahrávky má lví podíl i krystalicky čistý zvuk; jistě, pop/rocková hudba se asi zvučí lépe než metalový maglajz, ale tady mám pocit, jako kdybych poslouchal něco z konce osmdesátých let, všechny tóny jsou krásně slyšet a každé brnknutí do struny vyzní...
Po třech majstrštycích přichází první oddychový čas, nad „Feel The Sun“ nejspíš nejásám kvůli anglickému textu, který mě nedokáže vtáhnout do děje. Ale ona i muzika je taková... obyčejnější... Jestliže zatím od PRVNÍ HOŘE příliš větru nefoukalo, tak „Ve snáři osudu“ by se v programu excentriků neztratila. Je svižnější, Milan tady zpívá jako „doma“, Barbora zase slůvka pěkně ohýbá, jen delší bezeslovná pasáž v druhé polovině trochu ztrácí dech, stejně jako nahrávka – „Noční válka kolem mne jen tak propluje, aniž by zanechala výraznější otisk. To „Почему мы не помним сны“ bez povšimnutí nechat nelze, v první řadě zaujme ruština, kterou je napěna, ve druhé střídání důraznějších momentů s odlehčenými, v nichž éterický hlas přemýšlí o tom, proč si nepamatujeme sny... Dvojblok silných kompozic tvoří ruská balada s následujícím posmutnělým exkursem „Do hlubin“, který se sice od zbytku skladeb poměrně výrazně liší, ale ta odlišnost je vítaná, i když muzika v kombinaci s textem nepůsobí zrovna optimisticky. To „V siluetách“ je pohodovka, která se mohla objevit na závěr, protože po předchozích písních působí uklidňujícím dojmem, zatímco poslední „Krajina s Hamletem“ je taková zvláštní skládačka různých motivů, snad aby si slečna a pánové vyzkoušeli to, na co ještě nedošlo, třeba Barbořinu recitaci.
Lehce zklamaný jsem ale z bookletu, resp. jeho výpravnosti. Dvoupanelový digipack sice zdobí pěkné fotky od Le Moniky (ještě pěknější jsou ke zhlédnutí na webu), leč kromě sestavy a základních informací s nahrávkou souvisejících neobsahuje nic navíc; hlavně mi chybí texty, které bych si na vložené knížečce, třeba jen obyčejné, nechal líbit. Ale líná huba, holé neštěstí, takže jsem poprosil a texty dorazily e-mailem. Milan má specifický rukopis, píše spíše poezii než běžné texty typu sloka-refrén, takže slova obstojí i sama o sobě a čas strávený jejich přečtením rozhodně nepovažuju za ztracený.
Když se nad „Nocturnem“ zamyslím jako nad celkem, jsem i přes nějaké ty výhrady hodně spokojený. A ještě spokojenější bych byl, kdyby se třeba „Odysea“ či „Na úsvitu“ dní ozvala v neděli dopoledne z éteru na Radiožurnálu, protože by se mi vařilo mnohem lépe než při neustálém recyklování bezpohlavních nudných vykopávek, které se do zblbnutí opakují... Ale to je asi přání z říše snů, protože dramaturgové veřejnoprávní stanice nemají o nějakou neznámou partu, byť talentovaných a originálních muzikantů, pražádný zájem.
Seznam skladeb:
Čas: 43:46
Sestava:
Hosté:
www.sinuhetband.cz
https://soundcloud.com/sinuhet
SINUHET, kteří už na předchozích počinech sázeli na atmosférickou pohodovou muziku na pomezí rocku a popu, na novince ještě zjemnili svůj výraz. Asi nejlépe „Nocturno“ charakterizují slova jako křehké nebo zasněné, přičemž nepoukazují jen na hudbu, ale i na Barbořin zpěv. Tahle éterická kráska má neuvěřitelně zajímavý výraz. Schválně nepíšu hlas, protože to, co s ním provádí, je zajímavější, než to, jaký jej má. Tahle slova potvrzuje hlavně v třech skladbách na začátku, které jsou ještě o level výš než zbytek. „Ve střepech“ se dočkala i klipové podoby a jako první singl byla vypuštěna ještě před vydáním kompletu. Jde o písničku, která patří mezi ty nejpopovější a nejčistější; je postavená hlavně na zpěvu, Barbora tady doslova exceluje, kromě jediného trochu zbytečně vyhroceného slova („lžíííííííí“) její hlas hladí, hudba s ním jen tak koketuje a pozvolna plyne... Verše (o textech ještě bude řeč...) „bolí mě všechny krásný sny“ nebo „stavím si vzušný zámky z písku“ jsou po pěvecké stránce tak uhrančivé, až z nich po těle naskakuje husí kůže. „Na úsvitu dní“ je další silný kus a ať chci nebo ne, jako určitá paralela mě napadají PRECEDENS, to když Bára bezeslovně prozpěvuje podobně jako jmenovkyně Basiková, jinak jsou ale SINUHET hudebně úplně někde jinde, jejich skladby nejsou tak syntetické, kytary a klávesy tu hrají rovnocennou partii a zapomenout nelze ani na baskytaru, která relativně často vystrkuje růžky. Všechno do sebe pěkně zapadá, nevtírá se, ale přesto se rychle člověk na vlnu SINUHETA naladí. Klavírní intro uvozuje z mého pohledu nejsilnější opus „Odysea“, v níž se občas ke slečně připojuje Milan, a jak jejich duet, tak skvělý refrén „uvidíš, jak v kulisách člověk tváře převléká...“ zase trefují terč s plným počtem bodů. Na vyznění nahrávky má lví podíl i krystalicky čistý zvuk; jistě, pop/rocková hudba se asi zvučí lépe než metalový maglajz, ale tady mám pocit, jako kdybych poslouchal něco z konce osmdesátých let, všechny tóny jsou krásně slyšet a každé brnknutí do struny vyzní...
Po třech majstrštycích přichází první oddychový čas, nad „Feel The Sun“ nejspíš nejásám kvůli anglickému textu, který mě nedokáže vtáhnout do děje. Ale ona i muzika je taková... obyčejnější... Jestliže zatím od PRVNÍ HOŘE příliš větru nefoukalo, tak „Ve snáři osudu“ by se v programu excentriků neztratila. Je svižnější, Milan tady zpívá jako „doma“, Barbora zase slůvka pěkně ohýbá, jen delší bezeslovná pasáž v druhé polovině trochu ztrácí dech, stejně jako nahrávka – „Noční válka kolem mne jen tak propluje, aniž by zanechala výraznější otisk. To „Почему мы не помним сны“ bez povšimnutí nechat nelze, v první řadě zaujme ruština, kterou je napěna, ve druhé střídání důraznějších momentů s odlehčenými, v nichž éterický hlas přemýšlí o tom, proč si nepamatujeme sny... Dvojblok silných kompozic tvoří ruská balada s následujícím posmutnělým exkursem „Do hlubin“, který se sice od zbytku skladeb poměrně výrazně liší, ale ta odlišnost je vítaná, i když muzika v kombinaci s textem nepůsobí zrovna optimisticky. To „V siluetách“ je pohodovka, která se mohla objevit na závěr, protože po předchozích písních působí uklidňujícím dojmem, zatímco poslední „Krajina s Hamletem“ je taková zvláštní skládačka různých motivů, snad aby si slečna a pánové vyzkoušeli to, na co ještě nedošlo, třeba Barbořinu recitaci.
Lehce zklamaný jsem ale z bookletu, resp. jeho výpravnosti. Dvoupanelový digipack sice zdobí pěkné fotky od Le Moniky (ještě pěknější jsou ke zhlédnutí na webu), leč kromě sestavy a základních informací s nahrávkou souvisejících neobsahuje nic navíc; hlavně mi chybí texty, které bych si na vložené knížečce, třeba jen obyčejné, nechal líbit. Ale líná huba, holé neštěstí, takže jsem poprosil a texty dorazily e-mailem. Milan má specifický rukopis, píše spíše poezii než běžné texty typu sloka-refrén, takže slova obstojí i sama o sobě a čas strávený jejich přečtením rozhodně nepovažuju za ztracený.
Když se nad „Nocturnem“ zamyslím jako nad celkem, jsem i přes nějaké ty výhrady hodně spokojený. A ještě spokojenější bych byl, kdyby se třeba „Odysea“ či „Na úsvitu“ dní ozvala v neděli dopoledne z éteru na Radiožurnálu, protože by se mi vařilo mnohem lépe než při neustálém recyklování bezpohlavních nudných vykopávek, které se do zblbnutí opakují... Ale to je asi přání z říše snů, protože dramaturgové veřejnoprávní stanice nemají o nějakou neznámou partu, byť talentovaných a originálních muzikantů, pražádný zájem.
Seznam skladeb:
- Ve střepech
- Na úsvitu dní
- Odysea
- Feel The Sun
- Ve snáři osudu
- Noční válka
- Почему мы не помним сны
- Do hlubin!
- V siluetách
- Krajina s Hamletem
Čas: 43:46
Sestava:
- Barbora Mochowa – zpěv
- Milan Urza – kytara, zpěv
- Michal Mihok – klávesy
- Jiří Hes – baskytara
- Šimon Hajdovský – bicí
Hosté:
- Robert Rajs – piano (6)
- Martin „Spacosh“ Peřina – programming
www.sinuhetband.cz
https://soundcloud.com/sinuhet
