GREYMON – Brány propastí

Po čtyřech letech od předchozí nahrávky „Ďáblova nevěsta“, která byla studiovým debutem současné sestavy, představila západočeská rocková formace GREYMON v prosinci loňského roku svůj nový počin, jímž je album nazvané „Brány propastí“. A jelikož ve mně zmíněná „Nevěsta“ zanechala prakticky jen samé pozitivní dojmy, vyhlížel jsem jejího následovníka s dosti velkým očekáváním a už dopředu jsem si kladl otázku, zda i na novince dokáže skupina udržet nastavenou laťku, co se kvality prezentovaného materiálu týče a případně ji třeba ještě i o kousek posunout.

Základní část alba tentokráte tvoří 12 skladeb, které se v naprosto drtivé většině pohybují ve velice svižném, ve spoustě pasáží až metalovém tempu, zároveň však ale nepostrádají, pro své náležité vyznění, tolik potřebnou a důležitou melodičnost, která je jedním z hlavních stavebních kamenů muziky kapely. Dá se tedy v podstatě říct, že i přesto, že se GREYMON po hudební stránce posunul trochu tvrdším směrem, stále ve své tvorbě zůstal věrný postupům a ingrediencím, které mu v minulosti přinesly popularitu a úspěch u fanoušků melodické muziky. Opět se tak setkáváme s báječnou souhrou řízné kytary a majestátních kláves, jež z mého pohledu vytváří dnes už charakteristický a docela dobře rozpoznatelný celkový sound skupiny, na němž má pochopitelně svůj nemalý podíl i rytmická sekce, která žene kapelu nezadržitelně vpřed.  Další řádku plusových bodů pak samozřejmě přičítám za zpěv a to nejen za ten hlavní, jímž naprosto přirozeně a jistě vládne Lucie Čmolíková, jejíž výkon je pastvou pro mé uši. Po všech těch zpěvačkách, snažících se buď o growling nebo naopak o operní výraz, jimiž je domácí scéna v posledních letech dosti zaplavená, je pro mě Lucka více než příjemným „zjevením“. (úsměv) Zpívá perfektně, česky, navíc smysluplné texty - co víc si může člověk přát? Navíc mi připadá, že od předchozí desky její hlas nabral ještě více na síle a kvalitě. Velice zajímavé jsou též pasáže, kdy se do zpěvu zapojuje i kytarista Tomáš Pícl (větší prostor má ve druhé polovině alba) a nedílnou součástí vokálních linek na desce jsou rovněž sborové zpěvy, na nichž se vyjma obou právě zmíněných podílí ještě basák Láďa Soutner. Částečnou proměnou pak oproti minulosti prošly texty, jejichž náměty se od historických a fantasy témat posunuly spíše směrem k aktuálnímu dění.

Již úvodní dvě věci „Vzhůru vzlétnout“ a „Až po mě půjdou“ jasně naznačují, že poslech téhle placky rozhodně nebude ztraceným časem, navíc když hned vzápětí následuje píseň „Zakletá noc“, která z mého pohledu patří vůbec k tomu nejlepšímu, co má GREYMON ve svém repertoáru. Malinko rušivě na mě působí zařazení spíše popové balady s názvem „Tiše odplouvá sen“, v níž Lucka pěje pouze za podpory klavíru. Co se týče její kvality, nemohu vůči této skladbě říci vůbec nic špatného, jelikož je to více než kvalitně udělaná věc, kterou bych si klidně dokázal představit i v repertoáru nějaké naší přední popové hvězdy, ovšem na tomto disku mi tak trochu překáží a zbytečně narušuje celistvost alba. Možná bych ji spíše zařadil mezi bonusy, jelikož hudebně se klasickému repertoáru kapely opravdu dosti vymyká. Z dalších skladeb bych vyzdvihnul například ještě šestou v pořadí „Bludný kámen“, titulní „Brány propastí“, která je pro mě taktéž jedním z vrcholů desky nebo jedenáctou „Dáma pekelná“. Velmi zajímavé jsou i oba bonusy. Tím prvním je krásný ploužák s názvem „Duše spřízněná“, ve kterém se s Luckou o pěvecký part dělí hostující zpěvák Jirka Cígler, druhým pak anglická verze titulní pecky „Brány propastí“, která pod názvem „Winning Gate“ vznikla u příležitosti mistrovství světa v koloběhu, jež proběhlo v loňském roce v Plzni.  A i když kapela do budoucna podle svých vlastních slov zařazení anglických textů neplánuje, dokazuje, že i v tomhle směru by si uměla dobře poradit.

Autorem drtivé většiny materiálu na CD je kytarista a zpěvák Tomáš Pícl, jemuž v podstatně menší míře sekunduje klávesák Víťa Kraus a velice ojediněle i další členové skupiny.

Deska vznikala v průběhu ledna až srpna loňského roku hned ve třech nahrávacích studiích, konkrétně v Sonare Audio Pavla Navrátila (EXTRA BAND REVIVAL,WHITESNAKE REVIVAL), Oseku u Rokycan a Gallery Soundu v Plzni-Vejprnicích. V posledně jmenovaném, jemuž šéfuje Jaroslav Brouzda (znát jej můžete z kapel MORBID SILENCE, FATA MORGANA nebo WORX), pak proběhl i finální mix a mastering. Zvuk musím jednoznačně pochválit, muzice dodává potřebnou sílu a energii, jednotlivé nástroje, včetně zpěvů, jsou výborně čitelné, zkrátka povedený výsledek.

Obal je zpracován v poměrně jednoduchém stylu, autorkou úvodní kresby, jenž koresponduje s titulní písní alba a zároveň se nese ve stejném duchu, jako u předchozího nosiče, je opět zpěvačka Lucka. Nechybí zde veškeré texty, ani žádné podstatné informace spojené se vznikem nahrávky.

„Brány propastí“ vychází v podobě klasického CD vlastním nákladem, respektive pod značkou ToPi, což je nick Tomáše Pícla.

Pakliže jsem si v úvodu kladl otázku, zda GREYMON s novou plackou udrží nebo dokonce posune nastavenou laťku kvality, po poslechu nahrávky už mám zcela jasno a svůj názor vyjadřuji známkou 9. (úsměv)