Dlouho avizovaná „Past na Davida Kleinera“ legendárního ASMODEA (vznik 1987) se v polovině prosince 2014 prodrala na svět. Předcházely jí velké porodní bolesti, hrozilo i ukončení činnosti kapely, ale nakonec našel Miloš Bešta dostatek sil na realizaci dalšího projektu – po dvaadvaceti letech od kultovní „Prosincovky“, po osmi letech od poslední řadovky „Řetěz kritických událostí“ a po čtyřech letech od posledního koncertu. V době čtyřletého „temna“ došlo k personálnímu zemětřesení, které bylo avizováno hned po posledním koncertu v roce 2010, kdy předák a tahoun Miloš vysvětloval, že tehdejší sestava dospěla ke svému vrcholu a v podstatě chyběla jak chuť, tak možnosti k dalšímu vývoji. Takže jako již několikrát začal Miloš po pauze, kterou si kapela dala v letech 2011-2012, stavět nový ASMODEUS, v němž zaujali pozice muzikanti ze spřátelených kapel: za bicí usedl Roman Houška (SNAIL), sólovou kytaru vzal do rukou Franta Knetl (MORTIFILIA) a basu Dalibor Hirič (ex-PROMISES). Na začátku roku 2013 se pánové sešli a začali zhudebňovat příběh sepsaný Janem Petričkem, a taky trochu pochybovat a klást si otázky... „Může přinést v dnešní době metalová muzika ještě něco nového? Zřejmě ne. Jsme schopni pro Vás složit takovou muziku, která by vás zajímala, která by vás bavila? Nevíme, možná. Má tím pádem naše budoucí snažení nějaký smysl? To ukáže čas. Nechceme se plácat ve stokrát ohraných motivech, nechceme je hrát zprava nebo zleva a vlastně pořád stejně. A nechceme vás zdržovat posloucháním takovéto hudby. Přesto se pokusíme o malý zázrak. Nebudeme psát alibisticky ,uděláme to bez záruky‘, ale prostě a jednoduše – uděláme to. Pro sebe a pro vás – naše fandy.“
V prosinci 2014 byl proces s Davidem Kleinerem uzavřen. Vyšlo CD, které přináší několik odpovědí „ano“ na výše uvedené otázky. CD, které i přes řekněme omezený manévrovací prostor cosi nového přináší. CD, které mě zajímá a baví. CD, které má smysl. CD, které považuji za vrchol ASMODEA, a to jsem si říkal, že klenoty „Prosincová noc...“ či „Sabat...“ už Miloš nepřekoná. Stalo se.
„Past na Davida Kleinera“ lze vnímat v několika rovinách, přičemž i ta základní, hudební, přináší dostatečně silný zážitek a řadě lidí bude ke štěstí (třeba v elektronické podobě) stačit. A není divu, hudební menu o deseti chodech (plus čtyřech předkrmech) je nejen chutné, ale také dostatečně pestré. Základem je stále typický asmáčský technický thrash metal, ale jak v tiskové zprávě k albu píše vydavatel, nechybí ani heavy metal a náznaky progresivního rocku. Na první předkrm v podobě intra „Bolero“ (nemajícím se slavnou Ravelovou skladbou pranic společného – jde spíše o ruchy a recitaci) přímo navazuje první skvost „Já, David Kleiner“, svižná a chytlavá skladbička, jíž se vinou různé kytarové vyhrávky a parádičky, nechybí silné melodie, ani razantní přitvrzení. Ke všemu pak výborně zapadá Milošův vokál, chvíli melodický, chvíli ostrý; obecně platí, že zpěv je na albu hodně pestrý, s výrazem si Miloš vyhrál a přizpůsobil jej náladě skladeb či jejich částí, a také mu sem tam sekunduje hostující Tereza Hrubanová.
Ono se pořád něco děje i v dalších skladbách, pozorný posluchač si jistě najde své oblíbené pasáže či songy, já vypíchnu ty, které v tuhle chvíli přijdou nejzajímavější mně, ale věřím, že při té spoustě nápadů a nálad se preference budou lišit člověk od člověka. Takže můj top 3...
„Noc krále Davida“, ústřední melodie a refrén, resp. tedy všechny tři refrény, lišící se slovy, nikoliv pojetím (těsně v závěsu se drží refrén v písni „Oko za oko“).
„Tanec s mrtvou labutí“, jedním slovem paráda a pro mě vrchol nahrávky, byť jde o skladbu, která se od ostatních liší. V první řadě je pomalá a ASMODEUS tady předkládá jasný důkaz, že i pomalou skladbu lze udělat tak, aby nesklouzla ke kýči a patosu. Receptem je kromě silné melodie zakomponování klasických nástrojů, které hrají s těmi elektrickými nádhernou partii. Tóny houslí, violy a violoncella posunují již tak krásnou baladu na ještě vyšší level, Miloš odvádí za mikrofonem skvělou práci a i občasné dramatické zdrsnění do konceptu skladby výborně zapadá, stejně jako luxusní kytarové sólíčko.
„O myších a lidech“, byť na preludium v podobě mandolíny jsem si nějaký čas nemohl zvyknout. Nejrozsáhlejší kompozice, jediná přesahující 5minutový hrací čas, přináší asi vůbec nejpestřejší hudební obsah, a (před)závěrečná takřka hororová pasáž s hlasy odjinud za tmy vážně nahání strach...
Rovina druhá, příběh o Davidovi Kleinerovi, většině normálních lidí silně nesympatické postavě, která ztělesňuje všechno zlo současného světa. V předmluvě Miloš s textařem Honzou Petričkem uvádějí posluchače resp. čtenáře do děje a přidávají i jména, která je inspirovala právě pro ústřední postavu příběhu. A protože jde o příběh vlivného podnikatele, lobisty a podvodníka, nepřekvapí zamíření ukazováku na Krejčíře, Mrázka, Koženého, Pitra, Janouška, Rittiga a hlavně Ratha, jehož historka s krabicí od vína se dostala i do jednoho z textů. A že pro tuto chásku Honza a Miloš nemají pochopení, je nabíledni, poměrně ostrá slova na účet lumpů z „nadsvětí politiky a z podsvětí organizovaného zločinu“ asi čekal málokdo („Vlci v rouše beránčím a s drápy od krve dál chlastají to nejjiskrnější víno a kážou špinavou vodu. Dravci s tváří člověka jsou nadále zpiti propůjčenou mocí a pod maskou ctnostných občanů se nám vysmívají do ksichtu. Tito lidé nemají strach absolutně z ničeho, jen ze své vlastní smrti.“). On asi málokdo čekal, že ASMODUES umístí téma své novinky do sféry, která v minulosti patřila hlavně punkovým a hardcoreovým kapelám, a nedávno se o něco podobného otřelo i BRATRSTVO LUNY na albu „Carpe Diem“. A protože tahle dvě alba vyšla krátce po sobě, neubráním se srovnání, ze kterého vychází texty ASMODEA jako jasný vítěz, až na tu nešťastnou větu o krabici od vína, o které se už před rokem vyjadřovala PRVNÍ HOŘE. Ale jinak samozřejmě Petričkova slova snesou ta nejpřísnější měřítka a řadí se do úzké společnosti, ve které se s mateřským jazykem pracuje na té nejvyšší úrovni; v tuhle chvíli mě napadají jako rovnocenní partneři akorát Franta Štorm a Petr Pálenský. Ale nejen texty vyprávějí o pasti na Davida Kleinera, současně s nimi je tu filmový scénář, který zasazuje příběh do reálného prostředí, uvádí na scénu nejen padoucha, ale i jeho rodinu či soky z podnikatelsko-zločineckého prostředí. Nebudu prozrazovat vlastní děj ani rozuzlení...
To obsahuje třetí rovina. A ta je neméně zajímavá. Booklet. Velkoryse pojatý. Jeho součástí je vlepená 35stránková knížečka rozdělená do dvou částí. V té první jsou kromě předmluvy texty vytištěné na fragmentech z titulní malby a dále na dvaceti stranách výše zmíněný scénář a samozřejmě nechybí všechny další potřebné informace. Provedení tedy vpravdě luxusní, graficky vytříbené, jen ten hlavní obraz se mi nelíbí. Je to samozřejmě otázka vkusu, můj je prostě jinde, a ač chápu, co chtěl všemi těmi motivy autor Radovan Hrabý říci (a že si dal záležet, aby na plátně reflektoval co nejvíce myšlenek z textů resp. scénáře), ústřední prase mi prostě nesedí.
Zato mi sedí výborný zvuk pořízený ve studiu ExAvik. Nevím, co víc ke zvuku psát, CD hraje skvěle, všechny nástroje jsou výtečně slyšet, ani si neumím představit, jak bude znít chystaný vinyl... Za zmínku stojí i instrumentální mezihry, které „vyráběl“ majitel studia ExAvik Petr Říha. Nejde tedy o vyloupené zvukové banky, ale o originální tvorbu; a na to jak vznikala, se můžete podívat třeba na Facebooku.
Seznam skladeb:
Čas: 40:05
Sestava:
Hosté:
www.asmodeus.info
https://www.facebook.com/asmodeuscz
www.madmusick.cz
V prosinci 2014 byl proces s Davidem Kleinerem uzavřen. Vyšlo CD, které přináší několik odpovědí „ano“ na výše uvedené otázky. CD, které i přes řekněme omezený manévrovací prostor cosi nového přináší. CD, které mě zajímá a baví. CD, které má smysl. CD, které považuji za vrchol ASMODEA, a to jsem si říkal, že klenoty „Prosincová noc...“ či „Sabat...“ už Miloš nepřekoná. Stalo se.
„Past na Davida Kleinera“ lze vnímat v několika rovinách, přičemž i ta základní, hudební, přináší dostatečně silný zážitek a řadě lidí bude ke štěstí (třeba v elektronické podobě) stačit. A není divu, hudební menu o deseti chodech (plus čtyřech předkrmech) je nejen chutné, ale také dostatečně pestré. Základem je stále typický asmáčský technický thrash metal, ale jak v tiskové zprávě k albu píše vydavatel, nechybí ani heavy metal a náznaky progresivního rocku. Na první předkrm v podobě intra „Bolero“ (nemajícím se slavnou Ravelovou skladbou pranic společného – jde spíše o ruchy a recitaci) přímo navazuje první skvost „Já, David Kleiner“, svižná a chytlavá skladbička, jíž se vinou různé kytarové vyhrávky a parádičky, nechybí silné melodie, ani razantní přitvrzení. Ke všemu pak výborně zapadá Milošův vokál, chvíli melodický, chvíli ostrý; obecně platí, že zpěv je na albu hodně pestrý, s výrazem si Miloš vyhrál a přizpůsobil jej náladě skladeb či jejich částí, a také mu sem tam sekunduje hostující Tereza Hrubanová.
Ono se pořád něco děje i v dalších skladbách, pozorný posluchač si jistě najde své oblíbené pasáže či songy, já vypíchnu ty, které v tuhle chvíli přijdou nejzajímavější mně, ale věřím, že při té spoustě nápadů a nálad se preference budou lišit člověk od člověka. Takže můj top 3...
„Noc krále Davida“, ústřední melodie a refrén, resp. tedy všechny tři refrény, lišící se slovy, nikoliv pojetím (těsně v závěsu se drží refrén v písni „Oko za oko“).
„Tanec s mrtvou labutí“, jedním slovem paráda a pro mě vrchol nahrávky, byť jde o skladbu, která se od ostatních liší. V první řadě je pomalá a ASMODEUS tady předkládá jasný důkaz, že i pomalou skladbu lze udělat tak, aby nesklouzla ke kýči a patosu. Receptem je kromě silné melodie zakomponování klasických nástrojů, které hrají s těmi elektrickými nádhernou partii. Tóny houslí, violy a violoncella posunují již tak krásnou baladu na ještě vyšší level, Miloš odvádí za mikrofonem skvělou práci a i občasné dramatické zdrsnění do konceptu skladby výborně zapadá, stejně jako luxusní kytarové sólíčko.
„O myších a lidech“, byť na preludium v podobě mandolíny jsem si nějaký čas nemohl zvyknout. Nejrozsáhlejší kompozice, jediná přesahující 5minutový hrací čas, přináší asi vůbec nejpestřejší hudební obsah, a (před)závěrečná takřka hororová pasáž s hlasy odjinud za tmy vážně nahání strach...
Rovina druhá, příběh o Davidovi Kleinerovi, většině normálních lidí silně nesympatické postavě, která ztělesňuje všechno zlo současného světa. V předmluvě Miloš s textařem Honzou Petričkem uvádějí posluchače resp. čtenáře do děje a přidávají i jména, která je inspirovala právě pro ústřední postavu příběhu. A protože jde o příběh vlivného podnikatele, lobisty a podvodníka, nepřekvapí zamíření ukazováku na Krejčíře, Mrázka, Koženého, Pitra, Janouška, Rittiga a hlavně Ratha, jehož historka s krabicí od vína se dostala i do jednoho z textů. A že pro tuto chásku Honza a Miloš nemají pochopení, je nabíledni, poměrně ostrá slova na účet lumpů z „nadsvětí politiky a z podsvětí organizovaného zločinu“ asi čekal málokdo („Vlci v rouše beránčím a s drápy od krve dál chlastají to nejjiskrnější víno a kážou špinavou vodu. Dravci s tváří člověka jsou nadále zpiti propůjčenou mocí a pod maskou ctnostných občanů se nám vysmívají do ksichtu. Tito lidé nemají strach absolutně z ničeho, jen ze své vlastní smrti.“). On asi málokdo čekal, že ASMODUES umístí téma své novinky do sféry, která v minulosti patřila hlavně punkovým a hardcoreovým kapelám, a nedávno se o něco podobného otřelo i BRATRSTVO LUNY na albu „Carpe Diem“. A protože tahle dvě alba vyšla krátce po sobě, neubráním se srovnání, ze kterého vychází texty ASMODEA jako jasný vítěz, až na tu nešťastnou větu o krabici od vína, o které se už před rokem vyjadřovala PRVNÍ HOŘE. Ale jinak samozřejmě Petričkova slova snesou ta nejpřísnější měřítka a řadí se do úzké společnosti, ve které se s mateřským jazykem pracuje na té nejvyšší úrovni; v tuhle chvíli mě napadají jako rovnocenní partneři akorát Franta Štorm a Petr Pálenský. Ale nejen texty vyprávějí o pasti na Davida Kleinera, současně s nimi je tu filmový scénář, který zasazuje příběh do reálného prostředí, uvádí na scénu nejen padoucha, ale i jeho rodinu či soky z podnikatelsko-zločineckého prostředí. Nebudu prozrazovat vlastní děj ani rozuzlení...
To obsahuje třetí rovina. A ta je neméně zajímavá. Booklet. Velkoryse pojatý. Jeho součástí je vlepená 35stránková knížečka rozdělená do dvou částí. V té první jsou kromě předmluvy texty vytištěné na fragmentech z titulní malby a dále na dvaceti stranách výše zmíněný scénář a samozřejmě nechybí všechny další potřebné informace. Provedení tedy vpravdě luxusní, graficky vytříbené, jen ten hlavní obraz se mi nelíbí. Je to samozřejmě otázka vkusu, můj je prostě jinde, a ač chápu, co chtěl všemi těmi motivy autor Radovan Hrabý říci (a že si dal záležet, aby na plátně reflektoval co nejvíce myšlenek z textů resp. scénáře), ústřední prase mi prostě nesedí.
Zato mi sedí výborný zvuk pořízený ve studiu ExAvik. Nevím, co víc ke zvuku psát, CD hraje skvěle, všechny nástroje jsou výtečně slyšet, ani si neumím představit, jak bude znít chystaný vinyl... Za zmínku stojí i instrumentální mezihry, které „vyráběl“ majitel studia ExAvik Petr Říha. Nejde tedy o vyloupené zvukové banky, ale o originální tvorbu; a na to jak vznikala, se můžete podívat třeba na Facebooku.
Seznam skladeb:
- Bolero, op. 937 (inst)
- Já, David Kleiner
- Lovec a oběti
- Corpus Beasti (instr)
- Noc krále Davida
- V zemi nikoho: Hic Sunt Scorpius (instr)
- Beze stopy
- Černý vítr
- Tanec s mrtvou labutí
- Pohled do propasti
- Oko za oko
- Chrám bolesti
- O myších a hadech
- Dar vzkříšení
Čas: 40:05
Sestava:
- Miloš Bešta – kytara, zpěv
- Dalibor Hirič – basová kytara
- Roman Houška – bicí
- František Knetl – sólová kytara
Hosté:
- Petr Vrobel – mandolína
- František Pelíšek – klávesy
- Tereza Hrubanová – vokály
- Pavel Brom – akustická kytara
- Kateřina Králová – housle
- Marie Wellnerová – viola
- Tomáš Pohanka – violoncello
- Petr Říha – industriální ruchy
www.asmodeus.info
https://www.facebook.com/asmodeuscz
www.madmusick.cz
