Vyrazit na tuhle předvánoční besídku do Brna bylo tak trochu výzvou. Ale proč ne? Spolupachatelé se našli, a i když ve finále jeden odpadl, furt jsme zbyli dva. Na akci Killed By Brno pořádanou SEE YOU IN HELL jsem se jednou v životě podívat chtěl a tak se taky v sobotu stalo. Věci okolo určitě popíše Johan a tak nebudu psát to samé. Jen kratce - co se týče koncertního prostoru, tak ten byl bez problému. Zato hospoda v prvním patře mě vrátila do let, kdy jsem ještě nevěděl, proč se při mistrovství světa v hokeji u nás doma fandí všem proti Rusům, ale že to tam nebyla žádná paráda, mi je celkem fuk. Vyráželi jsme hlavně za hudbou a ta slibovala hodně. Seznam kapel byl velice lákavý. (Coornelus)
Do Brna to pravda nemáme co by kamenem dohodil, ale proč si jednou za rok (uherský samozřejmě) neudělat delší výlet na akci, která slibovala mnohé. SEE YOU IN HELL slavili 15 let na scéně, ale hlavně se nám líbila sestava kapel, které v našich končinách příliš často nevystupují; polovinu z line upu jsem živě dosud neviděl, ale skoro o všech toho hodně přečetl i leccos vyslechl. (Johan)
Na cestu dlouhou 250 km jsme vyrazili brzy odpoledne z Dobříše (kam jsem dokodrcal po hodinové cestě...), 250 kiláků po tankodromu D1 a pak díky navigaci přes Brno rovnou před Yacht, což jsme ovšem netušili, až když jsme zaparkovali a ptali se na cestu, řekl nám kolemjdoucí slušňák, že jsme přímo před klubem. (úsměv) Ten tedy nevypadal jako architektonický skvost a když jsme po chvilce bloumání a hledání vchodu vešli do patra, kde probíhala veganská večeře a měla stanoviště řada dister, dojem z putyky se příliš nezlepšil. (úsměv) Všechno vypadalo poměrně staře, ale na druhou stranu funkčně, pivo bylo za rozumných 25 Kč a k mání byl i výroční 15° ležák uvařený v limitovaném stokusovém počtu a opatřený etiketou s logem SEE YOU IN HELL. Na ten jsme odvahu neměli (láhve měly objem 0,66 l!), ale díky Martinovi Brňovjákovi jsem ochutnal – a speciální mok měl opravdu sílu! (Johan)
Sílu měl i dav, který na akci dorazil, ve finále se počet platících vyšplhal na tři stovky, což s ohledem na velikost klubu situovaného v přízemí vypadalo jako neřešitelný problém; prostě jsme se báli, že v Yachtu nebude k hnutí a říkali jsme si, čert ví, jestli se tam vůbec vejdeme... Ale čert je hlava otevřená a ví, že polovina příchozích se vždycky někde potuluje, pokuřuje před klubem (sál byl nekuřácký, hospoda v patře kuřácká) nebo zevluje v patře, takže nakonec to nebylo až tak šílené, a kdo chtěl, dostal se ke svým oblíbencům k pódiu na dosah. My většinou chtěli, takže jsme prakticky na všechny kapely okupovali první brázdy, taky kvůli pořízení fotek. Navíc se ukázalo, že blázni nejsme jen my dva, protože z jihozápadních Čech dorazili ještě minimálně dva podobně postižení, když tedy nepočítám kapely LAHAR a GRIDE. (smích) (Johan)
Organizace byla perfektní, hlavně dodržování hracích časů bylo příkladné, ono taky při devíti kapelách nelze časem mrhat, to by se pak mohlo hrát do rána. Takže přesně úderem 19. hodiny na pódium vletěli KUTYA HARAP, pro mě dosud neznámí, jen jsem zaregistroval vinylové splitko s RISPOSTOU. Neznám předchozí působiště členů KUTYA HARAP, podle informací vydavatele splitka to byly kapely HOMO CONSUMENS, ZRÁDCE RASY, DEPRESY MOUSE či AFTERBIRTH, ale od prvního tónu bylo znát, že pánové už mají něco za sebou a dobře ví, co, jak a proč dělají. Útočná muzika na pomezí hardcore a crustu nepostrádala drive, skladby měly jasnou kostru, jak se říká hlavu a patu, zpěvák zajímavě řval a docela dobře artikuloval, takže mu bylo celkem slušně rozumět; možná jeho projev lehce připomíná řev Hniloby z EVIDENCE SMRTI. Předběhnu a hned na začátku budu konstatovat, že pro mě šlo o největší (= nejpříjemnější) překvapení akce. (Johan)
Začalo se zostra a hned první KUTYA HARAP nasadili laťku hodně vysoko. Nevím o kapele nic, jen to, že je nová a má venku split LP s RISPOSTOU, které se mi celkem líbí. Od pohledu je ale jasné, že ač jsou novou kapelou, musí mít páni muzikanti něco za sebou. A kdyby ne v hudební scéně, tak v životě určitě, žádní mladíci to teda nebyli. (úsměv) KUTYA HARAP předvedli přesvědčivé crustem naplněné vystoupení, ve kterém se našel prostor i pro střední pasáže. Nejvíc mě zaujal zpěvák, který má poměrně zajímavý vokál, za mě povedené. (Coornelus)
Slováci ADACTA mě v létě ve Vodňanech bavili, V Yachtu už to tak ale neplatilo. Ne, že by dělali něco výrazně jinak, ale tentokrát to na mě nefungovalo. Určitě za to mohl zvuk, kdy kytara byla relativně utopená a slyšel jsem jen bicí a vokál. Jejich celkově, nyní už běžný metal/crust, je za normálních podmínek celkem fajn, v Brně jsem se ale při jejich produkci začal rychle nudit. (Coornelus)
Nejen z českých a moravských končin dorazili gratulanti, ale i Slovensko vyslalo své zástupce. ADACTA si letos zahrála na jihočeské Festě, takže jsem se namlsaný z předchozího vystoupení hodně těšil, leč výsledek nakonec nebyl takový, jaký jsem čekal. Na vině nebyla kapela, ale zvuk, alespoň v místech, kde jsem se pohyboval. Bicí totiž celkem nemilosrdně devastovaly tak, že skoro nebylo slyšet kytaru. Dost mě to mrzelo, protože metalický HC/crust v jejich podání se mi v létě líbil moc, ale nakonec jsem ADACTU s těžkým srdcem vzdal. (Johan)
MOČOVÝ KHAMENI jsem nikdy neslyšel, ale ukrutně jsem se jich bál. A bylo proč. Co signalizoval přiblblý název, potvrdila příšerná hudba, která by sice šla označit za hudební minimalismus, ale druhým dechem dodávám i hudební primitivismus. Nevím, co je horší, jestli MOČOVÝ KHAMENI mít nebo slyšet. (Coornelus)
Jedinou zcela neznámou kapelou bylo ústecké trio MOČOVÝ KHAMENI a kdyby tomu tak zůstalo, vůbec bych se nezlobil. Možná lze hovořit o staroškolském grindu, který si naživo celkem s chutí poslechnu, jenže ne v řekněme humpolácké podobě, v jaké jej servírovali vyslanci ze severních Čech. Některé riffy mi přišly hodně povědomé, jeden song připomínal zgrindovatělý „Traktor“ od VISACÍÍHO ZÁMKU, nelíbil se mi ani projev zpívajícího (řvoucího) basáka, takže jsem s konstatováním „jaký název, taková muzika“ opět nevydržel do konce setu, který alespoň disponoval lepším zvukem než předchozí parta. (Johan)
Jde do tuhého. Mistři české nakládačky LYCANTHROPHY bez basy, za to v jednu chvíli s dvěma vokály, kdy se k Šupinovi přidala na pár věcí Zdísha. Kapelu jsem dlouho neviděl, naposled ještě když hrál Šupin na basu, ale její přednosti zůstaly pořád zachovány. Ultra rychlé grindové pasáže se střídají s těmi pomalejšími, které jim jdou prostě na jedničku. Rychlé, cca. dvacetiminutové vystoupení uteklo jak voda. Povedené i bez basy. (Coornelus)
LYCANTHROPHY, další premiéra pro mé smysly, myslím tedy koncertní. Jelikož jsem čekal solidní práci, nemůžu sloužit slovy „příjemné překvapení“, i když tomu tak vlastně bylo. Ořezaná sestava (basák prý bloumá kdesi v Indonésii) zahájila rotyku jen ve třech (bicí, kytara, řev), zhruba půlku setu dala takhle, aby se na druhý díl přidala Zdíša a doplnila vokální party o frenetický řev. LYCANTHROPY za nějakých dvacet minut rytmicky hodně pestrým nářezem potvrdili dobrou formu, dočkali se vřelého přijetí a já si mohl vybarvit další bílé místo na mapě tuzemských divočin. (Johan)
Na LAHAR jsem byl hodně zvědavý, tedy spíše na to, jak bude kapela, na kterou v našich končinách probíhají ty nejdivočejší podpódiové pařby, přijata 300 kilometrů od domova. A další překvapení – byl to úplně stejný masakr, jako když LAHAR zahrají v Písku, nebo možná ještě větší. Největší divočina večera, největší nářez večera, mezi všemi hardcore/crust/grind partami se metalový LAHAR trochu stylově vymykal, ale fanoušky si rozhodně našel. S velkým nasazením pánové za dvacet minut srovnali Yacht se zemí, hity jako „Řecko“ nebo „Neviditelná fronta“ znali i brněnští fanoušci divoké muziky a až mi zase někdo bude tvrdit, že LAHAR je jihočeské specifikum, odpověď mám připravenou. (úsměv) (Johan)
Od první kapely se už rozjížděl slušný mosh pit, ale to, co se dělo na LAHAR, byla apokalypsa. Jsme zvyklí na jihočeské tancovačky v rytmu thrash metalu, ale to, že bude i v Brně taková mela, jsem nečekal. Z Laharistů tekl pot už během první skladby, v kotli bordel, zpívání s Inym, hrožení pěstí... vždyť to znáte. Klasický set byl zkrácen o dvě skladby, netuším, jestli proto, že už bylo na čase nebo snad, že by Yacht padnul... (úsměv) Takže platí to, co už jsme za poslední roky na účet LAHAR napsali nesčetněkrát. Peklo. (Coornelus)
Velký respekt začínám chovat k SEE YOU IN HELL. Objevil jsem tuhle partu sice později, ale vlastně myslím v pravý čas. Červencový atak v jižních Čechách se mi líbil, oslava patnácti let pak slibovala nějaké specialitky, ke kterým bez jakýchkoliv proklamací skutečně došlo. Koncert SEE YOU IN HELL měl obrovský spád a taky byl zpestřený víc, než jsem čekal. V každém odehraném songu totiž základní sestavu doplnil nějaký zajímavý host, který buď doplnil Jožku za mikrofonem (mně neznámá slečna i chlapci, Banán v novém songu „Proti proudu“ uvedeném jako cover BALACLAVY – úsměv), nebo druhou kytarou Filipa (zase jsem mládence s punkovou vizáží neznal), nebo za Toma zaskočil „nový“ basák Žrout. Všechno běželo strašně rychle, žádné pauzy, žádné řeči okolo, jen muzika a zábava. Skvělá oslava. (Johan)
Na oslavence SEE YOU IN HELL se obměnila v kotli pařící komunita a zpočátku to nevypadalo na nějakou divočinu, ale i ta se v průběhu setu rozpoutala. SYIH si přichystali speciální set, kdy s kapelou/Jožkou odzpíval text vždy nějaký host, někdy dokonce i celebrita na HC scéně. (úsměv) Pravda, ne vždy to bylo ze strany hostů úplně povedené, ale celkově jsem se bavil. Hrálo se převážně ze zdrojů SYIH, ale zaznělo i pár předělávek. Mně se víc líbily vlastní věci, hlavně ty z poslední velké desky „Jed“. Důstojná a zajímavá oslava patnácti let bez nějakých proslovů a děkovaček, necelá půlhodinka a šmitec. Skvělý přístup. (Coornelus)
SHEEVA YOGA nebyla špatná, ale ani to nebylo ničím extra výjimečné vystoupení. Pochopitelně bylo plné energie, a i když mě z nahrávek jejich hudba baví, tady mi něco chybělo. Jenže než si člověk tuhle myšlenku stihne pořádně uvědomit, už je konec... jestli se hrálo patnáct minut...? (Coornelus)
SHEEVA YOGA mě taky dosud míjela, přečetl jsem od Skuldy víc článků, než slyšel skladeb, ale zhruba jsem tušil, o co půjde a v podstatě dostal přesně to, co jsem si představoval. Ultrarychlé krátké vypalovačky, megarychlý bicmen, řev (hlavní zpěvák) a jek (Skulda), pokroucené kytarové postupy, služná masáž sluchovodů... Jen zase škoda, že kytaru jsem musel zase trochu „lovit“. (Johan)
A kdo pak nám to zase vyčnívá na pódiu? Je to on – Iny. Po LAHAR si střihnul jednu věc s SYIH a už je tady znova. Pro mě klasické, tzn. parádní vystoupení se skvělou hudbou, bylo tentokrát jiné v tom, že jsem viděl GRIDE jen s jednou kytarou, a další věc, která mi uvízla v paměti, byl dobře naladěný (nebo ovíněný?) Čert, který měl velké choutky mluvit do mikrofonu. (Coornelus)
GRIDE letos popáté... navíc týden po Blatné. Takže co zase psát? (smích) Ale ono se něco najde, třeba Čert. Ten si asi ještě neudělal jasno v kalendáři a dováděl, jako kdyby bylo 5. prosince, za bicími neposeděl a každou chvíli v pauzách vyběhl dopředu a něco důležitého sdělil přihlížejícím. (úsměv) Další změnou byla absence jedné kytary, Paaya na výlet nemohl, tak zbyly všechny kytarové party na Puffyho, který se s nimi vypořádal s grácií. Je zajímavé, že některé kapely s jednou kytarou zněly (vedle GRIDE i SEE YOU IN HELL) zvukově v pohodě, a některé v nepohodě... GRIDE do lidí prali hlavně skladby z aktuálního desetiplacového splitka – „Deja vu“, „První minuta zbytku tvýho života“, „Provokace čisté plochy“... A podobně jako v případě LAHAR i na GRIDE šlo v předních řadách o život. Jihočeští vyslanci prostě Yacht pěkně provětrali. (Johan)
Na nás už ale začínala doléhat únava, taky cesta před námi byla dlouhá a tak jsme s těžkým srdcem oželeli poslední TOMORROW´S HELL a vyrazili k domovu... S velmi příjemnými pocity, protože akce to byla po všech směrech vydařená. (Johan)
Na závěr bych ještě rád připojil blahopřání SEE YOU IN HELL k patnáctinám – ať vám to pánové hraje! (Johan)
Fotky: Coornelus
Celý fotoreport je na Photomusic
Do Brna to pravda nemáme co by kamenem dohodil, ale proč si jednou za rok (uherský samozřejmě) neudělat delší výlet na akci, která slibovala mnohé. SEE YOU IN HELL slavili 15 let na scéně, ale hlavně se nám líbila sestava kapel, které v našich končinách příliš často nevystupují; polovinu z line upu jsem živě dosud neviděl, ale skoro o všech toho hodně přečetl i leccos vyslechl. (Johan)
Na cestu dlouhou 250 km jsme vyrazili brzy odpoledne z Dobříše (kam jsem dokodrcal po hodinové cestě...), 250 kiláků po tankodromu D1 a pak díky navigaci přes Brno rovnou před Yacht, což jsme ovšem netušili, až když jsme zaparkovali a ptali se na cestu, řekl nám kolemjdoucí slušňák, že jsme přímo před klubem. (úsměv) Ten tedy nevypadal jako architektonický skvost a když jsme po chvilce bloumání a hledání vchodu vešli do patra, kde probíhala veganská večeře a měla stanoviště řada dister, dojem z putyky se příliš nezlepšil. (úsměv) Všechno vypadalo poměrně staře, ale na druhou stranu funkčně, pivo bylo za rozumných 25 Kč a k mání byl i výroční 15° ležák uvařený v limitovaném stokusovém počtu a opatřený etiketou s logem SEE YOU IN HELL. Na ten jsme odvahu neměli (láhve měly objem 0,66 l!), ale díky Martinovi Brňovjákovi jsem ochutnal – a speciální mok měl opravdu sílu! (Johan)
Sílu měl i dav, který na akci dorazil, ve finále se počet platících vyšplhal na tři stovky, což s ohledem na velikost klubu situovaného v přízemí vypadalo jako neřešitelný problém; prostě jsme se báli, že v Yachtu nebude k hnutí a říkali jsme si, čert ví, jestli se tam vůbec vejdeme... Ale čert je hlava otevřená a ví, že polovina příchozích se vždycky někde potuluje, pokuřuje před klubem (sál byl nekuřácký, hospoda v patře kuřácká) nebo zevluje v patře, takže nakonec to nebylo až tak šílené, a kdo chtěl, dostal se ke svým oblíbencům k pódiu na dosah. My většinou chtěli, takže jsme prakticky na všechny kapely okupovali první brázdy, taky kvůli pořízení fotek. Navíc se ukázalo, že blázni nejsme jen my dva, protože z jihozápadních Čech dorazili ještě minimálně dva podobně postižení, když tedy nepočítám kapely LAHAR a GRIDE. (smích) (Johan)
Organizace byla perfektní, hlavně dodržování hracích časů bylo příkladné, ono taky při devíti kapelách nelze časem mrhat, to by se pak mohlo hrát do rána. Takže přesně úderem 19. hodiny na pódium vletěli KUTYA HARAP, pro mě dosud neznámí, jen jsem zaregistroval vinylové splitko s RISPOSTOU. Neznám předchozí působiště členů KUTYA HARAP, podle informací vydavatele splitka to byly kapely HOMO CONSUMENS, ZRÁDCE RASY, DEPRESY MOUSE či AFTERBIRTH, ale od prvního tónu bylo znát, že pánové už mají něco za sebou a dobře ví, co, jak a proč dělají. Útočná muzika na pomezí hardcore a crustu nepostrádala drive, skladby měly jasnou kostru, jak se říká hlavu a patu, zpěvák zajímavě řval a docela dobře artikuloval, takže mu bylo celkem slušně rozumět; možná jeho projev lehce připomíná řev Hniloby z EVIDENCE SMRTI. Předběhnu a hned na začátku budu konstatovat, že pro mě šlo o největší (= nejpříjemnější) překvapení akce. (Johan)
Začalo se zostra a hned první KUTYA HARAP nasadili laťku hodně vysoko. Nevím o kapele nic, jen to, že je nová a má venku split LP s RISPOSTOU, které se mi celkem líbí. Od pohledu je ale jasné, že ač jsou novou kapelou, musí mít páni muzikanti něco za sebou. A kdyby ne v hudební scéně, tak v životě určitě, žádní mladíci to teda nebyli. (úsměv) KUTYA HARAP předvedli přesvědčivé crustem naplněné vystoupení, ve kterém se našel prostor i pro střední pasáže. Nejvíc mě zaujal zpěvák, který má poměrně zajímavý vokál, za mě povedené. (Coornelus)
Slováci ADACTA mě v létě ve Vodňanech bavili, V Yachtu už to tak ale neplatilo. Ne, že by dělali něco výrazně jinak, ale tentokrát to na mě nefungovalo. Určitě za to mohl zvuk, kdy kytara byla relativně utopená a slyšel jsem jen bicí a vokál. Jejich celkově, nyní už běžný metal/crust, je za normálních podmínek celkem fajn, v Brně jsem se ale při jejich produkci začal rychle nudit. (Coornelus)
Nejen z českých a moravských končin dorazili gratulanti, ale i Slovensko vyslalo své zástupce. ADACTA si letos zahrála na jihočeské Festě, takže jsem se namlsaný z předchozího vystoupení hodně těšil, leč výsledek nakonec nebyl takový, jaký jsem čekal. Na vině nebyla kapela, ale zvuk, alespoň v místech, kde jsem se pohyboval. Bicí totiž celkem nemilosrdně devastovaly tak, že skoro nebylo slyšet kytaru. Dost mě to mrzelo, protože metalický HC/crust v jejich podání se mi v létě líbil moc, ale nakonec jsem ADACTU s těžkým srdcem vzdal. (Johan)
MOČOVÝ KHAMENI jsem nikdy neslyšel, ale ukrutně jsem se jich bál. A bylo proč. Co signalizoval přiblblý název, potvrdila příšerná hudba, která by sice šla označit za hudební minimalismus, ale druhým dechem dodávám i hudební primitivismus. Nevím, co je horší, jestli MOČOVÝ KHAMENI mít nebo slyšet. (Coornelus)
Jedinou zcela neznámou kapelou bylo ústecké trio MOČOVÝ KHAMENI a kdyby tomu tak zůstalo, vůbec bych se nezlobil. Možná lze hovořit o staroškolském grindu, který si naživo celkem s chutí poslechnu, jenže ne v řekněme humpolácké podobě, v jaké jej servírovali vyslanci ze severních Čech. Některé riffy mi přišly hodně povědomé, jeden song připomínal zgrindovatělý „Traktor“ od VISACÍÍHO ZÁMKU, nelíbil se mi ani projev zpívajícího (řvoucího) basáka, takže jsem s konstatováním „jaký název, taková muzika“ opět nevydržel do konce setu, který alespoň disponoval lepším zvukem než předchozí parta. (Johan)
Jde do tuhého. Mistři české nakládačky LYCANTHROPHY bez basy, za to v jednu chvíli s dvěma vokály, kdy se k Šupinovi přidala na pár věcí Zdísha. Kapelu jsem dlouho neviděl, naposled ještě když hrál Šupin na basu, ale její přednosti zůstaly pořád zachovány. Ultra rychlé grindové pasáže se střídají s těmi pomalejšími, které jim jdou prostě na jedničku. Rychlé, cca. dvacetiminutové vystoupení uteklo jak voda. Povedené i bez basy. (Coornelus)
LYCANTHROPHY, další premiéra pro mé smysly, myslím tedy koncertní. Jelikož jsem čekal solidní práci, nemůžu sloužit slovy „příjemné překvapení“, i když tomu tak vlastně bylo. Ořezaná sestava (basák prý bloumá kdesi v Indonésii) zahájila rotyku jen ve třech (bicí, kytara, řev), zhruba půlku setu dala takhle, aby se na druhý díl přidala Zdíša a doplnila vokální party o frenetický řev. LYCANTHROPY za nějakých dvacet minut rytmicky hodně pestrým nářezem potvrdili dobrou formu, dočkali se vřelého přijetí a já si mohl vybarvit další bílé místo na mapě tuzemských divočin. (Johan)
Na LAHAR jsem byl hodně zvědavý, tedy spíše na to, jak bude kapela, na kterou v našich končinách probíhají ty nejdivočejší podpódiové pařby, přijata 300 kilometrů od domova. A další překvapení – byl to úplně stejný masakr, jako když LAHAR zahrají v Písku, nebo možná ještě větší. Největší divočina večera, největší nářez večera, mezi všemi hardcore/crust/grind partami se metalový LAHAR trochu stylově vymykal, ale fanoušky si rozhodně našel. S velkým nasazením pánové za dvacet minut srovnali Yacht se zemí, hity jako „Řecko“ nebo „Neviditelná fronta“ znali i brněnští fanoušci divoké muziky a až mi zase někdo bude tvrdit, že LAHAR je jihočeské specifikum, odpověď mám připravenou. (úsměv) (Johan)
Od první kapely se už rozjížděl slušný mosh pit, ale to, co se dělo na LAHAR, byla apokalypsa. Jsme zvyklí na jihočeské tancovačky v rytmu thrash metalu, ale to, že bude i v Brně taková mela, jsem nečekal. Z Laharistů tekl pot už během první skladby, v kotli bordel, zpívání s Inym, hrožení pěstí... vždyť to znáte. Klasický set byl zkrácen o dvě skladby, netuším, jestli proto, že už bylo na čase nebo snad, že by Yacht padnul... (úsměv) Takže platí to, co už jsme za poslední roky na účet LAHAR napsali nesčetněkrát. Peklo. (Coornelus)
Velký respekt začínám chovat k SEE YOU IN HELL. Objevil jsem tuhle partu sice později, ale vlastně myslím v pravý čas. Červencový atak v jižních Čechách se mi líbil, oslava patnácti let pak slibovala nějaké specialitky, ke kterým bez jakýchkoliv proklamací skutečně došlo. Koncert SEE YOU IN HELL měl obrovský spád a taky byl zpestřený víc, než jsem čekal. V každém odehraném songu totiž základní sestavu doplnil nějaký zajímavý host, který buď doplnil Jožku za mikrofonem (mně neznámá slečna i chlapci, Banán v novém songu „Proti proudu“ uvedeném jako cover BALACLAVY – úsměv), nebo druhou kytarou Filipa (zase jsem mládence s punkovou vizáží neznal), nebo za Toma zaskočil „nový“ basák Žrout. Všechno běželo strašně rychle, žádné pauzy, žádné řeči okolo, jen muzika a zábava. Skvělá oslava. (Johan)
Na oslavence SEE YOU IN HELL se obměnila v kotli pařící komunita a zpočátku to nevypadalo na nějakou divočinu, ale i ta se v průběhu setu rozpoutala. SYIH si přichystali speciální set, kdy s kapelou/Jožkou odzpíval text vždy nějaký host, někdy dokonce i celebrita na HC scéně. (úsměv) Pravda, ne vždy to bylo ze strany hostů úplně povedené, ale celkově jsem se bavil. Hrálo se převážně ze zdrojů SYIH, ale zaznělo i pár předělávek. Mně se víc líbily vlastní věci, hlavně ty z poslední velké desky „Jed“. Důstojná a zajímavá oslava patnácti let bez nějakých proslovů a děkovaček, necelá půlhodinka a šmitec. Skvělý přístup. (Coornelus)
SHEEVA YOGA nebyla špatná, ale ani to nebylo ničím extra výjimečné vystoupení. Pochopitelně bylo plné energie, a i když mě z nahrávek jejich hudba baví, tady mi něco chybělo. Jenže než si člověk tuhle myšlenku stihne pořádně uvědomit, už je konec... jestli se hrálo patnáct minut...? (Coornelus)
SHEEVA YOGA mě taky dosud míjela, přečetl jsem od Skuldy víc článků, než slyšel skladeb, ale zhruba jsem tušil, o co půjde a v podstatě dostal přesně to, co jsem si představoval. Ultrarychlé krátké vypalovačky, megarychlý bicmen, řev (hlavní zpěvák) a jek (Skulda), pokroucené kytarové postupy, služná masáž sluchovodů... Jen zase škoda, že kytaru jsem musel zase trochu „lovit“. (Johan)
A kdo pak nám to zase vyčnívá na pódiu? Je to on – Iny. Po LAHAR si střihnul jednu věc s SYIH a už je tady znova. Pro mě klasické, tzn. parádní vystoupení se skvělou hudbou, bylo tentokrát jiné v tom, že jsem viděl GRIDE jen s jednou kytarou, a další věc, která mi uvízla v paměti, byl dobře naladěný (nebo ovíněný?) Čert, který měl velké choutky mluvit do mikrofonu. (Coornelus)
GRIDE letos popáté... navíc týden po Blatné. Takže co zase psát? (smích) Ale ono se něco najde, třeba Čert. Ten si asi ještě neudělal jasno v kalendáři a dováděl, jako kdyby bylo 5. prosince, za bicími neposeděl a každou chvíli v pauzách vyběhl dopředu a něco důležitého sdělil přihlížejícím. (úsměv) Další změnou byla absence jedné kytary, Paaya na výlet nemohl, tak zbyly všechny kytarové party na Puffyho, který se s nimi vypořádal s grácií. Je zajímavé, že některé kapely s jednou kytarou zněly (vedle GRIDE i SEE YOU IN HELL) zvukově v pohodě, a některé v nepohodě... GRIDE do lidí prali hlavně skladby z aktuálního desetiplacového splitka – „Deja vu“, „První minuta zbytku tvýho života“, „Provokace čisté plochy“... A podobně jako v případě LAHAR i na GRIDE šlo v předních řadách o život. Jihočeští vyslanci prostě Yacht pěkně provětrali. (Johan)
Na nás už ale začínala doléhat únava, taky cesta před námi byla dlouhá a tak jsme s těžkým srdcem oželeli poslední TOMORROW´S HELL a vyrazili k domovu... S velmi příjemnými pocity, protože akce to byla po všech směrech vydařená. (Johan)
Na závěr bych ještě rád připojil blahopřání SEE YOU IN HELL k patnáctinám – ať vám to pánové hraje! (Johan)
Fotky: Coornelus
Celý fotoreport je na Photomusic
