Sedm, magické číslo objevující se v dějinách lidstva v různých spojitostech, obvykle související s filozoficko-religiózní tématikou. Ať už se jedná o sedm pilířů moudrosti, sedm smrtelných hříchů, sedm svobodných umění, sedm divů světa, sedm dní stvoření, sedm ctností nebo sedmkrát zapomeňte. Tyto předpoklady by mohly navozovat s hudební produkcí celkem zajímavé souvislosti nebo i imaginativní potenciál k eventuálnímu muzikantskému počinu vyznačujícímu se hlubší myšlenkou a emocionálním zážitkem. Námětů pro umělecký výraz se tu nabízí nespočet, ale jak si vybrat a naložit s nimi?
EPTA7 nabízí ztvárnění v podobě industriálního groove metalu. Samo o sobě spojení těchto subžánrů je hodně zajímavé, přihlédneme-li k výrazovým možnostem, ale na druhou stranu se jedná o spojení, které s sebou nese nebezpečí ztráty originality a možnosti se ztratit nebo pouze napodobit něco, už někdy vytvořené. A právě to tápání v rozličných polohách výrazu a přístupu ke ztvárnění mi připadá symptomatické pro zmíněnou kapelu. Tato italsko-irská čtveřice se uskupila v irském Corku v prosinci 2012. Mozkem kapely je Gianz Vukodlak (Gianluca Carfi), bubeník, jenž si prošel řadou hudebních formací italské okrajové scény. Experimentoval s blues, hardcorem, brutal death metalem, ale nejčastěji se uchyloval ke gotickému pojetí. Příkladem může být kapela LEVANTIA, s níž nahrál tři dema i jednu dlouhohrající desku „Parasynthesis“ z roku 2012. Poté odešel se svou manželkou, basovou kytaristkou, občasnou zpěvačkou a hlavně výtvarnicí v jedné osobě Miss Grey do Irska, kde společně začali tvořit směrem diametrálně odlišným. Ještě slovo k Miss Grey. Ta je tvůrcem loga kapely i obalu na toto EP a její uměleckou ambicí je propojovat vizuální stránku umění s hodnotami hudebními. Skupinu doplnil Dave Peach, původem z Toskánska, ale od roku 2007 žijící v Dublinu, kytarista s punkovou minulostí a nakonec B. P. Snow, taktéž Ital ze Sardinie, který si prošel před EPTA7 několika thrashovými kapelami a do Irska se přestěhoval v roce 2013. Takže, když se na to podíváme kompletně, nakonec tyto poměrně odlišné individuality logicky směřují k dalšímu experimentu v podobě výše zmiňovaného hudebního propojení. Industriální prvky podpořené výraznou linií bicích se pojí s hlubokými a temnými basovými party, kytara předkládá povětšinou jednoduchý riff podporující rytmus a zpěv osciluje mezi thrashovým a corovým projevem, trochu PANTERA, sem tam KORN a občas MINISTRY, místy Rob Zombie nebo Marylin Manson.
„Epta system“ předkládá čtyři skladby, přičemž hned první „Walking Ghost“ nás nenechá na pochybách, že kapela rozbalí industriál, jak vystřižený z Jourgensenovy učebnice; je to tvrdé a úderné. Druhá skladba „Moon Canvas“ je odlišnější v pojetí, směřuje k drum and bass rytmům, její délka, necelých pět minut, dává zabrat. Třetí skladba „Fallen Gabriel“ vysvětlující právě ideologii kapely ve spojitosti s číslem sedm se mi ve skutečnosti líbí nejvíc, je totiž ucelená, utažená, nevytrácí se základní hudební motiv a má v sobě hodně energie. Závěrečná věc „Epta system“ je takovým uzavřením kruhu, jako když had začne pohlcovat vlastní konec ocasu, Opět jako v úvodním songu Miss Grey vstupuje do skladby odříkávaným textem, který se postupně upozaďuje za rytmický nástup nástrojů. Postupem doby je však úderný začátek pohlcen melodií - nejvýraznější na celém počinu - a zpomaleným tempem experimentálních postupů. Hodně tendenční, laciné a průhledné.
Malá poznámka ke zvuku, nevím, kde kapela nahrávala, to jsem na obalu, ani nikde jinde nezjistil. Zvuk není dobrý, kytara chrastí, basa má navrch, kde by se to neočekávalo, vokál občas ztrácí na intenzitě, jen bicí jsou v pořádku.
Nejsem si jist, jestli tato kapela najde, pokud bude dál fungovat, svoji autentickou hudební tvář. Toto EP je, podle mě, velkým hledáním, poměrně nesourodým. Chybí zde souvislosti a směr. Ne snad, že by vše bylo marné, ale přesvědčivá tvorba to vskutku není.
Seznam skladeb:
Sestava:
https://www.facebook.com/Epta7metalband?ref=stream
EPTA7 nabízí ztvárnění v podobě industriálního groove metalu. Samo o sobě spojení těchto subžánrů je hodně zajímavé, přihlédneme-li k výrazovým možnostem, ale na druhou stranu se jedná o spojení, které s sebou nese nebezpečí ztráty originality a možnosti se ztratit nebo pouze napodobit něco, už někdy vytvořené. A právě to tápání v rozličných polohách výrazu a přístupu ke ztvárnění mi připadá symptomatické pro zmíněnou kapelu. Tato italsko-irská čtveřice se uskupila v irském Corku v prosinci 2012. Mozkem kapely je Gianz Vukodlak (Gianluca Carfi), bubeník, jenž si prošel řadou hudebních formací italské okrajové scény. Experimentoval s blues, hardcorem, brutal death metalem, ale nejčastěji se uchyloval ke gotickému pojetí. Příkladem může být kapela LEVANTIA, s níž nahrál tři dema i jednu dlouhohrající desku „Parasynthesis“ z roku 2012. Poté odešel se svou manželkou, basovou kytaristkou, občasnou zpěvačkou a hlavně výtvarnicí v jedné osobě Miss Grey do Irska, kde společně začali tvořit směrem diametrálně odlišným. Ještě slovo k Miss Grey. Ta je tvůrcem loga kapely i obalu na toto EP a její uměleckou ambicí je propojovat vizuální stránku umění s hodnotami hudebními. Skupinu doplnil Dave Peach, původem z Toskánska, ale od roku 2007 žijící v Dublinu, kytarista s punkovou minulostí a nakonec B. P. Snow, taktéž Ital ze Sardinie, který si prošel před EPTA7 několika thrashovými kapelami a do Irska se přestěhoval v roce 2013. Takže, když se na to podíváme kompletně, nakonec tyto poměrně odlišné individuality logicky směřují k dalšímu experimentu v podobě výše zmiňovaného hudebního propojení. Industriální prvky podpořené výraznou linií bicích se pojí s hlubokými a temnými basovými party, kytara předkládá povětšinou jednoduchý riff podporující rytmus a zpěv osciluje mezi thrashovým a corovým projevem, trochu PANTERA, sem tam KORN a občas MINISTRY, místy Rob Zombie nebo Marylin Manson.
„Epta system“ předkládá čtyři skladby, přičemž hned první „Walking Ghost“ nás nenechá na pochybách, že kapela rozbalí industriál, jak vystřižený z Jourgensenovy učebnice; je to tvrdé a úderné. Druhá skladba „Moon Canvas“ je odlišnější v pojetí, směřuje k drum and bass rytmům, její délka, necelých pět minut, dává zabrat. Třetí skladba „Fallen Gabriel“ vysvětlující právě ideologii kapely ve spojitosti s číslem sedm se mi ve skutečnosti líbí nejvíc, je totiž ucelená, utažená, nevytrácí se základní hudební motiv a má v sobě hodně energie. Závěrečná věc „Epta system“ je takovým uzavřením kruhu, jako když had začne pohlcovat vlastní konec ocasu, Opět jako v úvodním songu Miss Grey vstupuje do skladby odříkávaným textem, který se postupně upozaďuje za rytmický nástup nástrojů. Postupem doby je však úderný začátek pohlcen melodií - nejvýraznější na celém počinu - a zpomaleným tempem experimentálních postupů. Hodně tendenční, laciné a průhledné.
Malá poznámka ke zvuku, nevím, kde kapela nahrávala, to jsem na obalu, ani nikde jinde nezjistil. Zvuk není dobrý, kytara chrastí, basa má navrch, kde by se to neočekávalo, vokál občas ztrácí na intenzitě, jen bicí jsou v pořádku.
Nejsem si jist, jestli tato kapela najde, pokud bude dál fungovat, svoji autentickou hudební tvář. Toto EP je, podle mě, velkým hledáním, poměrně nesourodým. Chybí zde souvislosti a směr. Ne snad, že by vše bylo marné, ale přesvědčivá tvorba to vskutku není.
Seznam skladeb:
- Walking Ghoast
- Moon Canvas
- Fallen Gabriel
- Epta system
Sestava:
- Gianz Vukodlak - bicí
- B. P. Snow - zpěv
- Miss Grey - basová kytara, zpěv
- Dave Peach - kytara
https://www.facebook.com/Epta7metalband?ref=stream
