Deváté pokračování Pekla nad Otavou pod taktovkou věrozvěstů z DéPéHá Prodakšn bylo naplánováno do poloviny října a tedy do termínu, kdy široko daleko nebylo podobné akce. To slibovalo dobrou návštěvnost, která však ještě před osmou hodinou večerní byla prachbídná. Dáváme tradiční Coornelusovu slivovici z krásných šálků jako na kávu. Jako mávnutím pekelnýho biče se do rokáče nahrne dalších pár desítek hlav a výsledkem je slušná návštěva dosahující cca sedmdesáti platících. Peklo nad Otavou opět nabídlo čtyři rozmanité kapely, příjemnou atmosféru, mnoho známých tváří z jižní, ale i dalších částí Čech. Vstupenka za kilo, cédéčko k tomu zdarma, tak nebyl jediný důvod otáčet se na prahu klubu a jít do kytek. (Peťan)
Podzimní Pekla nějak pronásleduje smůla... Přesně před rokem odpadli den před akcí kvůli zdravotním potížím GRIDE, letos se něco podobného opakovalo v případě ASSESSOR, kteří naštěstí dali vědět v půli týdne a tím pádem jsme mohli přemýšlet o něco déle, dát hlavy dohromady a na papír deset kapel, které bychom v sepsaném pořadí rádi... Naštěstí hned jednička klapla a IMPURITUM nejen že mohli, ale i chtěli... (úsměv) A vtrhli nám z paty pověstný trn. Ale ASSESSOR měli hrát první, to IMPURITUM kvůli pracovnímu zaneprázdnění do večerních hodin nemohli, tak jsme museli programem zamíchat a role otvíračů se ujali MÖRKHIMMEL. (Johan)
O půl deváté otevřeli brány pekelné pražští neznabozi MÖRKHIMMEL. Kapela v našich končinách hraje poměrně často a tak se snad nestalo, že by ji někdo v klubu neznal. MÖRKHIMMEL za to vzali a začali servírovat svůj špinavý a chrastící black/metal/punk švédského ponurého ražení. Když už mluvím o Švédsku, je třeba zmínit, že čtveřice zařadila do setlistu několik nových skladeb, které jedou více v death metalových vodách. Na nové LP „Ostří černé kosy zní“ jsem opravdu zvědav. Podle slov kapely půjde o něco trochu jiného, než na posledním „Zloskřivci“. Ostatně, to jde dobře poznat i naživo. MÖRKHIMMEL měli dobrý zvuk a celá kapela se mnou za půl hodinky zamávala. Těch několik „kóristů“, kteří na Křemelku dorazili, z nich mělo asi šok, ale my, kteří to máme rádi poctivě a postaru, jsme chrochtali blahem. V závěru celý set vygradoval se skladbou „Insomnia“. Jeden z nejlepších koncertů MÖRKHIMMEL, které jsem viděl! Jo a Slávkovi konečně nesmím zapomenout pochválit triko SAINT VITUS! (úsměv) (Peťan)
MÖRKHIMMEL jsou v rámci tuzemské podzemní scény unikátní, podobně tu nikdo nehraje a podobného frontmana taky nikdo nemá. Časy ceněného „Zloskřivce“ jsou ale, zdá se, ty tam, na koncertech z něj moc skladeb nezní, přednost dostávají songy z připravené nové desky, které jsou přímočařejší a více „death“. I tak jde pořád o originální tvorbu, která, možná i kvůli jedné kytaře, na koncertech vyznívá trochu jednodušeji, než jsme byli zvyklí před dvěma třemi roky. Ale pořád je to řádně špinavá jízda v režii šikovných instrumentalistů a démonického zpěváka s hlasem nabroušeným jako „ostří černé kosy“. (úsměv) (Johan)
Pekla byla vždy o pestrosti, nechceme dělat akce zaměřené jen na jeden metalový subžánr, takže se vedle sebe objevují kapely „špinavé“, oldschoolové a moderní. Někdo dává přednost těm, druhý oněm, každý má možnost si vybrat. Zveme kapely, které máme rádi, jak hudebně, tak lidsky a proto se na Peklo po čase vrátili táborští F.O.B. Ty jsem viděl před necelým měsícem na domácí půdě, kde na ně vypukla rotyka podobná té, která se u nás děje na LAHAR. Ve Strakonicích měli pánové přijetí vlažnější, ale jejich představení bylo přesně takové, jaké jsem čekal – energické, agresivní, instrumentálně precizní... ani nebylo poznat, že za bicími sedí nový člen. Přiznám se, že F.O.B. jsou jedinou death-metal-modern-core tuzemskou kapelou, kterou z tohoto ranku poslouchám, která mě baví a která se může na Pekle objevit. (úsměv) (Johan)
Co to je metalcore? Tohle slovo je pro mě jako nadávka (smích). A když už si pod tím mám něco představit, zabrousil bych do historie, kde se metal míchal se starým hardcorem, a výsledkem byly kapely jako S.O.D., CRYPTIC SLAUGHTER nebo WEHRMACHT. Jenže táborští F.O.B. hrají tu škaredou „novodobou“ odnož, které já vůbec nerozumím a vlastně ani nechci. Pánové prominou, v tom, co dělaj, asi jsou u nás jedni z nejlepších, ale mně to přišlo stejně příšerný, jako když jsem je viděl naposledy před xx lety. Jdu na pivo. (Peťan)
Po RADIOLOKÁTORU a RETROPROTESTU máme v jižních Čechách další prvotřídní „all stars band“, kterým jsou IMPURITUM. Hráli na Pekle na jaře a bylo to opravu dobré, tentokrát však doslova výborné! Mikrofonu se nově ujal Honza (jinak HC-punk MOŽNOST VOLBY) a okamžitě do této death metalové mašinérie zapadl. IMPURITUM jsou nejvíce přirovnávání k legendárním BOLT THROWER a já musím jen souhlasit. Těžké valivé riffy smrtícího kovu, čitelný, ale přitom lehce zahuhlaný zvuk připomínal právě nedávno proběhlý koncert britské ikony. To, že v kapele působí Honza Kapák s Rámusem (oba AVENGER), lze také jednoduše rozpoznat, protože v hudbě IMPURITUM se objevuje odkaz právě na AVENGER. Bez té trochy temnoty by to zkrátka nebylo ono. Vrcholem byl znovu právě cover od BOLT THROWER – to už jsme si mohli všichni vymlátit palice! Perfektní death metalová nálož. (Peťan)
IMPURITUM jsem viděl potřetí, na osmém Pekle si odbyli koncertní premiéru, v létě v Táboře si pak dal koncertní premiéru nový (v pořadí již třetí) zpěvák Honza Rubash. Měl jsem z táborského vystoupen dobrý pocit, který mi trochu kazily potíže jedné kytary, resp. nevhodně použitý efekt (jestli jsem správně pochopil pozdější vysvětlení), na Křemelce ale vzpomínky na minulé setkání s jihočeskou eskadrou smrti záhy vybledly (nakrátko se tedy vrátily, když Přemkovi vypověděla kytarová hlava poslušnost; naštěstí ji briskně zapůjčil Marek z VRUKOU OSUDU, za což mu patří veřejné poděkování – úsměv). Přišlo mi to, že poslouchám úplně jinou kapelu, kapelu, která během půl roku ušla obrovský kus cesty a odehrála jedním slovem dech beroucí koncert. Takováhle kapela na tuzemské scéně chyběla, podobně jako třeba „Švédové“ BRUTALLY DECEASED, kteří si našli svůj prostor, by se měli v budoucnu etablovat IMPURITUM, které kde kdo pasuje na české následovníky BOLT THROWER. (Johan)
Vyhnání z Pekla. Černý mrak ze severu naší republiky zahalil Křemelku. Do té doby už tak těžce zahulený vzduch by se dal pomalu krájet a mohly za to tři existence holdující žánru, jenž je i na území undergroundu na úplném okraji. V RUKOU OSUDU pomocí svých nástrojů rozehráli 25minutovou torturu ve stylu funeral/doom/sludge, kterou zahalili do jednoho, abychom byli styloví, válu „Můj svět“. A já jsem byl spokojen. Hodně. S radostí musím konstatovat, že se jim podařilo vytvořit atmosféru, kterou u podobně znějících kapel mám tolik rád a dá se tvrdit, že ji vyžaduju. Člověk si jen tak stojí a nechá se masírovat těžkými pomalými zvuky, které by se vám vlastně ani z logiky věci neměly líbit (úsměv). Po zahřívacím začátku se skladba přehoupla v poutavou a zajímavě vystavěnou kompozici, která nabízela do jisté míry i rychlejší tempo, chytlavé momenty – já je tam cítil – a něco jako gradaci. Pochvalu si pak ode mě zaslouží všichni tři pánové, ale vyzdvihnout musím mladého bubeníka, slyšícího na jméno Jehu. Jeho procítěná a hlavně variabilní hra dělala z koncertu ještě o kus zajímavější zážitek a byla radost ho sledovat. Pravda, nechat se mučit tóny této pomalé party se mnoho odvážlivců neodhodlalo, ale kdo vydržel a někdy k podobné hudbě čuchnul, musel uznat, že tam „něco“ ve vzduchu viselo. Ideální tečka za devátým Peklem. (Coornelus)
Na závěr byl přichystán bonbónek, který vydrželo poslouchat jen torzo přítomných. Na severočeské V RUKOU OSUDU jsem byl hodně zvědavý a byl jsem moc rád, že sem kluci dorazili. V RUKOU OSUDU zahráli jednu jedinou skladbu, která ale měla přes dvacet minut! Trojice valící dunivý doom/sludge disponovala výborným zvukem, který sice mohl být ještě o něco víc nahlas, ale to nebyla žádná vada na kráse. Pomalé a gradující pasáže vystřídaly ty svižnější a tak celý set (skladba) nepostrádal pestrost. Pódiová prezentace, jak už tomu u podobných kapel bývá, je spíše statická, ale především na bubeníkovi bylo dobře vidět, jak si hraní užívá. V RUKOU OSUDU byli perfektním završením devátého Pekla nad Otavou. Doufám, že tuhle partu zase někde uvidím. Kdo máte tenhle styl rád, zajděte je podpořit, až budou někde u vás v klubu. Díky všem a na jaře na desátém Pekle! (Peťan)
Když dozněly poslední zlé ponuré tóny skladby exkluzivně připravené na Peklo (prý je s otazníkem, zda bude zvěčněna na nějakém nosiči, či zda bude odehrána ještě někdy v budoucnu – respekt a dík patří V RUKOU OSUDU!!!), mohli jsme rekapitulovat. Na Peklo došlo přes 70 platících fanoušků, což je v dnešní době, kdy se ze všech stran ozývají nářky a není výjimkou, že na podobně laděné akce dojde deset lidí, úspěch. Ještě větší radost jsme ale měli z pohodové atmosféry, z reakcí lidí i kapel, dobrého zvuku, takže jsme si ze samé radosti dali ještě trochu do nosu a do hajan padli až před čtvrtou ranní. (smích) A budeme-li živi a zdrávi, na jaře se sejdeme na jubilejním desátém Pekle nad Otavou! (Johan)
Fotky: Coornelus
Celá galerie
Podzimní Pekla nějak pronásleduje smůla... Přesně před rokem odpadli den před akcí kvůli zdravotním potížím GRIDE, letos se něco podobného opakovalo v případě ASSESSOR, kteří naštěstí dali vědět v půli týdne a tím pádem jsme mohli přemýšlet o něco déle, dát hlavy dohromady a na papír deset kapel, které bychom v sepsaném pořadí rádi... Naštěstí hned jednička klapla a IMPURITUM nejen že mohli, ale i chtěli... (úsměv) A vtrhli nám z paty pověstný trn. Ale ASSESSOR měli hrát první, to IMPURITUM kvůli pracovnímu zaneprázdnění do večerních hodin nemohli, tak jsme museli programem zamíchat a role otvíračů se ujali MÖRKHIMMEL. (Johan)
O půl deváté otevřeli brány pekelné pražští neznabozi MÖRKHIMMEL. Kapela v našich končinách hraje poměrně často a tak se snad nestalo, že by ji někdo v klubu neznal. MÖRKHIMMEL za to vzali a začali servírovat svůj špinavý a chrastící black/metal/punk švédského ponurého ražení. Když už mluvím o Švédsku, je třeba zmínit, že čtveřice zařadila do setlistu několik nových skladeb, které jedou více v death metalových vodách. Na nové LP „Ostří černé kosy zní“ jsem opravdu zvědav. Podle slov kapely půjde o něco trochu jiného, než na posledním „Zloskřivci“. Ostatně, to jde dobře poznat i naživo. MÖRKHIMMEL měli dobrý zvuk a celá kapela se mnou za půl hodinky zamávala. Těch několik „kóristů“, kteří na Křemelku dorazili, z nich mělo asi šok, ale my, kteří to máme rádi poctivě a postaru, jsme chrochtali blahem. V závěru celý set vygradoval se skladbou „Insomnia“. Jeden z nejlepších koncertů MÖRKHIMMEL, které jsem viděl! Jo a Slávkovi konečně nesmím zapomenout pochválit triko SAINT VITUS! (úsměv) (Peťan)
MÖRKHIMMEL jsou v rámci tuzemské podzemní scény unikátní, podobně tu nikdo nehraje a podobného frontmana taky nikdo nemá. Časy ceněného „Zloskřivce“ jsou ale, zdá se, ty tam, na koncertech z něj moc skladeb nezní, přednost dostávají songy z připravené nové desky, které jsou přímočařejší a více „death“. I tak jde pořád o originální tvorbu, která, možná i kvůli jedné kytaře, na koncertech vyznívá trochu jednodušeji, než jsme byli zvyklí před dvěma třemi roky. Ale pořád je to řádně špinavá jízda v režii šikovných instrumentalistů a démonického zpěváka s hlasem nabroušeným jako „ostří černé kosy“. (úsměv) (Johan)
Pekla byla vždy o pestrosti, nechceme dělat akce zaměřené jen na jeden metalový subžánr, takže se vedle sebe objevují kapely „špinavé“, oldschoolové a moderní. Někdo dává přednost těm, druhý oněm, každý má možnost si vybrat. Zveme kapely, které máme rádi, jak hudebně, tak lidsky a proto se na Peklo po čase vrátili táborští F.O.B. Ty jsem viděl před necelým měsícem na domácí půdě, kde na ně vypukla rotyka podobná té, která se u nás děje na LAHAR. Ve Strakonicích měli pánové přijetí vlažnější, ale jejich představení bylo přesně takové, jaké jsem čekal – energické, agresivní, instrumentálně precizní... ani nebylo poznat, že za bicími sedí nový člen. Přiznám se, že F.O.B. jsou jedinou death-metal-modern-core tuzemskou kapelou, kterou z tohoto ranku poslouchám, která mě baví a která se může na Pekle objevit. (úsměv) (Johan)
Co to je metalcore? Tohle slovo je pro mě jako nadávka (smích). A když už si pod tím mám něco představit, zabrousil bych do historie, kde se metal míchal se starým hardcorem, a výsledkem byly kapely jako S.O.D., CRYPTIC SLAUGHTER nebo WEHRMACHT. Jenže táborští F.O.B. hrají tu škaredou „novodobou“ odnož, které já vůbec nerozumím a vlastně ani nechci. Pánové prominou, v tom, co dělaj, asi jsou u nás jedni z nejlepších, ale mně to přišlo stejně příšerný, jako když jsem je viděl naposledy před xx lety. Jdu na pivo. (Peťan)
Po RADIOLOKÁTORU a RETROPROTESTU máme v jižních Čechách další prvotřídní „all stars band“, kterým jsou IMPURITUM. Hráli na Pekle na jaře a bylo to opravu dobré, tentokrát však doslova výborné! Mikrofonu se nově ujal Honza (jinak HC-punk MOŽNOST VOLBY) a okamžitě do této death metalové mašinérie zapadl. IMPURITUM jsou nejvíce přirovnávání k legendárním BOLT THROWER a já musím jen souhlasit. Těžké valivé riffy smrtícího kovu, čitelný, ale přitom lehce zahuhlaný zvuk připomínal právě nedávno proběhlý koncert britské ikony. To, že v kapele působí Honza Kapák s Rámusem (oba AVENGER), lze také jednoduše rozpoznat, protože v hudbě IMPURITUM se objevuje odkaz právě na AVENGER. Bez té trochy temnoty by to zkrátka nebylo ono. Vrcholem byl znovu právě cover od BOLT THROWER – to už jsme si mohli všichni vymlátit palice! Perfektní death metalová nálož. (Peťan)
IMPURITUM jsem viděl potřetí, na osmém Pekle si odbyli koncertní premiéru, v létě v Táboře si pak dal koncertní premiéru nový (v pořadí již třetí) zpěvák Honza Rubash. Měl jsem z táborského vystoupen dobrý pocit, který mi trochu kazily potíže jedné kytary, resp. nevhodně použitý efekt (jestli jsem správně pochopil pozdější vysvětlení), na Křemelce ale vzpomínky na minulé setkání s jihočeskou eskadrou smrti záhy vybledly (nakrátko se tedy vrátily, když Přemkovi vypověděla kytarová hlava poslušnost; naštěstí ji briskně zapůjčil Marek z VRUKOU OSUDU, za což mu patří veřejné poděkování – úsměv). Přišlo mi to, že poslouchám úplně jinou kapelu, kapelu, která během půl roku ušla obrovský kus cesty a odehrála jedním slovem dech beroucí koncert. Takováhle kapela na tuzemské scéně chyběla, podobně jako třeba „Švédové“ BRUTALLY DECEASED, kteří si našli svůj prostor, by se měli v budoucnu etablovat IMPURITUM, které kde kdo pasuje na české následovníky BOLT THROWER. (Johan)
Vyhnání z Pekla. Černý mrak ze severu naší republiky zahalil Křemelku. Do té doby už tak těžce zahulený vzduch by se dal pomalu krájet a mohly za to tři existence holdující žánru, jenž je i na území undergroundu na úplném okraji. V RUKOU OSUDU pomocí svých nástrojů rozehráli 25minutovou torturu ve stylu funeral/doom/sludge, kterou zahalili do jednoho, abychom byli styloví, válu „Můj svět“. A já jsem byl spokojen. Hodně. S radostí musím konstatovat, že se jim podařilo vytvořit atmosféru, kterou u podobně znějících kapel mám tolik rád a dá se tvrdit, že ji vyžaduju. Člověk si jen tak stojí a nechá se masírovat těžkými pomalými zvuky, které by se vám vlastně ani z logiky věci neměly líbit (úsměv). Po zahřívacím začátku se skladba přehoupla v poutavou a zajímavě vystavěnou kompozici, která nabízela do jisté míry i rychlejší tempo, chytlavé momenty – já je tam cítil – a něco jako gradaci. Pochvalu si pak ode mě zaslouží všichni tři pánové, ale vyzdvihnout musím mladého bubeníka, slyšícího na jméno Jehu. Jeho procítěná a hlavně variabilní hra dělala z koncertu ještě o kus zajímavější zážitek a byla radost ho sledovat. Pravda, nechat se mučit tóny této pomalé party se mnoho odvážlivců neodhodlalo, ale kdo vydržel a někdy k podobné hudbě čuchnul, musel uznat, že tam „něco“ ve vzduchu viselo. Ideální tečka za devátým Peklem. (Coornelus)
Na závěr byl přichystán bonbónek, který vydrželo poslouchat jen torzo přítomných. Na severočeské V RUKOU OSUDU jsem byl hodně zvědavý a byl jsem moc rád, že sem kluci dorazili. V RUKOU OSUDU zahráli jednu jedinou skladbu, která ale měla přes dvacet minut! Trojice valící dunivý doom/sludge disponovala výborným zvukem, který sice mohl být ještě o něco víc nahlas, ale to nebyla žádná vada na kráse. Pomalé a gradující pasáže vystřídaly ty svižnější a tak celý set (skladba) nepostrádal pestrost. Pódiová prezentace, jak už tomu u podobných kapel bývá, je spíše statická, ale především na bubeníkovi bylo dobře vidět, jak si hraní užívá. V RUKOU OSUDU byli perfektním završením devátého Pekla nad Otavou. Doufám, že tuhle partu zase někde uvidím. Kdo máte tenhle styl rád, zajděte je podpořit, až budou někde u vás v klubu. Díky všem a na jaře na desátém Pekle! (Peťan)
Když dozněly poslední zlé ponuré tóny skladby exkluzivně připravené na Peklo (prý je s otazníkem, zda bude zvěčněna na nějakém nosiči, či zda bude odehrána ještě někdy v budoucnu – respekt a dík patří V RUKOU OSUDU!!!), mohli jsme rekapitulovat. Na Peklo došlo přes 70 platících fanoušků, což je v dnešní době, kdy se ze všech stran ozývají nářky a není výjimkou, že na podobně laděné akce dojde deset lidí, úspěch. Ještě větší radost jsme ale měli z pohodové atmosféry, z reakcí lidí i kapel, dobrého zvuku, takže jsme si ze samé radosti dali ještě trochu do nosu a do hajan padli až před čtvrtou ranní. (smích) A budeme-li živi a zdrávi, na jaře se sejdeme na jubilejním desátém Pekle nad Otavou! (Johan)
Fotky: Coornelus
Celá galerie
