O tom, že se nedají stihnout všechny pořádané koncerty, bylo napsáno už mnohé. Když jsem na konci srpna opět zaměřil svůj pohled na různé akce a vypsal si všechny pozvánky, co jsem dostal, vyšlo mi z toho, že bych „měl“ do října absolvovat něco kolem 27 hudebních večerů. Vzal jsem tedy do ruky tužku a začal vyškrtávat. Vybral jsem si spíš kapely, které jsem dlouho neviděl a pak ty, které mi nějakým způsobem přirostly k srdci. Jedněmi z nich jsou brutální death metalisté CUTTERRED FLESH z Karlových Varů, jejichž poslední deska „Dying in Pieces“ mě doslova smetla z povrchu zemského. Měl jsem sice za sebou během posledních 14 dnů už tři (z toho dva v Praze) hudebně-romantické večery, ale tady jsem zkrátka nemohl chybět. Ten večer se totiž rozdávalo syrové maso a to já můžu (smích).
Do Divadla pod Lampou chodím rád, protože tam mají dobré pivo, povětšinou i zvuk a mám to kousek na tramvaj. Všechno tedy mluvilo pro to, abych vyrazil. Už jsem měl sice co dělat, abych se vůbec zvednul, byl jsem z práce, cestování a nedostatku spánku tak unavený, že jsem některým svým kolegům i rodině připomínal zombie (smích). To je ale můj problém, vy asi spíš čekáte na to, jak to vlastně v pátek probíhalo. To bylo tak…
Přicházím nahoru do baru a ihned dostávám pořádně studenou sprchu. CUTTERRED FLESH ze zdravotních důvodů nepřijedou. Nedávám na sobě sice znát zklamání, ale vnitřně mě to mrzí. Ale co, stávají se horší věci, ne? Dávám příjemně hořkou Plzeň a je mi fajn. Pomalu se dovnitř trousí fanoušci a já začínám v zátylku cítit takové to příjemné brnění. Jsem zase mezi svými a bude metal (smích), co víc si přát?
Jako první zahráli black/deathoví MALLEPHYR. Pro kapelu to byla koncertní premiéra. Dopředu jsem od nich neslyšel vůbec nic. Jediná informace, která se ke mně dostala, byla ta, že tahle smečka vyrostla na ruinách rokycanských GATE OF ILLUSIONS. Znáte takový ten pocit, když nic neočekáváte a najednou stojíte s hubou dokořán a nemůžete tomu uvěřit? Tak tohle přesně se mi stalo při vystoupení MALLEPHYR. Z pódia se od prvního okamžiku vyhrnula řezající směs melodií čerpajících z takových veličin jako jsou BEHEMOTH, HATE, INCANTATION, DEAD CONGREGATION nebo našinců HYPNOS. V klidnějších pasážích (mimochodem velmi zajímavě vystavěných) pak jednotlivé motivy lehce evokovaly SATYRICON. Vzpomněl jsem si i na atmosféru legendárního koncertu německých VENENUM v Praze a v drsnějších polohách mě sekla dokonce jemná inspirace australskými rouhači ESKHATON, IGNIVOMOUS, DIOCLETIAN (Nový Zéland) apod. Očekával jsem lehce rozpačité, nervózní vystoupení začínající kapely, ale dostal jsem profesionální výkon. Na pódiu stála „dospělá“, hotová smečka, která přesně věděla, co a jak chce hrát. Původně jsem chtěl postávat bokem a kriticky zírat, ale jednoduše to nešlo. MALLEPHYR mě zkrátka strhli na svoji stranu a já jim jejich skladby žral hltavě a spokojeně, jako pořádně hladová black deathová šelma, krmená od dětství jen syrovým masem. Nebyl jsem v tom sám, dole pod pódiem řádila početná a divoká skupina příznivců, kteří vše oceňovali zaslouženým potleskem a nezbytnými výkřiky. Jestliže mají být metalové koncerty hlavně řezající zábavou, tak v pátek se to splnilo na sto procent. Ta atmosféra byla jedním slovem dokonalá. MALLEPHYR jsou přesně tím příslibem do budoucna, kdy si říkám, že bych hrozně rád držel v ruce jejich CD a vášnivě o nich diskutoval v metalových kruzích. Ale abych jenom nechválil. V některých „deathových“ pasážích mi přišel trošinku utopený, nejistý zpěv. Naopak blackové krákorání zvládal Mr. Opat na výbornou. Co jsem si ale užíval dokonale, tak byla někdy až „motorheadovská“ pobublávající basa. Pánové předvedli velmi živelné, chvílemi chladné, divoké vystoupení s temnou atmosférou, postavené na velmi dobrých, zajímavých riffech. Kopalo to opravdu hodně, to mi věřte! Tak tohle byl hodně černý masakr! Zvedám všechny paroháče nahoru a křičím jednoznačné pochvalné Yeah!
NAURRAKAR jsou blackeři srdcem i duší. Hrají klasickou černotu, hodně inspirovanou GORGOROTH, IMMORTAL, MAYHEM a podobnými pekelníky. Zkrátka, jedná se o muziku z počátku devadesátých let, kdy v Norsku vládlo proslulé black metalové hnutí. Dnes už se žádné kostely nevypalují a mně osobně svůj obrácený kříž do hlavy NAURRAKAR svým vystoupením také nevypálili. Jejich set mi přišel obyčejný, až moc stereotypní a i když musím uznat, že pánové umí dobře hrát (nejvíc se mi líbil bubeník a kytaristé), tak jsem byl pořád nějak myšlenkami jinde, jen ne na pódiu. Mě u tohoto stylu hrozně ruší ty asi nezbytné blackové propriety, pomalované obličeje, hřeby, pózy. Nesoustředím se pak vůbec na muziku a dívám se na vystoupení spíš jako na divadlo. Každopádně, pokud bych býval byl ortodoxním fanouškem pouze tohoto stylu, býval bych určitě navýsost spokojen. Jenže nejsem. Za mě tedy palec ani nahoru, ani dolů, ale nakonec vcelku (se zavřenýma očima!) dobré.
ANIMAL HATE přijeli z Domažlic a po poměrně dlouhé zvukovce na nás vybalili svůj death metal notně opepřený chladnými melodiemi. Sem tam zaznělo Švédsko, na povrch vylezl i black, chvílemi dokonce snad i Orient. Vše s častými experimenty, změnami nálad, rytmu i zpěvu. Musím se hned zkraje přiznat, že jsem s kapelou ještě neměl naživo tu čest. Z internetu jsem sice něco málo nastudoval, ale nikdy mě nic nezaujalo natolik, abych se o tuhle smečku nějak blíže zajímal. Ze živé prezentace jsem měl úplně stejné pocity, jako z domácích ukázek. Tvorba téhle party je sice vcelku zajímavá, neotřelá, jiná, ale pro mě ve výsledku roztříštěná, snad dokonce zmatená (a vyloženě mě iritoval vokál). Já to mám raději trošku víc syrověji a s větším tahem na bránu. Každopádně, v Plzni to bylo takové divné vystoupení, které postrádalo náboj a drive. Vše proběhlo nějak zcela mimo moji sféru hudebního vnímání (smích). Jo a mimochodem, bez živého bubeníka zkrátka není rock´n´roll, to mi věřte!
Co dodat závěrem? Snad jen, že jsem byl nakonec moc rád, že jsem se přemluvil a vyrazil. Pánům se povedlo v Plzni uspořádat zajímavou, pro fanoušky různých metalových stylů pestrou, akci. Oceňuji pohodovou atmosféru, dobrou organizaci a doufám, že se za rok dočkáme znovu. Velmi mě překvapila návštěvnost. Odhadnout počet si netroufnu, ale pod pódiem bylo příjemně černě. Trošku rozhozený byl díky výpadku jedné kapely celkový harmonogram, ale byl pátek, tak to nikomu příliš nevadilo.
V hlavním městě piva zase tolik koncertů, kde by se dával prostor extrémnímu metalu není, takže za mě nezbývá než dodat: „Zaplať Satan za ty dary!“ Dobře bylo.
Fotky MALLEPHYR + NAURRAKAR: Ignor
Fotky ANIMAL HATE: Asphyx
