„Bububububu“: vyletěl čertík z krabičky a mně se leknutím málem kousla pumpa. Po chvíli se na mé tváři ale objevil úsměv. Byla to přeci jen hračka. Sice měla děsivě strašidelné jméno BELPHEGOR a méně odolným jedincům naháněla hrůzu, ale mě vyděsit nedokázala. Tihle Rakušané jsou již mnoho let takovou sázkou na jistotu. Kombinují na svých deskách black a death metal, mají vždy poctivý a bombastický zvuk (tentokrát Erik Rutan), perfektní produkci, jasně rozpoznatelné obaly s čitelným rukopisem (Seth Siro Anton), vždy několik slavných hostů (letos třeba Glen Benton z DEICIDE) nebo Attila Csihar z MAYHEM) a propagaci srovnatelnou s velkými rockovými hvězdami. Oni jimi vlastně svým způsobem (hlavně v USA) jsou a co jsem měl možnost číst, tak sbírají převážně (nejen) za velkou louží velmi pozitivní recenze.
Já jejich novinku (stejně jako pár posledních alb) vidím trošku jinak. Přijde mi, jakoby se kapela snažila všemi prostředky dostat na úroveň slovutných BEHEMOTH. Jejich rukopis je spolu třeba s takovými MORBID ANGEL nebo MARDUK cítit z desky na sto honů. To by zase tolik nevadilo, jenže BELPHEGOR nějak zapomněli do své hudby přenést zlo, sex a rouhání. Oni o tom všem sice hrají a zpívají, jen to působí dojmem neškodného hollywoodského hororového filmu a ne ukrutně pekelně, jak by si Rakušané představovali. A nic na tom nemění ani hektolitry krve, tuny obrácených křížů a ďábelské promo fotky. Image je sice dotažená skoro až k dokonalosti, ale já jim to zkrátka nevěřím. A abych pravdu řekl, tak mám tyhle rarachy zařazené ve skupině kapel, u kterých už dávno zvítězilo to, jak vypadají, nad hudbou samotnou.
Sem tam vyleze nad povrch nějaký „bombastický“ riff, na který se pak zase těším, ale to mi na takto slavnou kapelu přijde trestuhodně málo. Na rozdíl od jejich nezpochybnitelných vzorů BEHEMOTH jim chybí dobré nápady. Vše je sice vypiplané ve studiu, ale přijde mi, jakoby se pánové snažili šokovat a zároveň moc neurazit. Možná tomu dodávají punc různé rozhovory a živá vystoupení, které jsem měl možnost číst a vidět (bylo to vždy nic moc), nevím, ale při poslechu novinky mívám co dělat, abych se spolu s kapelou dostal až ke zdárnému konci. Nechci působit jako dnes tolik obvyklý pisálek-kritik, který si honí triko na tom, že sundá nějakou slavnou kapelu, ale tady jednoduše není kde brát. Neustále mě napadají jen slova jako popcorn, klišé, pouťové atrakce. Tohle není přece žádné peklo, takováto CD si může pouštět klidně papež před spaním!
Tak a teď jsem byl vlastně celou dobu hodně ostrý a sundal jsem „Conjuring the Dead“ jako málokterou jinou desku. Noví BELPHEGOR, stejně jako několik jejich předchozích desek, mi jednoduše nesedli. Hodnocení mi nějak tentokrát nejde přes prsty. V kontextu muziky, co mi chodí na recenze, jsou sice stále lehce nad průměrem (alespoň umí hrát a mají dobrý zvuk), ale to mi přijde trestuhodně málo. Tahle deska asi bude dobývat žebříčky lesklých metalových časopisů a peníze se posypou do kapes jak kapele, tak labelu, ale pro mě toho tady moc není. Sem tam nějaký ten riff, občas nějaká vyhrávka, možná různé šumy a intra mezi songy, jinak nic. BELPHEGOR jsou pro mě prototypem kapely, která kdysi natáčela dobrá, šílená alba (vzpomeňme třeba „Blutsabbath – 1997 nebo „Necrodaemon Terrorsathan“ – 2000) a postupem času se z nich stala neškodná, líná šelma, která se už jen naparuje a když má seknout drápem, tak místo toho raději vydá tiskové prohlášení. Nevím jak vy, ale já jim to zkrátka vůbec nevěřím.
Seznam skladeb:
- Gasmask Terror
- Conjuring The Dead
- In Death
- Rex Tremendae Majestatis
- Black Winged Torment
- The Eyes
- Legions of Destruction
- Flesh, Bone and Blood
- Lucifer, Take Her!
- Pactum In Aeternum
Čas: 36:39
Sestava:
- Helmuth – kytara, zpěv
- Serpenth – basa
http://www.belphegor.at/
https://www.facebook.com/belphegor
http://www.nuclearblast.de/de/
