„Tak nám vyšli noví JUDAS PRIEST, paní Millerová!“: mohl by v parafrázi prohlásit starý dobrý voják Švejk, kdyby býval chudák ještě žil. V některých metalových kruzích to znamená neméně velkou událost jako v úvodu nenápadně vyhlášená válka. Legendární Britové nevydávají desky každý rok a tak jsou to pro fanoušky bezesporu chvíle plné napětí. Ihned jsou všichni rozděleni na dva tábory. Jedni vehementně hájí své oblíbence a druzí kritizují mnohdy jen z principu. Jak z toho ven? Nejlepší bývá si album poslechnout sám a pak si někde v klidu, nejlépe jinde než u internetu, utvořit svůj názor. Psát recenzi na takhle slavné kapely bývá vždy nevděčné, ale zároveň je to trošku výzva. Pokud tedy máte chuť, pojďte se mnou zkusit přeplavat kanál La Manche a podívat se, s čím nám to letos tihle veteráni vlastně přišli.
Nejdříve menší „desatero“:
1. Časy „Painkiller“ (1990), „British Steel“ (1980) nebo „Killing Machine“ (1978) se nikdy nevrátí
2. Rob Halford už nikdy nebude mít hlasivky jako dřív, to odporuje zákonům přírody.
3. Všechno, co JUDAS PRIEST kdy nahrají, bude vždy porovnáváno se starší tvorbou.
4. Mnohdy se zkrátka musí vařit z dávno ohřáté vody, vždyť kdyby pánové přišli s tím, že začnou prokládat svůj kov třeba pagan metalem, producenti i všichni ostatní by je hnali bičem (u takovýchto kapel musí být ten tlak okolí vždy neskutečný).
5. Jde tedy o to, neutrhnout si ostudu a stárnout se ctí nebo to zabalit. Jenže zkuste jednou vylézt před halu plnou fanoušků, to musí být jako droga. Já tyhle neustálé návraty a ukončování kariéry chápu.
6. Nezapomínejme, že peníze neustále vládnou světem.
7. Z kapely odešel jeden z jejích skladatelských pilířů K.K. Downing. Nahrazen Richie Faulknerem (který je tak jediným „mladíkem“ v kapele).
8. Všichni stejně pořád po kapele chtějí, aby se vrátila až někam do důrazných, řezajících, klasických, osmdesátých let. Na éru s Timem „Ripperem“ Owensem si většina fanoušků pořádně nikdy nezvykla.
9. Tenkrát se opravdu všechna ta kůže nosila, věřte tomu!
10. Chtěl jsem napsat desatero, ale poslední bod mě dlouho nenapadal. Snad jenom, že tuhle legendu jsem měl vždycky zafixovanou jako velmi originální. Našim dětem už sice bude připadat jako soubory z filmů pro pamětníky, ale to nic nemění na tom, že budou navždy v heavy metalové síni slávy. To už jim nikdo neodpáře.
U podobných smeček jako jsou JUDAS PRIEST, si vždycky přijdu jako pokorný mladík, co by chtěl najednou učit orla lítat. Přesto bych měl k jejich letošnímu albu několik skromných připomínek.
Přiznám se, že na avízovaný návrat do osmdesátých let jsem byl vskutku zvědavý. A promo materiály nelhaly, je zde (návrat) v plné parádě. Jen postrádá dřívější mladický zápal, energii. Sází se spíš na jistotu. Marně hledám nějaké jiskření, rock´n´rollový náboj, drive. Možná jsem chtěl moc, ale pokud má být tohle album poslední (prý), tak bych si dovedl představit větší divočinu. Chápu ale, že hrát 44 let v kuse heavy/rock metal jednoho vyčerpá. Pryč jsou veškeré snahy o progresi, kdysi tolik patrné na albu „Nostradamus“. Absolutně totální je retro zvuk, což sice bude lahodit starším ročníkům, ale na mladé posluchače už to bude moc nedokonalé, málo uhlazené.
Skladatelský potenciál je samozřejmě pořád vcelku velký, ale zdá se mi nevyužitý, vyčerpaný, často se střílí slepými náboji. Skladby jsou velmi roztahané, moc velkolepě pojaté a neudrží celou dobu moji pozornost. Dobrých nápadů je sice pořád dost (třeba „Halls Of Valhalla"), některé riffy jsou dokonce příjemně zapamatovatelné, ale bohužel zaniknou v přílišné délce. Různé vaty a vycpávek je na albu také dost (pro mě třeba zbytečná „Down In Flame").
Provedení CD, obalu (Mark Wilkinson) i bookletu je jedním slovem překrásné. Tady se opravdu nešetřilo (na limitované verzi). Jak už bývám zvykem, vyšlo i několik verzí vinylu, tak si na své přijde snad každý.
Není víc moc co dalšího dodávat. Pokud máte rádi osmdesátkový heavy metal, třeba si na novince něco pro sebe najdete. Můj verdikt je jasný. Vkusné, příjemné retro, akorát bez toho nejdůležitějšího, co by měla rocková muzika obsahovat, bez energie. Neurazí, ale ani nenadchne. Nic víc, nic míň. Otázkou je, zda chtěl někdo něco jiného?
Seznam skladeb:- Dragonaut
- Redeemer of Souls
- Halls of Valhalla
- Sword of Damocles
- March of the Damned
- Down in Flames
- Hell and Back
- Cold Blooded
- Metalizer
- Crossfire
- Secrets of the Fire
- Battle Cry
- Beginning of the End
- Snakebite (Bonus)
- Tears of Blood (Bonus)
- Creatures (Bonus)
- Bring It On (Bonus)
- Never Forget (Bonus)
Čas: 01:02:11
Sestava:
- Rob Halford – zpěv
- Ian Hill – basa
- Glenn Tipton – kytara, varhany
- Scott Travis – bicí, perkuse
- Richie Faulkner – kytara
