Před časem jsme se s Coornelusem vypravili do squatu na akci „s přesahem“, akci, na níž kromě hudebních produkcí probíhaly přednášky a debaty. Něco podobného slibovala benefiční událost v režii R-DIY booKING & U Konce s dechem na statku v Něměticích cca 10 km od Strakonic, kde kromě několika kapel mělo probíhat i promítání filmů a také beseda nad jedním z nich.
Přiznám se, že mě filmy až tak nezajímaly, stejně bych začátek v 16.30 nestihl, protože jsem se odpoledne věnoval jiné „alternativní zábavě“, mlácení obilí na mlátičce snad z roku 1930, kteroužto aktivitu vymysleli v jiné vísce milovníci starých časů a z recese uvedli stroj léta zaparkovaný v naší stodole do provozu, samozřejmě „s přesahem“, protože se opravdu podařilo vymlátit 2 pytle zrní z fůry snopů, předtím postaru poskládaných do panáků; ještě předtím bylo obilí samozřejmě ručně pokoseno. (úsměv)
Takže jsem si příchod naplánoval tak akorát na první kapelu, která měla začít před dvacátou hodinou. Tou dobou ale ještě probíhalo promítání, takže jsem se dal do řeči s několika známými tvářemi, které ale taky dorazily až k večeru a o odpoledním programu tedy neměly povědomí. Každopádně mě zaujal prostor statku: velký dvůr s několika místy k sezení a barem i navazující stodola s pódiem. Všude bylo uklizeno, což možná někomu přijde normální, ale když vzpomenu na onen squat... (úsměv) Prostor na hraní ve stodole mi pak přišel takřka geniální. Část s pódiem a asi deseti navazujícími metry pod střechou, dál pak bez střechy, ale zase s ohništěm (kde později vzplály plameny, kolem kterých se někteří prokřehlí jedinci zahřívali), prostorné pódium zhruba půl metru nad zemí... celkem by se do stodoly vešly dobře dvě stovky lidí, kdyby jich tedy tolik dorazilo...
Na první kapelu HERDEK FILEK bylo zvědavých nějakých dvacet lidí z řekněme padesátky přítomných. HF to asi nebudou mít nikdy lehké, protože jejich produkce osciluje mezi řadou žánrů, nejen těch tvrdých, ale i měkčích, někdo při začátku jejich setu dokonce vzpomněl směrem k jedné z rozevlátých pasáží MONKEY BUSINESS. Pánové říkají, že hrají hardcore funk, mně jsou milejší ty ostřejší pasáže, třeba v „Ne každej den je zlej“, kterou považuju za nejpovedenější z loňského debutového alba „?“, z něhož zazněly třeba skladby „Legrace“ nebo „Romantika“. V sestavě už se asi natrvalo zabydlel TheRejžák, syn basáka Jardy a kapele to jde k duhu, nejen díky kvalitnímu zvuku (a to se hrálo bez zvukaře!) šlo z mého pohledu o nejlepší koncert, který jsem od HF viděl. A klobouk dolů před pány muzikanty, že se nenechali otrávit chabou odezvou neustále řídnoucího publika a odehráli vše s vervou.
Zatímco zpěvákovi HF stačilo ke skotačení pódium (pohyboval se i za bicí sestavou), vokalista KUZIMU MABAYA si rovnou stoupl pod pódium před diváky, jak je ostatně u hardcore či punku zvykem. Ale abych nemystifikoval – KM nehrají HC/punk, ale metal/punk, alespoň to tak uvádějí na Bandzone, kde je žel k poslechu jen jeden song. Na koncertu jich zaznělo deset a pro mě se jednalo o obrovské překvapení. Jistě, existenci kapely jsem registroval díky provázanosti jihočeské scény (bubeník KM hrával ještě před pár dny v HIROSHIMA NIGHTMARE...), ale živě jsem dosud tu čest neměl. Ale abych vysvětlil ono překvapení – KM odehráli skvělý koncert, který mě bavil od začátku do konce. Stylově se jedná o mix metalu, hardcore a snad i punku, ale většinou v hodně rychlém tempu. Pohled na kytaristy a basáka stál opravdu za to, často bylo vidět rozmazané ruce, kterak po strunách doslova kmitaly. Nejsilnější momenty mám spojené s kvílejícími kytarovými party, ale bavilo mě to jako celek, snad s výjimkou pěveckých vstupů bicmena, které jej možná trochu zbytečně odvádějí od jeho práce, protože hlasově to nebylo nic extra a nejspíš by jeho sporadické vstupy zvládl odkřičet některý ze strunobijců. Spád vystoupení trochu narušil defekt mikrofonu, ale vše se v dobré obrátilo, kapela úspěšně dohrála a na závěr si ještě přichystala jednu třešničku v podobě postupného odcházení muzikantů z pódia.
Před začátkem koncertu zpěvák nabídl přihlížejícím texty, jeden výtisk jsem uloupil a i po textové stránce se mi tahle parta líbí, takže je na čase, aby přišla s nějakou pořádnou nahrávkou.
CONOPED vídám poměrně často, takže v jejich případě se o žádné překvapení nejednalo. Mix thrash metalu a hardcore by zasloužil druhou kytaru, ale i s jednou to bylo příjemné představení, v němž čněla hlavně hitovka „Pod Kilimandžárem“, ale došlo i na skladby z debutu („Cage“, „Nechci sníst“...) i z nové nahrávky, která právě vyšla. Z těch novějších pobavilo „Poslední varování“ uvedené jako „poslední vrávorání“, což jistě směřovalo ke konzumentům absintu, který předtím mezi příznivci i členy CONOPED koloval. (úsměv) A protože publikum kapele tleskalo, dočkalo se i dvou bonusových songů, jednoho od DISCHARGE, ve kterém si s Vencou zakřičel zpěvák KUZIMU MABAYA fandící v první řadě, na závěr pak zamilované balady „Porno Slut“ z repertoáru THE EXPLOITED. (úsměv)
Čas kvapil, harmonogram nabral hodinové zpoždění, na řadě mělo být další promítání, tak jsem i s ohledem na chladné počasí zamířil k domovu, protože na další kapelu se mi hodinu čekat nechtělo. Ale celkově považuji akci za podařenou, byť je otázkou, nakolik splnila benefiční účely, když platících diváků bylo poskrovnu.
Přiznám se, že mě filmy až tak nezajímaly, stejně bych začátek v 16.30 nestihl, protože jsem se odpoledne věnoval jiné „alternativní zábavě“, mlácení obilí na mlátičce snad z roku 1930, kteroužto aktivitu vymysleli v jiné vísce milovníci starých časů a z recese uvedli stroj léta zaparkovaný v naší stodole do provozu, samozřejmě „s přesahem“, protože se opravdu podařilo vymlátit 2 pytle zrní z fůry snopů, předtím postaru poskládaných do panáků; ještě předtím bylo obilí samozřejmě ručně pokoseno. (úsměv)
Takže jsem si příchod naplánoval tak akorát na první kapelu, která měla začít před dvacátou hodinou. Tou dobou ale ještě probíhalo promítání, takže jsem se dal do řeči s několika známými tvářemi, které ale taky dorazily až k večeru a o odpoledním programu tedy neměly povědomí. Každopádně mě zaujal prostor statku: velký dvůr s několika místy k sezení a barem i navazující stodola s pódiem. Všude bylo uklizeno, což možná někomu přijde normální, ale když vzpomenu na onen squat... (úsměv) Prostor na hraní ve stodole mi pak přišel takřka geniální. Část s pódiem a asi deseti navazujícími metry pod střechou, dál pak bez střechy, ale zase s ohništěm (kde později vzplály plameny, kolem kterých se někteří prokřehlí jedinci zahřívali), prostorné pódium zhruba půl metru nad zemí... celkem by se do stodoly vešly dobře dvě stovky lidí, kdyby jich tedy tolik dorazilo...
Na první kapelu HERDEK FILEK bylo zvědavých nějakých dvacet lidí z řekněme padesátky přítomných. HF to asi nebudou mít nikdy lehké, protože jejich produkce osciluje mezi řadou žánrů, nejen těch tvrdých, ale i měkčích, někdo při začátku jejich setu dokonce vzpomněl směrem k jedné z rozevlátých pasáží MONKEY BUSINESS. Pánové říkají, že hrají hardcore funk, mně jsou milejší ty ostřejší pasáže, třeba v „Ne každej den je zlej“, kterou považuju za nejpovedenější z loňského debutového alba „?“, z něhož zazněly třeba skladby „Legrace“ nebo „Romantika“. V sestavě už se asi natrvalo zabydlel TheRejžák, syn basáka Jardy a kapele to jde k duhu, nejen díky kvalitnímu zvuku (a to se hrálo bez zvukaře!) šlo z mého pohledu o nejlepší koncert, který jsem od HF viděl. A klobouk dolů před pány muzikanty, že se nenechali otrávit chabou odezvou neustále řídnoucího publika a odehráli vše s vervou.
Zatímco zpěvákovi HF stačilo ke skotačení pódium (pohyboval se i za bicí sestavou), vokalista KUZIMU MABAYA si rovnou stoupl pod pódium před diváky, jak je ostatně u hardcore či punku zvykem. Ale abych nemystifikoval – KM nehrají HC/punk, ale metal/punk, alespoň to tak uvádějí na Bandzone, kde je žel k poslechu jen jeden song. Na koncertu jich zaznělo deset a pro mě se jednalo o obrovské překvapení. Jistě, existenci kapely jsem registroval díky provázanosti jihočeské scény (bubeník KM hrával ještě před pár dny v HIROSHIMA NIGHTMARE...), ale živě jsem dosud tu čest neměl. Ale abych vysvětlil ono překvapení – KM odehráli skvělý koncert, který mě bavil od začátku do konce. Stylově se jedná o mix metalu, hardcore a snad i punku, ale většinou v hodně rychlém tempu. Pohled na kytaristy a basáka stál opravdu za to, často bylo vidět rozmazané ruce, kterak po strunách doslova kmitaly. Nejsilnější momenty mám spojené s kvílejícími kytarovými party, ale bavilo mě to jako celek, snad s výjimkou pěveckých vstupů bicmena, které jej možná trochu zbytečně odvádějí od jeho práce, protože hlasově to nebylo nic extra a nejspíš by jeho sporadické vstupy zvládl odkřičet některý ze strunobijců. Spád vystoupení trochu narušil defekt mikrofonu, ale vše se v dobré obrátilo, kapela úspěšně dohrála a na závěr si ještě přichystala jednu třešničku v podobě postupného odcházení muzikantů z pódia.
Před začátkem koncertu zpěvák nabídl přihlížejícím texty, jeden výtisk jsem uloupil a i po textové stránce se mi tahle parta líbí, takže je na čase, aby přišla s nějakou pořádnou nahrávkou.
CONOPED vídám poměrně často, takže v jejich případě se o žádné překvapení nejednalo. Mix thrash metalu a hardcore by zasloužil druhou kytaru, ale i s jednou to bylo příjemné představení, v němž čněla hlavně hitovka „Pod Kilimandžárem“, ale došlo i na skladby z debutu („Cage“, „Nechci sníst“...) i z nové nahrávky, která právě vyšla. Z těch novějších pobavilo „Poslední varování“ uvedené jako „poslední vrávorání“, což jistě směřovalo ke konzumentům absintu, který předtím mezi příznivci i členy CONOPED koloval. (úsměv) A protože publikum kapele tleskalo, dočkalo se i dvou bonusových songů, jednoho od DISCHARGE, ve kterém si s Vencou zakřičel zpěvák KUZIMU MABAYA fandící v první řadě, na závěr pak zamilované balady „Porno Slut“ z repertoáru THE EXPLOITED. (úsměv)
Čas kvapil, harmonogram nabral hodinové zpoždění, na řadě mělo být další promítání, tak jsem i s ohledem na chladné počasí zamířil k domovu, protože na další kapelu se mi hodinu čekat nechtělo. Ale celkově považuji akci za podařenou, byť je otázkou, nakolik splnila benefiční účely, když platících diváků bylo poskrovnu.
