Deska „L´épitaphe des papillons“ se skládá z deseti malých příběhů. Jsou to tak malé úlomky lidského života, že se sotva vlezou do těla barevného motýla, kterého stejně semele pračka a vypere všechny jeho sny a iluze. Bretonova Nadja měla schizofrenii a stav rozdvojení zažívá i básník při psaní noční poezie o nalomeném kruhu. Kafka Tamura miloval nejspíš svou matku. Ten nejlepší pobyt na slunci trvá vždy příliš krátce a nejlepší večírky jsou v Kabaretu U Marionnette. Násilí má podobu klece a bezvýchodné situace jsou vždy jako labyrinty bez východů. Nejlepší je poslouchat japonský rap, když nemáme sílu věci měnit a na každém pohřbu je třeba si říct, že to všechno má i tak cenu. (web vydavatele)
A cenu má i ponor do světa PLUM DUMPLINGS, party s tak pitomým názvem („švestkové knedlíky“), že neznaje ničeho, zařadil bych ji do škatulky „sranda kapely“ a očekával nějaký puberťácký bigbít. Ale omyl, PLUM DUMPLINGS sice z onoho středoškolského prostředí vzešli, nicméně dnes produkují za pozornost stojící alternativní rock, jemuž dává přesah francouzština, kterou je celé album výborně nazpívané. Z obalu se sice nedozvíte, kdo tak rozkošně otevírá pusinku, ale díky internetu lze zjistit, že jde o Adél, nejen zpěvačku, ale také herečku z brněnského Divadla na cucky, která má francouzský jazyk vystudovaný.
Na rovinu – francouzština je skvělý tah. Kapela má díky ní vlastní ksicht, z řady anglicky pějících alternativců bude vždycky vyčnívat, a to ještě k tomu produkuje zajímavou muziku. Skladby sice na první poslech vypadají vcelku obyčejně, ale zdání sakra klame. I v těch pomalejších pasážích se toho děje hodně, kytary zajímavě kouzlí, rytmika je spíše strohá, ale s nástupem refrénů skladby rozkvétají a disponují hitovým potenciálem, nikoliv za cenu tupých vlezlostí. Hned úvodní „La marionnette“ je přesně takový případ, ještě lepší mi přijde titulní skladba o nebohých motýlech, kteří se „uvnitř turbíny koupou ve vitriolu“. Vítám, že v digipacku je vložený čtverec 34 x 34 cm, jehož jednu stranu okupují motýli vylétávající z pračky (stejný obrázek, jaký je na titulce, ale na bílém pozadí) a druhou texty – jak v originále, tak české překlady. Francouzsky umím asi pět slov, takže za překlady jsem vděčný, a s chutí si Adéliny básničky čtu. Inspirační zdroje jsou uvedeny v úvodním odstavci, vedle těch literárních („Nadja“, „Kafka“) zdání někdy klame, nejvíc asi onen japonský rap, který je tady brán jako alternativa k honbě za kdečím – oběma věcem textařka nerozumí (nebo se jimi nechce zabývat) a radši pije whisku a dá si sušenku. Objevují se i osobní věci, nebo mezilidské vztahy („Sur le soleil“, „La cage“), a taky cosi smutného, o tápání („Labyrinthe“) a konci („Funèbre song“). Deska sice není koncepčním příběhem, ale když o tom tak přemýšlím, určitý příběh se odvíjí, od trochu abstraktních věcí to postupuje k těm vztahům a končí špatně...
Ale zpátky k muzice, kterou lze kromě honosného termínu alternative rock označit za kytarovku, kytarovku určitě inteligentní, prostou hloupostí, alespoň já to tak vnímám, ale v žánru se příliš neorientuju a nějaký znalec to možná bude vidět jinak. Mně stačí, že mě to oslovuje, že mám při poslechu dobrou náladu (kdybych rozuměl textům, asi bych ji neměl... – úsměv) a že mě to jednoduše baví poslouchat pořád dokola. Svůj podíl na dobrém vyznění má i kvalitní zvuk z renomovaného studia Jámor, všechny nástroje pěkně vyzní a to nejen na solidní aparatuře, ale i po kompresi a poslechu z bedniček u PC. Místy mám pocit, že by hudba uspěla i coby filmová, třeba zpočátku křehká skladba „Kafka“ by mohla nějaké drama pěkně podbarvit, a když se v ní několikrát ozve slovo „šanson“, napadá mě spojitost i s tímto žánrem, který samozřejmě taky skoro vůbec neznám, ale z filmů nějakou omezenou povědomost mám. Asi největším hitem je „Nadja“, s zajímavě zabarvenou kytarou od počátku budí pozornost, takže není divu, že k ní vznikl i videoklip. Stejně jako v ostatních písních, i tady PLUM DUMPLINGS z minimalisticky pojatých pasáží vyjedou, přiostří, zrychlí, a tohle střídání funguje, spolu s výrazným zpěvem, dokonale. Adél tady trochu víc pracuje s hlasem, slova jakoby vydýchávala, nebo jak to lépe pospat. Nejtvrdší skladbou je „Labyrinthe“, v němž dojde kromě zpěvu i na trochu řevu, nejpodivnější pak závěrečný „Funèbre song“, možná lehce psychedelický a trochu depresivní, i když o funeral doom metal se rozhodně nejedná. (úsměv)
Tak nějak marně hledám nějaká vyložená negativa. V obalu chybí sestava, to je faux pass, když už jsme u té franštiny, ale jinak mě nic zásadního nenapadá.
Seznam skladeb:
Čas: 42:34
www.plumdumplings.cz
www.bandzone.cz/plumdumplings
https://www.facebook.com/plumdumplings?ref=ts
www.cervenykun.cz
ROZHOVOR
A cenu má i ponor do světa PLUM DUMPLINGS, party s tak pitomým názvem („švestkové knedlíky“), že neznaje ničeho, zařadil bych ji do škatulky „sranda kapely“ a očekával nějaký puberťácký bigbít. Ale omyl, PLUM DUMPLINGS sice z onoho středoškolského prostředí vzešli, nicméně dnes produkují za pozornost stojící alternativní rock, jemuž dává přesah francouzština, kterou je celé album výborně nazpívané. Z obalu se sice nedozvíte, kdo tak rozkošně otevírá pusinku, ale díky internetu lze zjistit, že jde o Adél, nejen zpěvačku, ale také herečku z brněnského Divadla na cucky, která má francouzský jazyk vystudovaný.
Na rovinu – francouzština je skvělý tah. Kapela má díky ní vlastní ksicht, z řady anglicky pějících alternativců bude vždycky vyčnívat, a to ještě k tomu produkuje zajímavou muziku. Skladby sice na první poslech vypadají vcelku obyčejně, ale zdání sakra klame. I v těch pomalejších pasážích se toho děje hodně, kytary zajímavě kouzlí, rytmika je spíše strohá, ale s nástupem refrénů skladby rozkvétají a disponují hitovým potenciálem, nikoliv za cenu tupých vlezlostí. Hned úvodní „La marionnette“ je přesně takový případ, ještě lepší mi přijde titulní skladba o nebohých motýlech, kteří se „uvnitř turbíny koupou ve vitriolu“. Vítám, že v digipacku je vložený čtverec 34 x 34 cm, jehož jednu stranu okupují motýli vylétávající z pračky (stejný obrázek, jaký je na titulce, ale na bílém pozadí) a druhou texty – jak v originále, tak české překlady. Francouzsky umím asi pět slov, takže za překlady jsem vděčný, a s chutí si Adéliny básničky čtu. Inspirační zdroje jsou uvedeny v úvodním odstavci, vedle těch literárních („Nadja“, „Kafka“) zdání někdy klame, nejvíc asi onen japonský rap, který je tady brán jako alternativa k honbě za kdečím – oběma věcem textařka nerozumí (nebo se jimi nechce zabývat) a radši pije whisku a dá si sušenku. Objevují se i osobní věci, nebo mezilidské vztahy („Sur le soleil“, „La cage“), a taky cosi smutného, o tápání („Labyrinthe“) a konci („Funèbre song“). Deska sice není koncepčním příběhem, ale když o tom tak přemýšlím, určitý příběh se odvíjí, od trochu abstraktních věcí to postupuje k těm vztahům a končí špatně...
Ale zpátky k muzice, kterou lze kromě honosného termínu alternative rock označit za kytarovku, kytarovku určitě inteligentní, prostou hloupostí, alespoň já to tak vnímám, ale v žánru se příliš neorientuju a nějaký znalec to možná bude vidět jinak. Mně stačí, že mě to oslovuje, že mám při poslechu dobrou náladu (kdybych rozuměl textům, asi bych ji neměl... – úsměv) a že mě to jednoduše baví poslouchat pořád dokola. Svůj podíl na dobrém vyznění má i kvalitní zvuk z renomovaného studia Jámor, všechny nástroje pěkně vyzní a to nejen na solidní aparatuře, ale i po kompresi a poslechu z bedniček u PC. Místy mám pocit, že by hudba uspěla i coby filmová, třeba zpočátku křehká skladba „Kafka“ by mohla nějaké drama pěkně podbarvit, a když se v ní několikrát ozve slovo „šanson“, napadá mě spojitost i s tímto žánrem, který samozřejmě taky skoro vůbec neznám, ale z filmů nějakou omezenou povědomost mám. Asi největším hitem je „Nadja“, s zajímavě zabarvenou kytarou od počátku budí pozornost, takže není divu, že k ní vznikl i videoklip. Stejně jako v ostatních písních, i tady PLUM DUMPLINGS z minimalisticky pojatých pasáží vyjedou, přiostří, zrychlí, a tohle střídání funguje, spolu s výrazným zpěvem, dokonale. Adél tady trochu víc pracuje s hlasem, slova jakoby vydýchávala, nebo jak to lépe pospat. Nejtvrdší skladbou je „Labyrinthe“, v němž dojde kromě zpěvu i na trochu řevu, nejpodivnější pak závěrečný „Funèbre song“, možná lehce psychedelický a trochu depresivní, i když o funeral doom metal se rozhodně nejedná. (úsměv)
Tak nějak marně hledám nějaká vyložená negativa. V obalu chybí sestava, to je faux pass, když už jsme u té franštiny, ale jinak mě nic zásadního nenapadá.
Seznam skladeb:
- La marionnette (Loutka)
- L’épitaphe des papillons (Epitaf motýlů)
- Kafka
- Sur le soleil (Na slunci)
- Nadja
- Le rond qui craque (Praskající kruh)
- La cage (Klec)
- Le rap japonais (Japonský rap)
- Le labyrinthe (Labyrint)
- Funèbre song (Funebr song)
Čas: 42:34
www.plumdumplings.cz
www.bandzone.cz/plumdumplings
https://www.facebook.com/plumdumplings?ref=ts
www.cervenykun.cz
ROZHOVOR
