Alešovy dojmy
Probuzen kapkami ranní rosy jsem se dopotácel do areálu osvěžit malinovkou. Místo snídaně bych klidně uvítal první kapelu, ta ale začínala až odpoledne. Byli jimi SHADOW AREA. Spustili mnou nepříliš preferovaný metalcore, takže fanoušci snad prominou. Dva zpěváci mi přišli téměř zbyteční, čistý vokál mi nepřipadal moc přesvědčivý. Hudba sice měla chvílemi šťávu, ale celé vystoupení si mne udržet nedokázali.
Další hodina patřila PRIMARY RESISTANCE. Nepříliš dlouho fungující kapela stavěla na hardcorovém základu s pořádně našlapanými riffy. Nekompromisní valba jim vydržela celý set, vše příjemně zkomponované a s dostatkem slušných nápadů. Byl jsem spokojen. Kytaru zde obsluhoval Frodys mně známý z DISSOLVING OF PRODIGY. A abych si dovolil i trochu toho PR – po internetu se povaluje i sympatický klip ke skladbě „Indulgence“, mohu vřele doporučit.
Slováky HECATE potkalo neštěstí na cestách. Nebylo možné zahýbat s harmonogramem a tak CDF byl nucen o ně přijít, což zamrzelo...
A tak se tedy již zmíněný kytarista Frodys vrátil na pódium podruhé. Tentokrát s mně neznámými AWRIZIS. Jejich deska „Final Hybridation“ vyšla v Pařátu, tato skutečnost mi ale nějak utekla. Při zpětném poslechu zní opravdu dobře. Až teď mne začíná mrzet, že jsem ji neznal ještě před CDF. Naživo mne totiž AWRIZIS příliš nebavili. Vokál mi přišel trochu nevýrazný, ale po hudební stránce věci jsem musel kapelu ocenit. Byla také škoda, že se bojiště trochu vyprázdnilo. Přemýšlel jsem, kam se poděl všechen čtvrteční lid.
A pokud se ho nepodařilo vrátit AWRIZIS, tak ASCENDANCY to už nevyšlo tuplem. Bylo mi jich hlavně líto, protože jejich dramaturgické nasazení mi nepřišlo právě vhodné. A to mám rád multižánrové koncerty a také chápu, že MetalGate se snaží o propagaci kapely ze své stáje. Hrají mírně progresivní power metal s klávesovými orgiemi. Jejich koncepční deska, která je o souboji se superhrdiny a monstry, jak zaníceně líčil zpěvák, může být určitě zajímavá, ale obávám se, že pro trochu jiné publikum.
Lidstvo se počalo navracet a tak přišel čas SIX DEGREES OF SEPARATION. Mám je prostě rád a po MALIGNANT TUMOUR to byl pro mne další zážitek. Tentokrát i zvukový. A tak třikrát sláva věhlasné značce aparátů a boxů Vlasa & Black v kombinaci s Mesou! Poslední deska nebyla samozřejmě koncertně opomenuta a nutno uznat, že skladby „The Hike & Other Laments“ naživo skvěle fungují. Set byl proložen i klasickými hity a jeden nejmenovaný zpěvák a kytarista z RETURN TO INNOCENCE si dal v publiku i příjemný refrénní duet s Doctorem. SDOS předvedli skvělé a suverénní vystoupení, které konečně dokázalo lid vyburcovat z letargie. A mě jen utvrdili ve své jedinečnosti na naší scéně.
ORANSSI PAZUZU, finské black metalové hipstery, jsem tak trochu z desek znal. Nikdy mne ale nijak extra nepohltili. A tato bariéra byla prolomena právě na CDF. Hlukový bordel, který se začal linout z reproduktorů, byl zkrátka obdivuhodný. Věnovali se skladbám jen z jejich poslední desky a podle mne to bylo moudré rozhodnutí. Vše bylo ucelené, atmosféra pohlcující a stěnovalby dechberoucí. Asi se zrovna nezavděčili vyznavačům přímočařejší hudby, ale za jejich zařazení na fest uděluji pořadatelům poklonu. Při návratu domů jsme se cestou do jejich hudby ponořili znovu a tím končí příběh o tom, jak se z ORANSSI PAZUZU stali moji oblíbenci.
Řečtí klasici SEPTICFLESH mi po monstrózním hudebním zážitku zajistili studenou sprchu. V posledních letech jsem je slyšel opravdu mnohokrát. Z kapely, kterou jsem měl rád, jsem postupem času silně vystřízlivěl a to právě kvůli jejich živé prezentaci. Když pominu jejich statut oblíbené kapely, jakožto pořadatel bych nechtěl za ty peníze skupinu, která kromě nezbytného orchestru ze samplů má na pásku i baskytaru, aby Spiros mohl hrozit s basou na lidi, a čistý vokál, kterého se nikdo z kapely naživo očividně nechce ujmout. Skoro bych mohl doporučit přimíchat k samplům i Spirosovo EJ! EJ! EJ!, aby ho v některých pasážích nezapomněl křičet na fanoušky.
FORGOTTEN SILENCE jsem slyšel z povzdálí jen z mola, protože jsem příznivcem spíše postarších desek. Nová tvorba je nepochybně kvalitní, ale nenašel jsem v ní přílišné zalíbení. Navíc po zážitku ze SEPTICFLESH jsem potřeboval chvilkový oddych, abych se připravil na poslední kapelu celého dne.
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že kytaristu Frodyse z POSTCARDS FROM ARKHAM jsem už někde předtím hrát viděl. (úsměv) Jelikož jsem kovaný Lovecraftista a kvalitní post rock si naživo poslechnu rád, byl pro mne jejich set nezbytností. S úderem prvních tónů mne okamžitě pohltili do svého instrumentálního světa a nebýt neštěstí toho reálného, byl by to pro spoustu lidí ještě daleko větší zážitek. Někde před půlí jejich setu vypadla elektrika a celý areál se na chvíli ponořil do tmy. Inu, s prastarými si není radno zahrávat. Po navrácení všeho do původního stadia ale měla kapela stále problém se samply a bylo vidět, že plnohodnotný koncert už zkrátka odehrát nelze. Nicméně za to, co kapela předvedla v těchto podmínkách, u mne absolutně vyhrála, protože i přes to všechno se nepodařilo zničit atmosféru, kterou svojí hudbou budují. Lid si chtěl vyžádat přídavek, Frodys ale vysvětlil situaci a bylo vidět, že si podpory zúčastněných váží. Musím tedy poděkovat PFA za víceúrovňový zážitek, na který jen tak zapomenu. Budu se těšit na co nejdřívější setkání s Arkhamem v plné síle!
A tak skončil naprosto jedinečný den. I kdyby to byl závěr festivalu, odjíždím domů spokojen na maximální možnou míru. Ale naštěstí zbýval ještě další den.
Kubrtovy poznámky
Páteční festivalový den začínal až odpoledne v patnáct hodin, takže ti, kdož přijeli pařit už ve čtvrtek, měli celé dopoledne a část odpoledne dostatek času k lenošení na jednom ze dvou mol v přilehlém Brodském rybníce, případně mohli navštívit rodný dům Boženy Němcové s Babiččiným údolím.
Kapely SHADOW AREA, PRIMARY RSISTANCE, HECATE (ti ale nakonec nedorazili), AWRIZIS a ASCENDANCY kolem mne tak nějak profičely bez většího záseku. Následující SIX DEGREES OF SEPARATION jsem si ale užil. Jejich poslední výtečné album „The Hike & Other Laments“ se objevilo i několika skladbami naživo. Zvuk SDOS byl perfektně čitelný a myslím, že SDOS předvádí skutečně zajímavou odrůdu metalu s Doctorovým velmi specifickým způsobem zpěvu.
Po SDOS se z husté mlhy vyloupla zcela strhující show finské kapely ORANSSI PAZUZU. „Pažužu“, jak jsme si je interně přeznačili ( :-D ), mne doslova zelektrizovali! Fúze psychedelie, elektroniky, black metalu, shoegazu zněla místy jako sedmdesátkové psychedelické artrockové kapely říznuté elektronickým samplerem se skřehotavým blackovým vokálem. Kapela prakticky přehrála celé aktuální album „Valonielu“. Uchvátila mne hlavně atmosféra celé produkce. Občas se mi zdálo, jako bych slyšel nálady a ozvěny undergroundových PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE. Propojení vesmíru s myšlenkami, snově nádherná záležitost. Naživo prostě úchvatná záležitost, která skvěle funguje i z CD.
První headliner Czech Death Festu SEPTICFLESH přitáhli pod pódium velké množství lidí. Už jsem je viděl podruhé a podruhé mne nadchli, ale nesměl jsem koukat na pódium, protože mi dost vadil basový přívěšek na krku zpěváka Spirose Antoniea, který moc nepoužíval k hraní. Nasamplovaná basa mne skutečně otrávila. Show je vynikající, skladby mne naživo baví ještě více nežli z desek. Nicméně bych byl raději, kdyby Spirosovi někdo tu basu zakázal a dal mu do ruky třeba Anubisovo žezlo... Zvuk mne ale nadchnul, stejně jako SEPTICFLESH.
FORGOTTEN SILENCE sice neznám, ale zcela mne pohltili. Naživo výborní s hodně dobrým zvukem. Kapela skutečně šlape jako hodinky. Jejich progresívní death metal mne ohromě bavil. Tuhle kapelu jsem si rozhodně zařadil do hledáčku a musím se po nich poohlédnout a pořádně naposlouchat.
Asi nejsmolnější kapelou pátečního večera se stala kapela POSTCARDS FROM ARKHAM. Díky skluzu v lineupu začali poněkud déle, než bylo avizováno a navíc v první třetině vyletěly pojistky a vše zhaslo. Nechtěl bych být v kůži kapely. Instrumentální post-rock se samply nás ukolébal ke spánku, skutečně příjemná záležitost před spaním.
Fotky: Kabrio
Ignorův fotoreport
Probuzen kapkami ranní rosy jsem se dopotácel do areálu osvěžit malinovkou. Místo snídaně bych klidně uvítal první kapelu, ta ale začínala až odpoledne. Byli jimi SHADOW AREA. Spustili mnou nepříliš preferovaný metalcore, takže fanoušci snad prominou. Dva zpěváci mi přišli téměř zbyteční, čistý vokál mi nepřipadal moc přesvědčivý. Hudba sice měla chvílemi šťávu, ale celé vystoupení si mne udržet nedokázali.
Další hodina patřila PRIMARY RESISTANCE. Nepříliš dlouho fungující kapela stavěla na hardcorovém základu s pořádně našlapanými riffy. Nekompromisní valba jim vydržela celý set, vše příjemně zkomponované a s dostatkem slušných nápadů. Byl jsem spokojen. Kytaru zde obsluhoval Frodys mně známý z DISSOLVING OF PRODIGY. A abych si dovolil i trochu toho PR – po internetu se povaluje i sympatický klip ke skladbě „Indulgence“, mohu vřele doporučit.
Slováky HECATE potkalo neštěstí na cestách. Nebylo možné zahýbat s harmonogramem a tak CDF byl nucen o ně přijít, což zamrzelo...
A tak se tedy již zmíněný kytarista Frodys vrátil na pódium podruhé. Tentokrát s mně neznámými AWRIZIS. Jejich deska „Final Hybridation“ vyšla v Pařátu, tato skutečnost mi ale nějak utekla. Při zpětném poslechu zní opravdu dobře. Až teď mne začíná mrzet, že jsem ji neznal ještě před CDF. Naživo mne totiž AWRIZIS příliš nebavili. Vokál mi přišel trochu nevýrazný, ale po hudební stránce věci jsem musel kapelu ocenit. Byla také škoda, že se bojiště trochu vyprázdnilo. Přemýšlel jsem, kam se poděl všechen čtvrteční lid.
A pokud se ho nepodařilo vrátit AWRIZIS, tak ASCENDANCY to už nevyšlo tuplem. Bylo mi jich hlavně líto, protože jejich dramaturgické nasazení mi nepřišlo právě vhodné. A to mám rád multižánrové koncerty a také chápu, že MetalGate se snaží o propagaci kapely ze své stáje. Hrají mírně progresivní power metal s klávesovými orgiemi. Jejich koncepční deska, která je o souboji se superhrdiny a monstry, jak zaníceně líčil zpěvák, může být určitě zajímavá, ale obávám se, že pro trochu jiné publikum.
Lidstvo se počalo navracet a tak přišel čas SIX DEGREES OF SEPARATION. Mám je prostě rád a po MALIGNANT TUMOUR to byl pro mne další zážitek. Tentokrát i zvukový. A tak třikrát sláva věhlasné značce aparátů a boxů Vlasa & Black v kombinaci s Mesou! Poslední deska nebyla samozřejmě koncertně opomenuta a nutno uznat, že skladby „The Hike & Other Laments“ naživo skvěle fungují. Set byl proložen i klasickými hity a jeden nejmenovaný zpěvák a kytarista z RETURN TO INNOCENCE si dal v publiku i příjemný refrénní duet s Doctorem. SDOS předvedli skvělé a suverénní vystoupení, které konečně dokázalo lid vyburcovat z letargie. A mě jen utvrdili ve své jedinečnosti na naší scéně.
ORANSSI PAZUZU, finské black metalové hipstery, jsem tak trochu z desek znal. Nikdy mne ale nijak extra nepohltili. A tato bariéra byla prolomena právě na CDF. Hlukový bordel, který se začal linout z reproduktorů, byl zkrátka obdivuhodný. Věnovali se skladbám jen z jejich poslední desky a podle mne to bylo moudré rozhodnutí. Vše bylo ucelené, atmosféra pohlcující a stěnovalby dechberoucí. Asi se zrovna nezavděčili vyznavačům přímočařejší hudby, ale za jejich zařazení na fest uděluji pořadatelům poklonu. Při návratu domů jsme se cestou do jejich hudby ponořili znovu a tím končí příběh o tom, jak se z ORANSSI PAZUZU stali moji oblíbenci.
Řečtí klasici SEPTICFLESH mi po monstrózním hudebním zážitku zajistili studenou sprchu. V posledních letech jsem je slyšel opravdu mnohokrát. Z kapely, kterou jsem měl rád, jsem postupem času silně vystřízlivěl a to právě kvůli jejich živé prezentaci. Když pominu jejich statut oblíbené kapely, jakožto pořadatel bych nechtěl za ty peníze skupinu, která kromě nezbytného orchestru ze samplů má na pásku i baskytaru, aby Spiros mohl hrozit s basou na lidi, a čistý vokál, kterého se nikdo z kapely naživo očividně nechce ujmout. Skoro bych mohl doporučit přimíchat k samplům i Spirosovo EJ! EJ! EJ!, aby ho v některých pasážích nezapomněl křičet na fanoušky.
FORGOTTEN SILENCE jsem slyšel z povzdálí jen z mola, protože jsem příznivcem spíše postarších desek. Nová tvorba je nepochybně kvalitní, ale nenašel jsem v ní přílišné zalíbení. Navíc po zážitku ze SEPTICFLESH jsem potřeboval chvilkový oddych, abych se připravil na poslední kapelu celého dne.
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že kytaristu Frodyse z POSTCARDS FROM ARKHAM jsem už někde předtím hrát viděl. (úsměv) Jelikož jsem kovaný Lovecraftista a kvalitní post rock si naživo poslechnu rád, byl pro mne jejich set nezbytností. S úderem prvních tónů mne okamžitě pohltili do svého instrumentálního světa a nebýt neštěstí toho reálného, byl by to pro spoustu lidí ještě daleko větší zážitek. Někde před půlí jejich setu vypadla elektrika a celý areál se na chvíli ponořil do tmy. Inu, s prastarými si není radno zahrávat. Po navrácení všeho do původního stadia ale měla kapela stále problém se samply a bylo vidět, že plnohodnotný koncert už zkrátka odehrát nelze. Nicméně za to, co kapela předvedla v těchto podmínkách, u mne absolutně vyhrála, protože i přes to všechno se nepodařilo zničit atmosféru, kterou svojí hudbou budují. Lid si chtěl vyžádat přídavek, Frodys ale vysvětlil situaci a bylo vidět, že si podpory zúčastněných váží. Musím tedy poděkovat PFA za víceúrovňový zážitek, na který jen tak zapomenu. Budu se těšit na co nejdřívější setkání s Arkhamem v plné síle!
A tak skončil naprosto jedinečný den. I kdyby to byl závěr festivalu, odjíždím domů spokojen na maximální možnou míru. Ale naštěstí zbýval ještě další den.
Kubrtovy poznámky
Páteční festivalový den začínal až odpoledne v patnáct hodin, takže ti, kdož přijeli pařit už ve čtvrtek, měli celé dopoledne a část odpoledne dostatek času k lenošení na jednom ze dvou mol v přilehlém Brodském rybníce, případně mohli navštívit rodný dům Boženy Němcové s Babiččiným údolím.
Kapely SHADOW AREA, PRIMARY RSISTANCE, HECATE (ti ale nakonec nedorazili), AWRIZIS a ASCENDANCY kolem mne tak nějak profičely bez většího záseku. Následující SIX DEGREES OF SEPARATION jsem si ale užil. Jejich poslední výtečné album „The Hike & Other Laments“ se objevilo i několika skladbami naživo. Zvuk SDOS byl perfektně čitelný a myslím, že SDOS předvádí skutečně zajímavou odrůdu metalu s Doctorovým velmi specifickým způsobem zpěvu.
Po SDOS se z husté mlhy vyloupla zcela strhující show finské kapely ORANSSI PAZUZU. „Pažužu“, jak jsme si je interně přeznačili ( :-D ), mne doslova zelektrizovali! Fúze psychedelie, elektroniky, black metalu, shoegazu zněla místy jako sedmdesátkové psychedelické artrockové kapely říznuté elektronickým samplerem se skřehotavým blackovým vokálem. Kapela prakticky přehrála celé aktuální album „Valonielu“. Uchvátila mne hlavně atmosféra celé produkce. Občas se mi zdálo, jako bych slyšel nálady a ozvěny undergroundových PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE. Propojení vesmíru s myšlenkami, snově nádherná záležitost. Naživo prostě úchvatná záležitost, která skvěle funguje i z CD.
První headliner Czech Death Festu SEPTICFLESH přitáhli pod pódium velké množství lidí. Už jsem je viděl podruhé a podruhé mne nadchli, ale nesměl jsem koukat na pódium, protože mi dost vadil basový přívěšek na krku zpěváka Spirose Antoniea, který moc nepoužíval k hraní. Nasamplovaná basa mne skutečně otrávila. Show je vynikající, skladby mne naživo baví ještě více nežli z desek. Nicméně bych byl raději, kdyby Spirosovi někdo tu basu zakázal a dal mu do ruky třeba Anubisovo žezlo... Zvuk mne ale nadchnul, stejně jako SEPTICFLESH.
FORGOTTEN SILENCE sice neznám, ale zcela mne pohltili. Naživo výborní s hodně dobrým zvukem. Kapela skutečně šlape jako hodinky. Jejich progresívní death metal mne ohromě bavil. Tuhle kapelu jsem si rozhodně zařadil do hledáčku a musím se po nich poohlédnout a pořádně naposlouchat.
Asi nejsmolnější kapelou pátečního večera se stala kapela POSTCARDS FROM ARKHAM. Díky skluzu v lineupu začali poněkud déle, než bylo avizováno a navíc v první třetině vyletěly pojistky a vše zhaslo. Nechtěl bych být v kůži kapely. Instrumentální post-rock se samply nás ukolébal ke spánku, skutečně příjemná záležitost před spaním.
Fotky: Kabrio
Ignorův fotoreport
