Jsem plazící se had, jsem symbol mnoha náboženství, jsem hlava plná uhrančivých očí, jsem posel z onoho světa, jsem vaše špatné svědomí, jsem syčící smrt, jsem zlý kouzelník z vašich snů, jsem to já, díky kterému poznáte osobně své noční můry. Okolo mě zní smích krys tančících na skleněných střepech. Znal mě Herodes, když vraždil neviňátka, Jack Rozparovač, znal mě kdejaký tyran, zná mě každý, kdo se nechává rád ovládat hněvem. Jsem zrcadlem, upřímným protivníkem. Nehodnotím, jen sledují z povzdálí. Jsem také věrným druhem, průvodcem americké kapely INCANTATION. Vždy se znenadání objevím, vychrstnu své zásoby jedu a odplazím se dál. Letos je tomu již 25 let, kdy se spolu prodíráme černotou. Šeptáme na koncertech svoje poselství o zlobě, křičíme tajné formule temného death metalu. Stál jsem při svých chráněncích už v dobách, kdy zakládali sektu určenou pro hanobení smrtícího kovu, i v časech nejistých. Stojím při nich a plazím se u jejich nohou i tentokrát. Jsem na obalu (autor Eliran Kantor), přesně od doby, kdy byly vyslyšeny žalozpěvy ze západního okraje Země. Kde končí nebe zvané Elysium a začíná suchá poušť smrti, ptám se? Odpovědí budiž nové album.
Král krkavců John McEntee zavelel opět k boji a já se probudil z dvouletého spánku. Svlékl jsem kůži, zachřestil a vydal se hledat dalšího Spasitele, Mesiáše, který nám dá rozhřešení. Kolem byl cítit pach šílenství, lidské kreatury se mě pokoušely rozseknout vedví, ale povedlo se a křížová výprava se v podobě novinky „Dirges of Elysium“ mohla ponořit mezi ostatní stíny. Ponurá, pomalá, drsně stravitelná hudba se rozletěla ven, jako popel nevěřících. Pokud jste minule zaznamenali příklon k čistší, „doomovější“ a přehlednější cestě, tak letos se pokračuje dál, hlouběji, až někam mezi květy zla pocákané krví. Album je postupně se probouzející nebezpečnou hydrou, vztekajícím se strážcem podsvětí, dvouhlavým Kerberem. Každým dalším spočinutím u mě dochází k proměně, podobné té z Kafkova románu. Jen s tím rozdílem, že tentokrát mé tělo pokrývají šupiny. Deska mě bolí, porcuje moje nebohé tělo a protéká hřejivě tepnami.
Desátý dlouhohrající pozdrav od oltáře Hádovy říše je drsný, nečistý, rouhající se, zuřivě prskající a kmitající, kroutící vaše prsty, prorážející ušní bubínky. Je při něm cítit kovová pachuť v ústech, známá při čerstvých levných plombách. Přijdu si jako klaustrofobický jedinec, zavřený a zazděný navěky v nějakém starém hradě. Ta atmosféra beznaděje, kdy raději odkládám sepsání dalších řádků na neurčito, je natolik pohlcující, že nemůžu ráno dospat a těším se na každý další poslech. V noci se převaluji, svíjím a syčím do stěn svého pokoje. Užívám si tu nespavost, chodím po ulicích s víčky opuchlými, prostoupen mohutně znějícími výkřiky ze samotného pekla. Vynikající produkce mě tíží na plicích, nemohu dýchat a INCANTATION mě nesou opět na márách. Rád trhám svými hnisajícími zuby hrozny hněvu odpíračů Boha. Obracím oči v sloup, rozdrcen, sežrán a rozemlet tesáky téhle zběsilé šelmy. Krev jakoby ve mně bublala a snažila se za každou cenu dostat z mých žil. Není divu, to čtvrt století společného soužití ve stínu vytvořilo zvláštní formu bratrství, kterou musí znát každý poctivý, nejen death metalový fanoušek.
INCANTATION vypilovali svůj styl k dokonalosti. Jsou otci zakladateli, ale zároveň se po malých krůčcích pořád posouvají, dohánějí vše dál, k ještě větší temné propracovanosti, procítěnosti, zlobě (i když méně nečistě jako na legendárních albech). Tvrdost a síla je zde ukryta v pomalosti a naléhavosti. Riffy, bicí a „příjemně“ znějící baskytara jsou dohromady skloubeny v jeden nerozdělitelný monolit, v děsivé monstrum, kdysi zrozené k zabíjení. Jsem doslova závislý, ztrácím jakoukoliv soudnost a modlím se ke stejným tajemným knihám jako kapela. Propadl jsem opět peklu. Není pro mě lehké se vracet do reality. Raději bych se dál plazil v podzemních chodbách, bez světla, bez čerstvého vzduchu. Mezi mnou a „Dirges of Elysium“ došlo k jakémusi transferu, kdy jsme já i deska jedním tělem. Těžko se to vysvětluje, ale hudební maniaci určitě pochopí. Odkládám znovu svoji kůži, byla mi už stejně dávno těsná, uléhám na zem a z tlamy mi začíná kmitat rozeklaný jazyk. Šustím sebou po zemi a znovu rád pociťuji další hadí objetí, chladné a bolestivé. Následující noc bude zase jen moje a INCANTATION. Vynikající deska narvaná překapanou esencí temnoty, moudrostí dávných okultních death metalových nauk a smrti!
Seznam skladeb:
- Dirges of Elysium
- Debauchery
- Bastion of a Plague Soul
- Carrion Prophesy
- From a Glaciate Womb
- Portal Consecration
- Charnel Grounds
- Impalement of Divinity
- Dominant Ethos
- Elysium (Eternity is Nigh)
Čas: 49:25
Sestava:
- John McEntee - kytara, zpěv
- Alex Bouks - kytara
- Chuck Sherwood - basa
- Kyle Severn - bicí
http://www.incantation.com/
http://www.facebook.com/IncantationOfficial
http://www.reverbnation.com/incantation
http://www.twitter.com/incantation666
http://www.listenable.net/
