DROM / MORO MORO LAND

Tuzemští DROM se pomalými krůčky vypracovávají v jednu z nejzajímavějších kapel kombinujících  hardcore s post metalem. Je o nich slyšet, točí desky („Hectop“), hrají koncerty a vyrážejí i na zahraniční turné, ostatně tato deska vyšla v době, kdy se zrovna nacházeli v rámci svého východního putování na Ukrajině. Ze všech těchto jejich aktivit lze vycítit, že to, co dělají, mají neskutečně rádi a nelze jim nefandit. Jsou ta zkrátka srdcaři.

Z letošního roku se ještě nestačila ukrojit ani třetina a kromě zmiňovaného turné a řady koncertů na domácím poli jim vyšlo společné split album s ruskými MORO MORO LAND. Desku lze sehnat jak na vinylu, tak je i volně ke slyšení na Bandcampu.

Mým předmětem zájmu je LP verze. Bohužel vinylové zpracování nepatří k těm nejpovedenějším. Jedná se o klasickou desku, kdy se vlk nažral a koza zůstala celá. Ve volném překladu to znamená, že mají DROM další vinyl, což je dnes přání drtivé většiny kapel, ale měli na něj málo peněz, tudíž to není úplně ono. Klasická ekonomická záležitost, což je škoda. Obal totiž nemá hřbet a jedná se pouze o přeložený list tvrdšího papíru. Škoda je i tmavého titulního obrazu na tmavém podkladu, obzvlášť, když je velmi povedený, což platí kompletně pro celou grafiku. Paradoxně na internetu vypadá lépe, než na samotném papíře a ve velkém formátu. Klasický černý vinyl o rychlosti 45 otáček je bez problému, přítomné texty a info a nahrávání jsou pak samozřejmostí a víceméně standardně odvedenou prací. Platí však pro ně to samé, co pro titul, tmavé písmo na tmavém podkladu. Zkrátka zpracování by si zasloužilo lepší formu, obětování těch pár kaček navíc by snad nikoho tak nepálilo, a mít ve sbírce něco pořádného by ocenil nejeden sběratel. V rámci českého teritoria jsou v tomhle směru za poslední dobu jednoznačně nejdál TUMMO s TOMORROW´S HELL; uvedeno pro příklad, jak vypadá perfektně zpracovaný vinyl. Mimochodem o třicet korun dražší než tento.

Předpoklad je, že si našinec tohle album pořizuje díky sympatiím k DROM, těžko si myslet, že by MORO MORO LAND z dálné Rusi byli pro domorodce hlavním tahákem. Liberečtí předkládají dvě delší skladby, které oproti předešlému výborně přijatému předchůdci  nejsou nijak zásadně odlišné. Obě dvě neboří už předem vybudované základy, ale naopak úspěšně na nich staví. Doba od minulé nahrávky je plně využita ve prospěch věci. DROM působí o krok zkušeněji, a i když ani předtím neměli problém s tím vytvořit důmyslné kompozice, jeví se aktuální materiál jako ještě pestřejší a s jasným úmyslem odzbrojit posluchače. Popravdě řečeno se jim to daří. Vzletných a líbivých momentů nabízejí opravdu mnoho a nebýt letopočtu, jaký se momentálně datuje, jednalo by se o zásadní materiál, bráno celosvětově. Takhle nemá člověk problém vyjmenovat kapely, u kterých onen fragment, či pasáž slyšel. Nicméně ani to nemůže změnit nic na tom, že obě skladby jsou posluchačsky vstřícné, v hlavě se ukotvují a jejich poslech je příjemně stráveným časem.

Druhou stranu okupují MORO MORO LAND, pro něž nejlépe sedne škatulka post hardcore, v které si vystačují se základním výrazivem poplatném žánru. Zde prezentované skladby jsou vedené převážně ve svižnějším tempu, což v kombinaci s tvrdším zvukem způsobuje pořádný tlak na posluchačovu nervovou soustavu. Při poslechu se nemůžu ubránit dojmu, že díky zpěvákově barvě hlasu a některým postupům na mě působí MORO MORO LAND jako rychlejší CULT OF LUNA. I přes nesporné klady, které dvojice skladeb obsahuje, se ve finále z poslechu jejich strany dostavuje pocit něčeho, co je kvalitně a řemeslně odvedenou prací, avšak výraznější emoce, či pocit, že se zde děje něco výjimečného, se nedostavuje. Obě skladby mají podobný mustr a jsou si dost podobné, takže se vám možná na poprvé stane stejně jako mně, že nepostřehnete přechod z jedné na druhou, a obě vám ve finále zní, jako jedna a ta samá skladba. MORO MORO LAND nehrají špatně (věřím, že naživo to bude mít velký náboj), bohužel však spadají do průměru, protože podobných kapel, které hrají dobře, ale postrádáte u nich výraznější nadstavbu, je mnoho.