Pohřbeni zaživa. Pod tunami sutin, hlíny a vzpomínek. Jejich těla byla už dávno okousána červy. Rakev se rozpadla před mnoha a mnoha lety. Pohřeb pamatují snad už jen statné stromy, kdysi vysázené a sklánějící se nad hromadou zeminy. Kolem chodí zmateně hrobníci, marně vzpomínají, kdy se nějaký hrob sám takhle náhle otevřel. Ti starší poučují mladé učně o tom, že se to jednoduše občas stává. Nikdo neví proč, ale je tomu tak. Je to stejné jako jakési nikdy nevyřčené zaklínadlo nebo mezi lidmi kolující legenda. My ale víme dávno své. Jsme si dokonce jistí tím, že v roce 2011 došlo k prvnímu vzkříšení britské kapely VALLENFYRE. Uběhly tři roky, předchozí album „A Fragile King“ se rozuteklo mezi fanoušky starého poctivého death/doom metalu a zaujalo nejednoho posluchače. Přispěla k tomu hodně slavná jména v bookletu (Gregor Mackintosh – PARADISE LOST, Hamish Hamilton Glencross – MY DYING BRIDE, Adrian Erlandsoon – AT THE GATES, BRUJERIA, THE HAUNTED, PARADISE LOST, Scoot - DOOM), ale hlavně velmi dobrá muzika, ve které se poctivě vzpomínalo na „původní“ smrtící kov, doom metal a špetku toho crustu.
VALLENFYRE svým druhým albem navazují přesně tam, kde minule přestali. Fanoušci mohou být v klidu a ostatním to bude pravděpodobně stejně jedno. Nehraje se tady vůbec nic nového. V podstatě se jedná „jen“ o klasický smrtící kov, který hrávaly kdysi kapely jako DISMEMBER, GRAVE, ENTOMBED, BOLT THROWER, AUTOPSY, HELLHAMMER, CELTIC FROST (tady si zavzpomínáme na alba jako „Into the Pandemonium“, „To Mega Therion“, „Cold Lake“ apod.) a nověji třeba HAIL OF BULLETS, ASPHYX. Nesmíme ale zapomenout ani na první alba PARADISE LOST (řekněme období někde kolem demonahrávek „Morbid Existence“, „Plains of Desolation“ apod.). Gregorův kytarový rukopis je jasně rozpoznatelný, originální a svoji „domovskou“ kapelu nezapře. Zvuk (Kurt Ballou) je velmi tradiční, zahnívající, špinavý a zároveň dobře čitelný. Zastavit se musím i u zpěvu, protože mistr Mackintosh vládne vskutku ukázkovým chraplákem, pro podobné záležitosti více než vhodným. On opravdu zní, jakoby spal ještě před chvílí v nějakém hrobě, byl probuzen a poslán rovnou před mikrofon. O riffech a nápadech se dá říct snad jen jediné. Jsem velkým ctitelem veškeré práce tohoto šílence a zde tomu není jinak. Duní to, řeže to, bolí to a o to by mělo jít v tomto stylu především. Za mě tedy velká spokojenost.
Pokud bych měl nalézt nějaké rozdíly mezi prvním a letošním albem, pocitově bych novinku zařadil víc ke švédskému smrtícímu kovu. Kapela nenechala stranou ani grafickou stránku, která je podle mě opět velmi zdařilá. A to včetně klipu k songu „Splinters“. Vše je černé (včetně zajímavého obalu od Briana D´Agosty), šedivé, nehostinné, syrové a vzbuzuje to ve mně vzpomínky na staré černobílé horory. Venku se zase z ničeho nic zatáhne obloha, mraky se dotýkají země. Někde na šibeničním kopci nad městem se ve větru houpe oprátka. Kdysi se říkávalo, že když si ji ustřihnete a schováte pod polštář, budete nezranitelní. Klidně si můžete vzít nůžky, narvat do sluchátek všechny songy z nové desky VALLENFYRE a o půlnoci vyrazit na malou procházku. Když budete mít štěstí, spatříte i nějaké duše popravených, možná dokonce samotného rohatého, zaschlou krev na dubových prknech šibenice i přesný obrázek toho, jak se kdysi hrával death metal. Osobně se mi nejvíc líbí ty dlouhé, táhlé motivy, vytažené odněkud z hlubin britských močálů. Nepropustná mlha z kytar, bubenické orgie a hlas ze záhrobí. Víc mi netřeba (smích).
Nad „Splinters“ asi mnoho kritiků plesat radostí nebude. Vždyť se také nehraje vůbec nic překvapivého. Jenže tihle pánové byli kdysi u toho, když celý tento temný styl vznikal. Je to stejné jako s veškerou dnešní současnou muzikou. Vlastně skoro žádná nová není a vše už bylo mnohokrát zahráno. Záleží jen na tom, zda jste dobří stopaři nebo ne. Osobně mi „nepůvodnost“ (můžeme si ale dovolit právě tuhle „superskupinu“ zrovna z tohoto obviňovat?) příliš nevadí. Pokud jste tedy, stejně jako já, milovníci starých pořádků v death metalu, nějaká ta čerstvě vykopaná kostra vám nevadí a rádi si zaházíte hlavou nad zahnívajícími zpěvy z onoho světa, máte možnost. Není zde ani účelem hrát něco nového a progresivního, VALLENFYRE se drží (zaplať všichni nemrtví) svého kopyta a jejich retro je pro mě velmi uvěřitelné. Desku mě opravdu baví poslouchat. A když se ještě ke všemu začalo dnes odpoledne znovu mračit nebe, vím moc dobře, že večer mě čeká hodně dlouhá a náročná cesta. Jen musím dávat pozor, abych si nezadřel pod kůži třísku (splinter) z kdysi slavné šibenice. Temná, chrastivě studená deska z rukou zkušených řemeslníků. Spaste svoje duše, dokud je čas!
Seznam skladeb:
- Scabs
- Bereft
- Instinct Slaughter
- Odious Bliss
- Savages Arise
- Aghast
- The Wolves Of Sin
- Cattle
- Dragged To Gehenna
- Thirst For Extinction
- Splinters
Čas: 43:11
Sestava:
- Scoot – basa
- Adrian Erlandsson – bicí
- Hamish Hamilton Glencross – kytara
- Gregor Mackintosh – zpěv, kytara
- Mully – kytara
https://www.facebook.com/Vallenfyre?fref=ts
https://twitter.com/Vallenfyre
http://www.last.fm/music/Vallenfyre
http://www.centurymedia.com/
