SPS a NEŽFALEŠ patří do zástupu letitých tuzemských punkových formací, ti první za sebou mají víc jak čtvrtstoletí existence, ti druzí jsou skoro v polovině, předloni oslavili deset let. Letos se obě party sešly v jednom ringu, na vkusně zabaleném společném sedmipalci každá servíruje dva songy.
Áčko patří zasloužilejším SPS, kteří toho za sebou mají opravdu hodně; většina starších posluchačů si je dobře pamatuje z jedné z prvních porevolučních kompilací „Epidemie“, kde SPS hráli přímočarý melodický punk rock. Přiznám se, že mi poté nějak vypadli z hledáčku, resp. mi nepřišli do cesty a sám jsem nehledal... Takže netuším, jaká cesta vedla od „Epidemie“ k aktuálnímu vinylu, na kterém zní SPS jinak, hlavně tvrději. Kdybych to měl zjednodušit, tak bych řekl punkový rytmus, metalizované kytary a hrubý zpěv/řev. Alespoň v případě první skladby „Právo“, která není úplně nová, ale na žádném nosiči dosud nevyšla. „Právo“ se mi líbí, je to agresivní song, který „dělají“ ostré kytary, přičemž nechybí ani kvílivé výjezdy, ani v některých momentech vcelku výrazná baskytara. Druhá skladba už mi tak silná nepřijde, zpočátku mi dokonce připomíná něco jako oi/street punk, nebo jak se tomu říká, prim hrají jednodušší postupy. Postupně se ale objevují melodičtější kytary, takže hudba jde nahoru, nicméně mi tu nějak nepasuje hrubý hlas – proti okolním melodiím působí až moc kontrastně.
6/10
Zatímco s SPS jsem se znovu setkal po dlouhých letech, NEŽFALEŠ mám naopak celkem zmapovanou, poslední čtyři nosiče jsem i recenzoval a pokaždé tak nějak stejně. (úsměv) A stejně bych mohl pokračovat – po kompoziční i instrumentální stránce jsou na tom NEŽFALEŠ velmi dobře, mají schopnost napsat chytlavé a našlapané songy, které se velice rychle dostávají do podvědomí a co čert nechce, těžko se z něj odstraňují. (úsměv) Beze zbytku platí výše uvedená slova o skladbě „Poslední“, která je navíc hodně rytmicky pestrá a odvážná krátká divoká pasáž zhruba uprostřed rozhodně zaslouží pochvalu. K čemu by byly dva obdobné songy, takže po vypalovačce je tu o poznání uvolněnější a hravější věcička, kterou mi jako vždycky kazí sborové „ohohohoh“. Psal jsem to už minule a asi i předminule, ale zdá se, že NEŽFALEŠ si mé konstruktivní rady vůbec neberou k srdci a dělají si, co chtějí. (smích) Ale kromě onoho sborového hulákání to dělají velice dobře, a ač mi je milejší syrovější a starobylejší punk, NEŽFALEŠ uznávám jako kvalitní kapelu. V textech to sice občas trochu zaskřípe, ale konstatování v „Něco je špatně“ zaslouží ocenění; pánové prozpěvují, že „něco je špatně a všichni z nás jsou pod tím podepsaný“; atmosféru tohoto protest songu ještě dokreslují úryvky ze zpravodajství, zaslechnout lze cosi o kriminalitě, metanolové kauze, stíhání manažerů H-systému...
7/10
Každá kapela nahrávala v jiném studiu, SPS (kteří nahrávali v Hostivaři) mají zvuk trochu špinavější, ale ne že by byl špatný, jen působí drsněji, nebo jak to lépe vyjádřit. NEŽFALEŠ (tentokrát studio G.A.W. Praha) měli vždycky čistý a čitelný sound, nejinak je tomu i tentokrát.
Obal už jsem nakousl, je sice jednoduchý, ale graficky čistě zpracovaný, žádné zbytečnosti, jen důležité informace, snad jen texty chybí, tedy ne zcela, netradičně jsou krátké úryvky umístěné na titulní straně. Já bych radši texty kompletní, jeden vložený list by snad vydání příliš nepodražil, a kdybych byl jó náročný, přál bych si texty vytištěné na vnitřní straně rozvíracího přebalu.
Seznam skladeb:
A: SPS
B: NEŽFALEŠ
Čas: cca 5 min. + cca 6 min.
Sestavy:
SPS
NEŽFALEŠ
www.sps.zde.cz
www.nezfales.cz
www.phr.cz
Áčko patří zasloužilejším SPS, kteří toho za sebou mají opravdu hodně; většina starších posluchačů si je dobře pamatuje z jedné z prvních porevolučních kompilací „Epidemie“, kde SPS hráli přímočarý melodický punk rock. Přiznám se, že mi poté nějak vypadli z hledáčku, resp. mi nepřišli do cesty a sám jsem nehledal... Takže netuším, jaká cesta vedla od „Epidemie“ k aktuálnímu vinylu, na kterém zní SPS jinak, hlavně tvrději. Kdybych to měl zjednodušit, tak bych řekl punkový rytmus, metalizované kytary a hrubý zpěv/řev. Alespoň v případě první skladby „Právo“, která není úplně nová, ale na žádném nosiči dosud nevyšla. „Právo“ se mi líbí, je to agresivní song, který „dělají“ ostré kytary, přičemž nechybí ani kvílivé výjezdy, ani v některých momentech vcelku výrazná baskytara. Druhá skladba už mi tak silná nepřijde, zpočátku mi dokonce připomíná něco jako oi/street punk, nebo jak se tomu říká, prim hrají jednodušší postupy. Postupně se ale objevují melodičtější kytary, takže hudba jde nahoru, nicméně mi tu nějak nepasuje hrubý hlas – proti okolním melodiím působí až moc kontrastně.
6/10
Zatímco s SPS jsem se znovu setkal po dlouhých letech, NEŽFALEŠ mám naopak celkem zmapovanou, poslední čtyři nosiče jsem i recenzoval a pokaždé tak nějak stejně. (úsměv) A stejně bych mohl pokračovat – po kompoziční i instrumentální stránce jsou na tom NEŽFALEŠ velmi dobře, mají schopnost napsat chytlavé a našlapané songy, které se velice rychle dostávají do podvědomí a co čert nechce, těžko se z něj odstraňují. (úsměv) Beze zbytku platí výše uvedená slova o skladbě „Poslední“, která je navíc hodně rytmicky pestrá a odvážná krátká divoká pasáž zhruba uprostřed rozhodně zaslouží pochvalu. K čemu by byly dva obdobné songy, takže po vypalovačce je tu o poznání uvolněnější a hravější věcička, kterou mi jako vždycky kazí sborové „ohohohoh“. Psal jsem to už minule a asi i předminule, ale zdá se, že NEŽFALEŠ si mé konstruktivní rady vůbec neberou k srdci a dělají si, co chtějí. (smích) Ale kromě onoho sborového hulákání to dělají velice dobře, a ač mi je milejší syrovější a starobylejší punk, NEŽFALEŠ uznávám jako kvalitní kapelu. V textech to sice občas trochu zaskřípe, ale konstatování v „Něco je špatně“ zaslouží ocenění; pánové prozpěvují, že „něco je špatně a všichni z nás jsou pod tím podepsaný“; atmosféru tohoto protest songu ještě dokreslují úryvky ze zpravodajství, zaslechnout lze cosi o kriminalitě, metanolové kauze, stíhání manažerů H-systému...
7/10
Každá kapela nahrávala v jiném studiu, SPS (kteří nahrávali v Hostivaři) mají zvuk trochu špinavější, ale ne že by byl špatný, jen působí drsněji, nebo jak to lépe vyjádřit. NEŽFALEŠ (tentokrát studio G.A.W. Praha) měli vždycky čistý a čitelný sound, nejinak je tomu i tentokrát.
Obal už jsem nakousl, je sice jednoduchý, ale graficky čistě zpracovaný, žádné zbytečnosti, jen důležité informace, snad jen texty chybí, tedy ne zcela, netradičně jsou krátké úryvky umístěné na titulní straně. Já bych radši texty kompletní, jeden vložený list by snad vydání příliš nepodražil, a kdybych byl jó náročný, přál bych si texty vytištěné na vnitřní straně rozvíracího přebalu.
Seznam skladeb:
A: SPS
- Právo
- Švejk
B: NEŽFALEŠ
- Poslední
- Něco je špatně
Čas: cca 5 min. + cca 6 min.
Sestavy:
SPS
- Zdeněk Růžička – zpěv, kytara
- Skleník – zpěv, basa
- Petr Holeček – kytara
- Territory – bicí
NEŽFALEŠ
- Radek Š. – zpěv, sbory
- Kráťa – kytara, zpěv, sbory
- Moucha – basa, sbory
- Petr – bicí, sbory
www.sps.zde.cz
www.nezfales.cz
www.phr.cz
