AUTOPSY se nemění. Stále hoří odněkud zevnitř, krvavá pěna s hnilobným zápachem masa je chrlena z úst, žár ohně taví zevnějšek a odkapávají kusy obličeje, vlasy už dávno naplnily okolí nesnesitelným dechem spálené bílkoviny, zvýšená teplota způsobí expanzi rozvařeného mozku skrz popraskané lebeční švy a sražená krev, která pochopitelně dávno opustila zpuchlé cévy, se ne a ne vsáknout do bahna a marastu obklopující okultní pitevnu. Dobrovolná smrt v plamenech, v záškubech a křečích shoří život a zůstanou jen ohořelé zbytky.
Jestliže za nejzákladnější kult deathmetalové hudby bychom pokládali kapelu DEATH, tak seskupení AUTOPSY a její zakladatel Chris Reifert měli s DEATH co do činění. Zmiňovaný bubeník hrál na bicí na první dlouhohrající desce DEATH „Scream Bloody Gore“ z roku 1987 a na dvou předcházejících demech. Poté se cesty DEATH a Chrise Reiferta rozešly. Když se pak před bicími objevili dva kytaristé Danny Coralles a Eric Cutler, započala se špinavá, hnijícími vnitřnostmi těžko průchodná cesta patologů – AUTOPSY. Roku 1989 realizuje kapela svůj dlouhohrající debut „Severed Survival“ nesoucí ještě silné stopy předešlého Chrisova působení, leč propojení trashe a death metalu s sebou přináší jinou kytarovou práci a pomalejší tempa. Je s podivem, jak kapela během pěti let dokázala na dalších deskách tvůrčím způsobem uchopit severský death („Mental Funeral), grincore („Acts of the Unspeakable“) či hardcore-punk („Shitfun“). To ale nebylo hledání sama sebe, to byla touha po nejednotvárnosti, prostě nevstoupit do stejné řeky. Přestože rozmanitost přinášela úspěchy, kapela v roce 1995 oznamuje konec a formuje se projekt ABSCESS (Chris Reifert a Danny Coralles). Reunion AUTOPSY naštěstí přišel po téměř patnácti letech a byl to návrat vskutku impozantní, návrat k původní prvoprojektové špíně, hnilobnému deathu, k páchnoucím mršinám a jejich rozkladu. Kapelu doplňuje konečně stálý baskytarista Joe Allen (ex-ABSCESS) a během tří let nahrávají dvě další alba. Pro mě spojení deathu a doomu předložené na desce „The Headless Ritual“ je skvělé. A jestliže se mi toto album moc líbilo, tak nový počin, navazující na nastolený trend, je ještě lepší.
„Tourniquets Hacksaws and Graves“ vychrlí okamžitě hromadu zla, bahna a divokosti. Od začátku je jasné, že Reifert je neskutečný muzikant, jenž hrůzostrašné rytmy svých bicích překlene hlasem, který zní nad zmíněným rytmem. Pro hudebního diletanta, jako jsem já, je nepochopitelné, kolik rytmiky dokáže tento démon skloubit, ale pro posluchače je to výjimečný zážitek. Okamžitě první skladba „Savagery“ mě polapila do pasti běsnivého riffu, celá věc je technická a nápaditá se skvělými změnami tempa, kdy zrychlení tvoří mistrovský thrash-deathový kousek. Prostě úvod, jak má být, taková motivace k ponoření se do zajetí krve a slz. AUTOPSY však není jen bubeník, jejich skvělá sóla prozrazují, jací to jsou všichni hudebníci. Druhý song „King of Flesh Ripped“ jen dokazuje, s jakou lehkostí přejdou od dusivých doomových pasáží k technickému rychlému konci. Hustá, drtící a ničivá atmosféra pokračuje i v následujících skladbách obsahující chytlavé riffy, kytary, jež mě zkroutí svou brilantností, je to rituál tíživosti, naléhavosti a houbovitého tlení. Žádná zběsilá rychlost, ale zbraně jsou připravené, nabroušené, nasáklé jedem, vždy připravené zasadit ochromující úder. Album je vyrovnané, nabité energií, bohužel pár skladeb uprostřed desky je nepatrně slabších, zejména instrumentálka „All Shall Bleed“ a „Forever Hungry“ se mi zdají do konceptu nezapadající a tak nějak pouze vyplňující. Zato závěr je fantastický, poslední dvě věci si zaslouží absolutorium. Je to vyvrcholení hrůzy vycházející ze slizem nabobtnalých rakví. Předposlední „Burial“ je píseň, která činí AUTOPSY velkou kapelou. Pocit svíraní v útrobách a nemožnost se pohnout při poslechu je pro mě znamením, že opojení hudbou je tu. Závěrečný song „Autopsy“ mě přivádí k myšlence, že se album cyklicky vrací k první skvělé skladbě a připomíná, že je třeba poslouchat znovu. Ale ne, je to logický závěr, nic vypočítavého. Pitva je dokonána, pohřeb je pomalý, ponurý a psychopatický hrobník vás pohřbívá zaživa. Texty na albu zcela odpovídají celé atmosféře a opět se vracejí k předešlé tématice dusivých alb z počátků tvorby.
Pod obal desky se podepsal Wes Benscoter, umělec, jehož tvorba je často v přesném kontextu s hudbou. Spolupracoval se SLAYER, HYPOCRISY, KREATOR, DECEASED, v nedávné době vytvořil obal pro LEGION OF THE DAMNED. Jeho malba byla už AUTOPSY použita pro „Macabre Eternal“ z roku 2011. Vždy řemeslně přesný, nápaditý a i tentokrát dostatečně přitažlivý pro všechny vyznavače tlení. Zkrátka k death metalu se hodí.
Jsem moc zvědavý, kam se bude ubírat další tvorba této kapely, vzhledem k jejich současnému vývoji a četnosti nahrávek. Ale závěrem musím říci, že turniket, kterým nás pustili k sobě, pilou, kterou odřezali zbytky živé tkáně a otevřeli náruč hrobů, nás stěží pustí nazpět, minimálně na dobu poslechu tohoto hodnotného díla.
Seznam skladeb:
Čas: 49:18
Sestava:
http://www.autopsydeathmetal.com
https://www.facebook.com/pages/Autopsy-Official/162194133792668
Jestliže za nejzákladnější kult deathmetalové hudby bychom pokládali kapelu DEATH, tak seskupení AUTOPSY a její zakladatel Chris Reifert měli s DEATH co do činění. Zmiňovaný bubeník hrál na bicí na první dlouhohrající desce DEATH „Scream Bloody Gore“ z roku 1987 a na dvou předcházejících demech. Poté se cesty DEATH a Chrise Reiferta rozešly. Když se pak před bicími objevili dva kytaristé Danny Coralles a Eric Cutler, započala se špinavá, hnijícími vnitřnostmi těžko průchodná cesta patologů – AUTOPSY. Roku 1989 realizuje kapela svůj dlouhohrající debut „Severed Survival“ nesoucí ještě silné stopy předešlého Chrisova působení, leč propojení trashe a death metalu s sebou přináší jinou kytarovou práci a pomalejší tempa. Je s podivem, jak kapela během pěti let dokázala na dalších deskách tvůrčím způsobem uchopit severský death („Mental Funeral), grincore („Acts of the Unspeakable“) či hardcore-punk („Shitfun“). To ale nebylo hledání sama sebe, to byla touha po nejednotvárnosti, prostě nevstoupit do stejné řeky. Přestože rozmanitost přinášela úspěchy, kapela v roce 1995 oznamuje konec a formuje se projekt ABSCESS (Chris Reifert a Danny Coralles). Reunion AUTOPSY naštěstí přišel po téměř patnácti letech a byl to návrat vskutku impozantní, návrat k původní prvoprojektové špíně, hnilobnému deathu, k páchnoucím mršinám a jejich rozkladu. Kapelu doplňuje konečně stálý baskytarista Joe Allen (ex-ABSCESS) a během tří let nahrávají dvě další alba. Pro mě spojení deathu a doomu předložené na desce „The Headless Ritual“ je skvělé. A jestliže se mi toto album moc líbilo, tak nový počin, navazující na nastolený trend, je ještě lepší.
„Tourniquets Hacksaws and Graves“ vychrlí okamžitě hromadu zla, bahna a divokosti. Od začátku je jasné, že Reifert je neskutečný muzikant, jenž hrůzostrašné rytmy svých bicích překlene hlasem, který zní nad zmíněným rytmem. Pro hudebního diletanta, jako jsem já, je nepochopitelné, kolik rytmiky dokáže tento démon skloubit, ale pro posluchače je to výjimečný zážitek. Okamžitě první skladba „Savagery“ mě polapila do pasti běsnivého riffu, celá věc je technická a nápaditá se skvělými změnami tempa, kdy zrychlení tvoří mistrovský thrash-deathový kousek. Prostě úvod, jak má být, taková motivace k ponoření se do zajetí krve a slz. AUTOPSY však není jen bubeník, jejich skvělá sóla prozrazují, jací to jsou všichni hudebníci. Druhý song „King of Flesh Ripped“ jen dokazuje, s jakou lehkostí přejdou od dusivých doomových pasáží k technickému rychlému konci. Hustá, drtící a ničivá atmosféra pokračuje i v následujících skladbách obsahující chytlavé riffy, kytary, jež mě zkroutí svou brilantností, je to rituál tíživosti, naléhavosti a houbovitého tlení. Žádná zběsilá rychlost, ale zbraně jsou připravené, nabroušené, nasáklé jedem, vždy připravené zasadit ochromující úder. Album je vyrovnané, nabité energií, bohužel pár skladeb uprostřed desky je nepatrně slabších, zejména instrumentálka „All Shall Bleed“ a „Forever Hungry“ se mi zdají do konceptu nezapadající a tak nějak pouze vyplňující. Zato závěr je fantastický, poslední dvě věci si zaslouží absolutorium. Je to vyvrcholení hrůzy vycházející ze slizem nabobtnalých rakví. Předposlední „Burial“ je píseň, která činí AUTOPSY velkou kapelou. Pocit svíraní v útrobách a nemožnost se pohnout při poslechu je pro mě znamením, že opojení hudbou je tu. Závěrečný song „Autopsy“ mě přivádí k myšlence, že se album cyklicky vrací k první skvělé skladbě a připomíná, že je třeba poslouchat znovu. Ale ne, je to logický závěr, nic vypočítavého. Pitva je dokonána, pohřeb je pomalý, ponurý a psychopatický hrobník vás pohřbívá zaživa. Texty na albu zcela odpovídají celé atmosféře a opět se vracejí k předešlé tématice dusivých alb z počátků tvorby.
Pod obal desky se podepsal Wes Benscoter, umělec, jehož tvorba je často v přesném kontextu s hudbou. Spolupracoval se SLAYER, HYPOCRISY, KREATOR, DECEASED, v nedávné době vytvořil obal pro LEGION OF THE DAMNED. Jeho malba byla už AUTOPSY použita pro „Macabre Eternal“ z roku 2011. Vždy řemeslně přesný, nápaditý a i tentokrát dostatečně přitažlivý pro všechny vyznavače tlení. Zkrátka k death metalu se hodí.
Jsem moc zvědavý, kam se bude ubírat další tvorba této kapely, vzhledem k jejich současnému vývoji a četnosti nahrávek. Ale závěrem musím říci, že turniket, kterým nás pustili k sobě, pilou, kterou odřezali zbytky živé tkáně a otevřeli náruč hrobů, nás stěží pustí nazpět, minimálně na dobu poslechu tohoto hodnotného díla.
Seznam skladeb:
- Savagery
- King of Flesh Ripped
- Tourniquets, Hacksaws and Graves
- The Howling Dead
- After the Cutting
- Forever Hungry
- Teeth of the Shadow Horde
- All Shall Bleed
- Deep Crimson Dreaming
- Parasitic Eye
- Burial
- Autopsy
Čas: 49:18
Sestava:
- Chris Reifert – vocals, drums
- Eric Cutler – vocals, guitars
- Danny Coralles – guitars
- Joe Allen – bass
http://www.autopsydeathmetal.com
https://www.facebook.com/pages/Autopsy-Official/162194133792668
