Loni v létě si dali MASTER´S HAMMER s Blackoshem black metal session na společném sedmipalci, a protože to bylo podařené setkání dvou ikon tuzemského obskurního umění, je tady logické pokračování. Pokračování, jehož smysl oba hlavní protagonisté na webových stránkách komentují takto:
Na sedmipalcový vinyl se vejde málo muziky, takže je potřeba nápady směstnat do zkratky, která by vystihovala naše současné rozpoložení. Jak sami slyšíte, jsou to sentimentální připomínky doby, kdy jsme dělali tzv. opravdický black metal. Tentokrát v tom fakt není žádná ironie ani nadsázka, jen určitá vzpomínka; text říká vše.
(Franta).
Všichni se asi shodneme na jedné věci. Když vydávat další společná splitka, tak každé pojaté alespoň trochu jinak. Tentokrát zaznělo u stolu něco v tom smyslu, že bychom si mohli zavzpomínat na staré časy, než na všechno úplně zapomeneme. Přebíral jsem tedy nějaká stará dema (aby to mělo ten správný punc autenticity) a našel tuhle, skoro už komplet hotovou věc s textem. Skladbu, ve které jsou zakomponované převážně riffy z 90. let. Vykopané z ošuntělých kazet a vybrané z nějakých pracovních demáčů, s materiálem určeným pro další album ENTRAILS, které jsme nikdy nedokončili.
(Blackosh).
Zatímco minule se mi více líbila grafika strany MASTER´S HAMMER, tentokrát to u mě vyhráli bezmasí opilci mající v kostech 6,66 ‰; Frantovi ptáci mi nějak do konceptu skladby „Pod vrstvou prachu“ nezapadají. Ta totiž vypráví o nálezu dvou interesantních dopisů od pánů Euronyma a Grishnacka, kteří před 25 roky toužili vlastnit nahrávky MASTER´S HAMMER, ale... „Dnes už jenom jednomu lze desku zaslat“. Franta sice tvrdí, že tentokrát nejde o žádnou ironii ani nadsázku, ale věřte mu, když některé veršíky k pousmání vyloženě svádí: „Blackový se metálista neubrání dojetí, zří-li v jedné škatuli vraha se svou obětí“. Blackoshův text lze taktéž označit za blackmetalový realismus, pojednává o jakémsi ztroskotanci („Místo mozku z piva kostku, fialovej ret, vyceněný zuby, z huby smrad jak z mršiny“), který s ďábelským obsahem alkoholu v krvi marně podpaluje kamenný kostel, který celkem pochopitelně nehoří, načež alespoň zanechá na místě cosi ze svých útrob s tím, že kdyby byl kostel dřevěný, už by nestál. Blackoshova slova jsou poskládána celkem punkově, navíc se nevyvaroval několika prohřešků vůči mateřštině, což je škoda, stejně jako to, že u některých členů jeho eskadry jsou nástroje uvedeny velkým počátečním písmenem a u některých malým (viz níže). Trochu to kazí dojem z jinak decentně pojatého vnitřního obalu.
Stranu A tentokrát obsadili MASTER´S HAMMER, kteří víceméně pokračují tam, kde se pohybují od „Konví“. Tedy v oblasti hodně pestrého metalu, který po nebeských chorálech v úvodu pílí na blackové vlně, aby po chvíli tempo opadlo na úkor hymnického refrénu. Těch změn je samozřejmě vícero, tempo se přelévá, Frantův zpěv se taky neustále mění, od typického skřehotu přes zastřené polohy po čisté. Svým svérázným projevem mu sekunduje atmosféru dotvářející Necrocock, takže vokálních poloh je opravdu přehršle. Přehršle je i kytarových eskapád a co mě hodně baví poslouchat, jsou nápadité bicí, které toho stihnou předvést opravdu hodně. Povedená skladbička, která se mi do hlavy nedostávala až tak lehce, jak by se mohlo zdát. Zpočátku jsem si říkal, že už se MASTER´S HAMMER trochu vyčerpali, ale nakonec jsem jejich kouzlu opět propadl, byť předchozí singly se mi líbily o něco více.
Blackosh snad ani minulé veledílo „Corrterrigena“ překonat nemohl, ale ono stačí, že se mu přiblížil. Úvod patří kulometné rychtě, do které Blackosh chrlí hospodský text tak rychle, že bez textové přílohy mu skoro není rozumět; ale je to metál, tady tedy black metál čpící skutečnou černotou, takže se s tím počítá. Ale nic netrvá věčně, s nástupem prvního refrénu je tu pročištění zahuštěného soundu, čitelnější kytara a hlavně svérázný vokál, který už jsme mohli ochutnat na předchozím singlu. Tentokrát ale Blackosh vytáhl ještě další polohu, vyšší, parodickou (?)... nutno slyšet, popsat to nedokážu. (úsměv) Kytara kvílí, Čepa svým kulometem sestřeluje jeden terč za druhým... a po další rychtě ne nepodobné té úvodní následuje ještě chytlavější pasáž, má nejoblíbenější. (úsměv) Co na tom, že je to odrhovačka. (úsměv) „6,66 promile“ jednoduše baví, a aby se neřeklo, že je to jen o střídání ultra smrště a melodických výjezdů, závěr je pochmurnější.
Za zmínku určitě stojí barva vinylu, která sice koresponduje s obalem, ale mně se na gramofonu ta hnědá nějak nezdá, černá je prostě černá. Což je samozřejmě věc ryze subjektivní.
Seznam skladeb:
A: MASTER´S HAMMER – Pod vrstvou prachu
B: BLACKOSH – 6,66 promile
Čas: cca 4 min. + cca 4 min.
Sestavy:
MASTER´S HAMMER
BLACKOSH
www.blackosh.com
www.mastershammer.com
Na sedmipalcový vinyl se vejde málo muziky, takže je potřeba nápady směstnat do zkratky, která by vystihovala naše současné rozpoložení. Jak sami slyšíte, jsou to sentimentální připomínky doby, kdy jsme dělali tzv. opravdický black metal. Tentokrát v tom fakt není žádná ironie ani nadsázka, jen určitá vzpomínka; text říká vše.
(Franta).
Všichni se asi shodneme na jedné věci. Když vydávat další společná splitka, tak každé pojaté alespoň trochu jinak. Tentokrát zaznělo u stolu něco v tom smyslu, že bychom si mohli zavzpomínat na staré časy, než na všechno úplně zapomeneme. Přebíral jsem tedy nějaká stará dema (aby to mělo ten správný punc autenticity) a našel tuhle, skoro už komplet hotovou věc s textem. Skladbu, ve které jsou zakomponované převážně riffy z 90. let. Vykopané z ošuntělých kazet a vybrané z nějakých pracovních demáčů, s materiálem určeným pro další album ENTRAILS, které jsme nikdy nedokončili.
(Blackosh).
Zatímco minule se mi více líbila grafika strany MASTER´S HAMMER, tentokrát to u mě vyhráli bezmasí opilci mající v kostech 6,66 ‰; Frantovi ptáci mi nějak do konceptu skladby „Pod vrstvou prachu“ nezapadají. Ta totiž vypráví o nálezu dvou interesantních dopisů od pánů Euronyma a Grishnacka, kteří před 25 roky toužili vlastnit nahrávky MASTER´S HAMMER, ale... „Dnes už jenom jednomu lze desku zaslat“. Franta sice tvrdí, že tentokrát nejde o žádnou ironii ani nadsázku, ale věřte mu, když některé veršíky k pousmání vyloženě svádí: „Blackový se metálista neubrání dojetí, zří-li v jedné škatuli vraha se svou obětí“. Blackoshův text lze taktéž označit za blackmetalový realismus, pojednává o jakémsi ztroskotanci („Místo mozku z piva kostku, fialovej ret, vyceněný zuby, z huby smrad jak z mršiny“), který s ďábelským obsahem alkoholu v krvi marně podpaluje kamenný kostel, který celkem pochopitelně nehoří, načež alespoň zanechá na místě cosi ze svých útrob s tím, že kdyby byl kostel dřevěný, už by nestál. Blackoshova slova jsou poskládána celkem punkově, navíc se nevyvaroval několika prohřešků vůči mateřštině, což je škoda, stejně jako to, že u některých členů jeho eskadry jsou nástroje uvedeny velkým počátečním písmenem a u některých malým (viz níže). Trochu to kazí dojem z jinak decentně pojatého vnitřního obalu.
Stranu A tentokrát obsadili MASTER´S HAMMER, kteří víceméně pokračují tam, kde se pohybují od „Konví“. Tedy v oblasti hodně pestrého metalu, který po nebeských chorálech v úvodu pílí na blackové vlně, aby po chvíli tempo opadlo na úkor hymnického refrénu. Těch změn je samozřejmě vícero, tempo se přelévá, Frantův zpěv se taky neustále mění, od typického skřehotu přes zastřené polohy po čisté. Svým svérázným projevem mu sekunduje atmosféru dotvářející Necrocock, takže vokálních poloh je opravdu přehršle. Přehršle je i kytarových eskapád a co mě hodně baví poslouchat, jsou nápadité bicí, které toho stihnou předvést opravdu hodně. Povedená skladbička, která se mi do hlavy nedostávala až tak lehce, jak by se mohlo zdát. Zpočátku jsem si říkal, že už se MASTER´S HAMMER trochu vyčerpali, ale nakonec jsem jejich kouzlu opět propadl, byť předchozí singly se mi líbily o něco více.
Blackosh snad ani minulé veledílo „Corrterrigena“ překonat nemohl, ale ono stačí, že se mu přiblížil. Úvod patří kulometné rychtě, do které Blackosh chrlí hospodský text tak rychle, že bez textové přílohy mu skoro není rozumět; ale je to metál, tady tedy black metál čpící skutečnou černotou, takže se s tím počítá. Ale nic netrvá věčně, s nástupem prvního refrénu je tu pročištění zahuštěného soundu, čitelnější kytara a hlavně svérázný vokál, který už jsme mohli ochutnat na předchozím singlu. Tentokrát ale Blackosh vytáhl ještě další polohu, vyšší, parodickou (?)... nutno slyšet, popsat to nedokážu. (úsměv) Kytara kvílí, Čepa svým kulometem sestřeluje jeden terč za druhým... a po další rychtě ne nepodobné té úvodní následuje ještě chytlavější pasáž, má nejoblíbenější. (úsměv) Co na tom, že je to odrhovačka. (úsměv) „6,66 promile“ jednoduše baví, a aby se neřeklo, že je to jen o střídání ultra smrště a melodických výjezdů, závěr je pochmurnější.
Za zmínku určitě stojí barva vinylu, která sice koresponduje s obalem, ale mně se na gramofonu ta hnědá nějak nezdá, černá je prostě černá. Což je samozřejmě věc ryze subjektivní.
Seznam skladeb:
A: MASTER´S HAMMER – Pod vrstvou prachu
B: BLACKOSH – 6,66 promile
Čas: cca 4 min. + cca 4 min.
Sestavy:
MASTER´S HAMMER
- František Štorm – hudba, text & kresby
- Jan Kapák – bicí & mastering ve studiu Hellsound
- Necrocock – sbory
- Silenthell – tympán
BLACKOSH
- Blackosh – Třískání do kytary a hulákání
- Čepa – Škopky
- Igorr – Basa
- GM studio – kravál na bubny
- DescentSound – zbytek brajglu
- Vobal – Blacker
www.blackosh.com
www.mastershammer.com
